Xian Y-20A Roc (Kungpeng)

Typ:  středně těžký strategický transportní letoun

Určení:  doprava nákladu a vojáků do blízkosti fronty, přeprava a shoz výsadku, shoz nákladu na padácích a odsun raněných

Historie:  Na počátku 90. let se PLAAF při přepravě nákladu muselo plně spoléhat pouze na taktické transportní letouny typu Y-5 (Colt), Y-7 (Coke) a Y-8 (Cub), které nejsou ničím jiným, než kopiemi sovětských letounů typu An-2 (Colt), An-24 (Coke) a An-12 (Cub), jejichž původ lze vystopovat ve 40. a 50. letech 20. století. Protože zmíněné letouny neumožňovaly přepravovat, díky omezené nosnosti a vnitřním rozměrům nákladového prostoru, většinu tehdejšího moderního armádního vybavení, v roce 1992 si Číňané v Rusku objednali celkem deset čtyřmotorových proudových transportních letounů typu Il-76 (Candid) s přepravní kapacitou 48 t, z toho osm ve verzi Il-76TD (Candid A) a dva ve verzi Il-76MD (Candid B). Zmíněná zakázka ruskému leteckému průmyslu přišla právě tehdy vhod, neboť rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991, sebou přinesl těžké ekonomické problémy, které vedly k seškrtání prakticky všech armádních zakázek. Všechny zmíněné letouny ale nepocházely z novovýroby. Zatímco část z nich vzniklo dostavou nedokončených draků ze zrušených zakázek, v případě části z nich se jednalo o letouny, které předtím létaly v barvách Ruského VVS nebo Aeroflotu. Provozovatelem tří těchto strojů se stala společnost China United Airlines, komerční divize PLAAF. Zmíněné aerolinky působily ve prospěch národního hospodářství s tím, že technika, kterou provozovaly, mohla být kdykoliv, např. v případě vypuknutí válečného konfliktu, povolána do vojenské služby. Zbytek letounů typu Il-76MD (Candid B) ze zmíněné objednávky byl předán PLAAF. Jejich provozovatelem se konkrétně stal 38. pluk s domovskou základnou Wuhan a 39. brigáda s domovskou základnou Dangyang. Letoun typu Il-76 (Candid) se stal prvním strategickým transportním letounem PLAAF. Dle původních plánů měl nepočetnou flotilu těchto strojů někdy okolo roku 2010 začít doplňovat kvalitativně nový strategický transportní letoun domácí konstrukce. Práce na projektových studiích na toto téma se přitom rozeběhly v roce 2005. Koncepce zmíněného stroje, pro který bylo vyhrazeno služební označení Y-20, byla definována v roce 2007. Zahájení letových zkoušek prototypu letounu typu Y-20 bylo naplánováno na rok 2008. Sériová výroba tohoto stroje se měla rozeběhnout v roce 2010. Vývoj a výrobu letounu typu Y-20 přitom dostala na starost společnost XAC (Xian Aircraft Company) z Xianu. Práce na toto téma se ale dostaly do skluzu proti původním plánům. Z tohoto důvodu se prototyp letounu typu Y-20 nepodařilo ve stanoveném termínu ani dokončit ani zalétat. V roce 2011 si proto Číňané objednali, v Rusku, dalších pět letounů typu Il-76MD (Candid B), jako prozatímní řešení na období, než se podaří zmíněný stroj zavést do výroby. Tomu ještě v roce 2015 následoval podpis kontraktu na dalších (finálních) sedm letounů typu Il-76MD (Candid B). Na vývoji letounu typu Y-20 se kromě institutu č.603 společnosti XAC z Xianu podílely další tři desítky čínských podniků. Protože čínský průmysl tehdy ještě neměl s konstrukcí velkých transportních letounů žádné zkušenosti, k vývoji letounu typu Y-20 byla přizvána též ruská konstrukční kancelář Iljušin. Iljušinova konstrukční kancelář se přitom na tomto programu podílela již od úvodních koncepčních rozvah. Později s nabídkou výpomoci při vývoji letounu typu Y-20 přišla též ukrajinská konstrukční kancelář Antonov. O účasti této konstrukční kanceláře na zmíněném programu ale zatím nejsou k dispozici žádné informace. Vzhledem k tomu, že měl program Y-20 již od počátku prioritní status, později byl podíl zahraničních společností na vývoji tohoto stroje postupně snižován. Ještě později byly všechny zahraniční subjekty z programu Y-20 odvolány. Při vývoji a výrobě letounu typu Y-20 našly uplatnění nové technologie a postupy. Tak např. návrh zmíněného stroje byl prováděn za využití smíšené reality. Při vývoji letounu typu Y-20 ale našla též uplatnění metoda DPD (Digital Product Definition), která je založena na použití virtuálních 3D modelů a předtím byla využívána pouze západními společnostmi Airbus a Boeing. Tato metoda nejenže významně urychlila vývoj, ale též umožnila do programu Y-20 zapojit výzkumná a vývojová střediska z celé ČLR. Zmíněný stroj navíc nebyl vyprojektován za pomoci západních programů, jakým je např. Catia či Unigraphics, ale za využití čínského protějšku těchto programů. Zmíněné západní programy jsou totiž spravovány online, což sebou přinášelo riziko vyzrazení detailů o jeho konstrukci. Při návrhu některých konstrukčních celků, jakým je např. kokpit a nákladový prostor, našla uplatnění smíšená i plně virtuální realita, což umožnilo vynechat etapu stavby příslušných 1:1 maket. Rozmístění přístrojů v kokpitu, které prošlo testy ve virtuálním prostředí, bylo tedy rovnou použito na prototypu. Jednou z nových technologií, která doznala uplatnění při výrobě letounu typu Y-20, se stal 3D tisk za pomoci nekovových i kovových materiálů. Technologií 3D tisku jsou přitom u letounu typu Y-20 zhotoveny dokonce i některé pevnostní prvky draku. Pro potřeby programu Y-20 bylo v závodě společnosti XAC, který dostal na starosti nejen sériovou výrobu, ale i stavbu prototypů, kompletně přebudováno technologické zázemí. Součástí výrobního zařízení zmíněného podniku se přitom mimo jiné staly portálové frézy či nové plně digitálně řízené pracoviště pro aplikaci povrchové ochrany. Na výrobě letounu typu Y-20 se ale podílí též společnost SAC (Shenyang Aircraft Corporation) ze Shenyangu a CAC (Chengdu Aircraft Company) z Chengdu. Letoun typu Y-20 byl navržen tak, aby splňoval mezinárodní předpisy, což mu má usnadnit cestu na mezinárodní trh. Celkovým vzezřením se tento stroj nápadně podobá americkému Boeingu C-17A Globemaster III. Jedná se tedy o čtyřmotorový hornoplošník s šípovým křídlem, šípovými ocasními plochami uspořádanými do tvaru písmene „T“ a tříbodovým podvozkem příďového typu. V porovnání s typem C-17A je ale tento stroj menší a lehčí. Kromě toho přebírá některá technická řešení od ruského letounu typu Il-76MD (Candid B). Díky mohutné mechanizaci křídla, které má superkritický profil, letoun typu Y-20 může využívat, stejně jako jeho americký protějšek v podobě letounu typu C-17A, i polní přífrontová letiště s relativně krátkou vzletovou a přistávací dráhou. Max. nosností 60 t (resp. 68 t v přetížené konfiguraci) sice za americkým typem C-17A, jehož nosnost činí 78 t, zaostává, nabízí však větší přepravní kapacitu než ruský typ Il-76MD (Candid B), a to i v nejnovější verzi, známé jako Il-76MD-90A (Candid). Jeho nákladový prostor je totiž v porovnání s nákladovým prostorem letounu typu Il-76MD-90A (Candid) širší a vyšší. Naproti tomu má menší délku. Trup letounu typu Y-20 je navíc dimenzován na vyšší zatížení. Díky tomu bude možné jeho nosnost do budoucna navýšit až na 90 t. K tomu ale budou zapotřebí silnější motory. Zatímco pohon prototypů a prvních sériových strojů obstarávají čtyři motory typu D-30KP-2 ruské značky Aviadvigatěl, které pohánějí též ruské letouny typu Il-76MD (Candid B), pozdější sériové stroje pohání čínské kopie této pohonné jednotky, které jsou známy jako WS-18. Mezi listopadem roku 2009 a březnem roku 2011 Rusové do ČLR vyvezli celkem 55 motorů typu D-30KP-2. Tomu v roce 2011 následovala objednávka dalších 184-ti těchto pohonných jednotek. Jejich dodávky byly přitom uskutečněny do roku 2015. V roce 2016 si Číňané objednali dalších 170 motorů typu D-30KP-2. Jejich dodávky byly naplánovány na léta 2017 až 2020. Tomu krátce nato následoval podpis kontraktu na dalších 54 těchto motorů s termínem dodání na léta 2017 až 2020. Celkem si tedy Číňané objednali 463 motorů typu D-30KP-2. Zmíněné motory přitom nebyly určeny pouze pro transportní letouny typu Y-20, ale též pro importované transportní letouny typu Il-76MD (Candid B) a v neposlední řadě též pro strategické bombardovací a raketonosné letouny typu H-6K (Badger). Stavba celokovové technologické 1:1 makety příďové partie trupu letounu typu Y-20 se rozeběhla v roce 2008 a byla završena na počátku roku 2010. Mezitím, dne 20. srpna 2009, započaly, v prostorách závodu SAC, práce na záďové partii trupu prvního ze dvou prototypů. Drak prvního z nich (rudá 781 / černá 20001) byl dokončen v roce 2012. Pojížděcí zkoušky zmíněného letounu se rozeběhly dne 21. prosince toho samého roku. Do oblak se tento stroj napoprvé vydal, z VPD letiště CFTE (China Flight Test Estabilishment) z Yanliangu, dne 26. ledna 2013. Přestože byl první prototyp letounu typu Y-20 zalétán tři roky po stanovené termínu, vývoj tohoto stroje byl proti vývoji jiných letounů čínské konstrukce nebývale rychlý. Záletem prvního prototypu letounu typu Y-20 se navíc ČLR stala, hned po USA, Rusku a Ukrajině, čtvrtým státem na světě, kterému se podařilo postavit transportní letoun se vzletovou hmotností vyšší než 200 t. Zpočátku prototyp Y-20 (rudá 781 / černá 20001) létal ve žluté základové barvě. Později byl ale opatřen tmavě modrým kamuflážním nátěrem. Dne 14. prosince 2013 se do zkušebního programu zapojil, realizací svého prvního letu, též prototyp třetí (černá 783). Tento stroj zase obdržel světle šedý kamuflážní nátěr. Naproti tomu druhý prototyp letounu typu Y-20 (002) byl vyhrazen pro statické zkoušky. V listopadu roku 2014 třetí prototyp tohoto stroje (černá 783) zavítal na Airshow China 2014, která se konala v Zhuhai. Další dva letové prototypy letounu typu Y-20 (černá 785 a 788) se do zkušebního programu zapojily v průběhu roku 2015. Poslední, pátý, letový prototyp letounu typu Y-20 (černá 789) poprvé vzlétl dne 6. února 2016. Mezitím byl nejméně jeden prototyp tohoto stroje otestován 12. leteckým plukem 4. transportní letecké divize PLAAF s domovskou základnou Chengdu-Qionglai. První dva sériové stroje (žlutá 11051 a 11052), které nesou označení Y-20A, PLAAF formálně převzalo dne 15. června 2016. Dne 6. července toho samého roku byly oba zmíněné letouny zařazeny do výzbroje 12. leteckého pluku 4. transportní letecké divize, a to při slavnostní ceremonii, na kterou bylo přizváno mnoho hostů, včetně hostů z Ruska. Posláním zmíněného útvaru se přitom stalo vypracování metodik operačního nasazení. Zahájení plné produkce letounu typu Y-20A bylo oficiálně schváleno v polovině března roku 2017, po završení vojskových zkoušek. V prosinci toho samého roku se na základně Chengdu-Qionglai již nacházelo pět těchto strojů. V lednu roku 2018 bylo oznámeno, že byl letoun typu Y-20A zařazen do výzbroje Západního vojenského okruhu, pod který spadá též již zmíněná 4. transportní letecká divize. V současnosti 12. letecký pluk 4. transportní letecké divize provozuje nejméně 24 těchto strojů (žlutá 11051 až 11053, 11055 až 11059, 11150 až 11153, 11155 až 11159, 11250 až 11252, 11255 a 11256). Dalších nejméně 26 letounů typu Y-20A (žlutá 20041 až 20049, 20140 až 20149, 20240 až 20244, 20247 a 20248) se stalo součástí letadlového parku 37. leteckého pluku 13. transportní letecké divize s domovskou základnou Kaifeng. První z nich byl přitom identifikován v prosinci roku 2019 (?). Zmíněný pluk se stal vůbec prvním útvarem PLAAF, který byl kompletně přezbrojen na letoun typu Y-20A, a to z typu Y-8C (Cub). Na počátku roku 2020 byl jeden letoun typu Y-20A (žlutá 55014) zpozorován též u 5. transportní a SAR brigády. Přejímka nově vyrobených letounů typu Y-20A PLAAF probíhá na letišti závodu č.172 z Xianu. Servis a opravy těchto strojů, stejně jako všech transportních letounů Západního vojenského okruhu, zase obstarává opravárenská jednotka s domovskou základnou Dangyang, která navíc provozuje jeden vlastní letoun typu Y-20A. Zmíněný stroj je přitom zmíněným útvarem mimo jiné používán k přepravě náhradních dílů. Plné operační způsobilosti letoun typu Y-20A dosáhl v roce 2023, po završení zkoušek shozu výsadku z velkých výšek a zkoušek shozu vojenského vybavení a techniky na padáky opatřených výsadkových paletách. Své první cvičné výsadkové operace se letoun typu Y-20A zúčastnil již v květnu roku 1998. V únoru roku 2020 celkem šest těchto strojů spolu s dalšími pěti transportními letouny ze stavu PLAAF přepravilo více než 2 600 vojenských lékařů a zdravotníků a 0,5 miliónů tun materiálu do zdravotního střediska ve Wuchanu, ve kterém právě tehdy naplno propukla pandemie COVID 19. V dubnu toho samého roku zase letouny typu Y-20A v rámci boje se zmíněnou pandemií podnikly svůj první mezinárodní let, a to do Pákistánu, kam dopravily více než 100 t zdravotnického materiálu. V červnu roku 2020 byl jeden letoun typu Y-20A (žlutá 20041) použit k přepravě 105-ti příslušníků Čestné stráže PLA do Moskvy, aby se mohli zúčastnit vojenské přehlídky na Rudém náměstí v rámci oslav Dne vítězství. V průběhu roku 2021 byly letouny tohoto typu využívány k přepravě vakcín proti COVIDu 19 čínské značky Sinopharm a dalšího zdravotnického materiálu do okolních zemí, včetně Laosu, Kambodži, Thajska a Srí lanky, a do afrických zemí. Ten samý rok dvojice letounů typu Y-20A přepravila do Tonga, které bylo tehdy těžce postiženo erupcí podmořské sopky následované vlnou tsunami, 33 t zdravotnického materiálu, potravin a záchranářského vybavení. Přitom zmíněné stroje urazily úctyhodnou vzdálenost přes 10 000 km bez mezipřistání. Zmíněný let navíc ve svém závěru ztěžovala vysoká koncentrace vulkanického popela v ovzduší. Počínaje rokem 2021 letouny typu Y-20A začaly působit v rámci leteckých svazů, které podnikají cvičné a demonstrační lety do velkých vzdáleností od břehů kontinentální Číny. Zmíněné stroje se mimo jiné staly součástí formace, která v červnu toho roku narušila vzdušný prostor Malajsie v Jihočínském moři. Posláním zmíněného letu byla demonstrace schopnosti přepravy početného výsadku na velké vzdálenosti. Shodný účel mělo přitom též zkušební nasazení z letecké základny, která se nachází na umělém ostrově Fiercy Cross Reef. Zmíněný ostrov Číňané vybudovali v Jihočínském moři, poblíž Spratlyho ostrovů, ve vzdálenosti celých 1 200 km od čínských břehů. Odtud přitom mohou ohrožovat hned několik států, včetně Filipín, Vietnamu, Indonésie a Malajsie. Ve spojení s letouny typu Y-20A ale zmíněná základna představuje bezpečnostní riziko i pro Austrálii.  Základna na umělém ostrově Fiercy Cross Reef se nachází zcela mimo dosah prostředků vzdušných sil všech zmíněných států a je významným opěrným bodem nejen pro dálkové lety, ale i dálkové plavby. Na zmíněné základně byl přitom letoun typu Y-20A poprvé zaregistrován, satelitem, v prosinci roku 2020. V roce 2022 byly zase tyto stroje použity k přepravě lékařské pomoci a vybavení do afghánského Kábulu, který právě tehdy postihlo zemětřesení. V lednu toho samého se letouny typu Y-20A zapojily do cvičení PVO, nazvané Red Sword. Při zmíněném cvičení byly tyto stroje vůbec poprvé použity k rychlému přesunu blíže neuvedeného praporu mobilních raketových systémů PVO, který podléhá pod Jižní operační velitelství PLA a působí poblíž jihozápadních hranic ČLR. Letouny typu Y-20A přitom v rámci cvičení Red Sword raketové systémy PVO ze stavu zmíněného útvaru přepravily hned do několika lokalit. Přitom se mimo jiné jednalo o autonomní oblast Ningxia Hua na severozápadě ČLR, autonomní oblast Vnitřní Mongolsko na severu ČLR a provincii Gansu na severozápadě ČLR. V rámci zmíněného cvičení bylo při simulovaných střetech s protivníkem odpáleno více než 50 PLŘS na více než 30 vzdušných cílů. Realizace zmíněného cvičení by ale nebyla vůbec možná, pokud by se letoun typu Y-20A nenacházel ve výzbroji PLAAF ve větším počtu. Pozemní raketové komplety PVO se totiž obvykle sestávají z několika prvků. Konkrétně se jedná o mobilní odpalovací zařízení, mobilní radiolokátor, velitelské vozidlo a různá podpůrná vozidla. V dubnu roku 2022 byla zase šestice těchto strojů použita k přepravě zásilky raketových kompletů PVO typu FK-3 (exportní HQ-22) do Srbska. Posláním této první cesty letounů typu Y-20A do Evropy se stala nejen doprava zmíněných zbraňových systémů zákazníkovi, ale též demonstrace strategických transportních kapacit PLAAF. V průběhu zmíněného letu přitom letouny typu Y-20A prokázaly plnou kompatibilitu s evropskými leteckými standardy. V září toho samého roku si letoun typu Y-20A odbyl svůj evropský debut na statické ukázce airshow Airpower 22, která se konala v rakouském Zweltwegu. Na zmíněnou leteckou přehlídku konkrétně zavítal letoun, jenž právě tehdy z Evropy přepravoval blíže nespecifikovaný náklad. První výrobní model letounu typu Y-20 v podobě typu Y-20A ale představuje pouze prozatímní řešení na období, než se podařilo dokončit vývoj modelu Y-20B, který počítá se silnějšími pohonnými jednotkami typu WS-20 domácí konstrukce. Výhledově si ČLR plánuje pořídit přes 250 letounů řady Y-20. Pokud se podaří tohoto plánu dosáhnout, z ČLR se stane stát s největší strategickou přepravní kapacitou na světě. Výrobní plány přitom počítají s ročním výrobním tempem 20 letounů typu Y-20. Každý rok má být navíc zahájeno přezbrojení hned dvou transportních pluků PLAAF na tento typ. Tento první proudový transportní letoun čínské výroby se navíc stal základem perspektivního nástupce vzdušného tankeru typu H-6U/DU (Badger), který vešel ve známost jako YY-20. V současnosti probíhá vývoj modifikace letounu typu Y-20 zastávající poslání AWACSu. Zmíněný model údajně nese označení KJ-3000 a má se stát nástupcem AWACS speciálu typu KJ-2000 (Mainring), který vychází z letounu typu Il-76MD (Candid). Výhledově se údajně počítá též s verzí zastávající poslání vzdušného velitelského stanoviště, verzí pro vedení REB a verzí zastávající roli vzdušné „mateřské lodě“ bezpilotních vzdušných prostředků (UAV) a bezposádkových podmořských prostředků. Na Airshow China 2014, která se konala v listopadu roku 2014 v Zhuhai, byl navíc prezentován model civilní nákladní modifikace tohoto stroje. Plánovaný civilní model nese označení Y-20F-100 a počítá s motory typu WS-20 a mírně prodlouženým trupem. Šance letounu typu Y-20 na úspěch na mezinárodním trhu přitom nejsou zrovna malé, neboť po celém světě létá několik stovek letounů řady Il-76 (Candid), které byly vyrobeny před více než 30-ti lety. Přitom jsou v současnosti vyráběny pouze dva transportní letouny této hmotnostní kategorie, a to čínský Y-20 a ruský Il-76MD-90A (Candid). Produkce druhého uvedeného letounu má ale podobu kusové výroby pro Ruské VVS. Kromě toho je jeho export vzhledem k aktuálnímu postavení Ruska, které je postiženo sankcemi za invazi na Ukrajinu zahájenou dne 24. února 2022, více než nepravděpodobný.

Popis (model Y-20A):  Čtyřmotorový proudový strategický transportní letoun typu Y-20A je řešen jako hornoplošník s šípovým křídlem a lichoběžníkovými ocasními plochami uspořádanými do tvaru písmene „T“. V konstrukci tohoto stroje kromě kovových materiálů našlo uplatnění hned osm typů kompozitních materiálů na bázi uhlíkových a skelných vláken. Trup letounu typu Y-20 má oválný průřez a robustní profil. Jeho špici tvoří zaoblený dielektrický kryt antény radiolokátoru. Přímo za přístrojovou sekcí s radiolokátorem se nachází dvoumístná pilotní kabina se sedadlem kapitána vlevo a sedadlem druhého pilota vpravo. Na palubní desce letounu typu Y-20A se kromě čtyř velkoplošných multifunkčních displejů (MFD), které lze virtuálně rozdělit na dvě zobrazovací plochy, nachází též jeden displej letového počítače. Ten je umístěn uprostřed, přímo mezi MFD. Součástí vybavení pilotní kabiny některých exemplářů tohoto stroje se ale stala též dvojice sklopitelných průhledových displejů (HUD). Ovládání letounu typu Y-20A zajišťuje elektro-impulsní systém řízení (FBW). FBW tohoto stroje přitom využívá klasické kniply, které jsou umístěny přímo před pilotními sedačkami, a nikoliv postranní sidestiky. Kromě toho piloti letounu typu Y-20A mají k dispozici pokročilého autopilota, který umožňuje provádět autonomní let až po přiblížení na přistání. Zasklení pilotní kabiny letounu typu Y-20A se sestává ze dvou čelních a dvou párů postranních okének. Čelní okénka pilotní kabiny tohoto stroje jsou zhotovena z vrstveného skla, které je schopno odolat srážce s ptákem. Přímo za pilotní kabinou letounu typu Y-20A se nachází malý úsek, který lze využít k přepravě záložní posádky nebo dalších pasažérů. Alternativně lze do zmíněného úseku umístit sklopitelná lůžka určená k odpočinku posádky při střídání při dlouhotrvajících letech. Celá výše popsaná sekce je opatřena vlastním přetlakovým systémem a je hermeticky oddělena od nákladového prostoru. Útroby navazující střední partie trupu letounu typu Y-20A, v oblasti pod centroplánem, vyplňuje objemný přetlakový nákladový prostor. K okrajům břicha střední partie trupu tohoto stroje jsou uchyceny rozměrné vřetenovité gondoly s šachtami hlavních podvozků. Zmíněné gondoly přitom kromě šachet hlavních podvozků ukrývají též různé palubní systémy. Standardně nákladový prostor letounu typu Y-20A pojme 60 t nákladu (např. 28 nákladových kontejnerů). Za cenu výrazného snížení doletu lze však do nákladového prostoru tohoto stroje umístit až 68 t nákladu. Nákladový prostor letounu typu Y-20A má dostatečnou nosnost a vnitřní rozměry k přepravě převážné většiny stávajícího vybavení PLA, včetně těžké techniky, jakým je např. tank „Type 99A, hlavní tank PLA. Do podlahy nákladového prostoru letounu typu Y-20A jsou kromě úchytů pro kotvící lana nákladu vetknuty též válečkové dopravníky, které usnadňují manipulaci s paletami a jiným nákladem. V přední části nákladového prostoru tohoto stroje jsou umístěny dva navijáky, které slouží k posouvání nákladu. Pod jeho stropem se zase nachází instalace dvou portálových jeřábů s nosností po 15-ti t. Součástí vybavení nákladového prostoru letounu typu Y-20A se samozřejmě stala též svodná lana pro výtažná lanka padáků a zařízení podávající povely k výsadku. V dopravní konfiguraci lze uvnitř nákladového prostoru tohoto stroje přepravovat až 120 osob. V tomto případě je ale nutné do nákladového prostoru vestavět snímatelnou mezipodlahu, která jej rozděluje na dvě patra. V dvoupatrové konfiguraci nákladový prostor letounu typu Y-20A alternativně pojme 40 nosítek s raněnými. K přepravě vojáků kromě výklopných lavic, které jsou uchyceny k bočním stěnám, slouží též demontovatelná řada lavic, která se umisťuje do osy nákladového prostoru. Ve výsadkové konfiguraci tento stroj pojme až 62 plně vyzbrojených výsadkářů. Před seskokem z výšek větších než 3 000 m, je ale nákladový prostor letounu typu Y-20A nutné odhermetizovat. Nákladový prostor letounu typu Y-20A zpřístupňují rozměrná nákladová vrata s nájezdovou rampou, která zabírají celou ocasní část trupu a sestávají se ze čtyř sekcí. Zatímco přední sekce nákladových vrat tohoto stroje se vyklápí směrem dolů (a ve vyklopené pozici zastává funkci nájezdové rampy), dvě úzké zadní postranní sekce se rozevírají směrem do stran, zadní prostřední sekce se vyklápí směrem nahoru, do útrob trupu. Konstrukce zadní části trupu a nákladových vrat s nákladovou rampou umožňuje nakládku nejen ze země, ale i z korby nákladních automobilů. Ten přitom pouze zacouvá pod odklopenou zadní část nákladových vrat. Nakládka a vykládka letounu typu Y-20A se tedy obejde bez speciálního pozemního nakládacího vybavení. Prostor nad nákladovými vraty je od zbytku nákladového prostoru oddělen výklopnou, směrem nahoru dozadu, hermetickou přepážkou. Její součástí jsou přitom vstupní dveře s malým kulatým okénkem. Rozměrná záďová nákladová vrata doplňují celkem čtyři páry postranních vstupních dveří, dva dolní a dva horní. Přední dolní pár postranních dveří nákladového prostoru letounu typu Y-20A se nachází před křídlem a je opatřen mohutnými jednodílnými dvířky, které se otevírají směrem dopředu ven a v otevřené pozici zastávají funkci deflektoru proudu vzduchu. Zmíněné dveře totiž slouží k seskoku výsadkářů, stejně jako záďová nákladová vrata. Otevřenými záďovými nákladovými vraty lze navíc shazovat padáky opatřené výsadkové palety s vojenskou technikou. Vysazování palet na stanovených souřadnicích přitom zajišťuje palubní automatika, a to na základě aktuálních meteorologických informací. Zadní dolní pár vstupních dveří nákladového prostoru se zase nachází přímo nad zakončením postranních trupových gondol s šachtami hlavních podvozků. Horní dva páry vstupních dveří jsou umístěny pod aerodynamickými přechody kořenů náběžné a odtokové hrany křídla a jsou využívána pouze v případě, kdy je nákladový prostor letounu typu Y-20A rozdělen, snímatelnou mezipodlahou, na dvě patra. Součástí všech osmi postranních dveří nákladového prostoru je malé kulaté okénko. Další pár malých kulatých okének se nachází nad přídí postranních gondol s šachtami hlavních podvozků. Šípové hornoplošně uspořádané křídlo letounu typu Y-20A má náběžnou hranu s konstantním kladným úhlem šípu v celém rozpětí, zalomenou odtokovou hranu s kladným úhlem šípu a záporné vzepětí. Centroplán křídla tohoto stroje je opatřen mohutnými aerodynamickými přechody, které významně zvyšují jeho vztlak. Celou náběžnou hranu křídla letounu typu Y-20A okupují čtyřsektorové sloty. Na odtokové hraně křídla tohoto stroje se zase nacházejí dvousektorové vztlakové klapky a jednosektorová křidélka. Na horní ploše křídla letounu typu Y-20A, přímo před vztlakovými klapkami jsou navíc instalovány šestisektorové interceptory. K spodní ploše křídla tohoto stroje jsou zase uchyceny, za pomoci nízkých šípových pylonů, štíhlé vřetenovité gondoly pohonných jednotek. Zatímco pohon prototypů a prvních sériových strojů obstarávají čtyři dvouproudové motory typu D-30KP-2 ruské značky Aviadvigatěl, pozdější sériové stroje pohání čínské kopie této pohonné jednotky, které jsou známy jako WS-18. Zmíněné motory jsou opatřeny obraceči tahu, které spolu s mechanizací křídla a brzdami dokážou zkrátit dojezd letoun typu Y-20A při přistání pod 700 m. Ocasní plochy tohoto stroje se sestávají z jedné šípové svislé plochy (SOP) a jedné šípové vodorovné plochy (VOP) a zaujímají vzájemné uspořádání do tvaru písmene „T“. Instalace VOP letounu typu Y-20A se tedy nachází na vrcholu SOP. Zatímco na odtokové hraně SOP tohoto stroje je umístěno dvousektorové směrové kormidlo, odtokovou hranu VOP letounu typu Y-20A okupuje dvojice dvousektorových výškových kormidel. Vzletové a přistávací zařízení tohoto stroje tvoří robustní zatahovatelný tříbodový podvozek příďového typu. Zatímco příďový podvozek letounu typu Y-20 je osazen jedním zdvojeným kolem a zatahuje se pod podlahu pilotní kabiny, oba hlavní podvozky tohoto stroje se sestávají ze tří tandemově uspořádaných dvoukolových pojezdů a zasouvají se do útrob mohutných vřetenovitých gondol, které jsou uchyceny k okrajům břicha střední části trupu, na úrovni křídla.

Verze:

Y-20 – prototypová modifikace letounu typu Y-20A. Pohon prototypů letounu typu Y-20 obstarávají importované ruské motory typu D-30KP-2. Tento model vznikl v sedmi exemplářích, pěti letových a dvou neletových. První z nich se přitom do oblak napoprvé vydal dne 26. ledna 2013.

Y-20A – první sériově vyráběná modifikace letounu typu Y-20A. Zatímco pohon prvních sériových exemplářů tohoto modelu obstarávají ruské motory typu D-30KP-2, letouny typu Y-20A z pozdějších výrobních sérií pohání jejich čínské kopie, které jsou známy jako WS-18. První dva letouny typu Y-20A byly PLAAF formálně předány dne 15. června 2016.

YY-20A/B – speciální modifikace letounu typu Y-20A/B zastávající roli vzdušného tankeru. Tento model je vybaven trojicí tankovacích jednotek s výsuvnými hadicemi a po předchozí demontáži přídavné palivové nádrže z nákladového prostoru může zastávat též poslání transportního stroje. První ze dvou prototypů modelu YY-20A se do oblak údajně napoprvé vydal dne 5. prosince 2018. Do dnešních dnů bylo PLAAF předáno nejméně 13 těchto strojů, včetně jednoho prototypu. Naproti tomu vývoj modelu YY-20B se zatím ještě nachází ve fázi zkoušek. viz. samostatný text

Y-20B – pokročilá modifikace letounu typu Y-20A s instalací dvouproudových motorů typu WS-20 domácí konstrukce uvnitř znatelně mohutnějších křídelních gondol. První ze tří prototypů tohoto modelu se do oblak údajně napoprvé vydal v listopadu roku 2020. První sériový exemplář letounu typu Y-20B byl identifikován v listopadu roku 2022. viz. samostatný text

Y-20 (vzdušná zkušebna) – speciální modifikace letounu typu Y-20 zastávající roli vzdušné zkušebny motorů. Jediný exemplář tohoto speciálu, který se vyznačuje instalací testované pohonné jednotky na místo levého vnitřního motoru typu D-30KP-2, podle všeho vznikl konverzí jednoho z prototypů letounu typu Y-20. Zmíněný stroj se stal nástupcem importované vzdušné motorové zkušebny typu Il-76LL sovětské výroby, která vznikla konverzí pátého exempláře vzdušného telemetrického měřícího stanoviště typu „976“ (Mainstay C). Speciál typu Il-76LL byl přitom provozován CFTE (China Flight Test Estabilishment) od poloviny roku 2005. První fotografie motorové zkušebny na bázi letounu typu Y-20 se na internetu objevila v březnu roku 2023. Zmíněný stroj byl přitom na zmíněném snímku zachycen za letu s motorem typu CJ1000A (?), pohonnou jednotkou dopravního letounu typu C919, na levém vnitřním křídelním pylonu.

KJ-3000(?) – vyvíjená modifikace letounu typu Y-20B zastávající roli vzdušného stanoviště včasné výstrahy (AWACS). Tento model by se měl stát nástupcem AWACS speciálu typu KJ-2000 (Mainring), který vychází z ruského transportního letounu typu Il-76MD (Candid). Z fotografie modelu tohoto speciálu, která se na internetu objevila v prosinci roku 2022, je patrné, že se bude vyznačovat mimo jiné instalací jednoho člunovitého dielektrického krytu na hřbetu přední části trupu, v oblasti mezi pilotní kabinou a křídlem, jednoho člunovitého dielektrického krytu na břichu přední části trupu, v oblasti mezi příďovým podvozkem a hlavními podvozky, a malých zaoblených dielektrických krytů v čele směrem dopředu protažených postranních trupových gondol s šachtami hlavních podvozků.

Vyrobeno:  pět letových prototypů, dva neletové exempláře pro statické a únavové zkoušky a nejméně 51 exemplářů modelu Y-20A, nejméně dva prototypy a nejméně 12 sériových exemplářů modelu YY-20A, nejméně tři prototypy a nejméně jeden sériový exemplář modelu Y-20B a nejméně dva prototypy modelu YY-20B

Uživatelé:  ČLR (PLAAF)

Y-20A

Posádka:    dva piloti

Pohon:       čtyři dvouproudové motory typu Aviadvidatěl D-30KP-2 ruské výroby s max. tahem po 12 500 kp (u letounů z prvních výrobních sérií) nebo čtyři dvouproudové motory typu WS-18 (kopie ruského typu Solovjov D-30KP-2)

Radar:        navigační radiolokátor blíže nespecifikovaného typu, instalovaný ve špici trupu

Vybavení:   - obranné: výstražný RL systém, výstražný laserový systém a výmetnice klamných RL/IČ cílů (po jednom páru na břichu přední a na bocích zadní části gondol hlavních podvozků)

Kapacita:    120 osob, 62 výsadkářů, 40 ležících raněných nebo náklad do celkové hmotnosti 60 000 až 68 000 kg (např. 28 nákladových kontejnerů, tři vozidla bojové pěchoty typu ZBD-03 a nebo jeden tank typu ZTZ99), přepravovaný uvnitř nákladového prostoru

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 31.8.2023