Chengdu J-7H / J-7BH / J-7IIH (‘Fishcan’) a J-7HH (‘Fishcan’)

Typ:  pokročilá modifikace frontového stíhacího letounu typu J-7B (J-7II)

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie a přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany, sekundárně útoky na pozemní cíle

Odlišnosti od letounu J-7B (J-7II):

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-8 (licenční kopie izraelského typu Python-3) – to si vyžádalo nahradit původní křídelní závěsníky závěsníky typu GJ3-D a současně zesílit konstrukci křídla a podvozkových vzpěr a v neposlední řadě též umístit do přídě trupu protizávaží o hmotnosti 200 kg

- instalace výmetnic klamných RL/IČ cílů typu „Type 941-4C“

Historie:  V roce 1982 se Číňanům podařilo získat výrobní licenci pro PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu Python-3 izraelské značky Rafael. Vzorové exempláře Pythonu-3 přitom izraelská strana Číňanům dodala v září 1983. První série domácí kopie této zbraně, která vešla ve známost pod označením PL-8, z montážní linky závodu č.202 z Hanzhongu sjela mezi březnem roku 1988 a dubnem roku 1989. Mezitím, dne 2. srpna 1983, byli dva inženýři se specializací na začleňování řízených střel do zbraňového systému bojových letounů pověřeni zpracováním projektu integrace této PLŘS do zbraňového systému denního stíhacího letounu typu J-7B (J-7II) z dílny závodu č.134 z Chengdu. Protože střela typu PL-8 vykazovala v porovnání se střelou typu PL-2 (CAA-1) vyšší hmotností (120 kg vs 75 kg), její začlenění do zbraňového systému zmíněného letounu se neobešlo bez zesílení konstrukce křídla a podvozkových vzpěr. Práce na projektu takto modifikovaného letounu typu J-7B (J-7II), který byl zpočátku znám jako J-7IIH následně jako J-7BH a nakonec jako J-7H, se přitom podařilo završit v březnu roku 1984. První prototyp letounu J-7H (J-7IIH) vznikl konverzí sériového J-7B (J-7II). Ke zkouškám byl přitom tento stroj předán v březnu roku 1985. Zkoušky prototypu letounu J-7H (J-7IIH) netrvaly dlouhou. Konstrukční certifikát tento model obdržel již dne 9. září toho samého roku. První sériové J-7H (J-7IIH) byly PLAAF předány v únoru roku 1986. Do roku 1993 brány závodu č.132 z Chengdu opustilo celkem 221 těchto strojů. Část z nich přitom vzniklo ve verzi J-7HH, která byla vyhrazena pro PLANAF. Protože vyšší hmotnost střely typu PL-8 neblaze ovlivňovala polohu těžiště letounu J-7H (J-7IIH), zejména pak v okamžiku, kdy opouštěla křídelní zbraňový závěsník, později byla do přídě trupu těchto strojů umístěna instalace 200 kg protizávaží. Tato úprava sice sebou přinesla menší pokles obratnosti, nicméně učinila letoun typu J-7H (J-7IIH) v konfiguraci s dvojicí PLŘS typu PL-8 v podvěsu více stabilním.

Verze:

J-7H – modifikace letounu typu J-7H vyhrazená pro PLAAF

J-7HH – modifikace letounu typu J-7H vyhrazená pro PLANAF. Od typu J-7H se letoun typu J-7HH odlišuje zejména lepší antikorozní ochranou. Toto opatření si přitom vyžádala zavést vysoká vlhkost a salinita prostředí, ve kterém je provozován (oblasti moří a pobřežní oblasti). Větší odolnosti vůči korozi se přitom podařilo u modelu J-7HH mimo jiné dosáhnout též použitím slitin hliníku na místo slitin hořčíku v konstrukci některých konstrukčních celků draku.

Vyrobeno:  221 sériových strojů

Uživatelé:  pouze ČLR

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Liyang WP-7B (vývojová modifikace sovětského typu R-11F-300) s max. tahem 6 100 kp s přídavným spalováním

Radar:        radiolokační dálkoměr typu „Type 222“ (kopie sovětského typu SRD-5MK High Fix). Toto zařízení slouží pro sledování a měření vzdálenosti vzdušných cílů. Jeho instalace se nachází uvnitř regulačního kuželu příďového kruhového vstupu vzduchu.

Výzbroj:     dva 30 mm kanóny typu „Type 30-1“ se zásobou 60 nábojů na hlaveň, vestavěné do boků trupu v oblasti pod kořeny náběžné hrany křídla, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 1 000 kg, přepravovaná na dvou závěsnících nacházejících se pod křídlem (centrální podtrupový závěsník je vyhrazen pro PTB) – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-2 (CAA-1) (max. 2 ks) PL-5 (max. 2 ks) a PL-8 (max. 2 ks), raketové bloky, neřízené pumy do hmotnosti 500 kg (max. 2 ks) a PTB (max. 1 ks)

Poslední úpravy provedeny dne: 7.12.2013