Xian Y-7 (‘Coke’)

Typ:  lehký dopravní letoun (bez licence vyráběná kopie sovětského letounu typu Antonov An-24B)

Určení:  doprava osob na místních linkách a přeprava nákladu na krátké vzdálenosti

Historie:  Po celá 50. léta se ČLR mohla spoléhat na dodávky vojenské techniky, letecké nevyjímaje, na SSSR. Již v roce 1960 ale vzájemné neshody mezi těmito dvěma státy vyústily v přerušení vojensko-technické spolupráce ze strany SSSR, načež ČLR k tomuto svému jedinému někdejšímu vojensko-politickému spojenci a výhradnímu dodavateli vojenské techniky zaujala nepřátelský postoj. Přestože to pro dodávky bojových letounů sovětské výroby do ČLR znamenalo úplný konec, vysloveně civilní letecké techniky se toto zřejmě netýkalo. Na počátku 60. let totiž Číňané zakoupili okolo 40-ti dvoumotorových turbovrtulových regionálních dopravních letounů typu An-24 (Coke) z dílny sovětské OKB O.K. Antonova. Protože se vojenský i civilní sektor ČLR tehdy musel stále plně spoléhat na početnou flotilu již beznadějně morálně zastaralých dvoumotorových pístových dopravních a transportních letounů řady Li-2 (Cab), Il-12 (Coach) a Il-14 (Crate), turbovrtulový typ An-24 v transportní (An-24T) a dopravní (An-24B) modifikaci se následně stal předlohou pro domácího perspektivního nástupce těchto strojů, který vešel ve známost jako Y-7. Vývojem této bezlicenční kopie sovětského letounu An-24 byl přitom v říjnu roku 1966 pověřen institut z Xianu. Na programu Y-7, jehož zahájení zároveň znamenalo konec pro plánovanou bezlicenční výrobu méně perspektivního pístového letounu Il-14 pod označením Y-6, se přitom podílely též vývojové kapacity závodů z Nanchangu, Chengdu a Xianu. Zatímco výrobu vlastních draků letounu An-24 dostal na starost závod z Xianu, produkce pohonné jednotky tohoto stroje v podobě turbovrtulového motoru typu Al-24 byla svěřena závodu z Doganu. Pro potřeby zkušebního programu bylo postaveno celkem pět prototypů letounu Y-7 (tři pro letové zkoušky a dva neletové pro statické zkoušky). Všechny přitom z konstrukčního hlediska odpovídaly vojenskému transportnímu modelu An-24T. První z nich ze závodní dílny vyjel na počátku roku 1970 a od vzletové dráhy se poprvé odlepil dne 25. prosince toho samého roku. Do programu Y-7 ale neblaze zasáhla tzv. „Velká kulturní revoluce“. Ta přitom měla upevnit absolutistickou moc Mao Ce-tunga a na místo toho uvrhla celou ČLR na léta 1966 až 1976 ve fatální hospodářský a politický chaos. Z tohoto důvodu byly certifikační zkoušky letounu Y-7 nakonec realizovány až v roce 1977. Kuli nízkému výkonu motorů WJ-5A (čínská kopie sovětského Al-24), jenž činil 2 x 2 550 hp, ale certifikační zkoušky tohoto stroje skončily absolutním nezdarem. Protože ze shodného důvodu nevyšel ani druhý pokus o certifikaci, který byl učiněn v roce 1979, později se součástí pohonného systému letounu Y-7 staly silnější 2 900 hp motory typu WJ-5A-1. Za pomocí motorů typu WJ-5A-1 se přitom tento stroj od vzletové dráhy poprvé odlepil v prosinci 1980. Teprve až v této podobě letoun typu Y-7 obdržel konstrukční certifikát. Ten mu byl přitom vystaven v červenci 1982. Mezitím, dne 17. dubna 1982, se tento stroj poprvé představil široké veřejnosti, a to na letecké základně v Nayuanu. Zatímco prototypy letounu Y-7 vycházely z transportního modelu An-24T, první sériový stroj byl domácím protějškem dopravního modelu An-24B. Z montážní linky závodu z Xianu přitom první sériový Y-7 sjel v roce 1983, tj. po neuvěřitelných 13-ti letech od vzletu prvního prototypu. Do oblak se tento stroj poprvé vydal v únoru 1984. Většinu z 20-ti exemplářů letounu Y-7 první výrobní série převzalo PLAAF, které je pak používalo jako transportní stroje. Protože program Y-7 nebyl zřejmě pro ČLR prioritou, brány závodu z Xianu nakonec tento stroj opustil v relativně malém počtu. Dopravní Y-7 totiž bylo možné už v době, kdy se konečně dočkal sériové výroby, považovat za beznadějně morálně zastaralou technikou. K nízkému zájmu o tento typ letounu ze strany PLAAF pak zřejmě nemalou mírou přispěla též dostupnost středně těžkého čtyřmotorového transportního stroje Y-8. Tato od roku 1981 závodem ze Shaanxi vyráběná kopie sovětského letounu An-12BP (Cub) totiž disponovala podstatně prostornější nákladovou kabinou, která byla navíc lépe přístupná, větší nosností a v neposlední řadě též i lepšími letovými výkony. Zatímco základní modifikace letounu Y-7 pro CAAC, která byla certifikována pro civilní provoz v lednu 1984, vznikla v počtu pouhých 62-ti exemplářů, produkce pokročilejšího exportního modelu Y-7-100 mírně překročila hranici 50-ti sériových strojů. Díky řadě modernizačních programů, které následně vyústily modelem Y-7-200A, MA60 a MA600, se nakonec podařilo na konci 90. let produkci letounů řady Y-7 obnovit. Přestože z konstrukčního hlediska tyto stroje vycházejí ze sovětského letounu typu An-24B, jehož prototyp vzlétl již na konci 50. let, ve výrobním programu závodu z Xianu se díky přijatelné pořizovací ceně udržely až do dnešních dnů.

Verze:

Y-7 – první sériově vyráběná modifikace letounu Y-7. Tento model vznikl v počtu pěti prototypů (tři letových a dvou neletových pro statické zkoušky), z nichž ten první poprvé vzlétl dne 25. prosince 1970, a 62-ti sériových strojů. Zatímco prototypy letounu Y-7 byly čínským ekvivalentem transportního An-24T, všechny sériové stroje z konstrukčního hlediska odpovídaly dopravnímu An-24B. Jejich pohon přitom zajišťovala dvojice 2 900 hp turbovrtulových motorů typu WJ-5A-1 (modifikace sovětského Al-24).

Y-7 (pro geofyzikální průzkum) – speciální modifikace letounu Y-7 pro geofyzikální průzkum s instalací senzorového vybavení z dílny CETC (China Electronics Technology Corporation). Jediný exemplář tohoto speciálu vznikl konverzí sériového Y-7. Od dopravního modelu Y-7 jej lze přitom snadno rozpoznat díky instalaci mohutného dielektrického válcovitého krytu na břiše trupu v oblasti před náběžnou hranou křídla a podlouhlého doutníkovitého krytu na levoboku trupu v oblasti za odtokovou hranou křídla (přímo pod řadou bočních okének).

Y-7-100 – pokročilá modifikace letounu Y-7 s novým interiérem kabiny cestujících z dílny amerického výrobce Nordam, novým avionickým vybavením západní provenience (v této souvislosti se na břiše trupu v oblasti mezi ocasními kýlovkami objevil bílý dielektrický panel), novým uspořádáním pilotní kabiny (letovou posádku tohoto modelu tvoří pouze tři osoby na místo pěti), modifikovaným kyslíkovým systémem, modifikovanou palubní klimatizační jednotkou a nevelkými winglety na koncích křídla. Díky instalaci wingletů křídlo letounu Y-7-100 vykazuje v porovnání s křídlem modelu Y-7 menším aerodynamickým odporem (údajně až o 4%). To se přitom projevilo příznivě na spotřebě paliva (ta je údajně o celých 5 % menší). Letoun typu Y-7-100 byl navržen v roce 1984 s ohledem na britskou standardu BCAR (British Civil Airworthiness Regulations). Na projektu tohoto modelu se přitom podílel též hong kongský podnik HAECO (Hong Kong Aircraft Engineering Co.). Prototyp letounu Y-7-100 vznikl v prostorách závodu HAECO konverzí sériového Y-7 z linky závodu z Xianu. Ten byl přitom hong kongské straně předán dne 27. prosincem 1984. Číňané jej pak zpětně převzali dne 16. srpnem 1985. Od roku 1986 výrobní halu závodu z Xianu opustilo něco přes 50 sériových Y-7-100. Převážnou většinu z nich přitom převzali zákazníci ze zahraničí.

Y-7H (Y-14-100) – bezlicenční kopie sovětského taktického transportního letounu typu An-26 (vojenská transportní modifikace civilního dopravního letounu typu An-24). Tento model vznikl v počtu pouhých tří exemplářů. První z nich se přitom od vzletové dráhy poprvé odlepil na konci roku 1988. viz. samostatný text

Y-7-100C – nákladní modifikace letounu Y-7-100 s nákladovou kabinou na místo kabiny cestujících a pětičlennou posádkou na místo tříčlenné. Tento model byl vyráběn ve třech subverzích (Y-7-100C1, Y-7-100C2 a Y-7-100C3) pro domácí i zahraniční trh.

Y-7E – modifikace letounu Y-7-100 (?) uzpůsobená pro činnost v oblastech s velkou nadmořskou výškou a vysokou teplotou vzduchu. Tento model se vyznačuje instalací odlišného typu palubní energetické jednotky. Prototyp letounu Y-7E poprvé vzlétl dne 5. července 1994. Jakékoliv další informace o tomto modelu nejsou zatím bohužel k dispozici.

Y-7LH (HYJ-7) – speciální modifikace letounu Y-7-100 určená výcvik pilotů a navigátorů/bombometčíků strategických bombardovacích letounů řady H-6 (kopie sovětského typu Tu-16) a transportních letounů řady Y-8 (kopie sovětského typu An-12). Tento model se vyznačuje instalací vystouplé prosklené gondoly s bombardovacím zaměřovačem typu HM-1A, která je přesnou zmenšeninou pravé poloviny prosklené přídě trupu bombardovacích letounů typu H-5 (derivát sovětského typu Il-28) a H-6 s kabinou navigátora, na pravém boku přední části trupu v oblasti za kabinou pilotů (na místo rozměrných vrat zavazadlového úložného prostoru), dielektrického polokapkovitého radomu bombardovacího radiolokátoru na břiše trupu (v oblasti před náběžnou hranou křídla), dvou podlouhlých zaoblených konformních pouzder, které ukrývají šachty se závěsníky cvičných pum, na bocích trupu v oblasti pod křídlem (přímo pod řadou bočních okének) a polokulovitých pozorovacích průzorů na místo čtyř bočních kulatých okének. Speciál Y-7LH vznikl na konci 90. let jako nástupce tehdy již morálně i technicky zastaralých cvičných proudových bombardérů typu HJ-5 (derivát sovětského typu Il-28U). Na inventáři PLAAF se přitom nevelký počet těchto strojů nachází do dnešních dnů. Později byly některé z nich uzpůsobeny pro výcvik posádek raketonosných letounů typu H-6H (a zřejmě i pokročilejších raketonosných letounů typu H-6M a H-6K). Takto modifikované speciály Y-7LH přitom obdržely instalaci robustnějšího krytu bombardovacího radaru na břiše přední části trupu a dvou drobných tandemově uspořádaných polokapkovitých krytů, které zřejmě ukrývají antény datalinku nebo navigačních systémů, na břiše střední části trupu. Protože letouny typu Y-7LH nejsou uzpůsobeny pro přepravu řízených střel, výcvik střelby za pomoci těchto strojů zřejmě probíhá pouze formou počítačové simulace.

Y-7-200A – pokročilá modifikace letounu Y-7-100. Díky pozměněnému zasklení a modifikovanému příďovému radomu radiolokátoru, který obdržel odlišný profil a mírný sklon směrem dolů alá DeHavilland Canada DHC-8 Dash 8, kabina pilotů tohoto modelu poskytuje lepší výhled. Dále má letounu typu Y-7-200A před svým předchůdcem v podobě modelu Y-7-100 navrch ve větší přepravní kapacitě, která činí 56 až 60 osob. Toho bylo přitom docíleno prodloužením trupu v oblasti před křídlem o 740 mm. Kromě toho tento model obdržel standardní křídlo z modelu Y-7 bez instalace wingletů na koncích, nové nouzové výstupy s rozměry 0,927 x 0,6 m (na místo 0,5 x 0,6 m), nový vstup do zavazadlového prostoru s rozměry 1,19 x 1,22 m (na místo 1,2 x 1,1 m), nové avionické vybavení západní provenience (jeho instalace umožnila zredukovat počet členů posádky ze tří osob na dvě), ekonomičtější a méně hlučné 2 880 hp motory typu Pratt & Whitney Canada PW127J kanadské výroby (jejich instalace na místo čínských jednotek WJ-5A-1 se na vnějším vzhledu promítla odlišným tvarem lapačů vzduchu), pomocnou energetickou jednotkou (APU) typu Allied Signal GTCP36-150 americké výroby (její instalace se nachází v zadní části pravé motorové gondoly) a nové kompozitní čtyřlisté 3,96 m vrtule typu Hamilton Sundstrand 247-1 s delším a štíhlejším vrtulovým kuželem a zakřivenými listy (na místo rovných). První prototyp letounu Y-7-200A vznikl v roce 1995 a od budoucích sériových strojů se odlišoval instalací méně výkonných pohonných jednotek typu PW127C. Široké veřejnosti se přitom tento stroj poprvé představil v roce 1996, a to na Airshow China 96. Do výrobního programu závodu z Xianu byl letoun typu Y-7-200A zařazen v roce 1999. Prvním provozovatelem tohoto modelu se stala domácí společnost ACA. Tento dopravce přitom svůj první Y-7-200A převzal ještě v březnu toho samého roku.

Y-7-200B – modifikace letounu Y-7-100 s prodlouženým trupem v oblasti před náběžnou hranou křídla (o 230 mm), novými nouzovými výstupy s většími rozměry a modifikovaným křídlem s odlišným profilem upravenou náběžnou hranou a vylepšenou mechanizací (přidáním spoilerů). Kromě toho křídlo tohoto modelu zcela postrádá instalaci wingletů. Letoun typu Y-7-200B vznikl jako protějšek exportního modelu Y-7-200A pro domácí trh.

MA60 – pokročilá modifikace letounu typu Y-7-200A se zdokonalenou konstrukcí draku, zvětšenou zásobou paliva, modifikovaným avionickým vybavením a vylepšenými palubními systémy. První exemplář tohoto modelu se do oblak poprvé vydal dne 12. března 2000. Od roku 2002 do dnešních dnů brány závodu XAC opustilo více než 100 sériových MA60. viz. samostatný text

JZY-01 – speciální modifikace letounu typu Y-7 zastávající roli technologického demonstrátoru taktického AWACS speciálu typu H-600. Jediný exemplář speciálu typu JZY-01 se vyznačuje instalací čočkovitého krytu antény radiolokátoru systému AWACS na hřbetu zadní části trupu, modifikovaného křídla s větší plochou, nové ocasní části trupu s novými ocasními plochami nepodobnými ocasním plochám amerického palubního AWACS speciálu typu E-2 Hawkeye a silnějších 5 100 hp motorů typu WJ-6C. Ke zkouškám byl tento stroj odevzdán dne 13. srpna 2009. viz. samostatný text

Y-7D(?) – speciální modifikace letounu typu Y-7-100 neznámého určení. Tento model se vyznačuje instalací velkého počtu břitových antén na břichu přední střední partie trupu a štíhlého válcovitého kontejneru na vrcholu SOP a podle všeho slouží k vedení radiotechnického průzkumu (ELINT). Na speciál Y-7D? byl upraven nejméně jeden letoun typu Y-7-100 ze stavu PLAAF (žlutá 55019). Zmíněný stroj byl přitom poprvé identifikován v březnu roku 2022.

Vyrobeno:  pět prototypů (tři letové a dva neletové pro statické zkoušky) a neznámý počet sériových strojů

Uživatelé:  ČLR, Irán, Kambodža, Kongo, Laos a Mauretánie

Y-7-100

Posádka:    tři osoby

Pohon:       dva turbovrtulové motory typu Dogan WJ-5A-1 (modifikace sovětského typu Al-24) s max. výkonem po 2 900 hp

Radar:        povětrnostní radar neznámého typu, instalovaný uvnitř špice trupu

Kapacita:    48 až 52 osob

* 900 km s max. zařízením (5 500 kg)

Poslední úpravy provedeny dne: 23.12.2022