Shenyang J-11 (‘Flanker B’)

Typ:  těžký stíhací letoun uzpůsobený pro činnost za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci; na základě licence vyráběná kopie ruského letounu typu Suchoj Su-27SK (Flanker B)

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, ničení vzdušných cílů v rámci protivzdušné obrany a doprovodné úkoly; sekundárně ničení pozemních cílů za pomoci neřízené munice

Historie:  Protože stíhací letoun typu Su-27SK (Flanker B) ruské výroby představoval pro PLAAF významný kvalitativní skok, krátce poté, co byl zařazen do výzbroje, tj. v roce 1991, se rozeběhla vleklá jednání ohledně možnosti zřízení výrobní linky těchto strojů přímo na území ČLR. Transfer technologií letounu typu Su-27SK (Flanker B) spolu s technickou podporou byl schválen již v roce 1993. Rusové nicméně zřízení výrobní linky tohoto stroje na území ČLR později zamítli. Poté, co Číňané pohrozili zastavením nákupů letounů typu Su-27SK (Flanker B) a Su-27UBK (Flanker G variant 3) po převzetí pouhých 48-ti strojů, ale od tohoto postoje nakonec odstoupili. Produkce letounu typu Su-27 (Flanker) na lince závodu čínské společnosti SAC (Shenyang Aircraft Corporation) ze Shenyangu byla formálně schválena v květnu roku 1995. K podpisu finálního kontraktu došlo dne 6. prosince 1996. Zmíněný kontrakt přitom shenyangskému závodu zajistil oprávnění ke kompletaci 200 (dle jiných zdrojů 150 nebo 300) jednomístných letounů typu Su-27SK (Flanker B) pro potřeby PLAAF a PLANAF. Vývoz těchto strojů do třetích zemí ale zmíněná smlouva striktně zakazovala. Před případným nelegálním exportem čínských Su-27SK (Flanker B) a produkcí nad rámec licenční smlouvy se navíc Rusové pojistili tím, že Číňanům neposkytli výrobní „know-how“ na všechny klíčové prvky tohoto stroje, včetně motoru typu Al-31F, avioniky a výzbroje. Prvních 60 letounů typu Su-27SK (Flanker B) mělo být na lince závodu ze Shenyangu sestaveno z konstrukčních podsestav dodaných ruským výrobcem v podobě závodu KnAAPO z Komsomolska na Amuru. Počínaje 61. sériovým strojem se měly v konstrukci těchto letounů ve stále větší míře objevovat součástky domácí výroby. Přitom se počítalo s postupným navýšením podílu čínských součástek na 60 až 70 %. Všech 200 objednaných sériových Su-27SK (Flanker B) mělo brány zmíněného podniku opustit v průběhu pěti let. Součástí zmíněného kontraktu se v neposlední řadě stalo též vybudování údržbářských a opravárenských závodů pro vlastní letouny i jejich motory přímo na území ČLR. Až do té doby byli přitom Číňané nuceni všechny importované letouny typu Su-27SK (Flanker B) a Su-27UBK (Flanker G variant 3) odesílat k opravám až do Ruska. Celý kontrakt na licenční výrobu těchto strojů v Shenyangu měl mít hodnotu 2,7 biliónů USD, z čehož 600 miliónů USD mělo připadat na dodávku předpřipravených konstrukčních sestav pro výrobu a technických dokumentací a zaškolení personálu závodu společnosti SAC a 1,9 biliónů USD na licenci a dodávky motorů, avioniky a výzbroje. Dle jiných zdrojů hodnota zmíněného kontraktu činila 2,7 biliónů USD. Kompletní technické dokumentace letounu typu Su-27SK (Flanker B) Číňané převzali v červnu roku 1997. Letouny tohoto typu pocházející z linky závodu společnosti SAC vešly ve známost jako J-11. Toto označení přitom předtím nesl lehký jednomotorový stíhací letoun z počátku 70. let nápadně se podobající francouzskému letounu typu Mirage F-1, jemuž ale nebylo umožněno překročit projektové stádium. Před započetím montáže prvních letounů typu J-11 (Flanker B) byla do Číny vyslána stovka ruských inženýrů a techniků. Jejich úkolem byla technická asistence a kontrola kvality při sestavování prvních sériových strojů v prostorách závodu č.112 společnosti SAC a při provádění prvních údržbářských prací v prostorách závodu č.5705. Sestavy konstrukčních celků prvních dvou letounů typu Su-27SK (Flanker B) do Shenyangu dorazily v roce 1998. Kompletaci těchto dvou strojů (0001 a 0002) se podařilo završit v srpnu samého roku. První z nich se od vzletové dráhy údajně poprvé odlepil dne 1. září 1998, a to s ruským pilotem za kniplem. S čínským pilotem za kniplem letoun typu J-11 (Flanker B) údajně poprvé vzlétl dne 16. prosince toho samého roku. Z toho lze vyvodit, že byly nově vyrobené letouny tohoto typu nejprve odzkoušeny ruskými piloty a teprve poté piloty čínskými. Protože výrobní kvalitu těchto dvou strojů nebylo údajně možné považovat za vyhovující, ještě před zahájením letových zkoušek je museli částečně rozebrat a znovu sestavit ruští technici. Zatímco dle některých zdrojů to byl důsledek spěchu, aby byly zalétány ještě před koncem roku 1998, dle jiných zdrojů za špatnou výrobní kvalitou stály nedostatečné zkušenosti čínského personálu s montáží tak složitého letounu. Produkce letounu typu J-11 (Flanker B) v Shenyangu nabíhala velmi pomalu. Důvodem toho byly nedostatečné zkušenosti čínského průmyslu s produkcí bojových letounů 4. generace. Do roku 2000 se zde proto podařilo zkompletovat jen pět těchto strojů. Do konce roku 2002 bylo v Shenyangu sestaveno již okolo 48-ti těchto letounů. Projektovaného ročního výrobního tempa 15 až 20 letounů se podařilo dosáhnout v roce 2003. Souběžně s rostoucím výrobním tempem se zlepšovala též výrobní kvalita a podíl komponent čínské výroby na úkor komponent ruské výroby. Zatímco první sériové stroje musely být často přepracovány ruským personálem, výrobní kvalita letounů, které brány závodu společnosti SAC opouštěly od konce roku 2002, byla o poznání lepší. Výrobní kvalita posledních sériových strojů pak předčila výrobní kvalitu letounů řady Su-27 (Flanker) ruské výroby. Komponenty čínské výroby se v konstrukci těchto letounů začaly údajně objevovat od 60. sériového stroje. Někdy v letech 2002 až 2003 podíl čínských komponent v konstrukci těchto letounů již činil cca 60 až 70 %. Do konce roku 2004 závod KnAAPO Číňanům dodal konstrukční sestavy pro celkem 104 nebo 105 (?) letounů typu J-11 (Flanker) s postupně klesající kompletností. Ve stejnou dobu 60 z nich již bylo sestaveno a dodáno PLAAF. Celá produkce letounu typu J-11 (Flanker) byla rozdělena do pěti výrobních sérií, nulté až čtvrté. Verzi J-11 (Flanker B) ale odpovídalo pouze cca 40 letounů nulté a první výrobní série. Všechny letouny druhé až čtvrté výrobní série, které brány závodu společnosti SAC opustily v letech 2002 až 2006, byly dokončeny v mírně vylepšené verzi J-11A (Flanker). Zmíněný model přitom díky instalaci vylepšeného radiolokátoru typu N001VE (mod Slot Back 2) může používat též výkonnější střednědosahové PLŘS typu R-27ER1/ET1 (RS-AA-10C/D Alamo C/D) a R-77E (RS-AA-12A Adder A). Naproti tomu součástí zbraňového arsenálu modelu J-11 (Flanker B) jsou pouze PLŘS středního dosahu typu R-27R1/T1 (RS-AA-10A/B Alamo A/B) a PLŘS krátkého dosahu typu R-73E (RS-AA-11A Archer). První exemplář letounu typu J-11A (Flanker) se údajně do oblak napoprvé vydal v prosinci roku 1999. Produkce tohoto modelu je odhadována na cca 65 sériových strojů. V roce 2007 výrobní program závodu společnosti SAC přešel na model J-11B (Flanker L variant 1), který má mírně modifikovanou vnitřní konstrukci draku (začleněním kompozitních materiálů) a motory, avioniku, palubní systémy a výzbroj čínské výroby. Díky tomu není výroba tohoto stroje závislá na dodávkách z Ruska, stejně jako jeho provoz. Se zavedením modelu J-11B (Flanker L variant 1) do výrobního programu závodu společnosti SAC Číňané údajně odřekli konstrukční sestavy pro zbylých 95 nasmlouvaných letounů typu J-11 (Flanker B). Později se součástí výrobního programu závodu ze Shenyangu stal též domácí protějšek dvoumístného cvičně-bojového modelu Su-27UBK (Flanker G variant 3), který vešel ve známost jako J-11BS (Flanker L variant 2). Zmíněný model ale není přímou kopií letounu typu Su-27UBK (Flanker G variant 3). Od zmíněného stroje totiž přebírá pouze řešení dvoumístné pilotní kabiny a zdvojené SOP. Jinak vychází z modelu J-11B (Flanker L variant 1). Oba zmíněné letouny, J-11B (Flanker L variant 1) a J-11BS (Flanker L variant 2), ale vyvolaly roztržku ČLR s Ruskem. Jejich existence totiž představovala hrubé porušení licenční smlouvy z roku 1996. V roce 2008 navíc Číňané přišli s dosti kontroverzním prohlášením, že letouny typu J-11B (Flanker L variant 1) a J-11BS (Flanker L variant 2) jsou produktem domácího vývoje, a proto se na ně nevztahuje zákaz na vývoz. To samozřejmě dále ochladilo obchodní vztahy mezi ČLR a Ruskem. Nakonec se ale jediným provozovatelem těchto letounů stalo čínské PLAAF a PLANAF. Letoun typu J-11B (Flanker L variant 1) se přitom ve výrobním programu závodu společnosti SAC udržel až do roku 2018. Poté výrobní program zmíněného podniku plně přešel na jednomístný palubní víceúčelový bojový letoun typu J-15 (Flanker K) a dvoumístný „pozemní“ víceúčelový bojový letoun typu J-16 (Flanker N). Zatímco letoun typu J-15 (Flanker K) vychází z letounu typu J-11B (Flanker L variant 1) a je čínským protějškem ruského letounu typu Su-33 (Flanker D), letoun typu J-16 (Flanker N) není ničím jiným, než modifikací letounu typu J-11BS (Flanker L variant 2), a lze jej považovat za čínský protějšek letounů řady Su-30MK (Flanker G/H). Letouny řady J-15 (Flanker K) a J-16 (Flanker N) se přitom ve výrobním programu závodu společnosti SAC udržely do dnešních dnů. Provozovatelem prvních dvou letounů typu J-11 (Flanker B) nulté série se stal 6. regiment 2. divize s domovskou základnou Suixi. Někdy okolo roku 2000 a 2001 se letouny nulté série staly též součástí letadlového parku 1. regimentu 1. divize s domovskou základnou Anshan. V obou dvou případech se přitom jednalo o útvary, které již provozovaly importované letouny typu Su-27SK (Flanker B). V letech 2007 až 2007 1. regiment 1. divize všechny letouny typu J-11 (Flanker B) předal, v souvislosti s přezbrojením na pokročilejší model J-11B (Flanker L variant 1), 86. regimentu 29. divize, který byl v roce 2012 reorganizován na 41. regiment 14. divize. U zmíněného regimentu přitom tyto stroje nahradily letouny typu J-7D (Fishcan C). Někdy okolo roku 2001 své první letouny typu J-11 (Flanker B) nulté série převzal též 98. regiment 33. divize s domovskou základnou Chongqing-Bashiyi. U zmíněného regimentu přitom tyto stroje nahradily letouny typu J-7B (Fishcan). Později 98. regiment 33. divize obdržel též letouny typu J-11 (Flanker B) první série. Zajímavostí je, že letouny typu J-11 (Flanker B) ze stavu tohoto regimentu, obvykle létají s instalací kontejnerů aktivního RL rušiče typu Gardenija-1FUE na koncích křídla. Někdy v letech 2002 až 2003 6. regiment 2. divize obdržel další letouny typu J-11 (Flanker B). V tomto případě se jednalo o letouny nulté a první výrobní série. Prakticky ve stejnou dobu se rozeběhly dodávky prvních sériových exemplářů vylepšeného modelu J-11A (Flanker) k bojovým útvarům PLAAF. O řadové službě letounů typu J-11 (Flanker B) je toho známo velmi málo. Každopádně s deseti střelami v podvěsu jsou tyto stroje viděny jen velmi zřídka. Poměrně často však létají s cvičnými registry (ACMI) typu KXD-P73 v podvěsu. Na počátku své služební kariéry letoun typu J-11 (Flanker B) podstoupil srovnávací testy s lehčím jednomotorovým bojovým letounem 4. generace typu J-10A (Firebird A) tuzemské konstrukce, který byl do výzbroje PLAAF zaveden přibližně ve stejnou dobu. Součástí zmíněných porovnávacích zkoušek se přitom staly též simulované vzdušné souboje. Ty ale přinesly nemalé překvapení v podobě převahy lehčího, menšího a cenově dostupnějšího letounu typu J-10A (Firebird A) nad letounem typu J-11 (Flanker B). To přitom vedlo nejen k přehodnocení taktiky nasazení letounů typu J-11 (Flanker B), ale též priorit v nákupech techniky pro PLAAF. Oficiální výsledky porovnávacích zkoušek letounů typu J-11 (Flanker B) a J-10A (Firebird A) nejsou k dispozici. Za úspěchy letounu typu J-10A (Firebird A) ve vzdušných soubojích s letounem typu J-11 (Flanker B) měl však údajně stát výkonnější radiolokátor a palubní REB vybavení. Radiolokátor letounu typu J-10A (Firebird A) v podobě typu KLJ-3 („Type 1473“) přitom svými výkony údajně překonává nejen radiolokátor typu N001E (Slot Back 2), ale i radiolokátor typu N001VE (mod Slot Back 2) vylepšeného modelu J-11A (Flanker). Kromě toho je palubní REB vybavení letounu typu J-10A (Firebird A) údajně schopno radiolokátor letounu typu J-11 (Flanker B) účinně zarušit. Při jednom z mnoha cvičení se proto jedinému letounu typu J-10A (Firebird A) údajně podařilo se vypořádat hned se čtyřmi letouny typu J-11A (Flanker). Každopádně později byly PLAAF k záchytům vzdušných cílů na velké vzdálenosti před letouny typu J-11 (Flanker B) a J-11A (Flanker) preferovány letouny typu J-10A (Firebird A). Výsledky porovnávacích zkoušek letounů typu J-11 (Flanker B) a J-11A (Flanker) s letounem typu J-10A (Firebird A) byly v neposlední řadě zužitkovány též při vývoji pokročilejšího modelu J-11B (Flanker L variant 1). Příliš lichotivě přitom nedopadly ani simulované vzdušné střety letounů typu J-11 (Flanker B) a J-11A (Flanker) s letouny typu Saab Gripen C/D vzdušných sil Thajska (RTAF), které byly uskutečněny v listopadu roku 2015 v rámci společného sedmidenního cvičení „Falcon Strike 2015“. Zatímco letouny typu J-11 (Flanker B) a J-11A (Flanker) se ukázaly být lepší v manévrovém vzdušném boji, Gripeny excelovaly ve vzdušném boji na velké vzdálenosti za hranicí viditelnosti (BVR). V prvních třech dnech zmíněného cvičení letouny typu J-11/-11A (Flanker) při simulovaném manévrovém vzdušném boji nejprve „sestřelili“ šestnáct Gripenů při nulových vlastních ztrátách a poté devět Gripenů a vlastní ztrátě jednoho stroje. Naproti tomu při simulovaném boji na velké vzdálenosti bylo „ztraceno“ devatenáct letounů typu J-11/-11A (Flanker) a tři Gripeny. V průběhu posledních tří dnů cvičení „Flacon Strike 2015“ se pilotům thajských Gripenů podařilo „sestřelit“ dvaadvacet letounů typu J-11/-11A (Flanker) při vlastních ztrátách tří (nebo šesti?) strojů. Za úspěchy Gripenů v boji na velké vzdálenosti přitom stála modernější avionika, větší dosah radiolokátoru typu PS-05/A (160 km), větší dosah střednědosahové PLŘS typu AIM-120A AMRAAM (80 km) v porovnání s PLŘS typu R-77E (RS-AA-12A Adder A), účinnější komunikační prostředky a prostředky pro vedení REB a menší RCS (1,5 až 2 m³ vs 10 až 12 m³), a tedy i obtížnější zjistitelnost radiolokátorem. Úspěchy v manévrovém vzdušném boji zase letounům typu J-11/-11A (Flanker) zajistila převaha krátkodosahové PLŘS typu R-73E (RS-AA-11A Archer) nad PLŘS typu AIM-9L Sidewinder spolu s lepší obratností a výhodnějším poměrem tahu a hmotnosti. Zaostávání letounů typu J-11/-11A (Flanker) ve vzdušném boji na velké vzdálenosti (BVR) nicméně řeší pozdější verze tohoto stroje v podobě modelu J-11B/BH (Flanker L variant 1), J-11BG/BHG (Flanker) a J-16 (Flanker N). Letouny řady J-11/-15/-16 (Flanker) přitom tvoří, spolu s letouny typu Su-27SK (Flanker B), Su-27UBK (Flanker G variant 3) a Su-30MKK/MK2 (Flanker G variant 1/2) ruské výroby a letouny řady J-10 (Firebird) domácí výroby, páteř stíhacích útvarů PLAAF a PLANAF do dnešních dnů. Výhledově PLAAF a PLANAF s letouny řady J-11 (Flanker) počítá jako s lacinějším doplňkem bojových letounů 5. generace typu J-20 (Fagin).

Verze:

J-11 (Flanker B) – na základě licence vyráběná přímá kopie ruského letounu typu Su-27SK (Flanker B). Pohon tohoto prvního modelu z řady J-11 (Flanker) obstarávají importované 12 500 kp motory typu Ljulka Al-31F ruské výroby. Ruské provenience je ale u tohoto modelu též kompletní avionické vybavení, včetně střeleckého radiolokátoru typu N001E (Slot Back 2) a elektro-optického čidla typu OLS-27. To samé přitom platí i pro výzbroj v podobě 30 mm kanónu typu GŠ-30-1, PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ navedením typu R-27R1/T1 (RS-AA-10A/B Alamo A/B) a PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73E (RS-AA-11A Archer). První exemplář tohoto modelu se údajně do oblak údajně napoprvé vydal dne 1. září 1998. V letech 1998 až 2001 bylo odhadem vyrobeno okolo 40-ti letounů typu J-11 (Flanker B) ve dvou výrobních sériích (nultá a první). Jediným provozovatelem tohoto modelu se stalo PLAAF.

J-11A – pokročilá modifikace letounu typu J-11 (Flanker B) s výkonnějším radiolokátorem typu N001VE (mod Slot Back 2), modifikovaným přístrojovým vybavením pilotní kabiny a rozšířenou škálou podvěsné výzbroje o výkonnější střednědosahové PLŘS typu R-27ER1/ET1 (RS-AA-10C/D Alamo C/D) a R-77E (RS-AA-12A Adder A). První exemplář tohoto modelu se údajně do oblak údajně napoprvé vydal v prosinci roku 1999. Jediným provozovatelem tohoto modelu se stalo PLAAF. V letech 2002 až 2006 bylo odhadem vyrobeno okolo 65-ti letounů typu J-11A (Flanker) ve třech výrobních sériích (druhá až čtvrtá). viz. samostatný text

J-11WS – speciální modifikace letounu typu J-11 (Flanker B) zastávající roli vzdušné zkušebny motoru typu WS-10, pohonné jednotky letounu typu J-11B (Flanker L variant 1). Na speciál typu J-11WS byly upraveny dva sériové exempláře letounu typu J-11 (Flanker B) nulté série. První z nich se do oblak údajně napoprvé vydal dne 6. června 2001 (dle jiných zdrojů dne 30. června 2002). viz. samostatný text

J-11B/BH (Flanker L variant 1) – pokročilá modifikace letounu typu J-11A (Flanker) s mírně vylepšeným drakem (začleněním kompozitních materiálů) a motory, avionikou a výzbrojí čínské výroby. Pohon letounu typu J-11B (Flanker L variant 1) konkrétně obstarávají motory typu WS-10A Taihang. Jeho zbraňový systém se sestává z radiolokátoru typu „Type 1493“, čínského derivátu ruského elektro-optického čidla typu OLS-27, PLŘS krátkého dosahu typu PL-8 (CH-AA-4) a PLŘS středního dosahu typu PL-12 (CH-AA-7 Adze). První ze čtyř prototypů tohoto modelu se do oblak údajně napoprvé vydal v červnu roku 2004. V letech 2007 až 2018 brány závodu společnosti SAC opustilo 150 až 160 letounů typu J-11B (Flanker L variant 1). Část z nich bylo přitom dokončeno ve verzi J-11BH (Flanker L variant 1), která je vyhrazena pro PLANAF. viz. samostatný text

J-11BS/BSH (Flanker L variant 2) – cvičně-bojová modifikace letounu typu J-11B (Flanker L variant 1) s dvoumístnou tandemově uspořádanou kabinou posádky, digitálním FBW (na místo analogového) a zvětšenou zdvojenou SOP. Konstrukci přední části trupu s dvoumístnou pilotní kabinou a zdvojené SOP přitom tento stroj přebírá od ruského letounu typu Su-27UBK (Flanker G variant 3). První prototyp letounu typu J-11BS (Flanker L variant 2) brány závodu ze Shenyangu opustil v závěru roku 2007. Do výzbroje PLAAF byl tento model zařazen po roce 2010. Později se letoun typu J-11BS (Flanker L variant 2) stal též součástí letadlového parku PLANAF. Letouny typu J-11BS (Flanker L variant 2) vyhrazené pro PLANAF přitom nesou označení J-11BSH a mají zlepšenou antikorozní ochranu. Celkem bylo PLAAF a PLANAF dodáno cca 100 až 120 letounů typu J-11BS/BSH (Flanker L variant 2).  viz. samostatný text

J-15 Flying Shark (Flanker K/Flanker X2) – víceúčelová bojová modifikace letounu typu J-11B (Flanker L variant 1) uzpůsobená pro činnost z palub letadlových lodí. První z šesti letových prototypů tohoto čínského protějšku ruského palubního bojového letounu typu Su-33 (Flanker D) se od vzletové dráhy napoprvé odlepil dne 31. srpna 2009. Od poloviny roku 2013 do dnešních dnů bylo PLANAF předáno nejméně 70 těchto strojů, z toho 63 v jednomístné verzi J-15 (Flanker K) a 7 v dvoumístné verzi J-15S.  viz. samostatný text

J-16 (Flanker N/Flanker X4) – víceúčelová bojová modifikace dvoumístného cvičně-bojového letounu typu J-11BS (Flanker L variant 2). První prototyp tohoto čínského protějšku ruského víceúčelového bojového letounu typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) se údajně do oblak napoprvé vydal dne 17. října 2011. První dva sériové exempláře letounu typu J-16 (Flanker N) byly identifikovány v únoru roku 2014. Ve výzbroji PLAAF se tento model nachází nejméně od srpna roku 2015. Do dnešních dnů mohlo být PLAAF dodáno více než 220 letounů typu J-16 (Flanker N). viz. samostatný text

J-11D – pokročilá modifikace letounu typu J-11B (Flanker L variant 1) s radiolokátorem kategorie AESA, který spolupracuje s naváděcím systémem nové generace naváděné munice, zatahovatelným nástavcem pro doplňování paliva za letu, plně digitálním elektro-impulsním systémem řízení (FBW), modifikovanou avionikou, modifikovanou konstrukcí draku a silnějšími motory typu WS-10IPE. První ze čtyř prototypů tohoto modelu se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 29. dubna 2015. viz. samostatný text

J-11BG/BHG – pokročilá modifikace letounu typu J-11B/BH (Flanker L variant 1) s novým radiolokátorem, motory typu WS-10B třetí výrobní série a rozšířenou škálou podvěsné výzbroje. Tento model vzešel z modernizačního programu letounů typu J-11B/BH (Flanker L variant 1) ze stavu PLAAF/PLANAF a poprvé byl identifikován v listopadu roku 2019. viz. samostatný text

Vyrobeno:  104 nebo 105 (?) sériových exemplářů modelu J-11/-11A (z toho cca 40 ve verzi J-11 a cca 65 ve verzi J-11A), nejméně čtyři letové prototypy, jeden neletový exemplář pro statické zkoušky a cca 150 až 160 sériových exemplářů modelu J-11B/BH, nejméně dva prototypy a cca 100 až 120 sériových exemplářů modelu J-11BS/BSH, čtyři prototypy modelu J-11D, nejméně šest letových prototypů, dva neletové exempláře pro statické a únavové zkoušky a nejméně 63 sériových exemplářů modelu J-15A, nejméně dva prototypy a nejméně sedm sériových exemplářů modelu J-15S, nejméně jeden prototyp modelu J-15T, nejméně jeden prototyp modelu J-15D, nejméně dva prototypy modelu J-15B, nejméně dva letové prototypy, jeden neletový exemplář pro statické zkoušky (?) a cca 220+ sériových exemplářů modelu J-16 a nejméně dva prototypy a neznámý počet sériových exemplářů modelu J-16D

Uživatelé:  ČLR/PLAAF (J-11, J-11A, J-11B, J-11BS, J-11BG, J-16 a J-16D) a ČLR/PLANAF (J-11BH, J-11BSH, J-11BHG, J-15 a J-15S)

J-11

Posádka:   jeden pilot

Pohon:      dva dvouproudové motory typu Ljulka Al-31F ruské výroby s max. tahem po 7 850 kp / 12 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:       impulsní dopplerovský radiolokátor typu N001E Mječ (Slot Back 2) radiolokačního komplexu typu RLPK-27E, instalovaný uvnitř špice trupu. Radiolokátor typu Mječ umožňuje vyhledávat a sledovat vzdušné cíle, včetně těch, které se nacházejí na pozadí země. Vzdušné cíle s RCS cca 3 m² je přitom schopen sledovat na vzdálenost 70 km. Najednou zmíněný radiolokátor dokáže sledovat až 10 vzdušných cílů a na 1 z nich navádět PLŘS.

Vybavení:  - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-27 s vyhledávacím dosahem 50 km, zaměřovacím dosahem 15 km, zorným polem v horizontální rovině 60° a zorným polem ve vertikální rovině +60°/-15°. Zmíněný systém v sobě sdružuje IČ senzor s laserovým dálkoměrem (s dosahem 0,3 až 3 km) a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Instalace kopulovité hlavice tohoto zařízení se přitom nachází přímo před pilotní kabinou.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2M (Odd Rods) (dvě sestavy tří nestejně vysokých tandemově uspořádaných tyčových antén instalované po jedné na břichu přední části trupu, přímo za překrytem antény radiolokátoru, a na hřbetu ocasního „žihadla“), výstražný RL systém typu SPO-15LM (L006LM) Berjoza-LM (dva páry antén instalované po jednom na vnějších bocích motorových gondol, přímo za lapači vzduchu, a na bocích „ocasního“ žihadla), 32 výmetnic tří klamných IČ/RL typu cílů PPI-50/PPR-50 typu APP-50 (L029) (ty jsou vestavěny do ocasního žihadla) a aktivní RL rušič typu L203IE nebo L204 Gardenija-1FUE (štíhlé válcovité kontejnery tohoto systému se zaoblenými dielektrickými kryty na obou koncích se připevňují ke koncům křídla na místo závěsníků pro PLŘS typu R-73). Později některé exempláře tohoto modelu obdržely instalaci výstražného UV protiraketového systému (dva páry senzorů instalované, po jednom, přímo za kokpitem a na bocích zdvojené SOP).

Výzbroj:     jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 6 000 kg, přepravovaná na deseti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, čtyřech pod křídlem a dvou na koncích křídla – ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) – PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ navedením typu R-27R1/T1 (RS-AA-10A/B Alamo A/B) (max. 6 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73E (RS-AA-11A Archer) (max. 4 až 6 ks), raketové bloky typu B-8M (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) a neřízené pumy *

* obvyklou kombinaci podvěsné výzbroje v konfiguraci pro vzdušný boj tvoří čtveřice PLŘS krátkého dosahu typu R-73E (RS-AA-11A Archer) s šesti PLŘS středního dosahu typu R-27R1/T1 (RS-AA-10A/B Alamo A/B)

Poslední úpravy provedeny dne: 13.3.2023