Shenyang J-8F/DF (‘Finback C’)

Typ:  pokročilá modifikace těžkého přepadového stíhacího letounu typu J-8H (Finback C)

Určení:  primárně obrana území státu, zejména důležitých průmyslových center, vojenských objektů, pozemních komunikací a komunikačních uzlů, před vzdušným napadením; sekundárně útoky na pozemní cíle neřízenou municí

Odlišnosti od letounu J-8H (Finback C):

- instalace střeleckého radiolokátoru typu „Type 1492“, který spolupracuje s naváděcím systémem pokročilejších PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu PL-12, uvnitř modifikovaného příďového krytu (s typickým obdélníkovým „vykrojením“ po obou stranách) na místo radiolokátoru typu KLJ-1 (Type 1471), který je kompatibilní s naváděcím systémem PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL navedením typu PL-11

- instalace pohonných jednotek typu WP-13BII na místo motorů typu WP-13B

- instalace nevelké břitové antény na hřbetu trupu, přímo za překrytem pilotní kabiny (úprava zavedená do konstrukce jen některých sériových strojů)

Historie:  Vývojové práce na letounu typu J-8F (Finback C), jehož hlavní protivzdušnou zbraní se stala první PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením čínské konstrukce v podobě typu PL-12, se rozeběhly v roce 1997. První prototyp tohoto modelu se od vzletové dráhy poprvé odlepil v roce 2000. První čtyři úspěšné střelby za pomoci PLŘS typu PL-12 se podařilo uskutečnit na jaře roku 2004. Součástí výrobního programu závodu ze Shenyangu se letoun typu J-8F (Finback C) stal v roce 2003. Do výzbroje PLAAF byl tento model zařazen ještě ten samý rok. Později se však stal též součástí výzbroje PLANAF. Produkce letounu typu J-8F (Finback C) byla ukončena v roce 2006 (nebo v roce 2008). Brány shenyangského závodu přitom opustilo cca 54 těchto strojů. Později byly do standardu J-8F (Finback C) v rámci modernizačního programu dopracovány též některé letouny typu J-8D (Finback B mod.). Takto modifikované J-8D (Finback B mod.) jsou přitom známy jako J-8DF. Součástí podvěsného vybavení těchto strojů se navíc staly kontejnery se SIGINT stanicí typu BM/KZ-900.

Verze:

J-8F (J-8IIF) – označení pro letouny typu J-8F pocházející z novovýroby

J-8DF – označení pro letouny typu J-8F vzniklé konverzí sériových J-8D (Finback B mod.). Tyto stroje se přitom od těch, co byly vyrobeny nově, odlišují instalací příďového krytu radiolokátoru bez typického obdélníkového „vykrojení“ po obou stranách alá J-8H.

Vyrobeno:  cca 56 sériových strojů (další exempláře tohoto modelu vznikly konverzí sériových J-8D)

Uživatelé:  pouze ČLR

 

 

 

Posádka:   jeden pilot

Pohon:       dva proudové motory typu Liyang WP-13BII (modifikace sovětského typu R-13-300) s max. tahem po 7 000 kp s přídavným spalováním

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor typu „Type 1492“. Tento typ radiolokátoru je schopen vyhledávat a sledovat i nízkoletící vzdušné cíle nacházející se na pozadí země. Zatímco cíle nacházející se v horní polosféře dokáže detekovat na vzdálenost 75 km, jeho vyhledávací dosah pro dolní polosféru činí 45 km. Najednou je přitom radar typu „Type 1492“ schopen sledovat deset vzdušných cílů a na dva z nich navádět PLŘS.

Výzbroj:     jeden dvouhlavňový 23 mm kanón typu „Type 23-3“ (kopie sovětského typu GŠ-23L) se zásobou 200 nábojů, instalovaný na břichu trupu, přímo za šachtou příďového podvozku, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 4 500 kg, přepravovaná na jednom podtrupovém a šesti podkřídlových závěsnících – PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu PL-12 (max. 6 ks), PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL navedením typu PL-11 (max. 6 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-5 (max. 6 ks) a PL-8 (max. 6 ks), bloky s neřízenými raketami ráže 57 mm a 90 mm, neřízené pumy do hmotnosti 500 kg, 800 l PTB (max. 3 ks) a 1 400 l PTB (max. 1 ks)

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 9,34 m 
Délka bez/s PVD:   20,53/21,59 m
Výška: 5,41 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 15.12.2013