Kurbala K-G          

Typ:  bezmotorový transportní-výsadkový kluzák

Určení:  přeprava plně vyzbrojených výsadkářů a bojové techniky do týlu území protivníka a zásobování pozemních jednotek působících v týlu území protivníka

Historie:  V SSSR první transportní a výsadkové kluzáky vznikly již v první polovině 30. let. Konkrétně se jednalo o typ G-63 (G-31) z dílny P.I. Grochovského, který poprvé vzlétl v roce 1932, a typ G č.4 z dílny G.F. Groševa, jehož letové zkoušky se rozeběhly v roce 1934. Vývoj žádného z těchto dvou strojů ale nakonec nepřekročil prototypové stádium. K obnovení zájmu o tuto techniku v SSSR došlo až na přelomu 30. a 40. let. V roce 1939 byl totiž polovojenskou organizací Osoaviachim (Společnost pro podporu obrany, letecké a chemické výroby) vyhlášen konkurz na kluzák s uzavřenou kabinou pro nejméně pět výsadkářů. Dle zadání měl takový kluzák mít maximálně jednoduchou a výrobně nenáročnou konstrukci a zatahovatelný podvozek. Požadavek na max. rychlost ve vleku zněl 300 km/h. V následujícím roce vypsala konkurz na transportní kluzák též Správa pro výrobu výsadkových-transportních kluzáků, která byla zřízena výnosem ze dne 23. ledna 1940 a podléhala pod NKAP (Lidový komisariát pro letecký průmysl). Krátce nato, v listopadu toho samého roku, navíc došlo k reorganizaci Vzdušného výsadkového vojska (VDV). Součástí VDV přitom od tohoto okamžiku kromě padákové a letecké výsadkové skupiny byla též skupina plachtařská. Posledně uvedené přitom představovalo zčásti přímou rekci úspěchy německých vojsk při obsazování belgické dělostřelecké tvrze Eben-Emael. Zmíněná operace se konala dne 10. května 1940 a stala se historicky vůbec první výsadkovou operací, do které byly zapojeny výsadkového kluzáky. Konkrétně se jednalo o 40 kluzáků typu DFS230. Zatímco 11 z nich (s celkem 93-ti muži na palubě) bylo určeno přímo k obsazení dělostřelecké tvrze Eben-Emael, úkolem posádek zbylých 29-ti kluzáků tohoto typu byl útok na mosty přes Maasu a Albertův kanál. V centru tvrze Eben-Emael nakonec dosedlo jen sedm z jedenácti kluzáků typu DFS230 (s 55-ti muži na palubě). Dva z nich byly totiž nuceny cestou nouzově přistát. Další dva tyto stroje zase přistály u klamných plechových atrap. Výsadkářům k obsazení „nedobytné“ tvrze Eben-Emael stačilo necelých 20 minut. Posádka zmíněné tvrze totiž nebyla na německý útok vůbec připravena a byla jim zcela zaskočena. Některé povrchové objekty této tvrze navíc nebyly v okamžiku výsadku vůbec obsazeny. Pro VDV byl přitom požadován nejen výsadkový kluzák s přepravní kapacitou 5 osob, ale též výsadkový kluzák s přepravní kapacitou 11 osob. První místo v konkurzu na výsadkový kluzák s přepravní kapacitou 5 osob přitom zaujal typu RF-8 z dílny O.K. Antonova. Na druhém místě se pak umístil typ KAI-5 Sokol, který byl vyprojektován G.N. Vorobjovem v institutu KAI (Kazaňský aviatický institut). Naproti tomu v kategorii 11-ti místného transportního kluzáku byl oceněn typ Orel z dílny N.I. Afanaseva, B.V. Kučerenka a L.M. Rodijanského. Termíny stavby prototypů výsadkových kluzáků pro VDV byly NKAP stanoveny na konci června roku 1941. O.K. Antonov byl přitom pověřen pokračováním ve vývoji typu RF-8 a navýšením jeho přepravní kapacity z pěti osob na sedm. Zadání na výsadkový kluzák s přepravní kapacitou 11 osob obdržel V.K. Gribovskij (budoucí typ G-11 alias G-29). P.V. Cybinovi byl svěřen návrh výsadkového kluzáku s přepravní kapacitou 20 osob (budoucí typ KC-20). Zadání na zdaleka největší výsadkový kluzák obdržel L.P. Kurbala. Jeho typ (K-G) měl totiž být schopen přepravy 20-ti až 25-ti osob, 76 mm kanónu nebo tančíku typu T-27 s posádkou. Schválen byl ale též projekt výsadkového kluzáku typu BDP s přepravní kapacitou 15 osob, který byl iniciativně zpracován N.N. Polikarpovem. Naproti tomu projekt výsadkového kluzáku typu VA-5 z dílny A.A. Abramova, který měl mít identickou kapacitu jako typ BDP, byl zamítnut. L.P. Kurbala, který tehdy zastával funkci vedoucího konstrukční kanceláře (KB) závodu č.81 z Tušina zabývajícího se produkcí lehkých bombardovacích letounů typu Jak-4 z dílny A.S. Jakovleva, na zpracování projektu těžkého výsadkového kluzáku typu K-G dostal pouhých 20 dní. Protože se jednalo o více než šibeniční termín, Kurbala se rozhodl v konstrukci zmíněného stroje v maximální míře zužitkovat dosavadní výsledky iniciativních prací na projektu bombardovacím letounu, který se měl vyznačovat instalací ocasních ploch na koncích dvou ocasních nosníků. Svým vzezřením si kluzák typu K-G nic nezadal s výsadkovým kluzákem typu Go242 německé značky Gotha. Kluzák typu K-G byl tedy koncipován jako hornoplošník s krátkým zavalitým trupem a zdvojenými ocasními plochami na koncích dvou protáhlých ocasních nosníků. Objemnou nákladovou kabinu tohoto stroje zpřístupňoval v celém průřezu výklopný koncový trupový aerodynamický kryt. Za účelem realizace projektu kluzáku typu K-G byl L.P. Kurbalovi přidělen závod na obaly, který se nacházel ve Stalingradu. Od tohoto okamžiku byl zmíněný podnik znám jako závod č.490. Zde byla následně započata stavba hned deseti zkušebních exemplářů kluzáku typu K-G. Práce na prototypech zmíněného kluzáku ale nemálo komplikoval nedostatek kvalifikovaného personálu, strojního zařízení a výrobních materiálů. To se samozřejmě nemohlo nepromítnout do výrobní kvality prototypů. Protože se na zahájení letových zkoušek značně spěchalo, první zkušební exemplář kluzáku typu K-G byl dokončen ve zjednodušeném zkušebním provedení, které se vyznačovalo absencí některých palubních systémů a agregátů. Zkouškami zmíněný stroj prošel u Stalingradu, a to mezi 9. lednem a 22. únorem roku 1942. K jeho vlekání byl přitom využíván těžký čtyřmotorový bombardovací letoun typu TB-3 z dílny A.N. Tupoleva. Pokud měl prototyp kluzáku typu K-G létat bez nákladu, bylo předtím do jeho přídě nezbytné umístit vyvažovací zátěž o hmotnosti 188 kg. Jinak se těžiště tohoto stroje nacházelo příliš vzadu. Prototyp kluzáku typu K-G měl prázdnou hmotnost 2 941 kg. Hmotnost tohoto stroje s 20-ti výsadkáři na palubě činila 5 429 kg, což bylo o celých 1 029 kg více proti projektované hodnotě. To přitom byl důsledek nejen malých zkušeností konstrukčního týmu L.P. Kurbala s projektováním velkých a těžkých letadel, ale též nevalné odborné kvality pracovníků závodu č.490. V průběhu zkoušek navíc vyplulo na povrch, že některé nosné komponenty draku kluzáku typu K-G mají nedostatečnou pevnost. I přes výše uvedené nedostatky sériové výroba tohoto stroje obdržela oficiální zelenou. Důvodem toho byla skutečnost, že kluzák typu K-G měl nosnost a přepravní kapacitu, kterou zdaleka nedisponovaly žádné jiné letouny sovětské konstrukce té doby. Podmínkou zahájení produkce samozřejmě bylo odstranění zjištěných nedostatků. V první polovině roku 1942 byl závodem č.490 postaven ještě jeden prototyp kluzáku typu K-G. Zmíněný stroj byl znám jako K-G-etalon a měl se stát výrobním etalonem. Od prototypu prvního se prototyp K-G-etalon v mnohém odlišoval. Zmíněný stroj měl totiž zesílenou konstrukci trupu v oblasti příďového podvozku, nosníků ocasních ploch, stabilizátoru, upevnění křídla k trupu a některých dalších částí draku. Změn ale doznala též mechanizace křídla. Součástí mechanizace křídla prototypu K-G-etalon se staly též vztlakové klapky a interceptory (které prototyp první postrádal). Křidélka prototypu K-G-etalon měla větší rozpětí a byla opatřena rohovým odlehčením. Na odtokové hraně výškovky tohoto stroje přibyla vyvažovací ploška. Podvozek prototypu K-G-etalon byl zcela nový a sestával se z odhazovatelných vozíků s koly s rozměry 600 x 250 mm a přistávacích lyží. Naproti tomu první prototyp kluzáku typu K-G byl opatřen tříbodovým kolovým podvozkem příďového typu. Knipl v pilotní kabině byl navíc u tohoto stroje nahrazen volantem. Všechny výše uvedené úpravy ale vedly ke vzrůstu prázdné hmotnosti na celých 3 740 kg. V červnu roku 1942 byl prototyp K-G-etalon přepraven, po železnici, do Moskvy. Zde tento stroj prošel zkouškami. Zkoušky prototypu K-G-etalon se rozeběhly dnem 25. června toho samého roku a odhalily, že se u tohoto stroje nepodařilo zdaleka odstranit všechny nedostatky, které vypluly na povrch za chodu zkoušek prototypu prvního. Pilotáž prototypu K-G-etalon byla fyzicky náročná. Letové zkoušky tohoto stroje byly navíc, stejně jako letové zkoušky prototypu prvního, zatížený rychlostním limitem. Zmíněný rychlostní limit přitom platil jak pro let ve vleku, tak i pro volný klouzavý let. Při odhozu vzletových vozíků navíc hrozilo, že se odrazí od země proti trupu. Aby toho nebylo málo, tak k vlekání tak těžkého kluzáku, jakým byl typ K-G, bylo z veškeré dostupné letecké techniky VVS možné použít pouze čtyřmotorový těžký bombardovací letoun typu Tupolev TB-3 (ve verzi s motory typu AM-34RNB) a dvoumotorový dálkový bombardovací letoun typu Iljušin DB-3. Posledně uvedený letoun jej navíc byl schopen vlekat pouze v konfiguraci se sníženou vzletovou hmotností. Z tohoto důvodu z plánované sériové výroby kluzáku typu K-G nakonec sešlo.

Popis:  Bezmotorový výsadkový kluzák typu K-G byl koncipován jako hornoplošník se zdvojenými ocasními plochami. Poměrně krátký robustní trup tohoto stroje byl řešen jako poloskořepina s průřezem přibližně ve tvaru obdélníku. V přední části trupu kluzáku typu K-G se nacházel pilotní prostor. Pilot přitom seděl po levoboku. Vpravo od sedadla pilota se nacházelo sedadlo velitele výsadku. Pilotní prostor kluzáku typu K-G byl opatřen bohatě zaskleným konvenčně řešeným překrytem, který vystupoval nad hřbet špice trupu a svou zadní částí plynule přecházel ve vyvýšený hřbet zadní partie trupu. V případě nouze bylo levou část překrytu pilotního prostoru tohoto stroje možné odhodit za letu, aby mohl pilot jeho palubu opustit za využití padáku. Hřbetní překryt pilotního prostoru kluzáku typu K-G doplňovala řada okének, která byla vetknuta do břicha špice trupu. Zbytek trupu v oblasti za pilotním prostorem vyplňoval objemný nákladový prostor. Podél bočních stěn nákladového prostoru kluzáku typu K-G se nacházela instalace sklopitelných lavic pro 20 výsadkářů. Na nich výsadkáři seděli čelem proti sobě. Zatímco u pravé boční stěny byly instalovány sedačky pro 11 výsadkářů, k levé boční stěně byly uchyceny sedačky pro 8 výsadkářů. Zadní část trupu kluzáku typu K-G měla podobu výklopného (směrem nahoru) aerodynamického krytu, který zastával funkci nákladových vrat. Ta přitom zpřístupňovala útroby nákladové kabiny v celém průřezu. Špice výklopného koncového trupového aerodynamického krytu kluzáku typu K-G byla zasklena. Sem bylo možné umístit pohyblivě lafetovaný obranný kulomet. Do pravého boku koncového trupového krytu tohoto stroje byly vetknuty výklopné (směrem dozadu dovnitř) dveře, které sloužily k nástupu a výstupu výsadkářů. Další výklopné (tentokrát směrem dopředu dovnitř) vstupní dveře se nacházely na levoboku přední části trupu, přímo za překrytem pilotního prostoru (naproti prvního a druhého pravého sedadla výsadkářů). Na obou bocích nákladového prostoru kluzáku typu K-G se nacházela řada malých obdélníkových okének. Zatímco nákladový prostor prvního prototypu tohoto stroje byl opatřen pěti páry postranních okének, na bocích nákladového prostoru druhého prototypu kluzáku typu K-G, který byl znám jako K-G-etalon, se nacházely čtyři páry okének. Dvounosníkové hornoplošně uspořádané křídlo kluzáku typu K-G mělo rozpětí 28,60 m a plochu 80,00 m² (resp. 80,20 m² v případě prototypu druhého) a sestávalo se ze tří částí, a to jedné střední s obdélníkovým půdorysem a dvou vnějších s půdorysem ve tvaru lichoběžníku, náběžnou hranou s kladným a odtokovou hranou se záporným úhlem šípu a zaoblenými koncovými oblouky. Křídlo tohoto stroje mělo dřevěnou kostru a překližkový potah. Mechanizace křídla prvního prototypu kluzáku typu K-G se omezovala na křidélka. Křídlo druhého prototypu tohoto stroje bylo kromě křidélek opatřeno též vztlakovými klapkami a interceptory. Křidélka druhého prototypu měla navíc větší rozpětí a rohové odlehčení. Ocasní plochy kluzáku typu K-G se sestávaly z jedné lichoběžníkové zdvojené svislé plochy (SOP) a jedné vodorovné plochy (VOP) s obdélníkovým půdorysem a byly instalovány na koncích dvou dlouhých ocasních nosníků, které byly uchyceny k horní ploše střední části křídla. Na odtokové hraně obou SOP se nacházela směrová kormidla. Odtokovou hranu VOP, která navzájem propojovala obě SOP, přibližně v polovině jejich výšky, zase okupovalo jedno výškové kormidlo. Zatímco potah kýlů zdvojené SOP, které tvořily zakončení ocasních nosníků, a stabilizátoru VOP byl zhotoven z překližky, kormidla, dvě směrová a jedno výškové, byla potažena plátnem. Vzletové a přistávací zařízení prvního prototypu kluzáku typu K-G tvořil pevný tříbodový kolový podvozek příďového typu. Instalace hlavního podvozků tohoto stroje se přitom nacházela pod střední částí křídla, na úrovni ocasních nosníků. Hlavní podvozky prvního prototypu kluzáku typu K-G měly poměrně vysoké nohy a byly osazeny koly s rozměry 900 x 300 mm. Nohy hlavních podvozků tohoto stroje byly svařeny z ocelových trubek a měly tvar jehlanu. Kolo příďového podvozku, který byl instalován na břichu přední části trupu, na úrovni překrytu pilotního prostoru, mělo rozměry 600 x 250 mm. Naproti tomu druhý prototyp kluzáku typu K-G vzlétal za pomoci odhazovatelných vozíků s 600 x 250 mm koly a přistával na přistávacích lyžích, které byly uchyceny k břichu trupu.

Verze:

K-G – první prototyp kluzáku typu K-G. Tento stroj se vyznačoval instalací tříbodového kolového podvozku příďového typu.

K-G-etalon – druhý prototyp kluzáku typu K-G se zesílenou konstrukcí draku, modifikovanou mechanizací křídla zavedením vztlakových klapek a interceptorů a modifikovaných křidélek s větším rozpětím a rohovou kompenzací, modifikovanou výškovkou instalací vyvažovací plošky, novým podvozkem sestávajícím se z odhazovatelných vozíků s 600 x 250 mm koly a přistávacích lyží a volantem (na místo kniplu) v pilotní kabině

Tahač:  Iljušin DB-3 a Tupolev TB-3 AM-34RNB

Vyrobeno:  dva prototypy (K-G a K-G-etalon)

Uživatelé:  žádní

K-G

Posádka:    jeden pilot

Kapacita:    21 plně vyzbrojených výsadkářů nebo náklad, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny

Výzbroj:     jeden pohyblivý kulomet neznámého typu, instalovaný v záďovém obranném střelišti

K-G-etalon

Posádka:    jeden pilot

Kapacita:    21 plně vyzbrojených výsadkářů nebo náklad, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny

Výzbroj:     jeden pohyblivý kulomet neznámého typu, instalovaný v záďovém obranném střelišti