Shenyang FC-31 Gyrfalcon (Guying)

Typ:  středně těžký víceúčelový bojový letoun 5. generace se sníženou zjistitelností (stealth) uzpůsobený pro činnost za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci

Určení:  ničení stíhacích letounů protivníka v manévrovém vzdušném boji, ničení vzdušných cílů na střední a velké vzdálenosti, obrana pozemních jednotek a průmyslových komplexů před napadením ze vzduchu, doprovodné úkoly, útoky na pozemní a hladinové cíle přesně naváděnou municí a umlčování radiolokátorů protivníka

Historie:  V konkurzu na těžký stíhací letoun 5. generace pro PLAAF, čínský protějšek amerického bojového letounu typu F-22 Raptor a ruského bojového letounu typu Su-57 (Felon), se utkaly dvě společnosti, a to Chengdu Aircraft Company (CAC) z Chengdu a Shenyang Aircraft Corporation (SAC) ze Shenyangu. Za vítězný byl přitom vyhlášen, v srpnu roku 2008, projekt letounu z dílny společnosti CAC, který později vešel ve známost jako J-20 (Fagin). Protože se poražená společnost SAC obávala z toho, že tímto zcela ztratí kontakt s moderními technologiemi, následně si prosadila schválení vývoje vlastního bojového letounu 5. generace. Zmíněný stroj vešel ve známost pod označením FC-31 (project 310) a společnosti SAC měl umožnit získat cenné zkušenosti s konstrukcí bojového letounu 5. generace. Letoun typu FC-31 ale neměl být pouhým experimentálním strojem. Se zmíněným letounem se totiž počítalo též jako s exportním artiklem. Na mezinárodním trhu měl přitom letoun typu FC-31 tvořit cenově dostupnější alternativu za americký typ F-35 Lightning II, který vznikl jako doplněk těžšího a dražšího typu F-22 Raptor, pro méně movité zákazníky z řad afrických, asijských a jihoamerických zemí. Široká veřejnost se mohla s projektem letounu typu FC-31 poprvé seznámit v září roku 2011, a to na pekingské výstavě International UAV Grand Prix. Zde byl přitom tento stroj prezentován pod označením F-60 v podobě zmenšeného modelu. Svým vzezřením tento nevelký dvoumotorový letoun připomíná jakéhosi křížence dvoumotorového Raptoru s jednomotorovým Lightningem II. Celkovými rozměry a hmotností má přitom blíže tomu druhému. Zatímco zadní partií trupu s hornoplošně uspořádaným lichoběžníkovým křídlem a klasicky koncipovanými ocasními plochami s tvarem lichoběžníku se letoun typu FC-31 nápadně podobá těžšímu Raptoru, přední partie trupu tohoto stroje s průřezem ve tvaru pětiúhelníku a postranními lapači vzduchu s odlučovači mezní vrstvy typu DSI (vyboulené útvary nacházející se na bocích trupu, přímo před lapači vzduchu) připomíná příď trupu lehčího Lightningu II. Uvnitř střední části trupu letounu typu FC-31, přímo mezi šachtami hlavního podvozku, se nachází zbraňová šachta, která pojme čtveřici PLŘS. Další výzbroj tento stroj může přepravovat na šesti křídelních závěsnících. Letoun typu FC-31 přitom údajně není ničím jiným, než přesnou aerodynamickou zmenšeninou nerealizovaného neúspěšného konkurenta letounu typu J-20 (Fagin). Díky menším celkovým rozměrům a slabším motorům má tento stroj v porovnání s typem J-20 (Fagin) menší nosnost a dolet. Kromě toho zřejmě nemá nadzvukovou cestovní rychlost (supercruise), nebo alespoň se stávajícími pohonnými jednotkami v podobě dvouproudových motorů typu WS-13. Technologická 1:1 maketa tohoto stroje byla údajně postavena na počátku roku 2011. Montáž prvního exempláře letounu typu FC-31 se rozeběhla v závěru toho samého roku. V červnu roku 2012 byl neletový prototyp tohoto stroje přepraven do institutu č.623 z Yanliangu, za účelem realizace statických zkoušek. První letový exemplář letounu typu FC-31 (šedá 31001) byl poprvé spatřen v září toho samého roku. Zmíněný stroj lze ale považovat spíše za technologický demonstrátor určený k ověření správnosti koncepce a základních letových parametrů než za skutečný prototyp. Do oblak se přitom demonstrátor FC-31 (šedá 31001) poprvé vydal, za pomoci motorů typu typu RD-93 ruské výroby, dne 31. října 2012. Ze snímků, které pocházejí z prosince roku 2013, je patrné, že tryska pravé pohonné jednotky demonstrátoru FC-31 (šedá 31001) dodatečně obdržela stříbrný „stealth“ nátěr. Svůj veřejný debut si tento stroj odbyl na Airshow China 2014, která se konala v listopadu roku 2014 v Zhuhai. Dne 1. července 2016 se demonstrátor FC-31 (šedá 31001) údajně do oblak poprvé vydal za využití motorů typu WS-13E, se kterými se počítá pro sériové stroje. Za plnohodnotný prototyp letounu typu FC-31 lze považovat až druhý letový exemplář tohoto stroje. Ten přitom obdržel mírně delší a robustnější trup, více zkosenou zdvojenou SOP se zalomenými vrcholy (alá F-35) na místo lichoběžníkové zdvojené SOP s rovnými vrcholy (alá F-22), modifikované křídlo a VOP se zalomenými koncovými oblouky (alá F-22) na místo křídla a VOP s rovnými koncovými oblouky (alá F-35), výklopný (směrem dozadu) jednodílný překryt pilotní kabiny (alá F-22) na místo dvoudílného překrytu sestávajícího se z pevného čelního štítku a výklopného (směrem dozadu) krytu, motory typu WS-13E s novými tryskami se stříbrným „stealth“ nátěrem, instalaci hranatého krytu elektro-optického zaměřovacího systému na břichu přídě trupu, přímo za krytem radiolokátoru, a instalaci výsuvného nástavce pro doplňování paliva za letu na hřbetu přídě trupu, vpravo od pilotní kabiny. Rolovací zkoušky tohoto stroje se rozeběhly dne 18. prosince 2016. Do oblak se druhý letový exemplář letounu typu FC-31 poprvé vydal dne 23. prosince toho samého roku. Protože se s typem FC-31 počítalo pouze jako s exportním artiklem, výrobce se nezabýval integrací moderních zbraní do zbraňového systému tohoto stroje. Jediným protivzdušnými zbraněmi letounu typu FC-31 se původně měly stát pouze dva typy PLŘS, a to PLŘS krátkého dosahu typu PL-10 (CH-AA-9) a PLŘS středního dosahu typu PL-12 (CH-AA-7 Adze). Později byla nicméně do zbraňového systému tohoto stroje integrována též pokročilejší PLŘS středního dosahu typu PL-15 (CH-AA-10 Abbadon). Z protizemní výzbroje byly z toho samého důvodu do zbraňového systému letounu typu FC-31 zatím integrovány pouze neřízené pumy, byť byla v propagačních materiálech výrobce uváděna celá řada typů protizemní řízené munice. Číňané údajně letoun typu FC-31 nabízeli přibližně dvěma desítkám zemí, včetně Pákistánu, Bangladéše, Myanmaru, Bolívie a Venezuely. Veškeré pokusy o získání zahraničního zákazníka pro tento stroj byly ale poměrně dlouhou dobu neúspěšné. Důvodem toho podle všeho byla skutečnost, že nebyl zaveden do výzbroje domácích ozbrojených sil. Dle některých expertů ale nabídky typu FC-31 zahraničním zákazníkům nebyly ve skutečnosti brány vážně a měly pouze výrobci posloužit k získání zájmu o tento typ ze strany domácích ozbrojených sil a udržení celého programu FC-31 v chodu. V plánovaném hospodářství komunistické ČLR totiž výrobci nemohou vyvíjet nová letadla bez zájmu ze strany státu a komunistické strany. Jako první nakonec o tento stroj projevilo zájem PLANAF. PLANAF totiž letoun typu FC-31 shledalo jako ideální základ nástupce problematického palubního bojového letounu typu 4. generace typu J-15 (Flanker K), který je jakýmsi hybridem letounů typu J-11 (Flanker B) a Su-33 (Flanker D). Prototyp palubní modifikace letounu typu FC-31, která údajně nese označení J-35, je současně třetím letovým exemplářem tohoto stroje v celkovém pořadí. Do oblak se přitom prototyp palubního FC-31 napoprvé vydal dne 29. října 2021. O letoun typu FC-31 ale nyní jeví určitý zájem i PLAAF. Společnost SAC přitom tento stroj PLAAF nabídla již před nějakými osmi až deseti lety. PLAAF se ale tehdy k letounu typu FC-31 postavilo odmítavě, neboť potřebovalo urgentně inovovat svůj zastaralý letadlový park, a tak dalo přednost méně pokročilému typu J-10 (Firebird), který se tehdy nacházel v pokročilejší fázi vývoje. První informace o tom, že probíhají práce na modifikaci letounu typu FC-31 pro PLAAF přitom na veřejnost prosákly v březnu roku 2021. V lednu roku 2024, při slavnostní přejímce nové techniky, včetně letounů typu J-10CE (Firebird C), bylo velitelem vzdušných sil Pákistánu (PAF) oznámeno, že se v blízké budoucnosti součástí výzbroje PAF stanou též letouny typu FC-31. Prvním zahraničním provozovatelem tohoto stroje tedy nakonec bude Pákistán.

Popis:  Lehký víceúčelový bojový letoun typu FC-31 je řešen jako jednomístný dvoumotorový hornoplošník s lichoběžníkovým křídlem a klasicky uspořádanými ocasními plochami. Drak tohoto stroje je navržen s ohledem na maximální redukci efektivní radiolokační odrazové plochy (RCS). To přitom dokládá nejen průřez trupu ve tvaru diamantu a úhlová souměrnost, ale i např. zubatý profil dvířek podvozkových a zbraňových šachet a servisních krytek. Potah draku letounu typu FC-31 je navíc pokryt nátěrem, který pohlcuje elektromagnetické záření (RAM). K redukci RCS ale přispívá též instalace zbraňových závěsníků uvnitř vnitřních zbraňových šachet. Řešení trupu letounu typu FC-31 se nápadně podobá řešení trupu amerického letounu typu F-22 Raptor. Příďová sekce trupu tohoto stroje si zase nic nezadá s příďovou sekcí trupu lehčího typu F-35 Lightning II, včetně překrytu pilotní kabiny. Ten se ale u letounu typu FC-31 vyklápí směrem dozadu a nikoliv směrem dopředu. Pilot tohoto stroje má k dispozici tzv. skleněný kokpit, digitální elektro-impulsní řízení (FBW) a vystřelovací sedačku typu K-36D ruské výroby. Špici trupu letounu typu FC-31 tvoří dielektrický kryt víceúčelového radiolokátoru. Na břichu přídě trupu, přímo za krytem antény radiolokátoru, se nachází vystouplý hranatý kryt elektro-optického zaměřovacího systému. Příď trupu tohoto stroje ukrývá též šachtu příďového podvozku a výsuvný nástavec pro doplňování paliva za letu. Jeho instalace je umístěna vpravo od pilotní kabiny alá americký F-35 Lightning II. Přímo za pilotní kabinou se zase nachází dvojice postraních lapačů vzduchu s tvarem kosodélníku. Postranní lapače vzduchu letounu typu FC-31 jsou opatřeny odlučovači mezní vrstvy typu DSI alá americký F-35 Lightning II. Ty mají podobu vyboulených útvarů vystupujících z potahu boků trupu a před konvenčními deskovými odlučovači mají řadu předností. Konkrétně se přitom jedná o nižší RCS, menší hmotnost a snazší údržbu. Zatímco zadní část trupu letounu typu FC-31 ukrývá dvojici pohonných jednotek, uvnitř střední části trupu tohoto stroje jsou umístěny šachty hlavního podvozku a v neposlední řadě též zbraňová šachta. Ta se nachází přímo mezi šachtami hlavního podvozku a ukrývá závěsníky pro čtyři PLŘS. Těžší a rozměrnější munici lze přepravovat na šesti vnějších křídleních závěsnících. Pohon letounu typu FC-31 obstarává dvojice dvouproudových motorů typu WS-13E. Zmíněné pohonné jednotky přitom využívají, jak již bylo řečeno, dvojici postranních lapačů vzduchu a dvojici kruhových trysek s měnitelným průřezem. Hornoplošně uspořádané křídlo letounu typu FC-31 má tvar lichoběžníku a je opatřeno štíhlými vírovými přechody, které se táhnou až k postranním lapačům vzduchu. Ocasní plochy letounu typu FC-31 se sestávají z jedné zdvojené lichoběžníkové svislé plochy (SOP) a jedné vodorovné plochy (VOP) s tvarem lichoběžníku. SOP tohoto stroje se sestává z pevného kýlu a pohyblivého směrového kormidla a má výrazný sklon vně podélnou osu trupu. Sklon SOP je přitom zcela identický se sklonem boků trupu, což významně přispívá k redukci RCS. Na stealth charakteristiky tohoto stroje má ale pozitivní vliv též zastínění trysek pohonných jednotek SOP. VOP letounu typu FC-31 je zase řešena jako plovoucí (pohyblivá) a její instalace je umístěna v jedné rovině s křídlem. Uspořádání křídla a ocasních ploch letounu typu FC-31 je tedy identické jako u amerických letounů typu F-22 Raptor a F-35 Lightning II. To samé přitom platí i pro jejich aerodynamického řešení. Vzletové a přistávací zařízení letounu typu FC-31 tvoří zatahovatelný tříbodový kolový podvozek příďového typu. Zatímco kolo příďového podvozku se zatahuje (proti směru letu) do břicha trupu, v oblasti pod pilotní kabinou, kola hlavního podvozku se zasouvají (proti směru letu) do boků trupu, v oblasti pod křídlem. Ke zkrácení dojezdu při přistání slouží brzdící padák. Jeho výsuvné pouzdro je umístěno uvnitř šachty, která se nachází na hřbetu zádě trupu, přímo mezi pohonnými jednotkami.

Verze:

FC-31 (demonstrátor) – technologický demonstrátor letounu typu FC-31. Tento model má kratší a méně robustní trup, méně zkosenou zdvojenou SOP s rovnými (a nikoliv zaoblenými) vrcholy, křídlo s rovnými (a nikoliv zalomenými) koncovými oblouky, dvoudílný překryt sestávající se z pevného čelního štítku a výklopného (směrem dozadu) krytu (a nikoliv jednodílný překryt vyklápějící se směrem dopředu) a motory typu RD-93 ruské výroby (a nikoliv tuzemskými motory typu WS-13E) s tryskami bez „stealth“ nátěru. Kromě toho tento model postrádá instalaci hranatého krytu elektro-optického zaměřovacího systému na břichu přídě trupu, přímo za krytem radiolokátoru, a výsuvného nástavce pro doplňování paliva za letu na hřbetu přídě trupu, vpravo od pilotní kabiny. Jediný exemplář tohoto modelu se do oblak poprvé vydal dne 31. října 2012.

FC-31 (prototyp) – výše popsaná prototypová modifikace letounu typu FC-31. Jediný exemplář tohoto modelu se do oblak poprvé vydal dne 23. prosince 2016.

J-35 (?) Blue Shark – palubní modifikace letounu typu FC-31 uzpůsobená k činnosti z palub letadlových lodí opatřených elektromagnetickými katapulty (EMALS). Tento model vzešel ze zadání PLANAF a bude operovat z paluby třetí čínské letadlové lodi CV-18 (Type 003) Fujian. Prototyp palubního FC-31 je současně třetím letovým exemplářem tohoto stroje v celkovém pořadí. Do oblak se přitom prototyp palubního FC-31 napoprvé vydal dne 29. října 2021. viz. samostatný text

Vyrobeno:  tři prototypy modelu FC-31 (dva letové a jeden neletový pro statické zkoušky) a tři nebo čtyři (?) prototypy J-35

Uživatelé:  žádní

Posádka:   jeden pilot

Pohon:      dva dvouproudové motory typu WS-13E

Radar:       víceúčelový radiolokátor s pevnou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem typu KJL-7A, instalovaný uvnitř špice trupu. Zmíněný radiolokátor má údajně tři antény, jednu pro přední polosféru a dvě postranní, a je schopen vyhledávat, sledovat a zaměřovat vzdušné, pozemní i hladinové cíle. Vzdušné cíle přitom údajně dokáže sledovat až do vzdálenosti 250 km. V případě vzdušných cílů s RCS 4 m² dálkový dosah radiolokátoru typu KJL-7A činí 170 km. Zmíněný radiolokátor dokáže detekovat až 40 cílů a kontinuálně sledovat až 10 z nich. Navádět ŘS je přitom schopen na 4 cíle současně

Vybavení:  - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu EOTS-86 (?), instalovaný pod vystouplým hranatým krytem nacházejícím se na břichu přídě trupu, přímo za krytem antény radiolokátoru

Výzbroj:    podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 8 000 kg, přepravovaná uvnitř trupové zbraňové šachty s nosností 2 000 kg (čtyři PLŘS) a na šesti podkřídlových závěsnících s celkovou nosností 6 000 kg – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-10 (CH-AA-9), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu PL-12 (CH-AA-7 Adze), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu PL-15 (CH-AA-10 Abbadon) a neřízené pumy

Poslední úpravy provedeny dne: 9.2.2024