Nikitin-Ševčenko IS-2

Typ:  pokročilá modifikace experimentálního stíhacího letounu typu IS-1 (druhý prototyp letounu typu IS-1)

Určení:  ověření provozních charakteristik dvouplošného stíhacího letounu, který lze za letu přeměnit, sklopením spodního křídla, na jednoplošný stíhací letoun

Odlišnosti od letounu IS-2:

- instalace silnějšího 1 100 hp hvězdicového 14-ti válce typu M-88B (s dvoustupňovým turbokompresorem) na místo 900 hp hvězdicového devítiválce typu M-63 (bez turbokompresoru)

- instalace vrtule typu VIŠ-28, která je opatřena výrazně mohutnějším vrtulovým kuželem, na místo vrtule s průměrem 2,8 m.

- instalace motorové kapoty s větší délkou a aerodynamičtějším profilem. Na břichu motorové kapoty tohoto modelu se nachází rozměrný vanovitý kryt chladiče oleje. Čelní prstencovitý lapač vzduchu tohoto modelu je navíc užší a není opatřen žaluziemi.

- větší délka trupu v oblasti před pilotní kabinou

- zlepšená aerodynamika v jednoplošné konfiguraci. Dolní křídlo tohoto modelu po zatažení nikterak nevystupuje z obrysu dolní plochy horního křídla.

Historie:  Ve 30. letech jednoplošné stíhací letouny vynikaly rychlostí, zatímco dvouplošné stíhací letouny ty jednoplošné překonávaly obratností a vzletovými a přistávacími charakteristikami. Na tuto skutečnost v roce 1938 zareagoval zkušební pilot V.V. Ševčenko projektem stíhacího dvouplošníku se sklopitelným (za letu) dolním křídlem. Díky tomu jej bylo možné za letu přeměnit z dvouplošníku na jednoplošník a naopak. Zatímco dvouplošná konfigurace byla určena pro vzlet, přistání a manévrový vzdušný boji, v jednoplošné konfiguraci měl tento stroj zastávat poslání rychlého přepadového stíhače. Protože posudkovou komisi NII VVS projekt zmíněného letounu dokázal zaujmout, obdržel oficiální zelenou. V této souvislosti byla následně Ševčenkovi zřízena vlastní konstrukční kancelář, která později vešla ve známost jako OKB-30. Vzhledem k tomu, že Ševčenko neměl se stavbou letounů žádné zkušenosti, k realizaci projektu jeho stíhacího letounu byl přizván letecký konstruktér V.V. Nikitin se skupinou inženýrů a techniků z MAT. První prototyp Ševčenkova stíhacího dvouplošníku se sklopitelným dolním křídlem vešel ve známost jako IS-1 a byl poháněn 900 hp hvězdicovým devítiválcem typu M-63 z dílny A.D. Švecova. Prototyp IS-1 se do oblak poprvé vydal dne 29. května 1940 a ke dni 7. června 1941 vykonal celkem 40 zkušebních letů. V jejich průběhu se podařilo odhalit, že sklápěcí a vyklápěcí mechanismus dolního křídla tohoto stroje pracuje bezproblémově a velmi spolehlivě a že proces sklápění a vyklápění dolního křídla nemá negativní vliv na ovladatelnost a stabilitu. Druhý prototyp Ševčenkova stíhacího dvouplošníku se sklopitelným dolním křídlem obdržel označení IS-2 a byl poháněn silnějším 1 100 hp hvězdicovým čtrnáctiválcem typu M-88B z dílny S.K. Tumanského. Zmíněný stroj byl dokončen v závěru roku 1940 a kromě výkonnějšího motoru typu M-88B obdržel též instalaci výzbroje v podobě čtyř 7,62 mm kulometů typu ŠKAS. Naproti tomu prototyp IS-1 létal bez výzbroje. Kromě toho byly do konstrukce prototypu IS-2 vneseny změny, které vycházely z výsledků zkoušek prototypu IS-1. Protože cestovní stabilitu prototypu IS-1 nebylo možné považovat za ideální, prototyp IS-2 obdržel delší trup. To přitom vedlo nejen ke zvýšení cestovní stability, ale též ke zlepšení výhledu z pilotní kabiny směrem dopředu a odlehčení výškového řízení. Jelikož ocasní plochy prototypu IS-1 v některých letových režimech sužovaly potíže s nežádoucími vibracemi, u prototypu IS-2 byla navíc zlepšena aerodynamika v jednoplošné konfiguraci. Dolní křídlo tohoto stroje tedy po zatažení nikterak nevystupovalo z obrysu dolní plochy horního křídla. Mezitím, v létě roku 1940, ale nový náměstek ministra leteckého průmyslu A.S. Jakovlev, který současně zastával funkci šéfkonstruktéra letecké konstrukční kanceláře, odebral finanční prostředky na vývoj techniky malým leteckým konstrukčním kancelářím, aby mohl navýšit financování výroby bojových letounů nové generace, jakými byly např. typy Jak-1, LaGG-3, MiG-1/-3 a Il-2 (Bark). To se samozřejmě týkalo i Ševčenkovi OKB-30. Osud prototypu IS-2 byl tedy zpečetěn ještě předtím, než byl dokončen. To byl jeden z důvodů, proč nebyl nikdy testován za letu. Dalším důvodem zastavení programu IS-1/-2 byla skutečnost, že prototyp IS-1 po výkonnostní stránce za nejvýkonnějšími stíhači VVS té doby v podobě letounů typu I-16 a I-153 z dílny N.N. Polikarpova zaostával. Jednoplošný typ I-16 byl totiž rychlejší, zatímco dvouplošný typ I-153 jej překonával obratností. Z tohoto důvodu bylo další pokračování prací na typu IS-1/-2 shledáno za bezúčelné. Krátce nato, dne 20. května 1941, byla proto OKB-30 s definitivní platností zrušena. Následně bylo veškeré zařízení této nevelké konstrukční kanceláře předáno zkušebnímu institutu LII. U LII přitom skončila i většina pracovníků OKB-30. Do té doby se konstrukčnímu týmu této konstrukční kanceláře podařilo rozpracovat projekty ještě několika dalších stíhacích dvouplošníků se sklopitelným dolním křídlem. Jeden z nich nesl označení IS-4 a díky instalaci 1 800 hp kapalinou chlazeného motoru typu M-120 měl dle předběžných výpočtů dosahovat vynikající rychlosti 720 km/h. Zatímco Ševčenko se po zrušení OKB-30 vrátil ke svému předchozímu povolání zkušebního pilota, Nikitin byl zaměstnán v konstrukční kanceláři (KB) závodu č.26, který se zabýval výrobou leteckých motorů. Další osudy prototypů IS-1 a IS-2 nejsou bohužel známy. Podle všeho byly ale na podzim roku 1941, kdy byl institut LII evakuován z Moskvy před rychle postupujícími německými vojsky, zničeny.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Tumanskij M-88B s max. výkonem 1 100 hp

Výzbroj:     čtyři 7,62 mm kulomety typu ŠKAS, vestavěné do střední části horního křídla

* pouze vypočtený odhad

poslední úpravy provedeny dne: 12.10.2020