Typ:  parazitní torpédonosný obojživelný letoun

Určení:  ničení hladinových plavidel

Historie:  V roce 1932 inženýr komise pro testování min NKTM (Lidový komisariát těžkého strojírenství) S.F. Valk přišel s myšlenkou tzv. okřídleného torpéda s navedením po IČ paprsku. Zmíněný systém se sestával z pilotovaného nosiče, nevelkého bezpilotního kluzáku s naváděcím systémem a klasického torpéda. Nosič měl přitom v bezpečné vzdálenosti od cíle odhodit bezpilotní kluzák s torpédem v podvěsu. Zmíněný kluzák se pak měl tichým klouzavým letem přiblížit co nejblíže k cíli a ve stanovené výšce nad vodní hladinou, ve stanoveném kurzu a při stanovené rychlosti vypustit torpédo. Práce na tzv. okřídlených torpédech zpočátku probíhaly v laboratoři č.22, která byla zřízena, v roce 1933, při NIMIS (Vědecko-výzkumný námořní institut spojů) z Leningradu. Později byly další práce na toto téma přesunuty do specializované konstrukční kanceláře KB-21, která náležela pod NIMTI NKVFM (Vědecko-výzkumný mino-torpédový institut Lidového komisariátu VMF). Ještě později, od konce roku 1937, veškeré práce na naváděných okřídlených torpédech probíhaly v prostorách závodu č.379 z Kričeviči. Program okřídlených torpéd dal přitom nejprve za vznik parazitnímu torpédonosnému kluzáku typu PSN-1 z dílny N.G. Michelsona a poté též aerodynamický více vytříbenému parazitnímu torpédonosnému kluzáku typu PSN-2 z dílny V.V. Nikitina. Protože byly oba zmíněné typy kluzáků experimentálními stroji určenými k ověření systému řízení a životaschopnosti koncepce tzv. okřídleného torpéda, byly řešeny jako pilotované. Z toho samého důvodu byly uzpůsobeny k přistání na vodě. Díky tomu je bylo po ukončení zkušebního letu možné znovu použít. Plány závodu č.379 z druhé poloviny 30. let počítaly s vývojem hned tří typů tzv. okřídlených torpéd. Kromě bezmotorového klouzavého torpéda s doletem do 50-ti km, kterým byly výše uvedené torpédonosné kluzáky typu PSN-1 a PSN-2, to bylo motorizované dálkové klouzavé torpédo (DPT) s doletem 100 až 200 km a létající torpédo velkého dosahu (LTDD). Pro DPT se přitom nabízelo použití raketového pohonu, který by mu udělil rychlost až 800 km/h. LTDD mělo zase dosahovat rychlosti nejméně 720 až 750 km/h, aby bylo obtížným cílem nejen pro stíhací letouny, ale i pro protiletadlové dělostřelectvo. Jako nosič těchto zbraní byl zvažován těžký čtyřmotorový bombardovací letoun typu TB-7 (ANT-42) a těžký čtyřmotorový hydroplán typu MTB-2 (ANT-44) z dílny A.N. Tupoleva. V rámci zmíněných plánů měl být závod č.379 z Kričeviči přeměněn na speciální konstrukční kancelář se zaměřením na vývoj klouzavých a létajících torpéd a naváděcích systémů těchto zbraní. Zatímco program DPT dal za vznik, jako již bylo řečeno, podvěsným torpédonosným kluzákům typu PSN-1 a PSN-2, z programu LTDD vzešel jednomístný jednomotorový podvěsný torpédonosný obojživelný letoun typu MP (Morskoj Podvesnoj = námořní podvěsný). Práce na projektu zmíněného stroje byly zahájeny v roce 1936. Letoun typu MP byl vyprojektován N.G. Michelsonem a A.I. Morščichinem a na rozdíl od kluzáků typu PSN-1 a PSN-2 měl celokovovou konstrukci. Zmíněný stroj byl koncipován jako dolnoplošník s člunovitým trupem, přímým křídlem a ocasními plochami uspořádanými do tvaru písmene „T“. Křídlo letounu typu MP bylo řešeno jako vodotěsné, aby mohlo zastávat též funkci vyrovnávacích plováků. Zvláštností tohoto stroje byla instalace pohonné jednotky podobě 860 hp kapalinou chlazeného vidlicového 12-ti válce typu M-100 ve výkyvném loži. Díky tomu jej mohl pilot před dosednutím vyklopit pod úhlem 18° vrtulí směrem nahoru, aby se nacházel dostatečně vysoko nad vodní hladinou. Chladič chladicí kapaliny pohonné jednotky letounu typu MP v podobě vody byl vestavěn poněkud netradičně do hřbetu zadní části trupu, přímo za pilotní kabinu. To přitom mělo zamezovat nasátí slané mořské vody. Letoun typu MP měl po odpoutání od svého nosiče v podobě těžkého čtyřmotorového bombardovacího letounu typu TB-3 nejprve provést útok na cíl za pomoci torpéda, které měl přepravovat v polozapuštěné pozici do osy člunovitého břicha trupu. Poté měl přistát na vodní hladině. Pod křídlo letounu typu TB-3 mělo přitom být možné zavěsit dva podvěsné letouny typu MP. Zmíněný stroj byl schopen i samostatného vzletu, ale pouze v „prázdné“ konfiguraci bez torpéda v podvěsu. Stavba prototypu letounu typu MP byla zahájena, v prostorách leningradského závodu č.23, v roce 1937. Později další práce na tomto stroji probíhaly pod vedením V.V. Nikitina, který nastoupil na post šéfkonstruktéra závodu č.23 po Michelsonovi. Michelson byl totiž na konci roku 1937 zatčen sovětskou tajnou policií NKVD (Lidový komisariát vnitřních věcí) a následně, dne 29. ledna 1938, popraven na základě vykonstruovaného obvinění, v rámci proslulých Stalinových čistek. Zmíněným politickým persekucím, které měly vytvořit atmosféru strachu a upevnit Stalinovu absolutistickou moc, tehdy neunikla ani řada tehdejších představitelů sovětského průmyslu, leteckého nevyjímaje. Jakýkoliv neúspěch ve zkušebním programu nějakého prototypu nového letounu nebo pouhá pomluva mohla v této temné době vést k okamžitému ukončení kariéry, zatčení nebo dokonce popravě do té doby velmi úspěšného leteckého konstruktéra. V polovině roku 1938, kdy byl prototyp letounu typu MP již téměř hotový, bylo další financování vývoje tohoto stroje s definitivní platností zastaveno. Důvodem toho byla ztráta zájmu ze strany VMF. Po ukončení programu MP byl téměř dokončený prototyp tohoto stroje věnován Leningradskému Domu pionýrů.

Popis:  Parazitní torpédonosný obojživelný letoun typu MP byl řešen jako jednomístný jednomotorový dolnoplošník s ocasními plochami uspořádanými do tvaru písmene „T“. Drak zmíněného stroje měl vyjma potahu křidélek a kormidel, který byl zhotoven z plátna, kovovou konstrukci. Letoun typu MP byl zhotoven převážně z Duralu. Pouze kostra trupu měla podobu svařované příhradoviny z trubek s chrom-molybdenové oceli. V přední části člunovitého trupu letounu typu MP se nacházela instalace pohonné jednotky v podobě 860 hp kapalinou chlazeného vidlicového 12-ti válce typu M-100 (licenční kopie francouzského typu Hispano-Suiza 12Ybrs). Zmíněný motor roztáčel jednu třílistou vrtuli v tažném uspořádání a byl opatřen mechanismem, za jehož pomoci jej pilot mohl za letu vyklopit pod úhlem 18° vrtulí směrem nahoru. Pilotní kabina letounu typu MP se nacházela na úrovni odtokové hrany křídla a byla opatřena hranatým překrytem s čelním štítkem ve tvaru klínu, který vystupoval směrem dopředu. Překryt pilotní kabiny tohoto stroje vystupoval nad hřbet přední části trupu a svou zadní částí plynule přecházel ve vyvýšený hřbet zadní části trupu, který ukrýval chladič chladicí kapaliny pohonné jednotky v podobě vody. Do osy člunovitého břicha trupu letounu typu MP, které bylo dvakrát odstupněno, byl vetknut podélný výřez s torpédovým závěsníkem. Dolnoplošně uspořádané křídlo tohoto stroje byl řešeno jako vodotěsné a mělo rozpětí 10,00 m, plochu 20,85 m², kladné vzepětí, půdorys ve tvaru lichoběžníku a hranaté koncové oblouky. Mechanizace křídla letounu typu MP se omezovala na křidélka. Ocasní plochy tohoto stroje se sestávaly z jedné lichoběžníkové svislé plochy (SOP), která tvořila zakončení trupu, a jedné vyztužené (jedním párem vzpěr s tvarem písmene „N“) vodorovné plochy (VOP) s půdorysem ve tvaru lichoběžníku a zaujímaly vzájemné uspořádání do tvaru písmene „T“. Instalace VOP letounu typu MP se tedy nacházela na vrcholu SOP. Zatímco na odtokové hraně SOP bylo umístěno směrové kormidlo, odtokovou hranu VOP tohoto stroje okupovala dvojice výškových kormidel. Letoun typu MP mohl přistávat nejen na vodní hladině, ale i na „souši“. Posledně uvedené přitom umožňovala instalace tříbodového podvozku ostruhového typu. Zatímco hlavní podvozky, které byly uchyceny k okrajům člunovitého břicha trupu, přímo pod kořeny náběžné hrany křídla, byly osazeny koly, ostruhový podvozek letounu typu MP byl opatřen kluznou patkou.

Verze:  žádné

Nosič:  Tupolev TB-3

Vyrobeno:  rozestavěn jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:   jeden pilot

Pohon:      jeden pístový motor typu Klimov M-100 (licenční kopie francouzského typu Hispano-Suiza 12Ybrs) s max. výkonem 860 hp

Výzbroj:    jedno torpédo typu TAN-12, přepravované na trupovém závěsníku

poslední úpravy provedeny dne: 25.11.2021