Shenyang J-8B / J-8IIA (‘Finback B’)

Typ:  pokročilá modifikace těžkého přepadového stíhacího letounu typu J-8II (Finback B)

Určení:  primárně obrana území státu, zejména důležitých průmyslových center, vojenských objektů, pozemních komunikací a komunikačních uzlů, před vzdušným napadením; sekundárně útoky na pozemní cíle neřízenou municí

Odlišnosti od letounu J-8II (Finback B)**:

- modifikovaná vnitřní konstrukce draku – drak tohoto modelu vykazuje vyšší tuhostí (to sebou přineslo vzrůst užitečného zatížení a provozních násobků proti předchozímu modelu)

- instalace radiolokátoru typu JL-8A („Type 208B“), který vykazuje větším vyhledávacím dosahem (70 km na místo 60-ti km) a navíc je teoreticky schopen navádět PLŘS středního dosahu, na místo radiolokátoru typu SL-5A („Type 208“)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o krátkodosahovou PLŘS s pasivním IČ navedením typu PL-8 (CH-AA-4) (licenční kopie izraelského typu Python-3)

- rozšířené přístrojové vybavení pilotní kabiny o průhledový displej (HUD) typu HK-13E

- modifikované navigační vybavení instalací INS/GPS navigačního systému typu HG-563B a radionavigačního systému (TACAN) typu JD-3II

- instalace obranného systému typu RKL-800A sestávajícího se z výstražného RL systému typu KJ-8602A (nebo KJ-8602B), aktivního RL rušiče typu KG-8601, ELINT stanice typu KZ-8608 a výmetnic klamných IČ/RL cílů typu GT-1

- instalace vystřelovací sedačky typu HTY-4A uvnitř pilotní kabiny (tato vystřelovací sedačka vykazuje charakteristikami 0-0 a dokáže zajistit bezpečné nouzové opuštění kokpitu až do rychlosti 1 100 km/h)

Historie:  Na konci 80. let, tedy krátce poté, co se podařilo dotáhnout vývoj těžkého přepadového stíhače typu J-8II (Finback B) do stádia sériové výroby, se 601. institut ze Sheynangu spolu se společností SAC (Shenyang Aircraft Company) pustil do vývoje hned dvou pokročilých modifikací tohoto stroje. Zatímco ta první vešla ve známost pod označením J-8B (J-8IIA) (Finback B), pro tu druhou bylo vyhrazeno označení J-8D (J-8IIB) (Finback B mod.). Obě dvě zmíněné verze letounu se přitom J-8II (Finback B) od sebe lišily jen minimálně. Jedinou odlišností modelu J-8D (J-8IIB) (Finback B mod.) od modelu J-8B (J-8IIA) (Finback B) se v podstatě stala instalace pevného snímatelného trubicovitého nástavce pro doplňování paliva za letu. Protože instalace tohoto zařízení byla ale provedena tak, aby co nejméně zasahovala do původní konstrukce draku, všechny letouny typu J-8B (J-8IIA) (Finback B) bylo údajně možné relativně snadno dodatečně „upgradovat“ na model J-8D (J-8IIB) (Finback B mod.). Pro oba dva zmíněné letouny, J-8B (J-8IIA) (Finback B) a J-8D (J-8IIB) (Finback B mod.), se přitom kromě modifikovaného draku se zvýšenou tuhostí stala společná též instalace avionického vybavení. Konkrétně jejich zbraňový systém byl vystavěn na radiolokátoru typu JL-8A („Type 208B“). Ten přitom v porovnání s radiolokátorem typu SL-5A („Type 208“) vykazoval větším dálkovým dosahem (70 km na místo 60-ti km) a navíc byl teoreticky schopen navádět PLŘS středního dosahu typu PL-11 (CH-AA-6). Tyto střely se však součástí zbraňového systému obou zmíněných modelů nakonec nikdy nestaly. Jejich zbraňový systém ale rozšířila modernější krátkodosahová PLŘS s pasivním IČ navedením typu PL-8 (CH-AA-4), která není ničím jiným, než licenční kopii izraelského typu Python-3. Od svého předchůdce v podobě letounu typu J-8II (Finback B) bylo letoun typu J-8B (J-8IIA) (Finback B) možné rozpoznat prakticky pouze díky světle šedému zbarvení vrcholového krytu svislé ocasní plochy (na místo tmavě zeleného nebo černého) a díky instalaci dodatečných snímačů výstražného RL systému na vrcholu SOP a na břichu trupu, přímo za příďovým krytem radiolokátoru. Prototyp tohoto modelu se od vzletové dráhy poprvé odlepil v listopadu roku 1989. Sériová výroba letounu typu J-8B (J-8IIA) (Finback B) se údajně rozeběhla v roce 1992. Svého předchůdce v podobě letounu typu J-8II (Finback B) tento model ve výrobním programu závodu ze Shenyangu nahradil v roce 1995 nebo v roce 1996. Konstrukční certifikát přitom letoun typu J-8B (J-8IIA) (Finback B) obdržel v prosinci roku 1995. Do výzbroje PLAAF byl tento model zařazen v následujícím roce. Letoun typu J-8B (J-8IIA) (Finback B) se stal vůbec prvním modelem z řady J-8II, který se dostal k bojovým útvarům PLAAF a PLANAF ve významném počtu. Brány závodu ze Shenynagu přitom do roku 2000 (nebo do počátku roku 2001) opustilo celkem cca 81 sériových J-8B (J-8IIA) (Finback B), včetně výše uvedeného odvozeného modelu J-8D (J-8IIB) (Finback B mod.).

Verze:  -

Vyrobeno:  cca 81 exemplářů (včetně odvozeného modelu J-8D)

Uživatelé:  pouze ČLR

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva proudové motory typu Liyang WP-13AII (modifikace sovětského typu R-13-300) s max. tahem po 6 720 kp s přídavným spalováním

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor typu JL-8A („Type 208B“) s vyhledávacím dosahem 70 km, instalovaný uvnitř špice trupu

Vybavení:   - obranné: obranný systém typu RKL-800A sestávající se z výstražného RL systému typu KJ-8602A (nebo KJ-8602B), aktivního RL rušiče typu KG-8601, ELINT stanice typu KZ-8608 a výmetnic klamných IČ/RL cílů typu GT-1

Výzbroj:     jeden dvouhlavňový 23 mm kanón typu „Type 23-3“ (kopie sovětského typu GŠ-23L) se zásobou 200 nábojů, instalovaný na břichu trupu, přímo za šachtou příďového podvozku, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 4 500 kg, přepravovaná na jednom podtrupovém a šesti podkřídlových závěsnících – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-2 (CAA-1) (max. 6 ks), PL-5 (max. 6 ks) a PL-8 (CH-AA-4) (max. 6 ks), bloky s neřízenými raketami ráže 57 mm a 90 mm, neřízené pumy do hmotnosti 500 kg, 800 l PTB (max. 3 ks) a 1 400 l PTB (max. 1 ks)

* dle jiných zdrojů 22 000 m

** Dle některých zdrojů letoun typu J-8B (Finback B) obdržel též modifikované křídelní aerodynamické hřebeny s odlišnou délkou a modifikovaný příďový dielektrický kryt radiolokátoru s tužší konstrukcí.

Poslední úpravy provedeny dne: 15.12.2013