Typ:  pokročilá modifikace těžkého stíhacího letounu typu J-11B (Flanker L variant 1)

Určení:  vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, ničení vzdušných cílů v rámci protivzdušné obrany, doprovodné úkoly a útoky na pozemní a hladinové cíle za pomoci přesně naváděné munice

Odlišnosti od letounu J-11B (Flanker L variant 1):

- instalace radiolokátoru neznámého typu, který využívá pevnou fázovanou anténu s digitálně vychylovaným paprskem (AESA), uvnitř modifikované špice trupu na místo impulsního dopplerovského radiolokátoru typu „Type 1493“. Příďový dielektrický kryt antény radiolokátoru tohoto modelu má oválný (a nikoliv kruhový) průřez a ostré „okraje“. Do jeho špice navíc není vetknuta PVD. Příďovou PVD přitom u tohoto modelu nahradila PVD s tvarem písmene „L“, jejíž instalace se nachází na levém okraji břicha přídě trupu, v oblasti mezi pilotní kabinou a příďovým dielektrickým krytem radiolokátoru.

- instalace pokročilejšího digitálního elektro-impulsního systému řízení (FBW) na místo analogového. FBW tohoto modelu údajně vychází z FBW letounu typu J-16 (Flanker N).

- instalace modifikovaného avionického vybavení

- instalace motorů typu WS-10IPE, které mají vyšší tah, na místo motorů typu WS-10A

- instalace zatahovatelného nástavce pro doplňování paliva za letu na přídi trupu, vlevo od pilotní kabiny alá J-16 (Flanker N). To si ale vyžádalo přesunout kryt pasivního elektro-optického čidla, který se nachází přímo před překrytem pilotní kabiny, z osy hřbetu trupu mírně směrem doprava.

- instalace nového typu pasivního elektro-optického čidla

- instalace předního páru pozičních světel ve větší výšce

- širší zastoupení kompozitních materiálů v konstrukci draku, zejména pak křídla a ocasní části trupu. To sebou přineslo redukci hmotnosti.

- instalace dalšího, šestého, páru zbraňových závěsníků pod vnitřními částmi křídla To vedlo ke vzrůstu celkového počtu zbraňových závěsníků z 10-ti na 12. Díky tomu tento model může přepravovat až osm PLŘS středního dosahu.

- instalace odpalovacích lišt typu PF10 krátkodosahových PLŘS s pasivním IČ navedením typu PL-10 (CH-AA-9), které mají menší rozměry a odlišný tvar, na koncích křídla na místo odpalovacích lišt typu PF8 méně výkonných krátkodosahových PLŘS typu PL-8 (CH-AA-4)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o naváděnou munici nové generace, včetně PLŘS krátkého dosahu typu PL-10 (CH-AA-9) a PLŘS středního dosahu typu PL-15 (CH-AA-10 Abbadon)

Historie:  Posledním vývojovým modelem letounu typu J-11 (Flanker) z dílny společnosti SAC (Shenyang Aircraft Corporation) ze Shenyangu, který není ničím jiným, než licenční kopií těžkého stíhacího letounu typu Su-27SK (Flanker B) ruské konstrukce, se stal model J-11D (Flanker). Tento čínský protějšek amerického letounu typu F/A-18E Super Hornet a ruského letounu typu Su-35S (Flanker M) se přitom od svého přímého vývojového předchůdce v podobě letounu typu J-11B (Flanker L variant 1) odlišuje mimo jiné instalací nového radaru, který údajně pochází z dílny institutu č.14 (NRIET), a plně digitálního elektro-impulsního systému řízení (FBW). Radiolokátor letounu typu J-11D (Flanker) využívá pevnou fázovanou anténu s digitálně vychylovaným paprskem (AESA) a spolupracuje s naváděcím systémem čínských PLŘS nové generace. Zkouškami zmíněný radiolokátor údajně prošel v roce 2014 na speciálně upraveném letounu typu J-11B (Flanker L variant 1). Kromě toho letoun typu J-11D (Flanker) obdržel též instalaci silnějších motorů typu WS-10IPE, výsuvného nástavce pro doplňování paliva za letu na přídi trupu alá J-16 (Flanker N) a dalšího páru zbraňových závěsníků pod křídlem. Změn proti modelu J-11B (Flanker L variant 1) ale doznala též avionika a vnitřní konstrukce draku. První prototyp letounu typu J-11D (rudá 11D1) se do oblak napoprvé vydal dne 29. dubna 2015. Dne 27. října toho samého roku se údajně rozeběhly též letové zkoušky druhého prototypu tohoto stroje (rudá 11D2). První fotografie druhého prototypu letounu typu J-11D (Flanker) se přitom na internetu objevily v listopadu roku 2015. Mezitím byl prototyp J-11D (rudá 11D1) předán zkušebnímu institutu CFTE (China Flight Test Estabilishment) z Yanliangu. V průběhu zkoušek tento stroj obdržel tmavý RAM (?) nátěr rámu překrytu pilotní kabiny, přední části trupu v oblasti za krytem antény radiolokátoru, celých předních částí motorových gondol, náběžné hrany vírových přechodů, křídla a ocasních ploch, koncových křídelních zbraňových závěsníků, vzduchových kanálů pohonných jednotek a podvozkových šachet. V červenci roku 2016 se od vzletové dráhy údajně poprvé odlepil prototyp třetí. Zmíněný stroj lze přitom od předchozích prototypů snadno rozpoznat díky zelené (a nikoliv žluté) základové barvě zdvojené SOP. Na počátku září roku 2016 byl jeden z prototypů letounu typu J-11D (Flanker) spatřen, spolu s jedním z prototypů letounu typu J-16 (Flanker N), při testech způsobilosti pro činnost ve vysokohorských oblastech. Zmíněné testy byly přitom realizovány na letišti Daocheng-Yading, které se nachází v autonomní prefektuře Garze Tibetan (provincie Sichuan). Zmíněné letiště se nalézá ve výšce 4 411 m a je nejvýše položeným civilním letištěm na světě. V roce 2019 se na letišti institutu CFTE již nacházely čtyři prototypy letounu typu J-11D (Flanker). Mezitím, od března roku 2017, byl zaznamenán určitý útlum celého programu J-11D (Flanker). Důvodem toho se údajně stala vytíženost společnosti SAC produkcí letounů typu J-11B (Flanker L variant 1) sedmé výrobní série a letounů typu J-16 (Flanker N). Přestože to vypadalo, že byl vývoj letounu typu J-11D (Flanker) někdy mezi koncem roku 2017 a koncem roku 2020 zcela zastaven, od února roku 2021 se zase na internetu začaly objevovat fotografie prototypů tohoto stroje za letu. To dokládalo, že byl program J-11D (Flanker) tehdy stále ještě aktivní. Současný stav celého programu J-11D (Flanker) ale není znám. Vzhledem k tomu, že se mezitím, v roce 2016, rozeběhly dodávky bojových letounů 5. generace typu J-20 (Fagin) k bojovým útvarům PLAAF, dle názorů některých odborníků celý program J-11D (Flanker) krátce po zahájení letových zkoušek pozbyl priority, načež se prototypy tohoto stroje staly vzdušnými zkušebnami nových technologií pro pokročilé verze letounu typu J-11 (Flanker). Konkrétně se má jednat o model J-11BG/BHG (Flanker), který vzešel z modernizačního programu letounů typu J-11B/BH (Flanker L variant 1) ze stavu PLAAF/PLANAF, a palubní model J-15B (Flanker). Každopádně posledně uvedený letoun, J-15B (Flanker), s prototypy letounu typu J-11D (Flanker) sdílí konstrukci přídě trupu a údajně též avioniku. Díky tomu jej v podstatě lze považovat za palubní verzi letounu typu J-11D (Flanker). Obnovení letových zkoušek prototypů letounu typu J-11D (Flanker) v roce 2021 proto mohlo mít souvislost právě s programem palubního bojového letounu typu J-15B (Flanker).

Verze:  -

Vyrobeno:  čtyři prototypy

Uživatelé:  žádní

Posádka:   jeden pilot

Pohon:      dva dvouproudové motory typu Liming WS-10IPE s max. tahem po cca 14 300 až 14 700 kp s přídavným spalováním

Radar:       víceúčelový radiolokátor s pevnou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem (AESA) neznámého typu, instalovaný uvnitř špice trupu. 

Vybavení:  - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém neznámého typu. Zmíněný systém v sobě sdružuje IČ senzor s laserovým dálkoměrem a slouží k vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Instalace kopulovité hlavice zmíněného zařízení se nachází před překrytem pilotní kabiny, mírně vpravo od podélné osy trupu.

Výzbroj:    jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj, přepravovaná na dvanácti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, šesti pod křídlem a dvou na koncích křídla – ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-10 (CH-AA-9) a PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu PL-12 (CH-AA-7 Adze) a PL-15 (CH-AA-10 Abbadon)

Poslední úpravy provedeny dne: 1.3.2023