Typ:  experimentální bezmotorový kluzák; zmenšený (1:2) technologický demonstrátor víceúčelového vojenského letounu typu K-12

Určení:  ověření stability a ovladatelnosti bezocasého letounu

Historie:  Na zadání z února roku 1931 na nástupce jednomotorového dvoumístného průzkumného a lehkého bombardovacího dvouplošníku typu Polikarpov R-5 K.A. Kalinin, který tehdy zastával post šéfkonstruktéra charkovského závodu ChAZOSS (Charkovský závod zkušební letecké výroby), odpověděl projektem velmi nekonvenčně pojatého dvoumotorového letounu typu K-12 (VS-2). Zmíněný stroj byl přitom v konečné projektové podobě pojat jako bezocasý dolnoplošník s velmi krátkým vřetenovitým trupem, mohutným křídlem a zdvojenou SOP na koncích křídla. Protože panovaly obavy z toho, že letoun typu K-12 (VS-2) bude mít problémy se stabilitou a ovladatelností, padlo rozhodnutí, aby byly jeho letové vlastnosti nejprve prověřeny za pomoci zmenšeného analogu. Zmíněný experimentální stroj byl pojat jako přesná 1:2 aerodynamická zmenšenina letounu typu K-12 (VS-2) a byl řešen jako jednomístný bezmotorový kluzák dřevěné konstrukce. Do stavby bezmotorového analogu letounu typu K-12 (VS-2), která započala v roce 1933, stejně jako do celého programu K-12 (VS-2), ale neblaze zasáhl přesun konstrukčního týmu K.A. Kalinina z prostor charkovského závodu č.135 do prostor závodu č.18 z Voroněže. Díky tomu se stavbu tohoto nevelkého stroje nepodařilo završit dříve než v roce 1936. Ten samý rok s bezmotorovým analogem letounu typu K-12 (VS-2) pilot V.O. Borisov vykonal okolo 100 zkušebních letů. Jejich posláním bylo přitom nejen ověření stability a ovladatelnosti, ale též odhalení zvláštností v pilotáži letounu typu K-12 (VS-2). Zkoušky bezmotorového analogu tohoto stroje se neobešly bez mimořádné události. Při jednom z prvních letů totiž došlo, ve výšce 3 000 m, k zlomení kolébky výškovek v důsledku nedostatečné pevnosti. Následkem toho zmíněný stroj přešel do příkrého střemhlavého letu. Přitom na bezmotorový analog působilo takové přetížení, že došlo k prasknutí popruhů pilotní sedačky a vyhození pilota z kabiny. Ten se následně snesl na zem na padáku. Zmíněný incident ale kupodivu přežil bez úhony i bezmotorový analog. Zmíněný stroj totiž po nějaké době samovolně přešel ze střemhlavého letu do klesání ve spirále, načež sám bezpečně přistál nedaleko od dopadu pilota na padáku. Zkušební program bezmotorového analogu letounu typu K-12 (VS-2) bylo možné považovat za úspěšný. Díky vynikající podélné i cestovní stabilitě totiž tento stroj mohl podnikat dlouhé přelety ve vleku, aniž by pilot přitom musel držet ruku na kniplu.

Popis:  Jednomístný experimentální bezmotorový kluzák typu K-12 planer-analog byl řešen jako bezocasý dolnoplošník se zdvojenou svislou ocasní plochou. Kostra draku tohoto stroje byla zhotovena ze dřeva. Potah draku kluzák typu K-12 planer-analog byl částečně překližkový a částečně plátěný. Vřetenovitý trup tohoto stroje byl poměrně krátký a měl průřez na výšku postavené elipsy. Uvnitř trupu kluzáku typu K-12 planer-analog se nacházela, na úrovni náběžné hrany křídla, jednomístná pilotní kabina. Pilotní kabina tohoto stroje byla řešena jako uzavřená a byla opatřena překrytem, který vystupoval nad hřbet špice a svou zadní částí plynule přecházel ve vyvýšení hřbet střední partie trupu. Zatímco střední část dolnoplošně uspořádaného křídla kluzáku typu K-12 planer-analog měla nulové vzepětí a půdorys ve tvaru obdélníku, vnější části křídla tohoto stroje měly kladné vzepětí, půdorys ve tvaru lichoběžníku, náběžnou hranou s konstantním kladným a odtokovou hranu s konstantním záporným úhlem šípu a rovné koncové oblouky. Odtokovou hranu obdélníkové střední části křídla tohoto stroje okupovala jednosektorová výšková kormidla, která současně zastávala funkci vztlakových klapek. Na odtokové hraně lichoběžníkových vnějších částí křídla kluzáku typu K-12 planer-analog se zase nacházela dvousektorová křidélka. Výškovky i křidélka tohoto stroje měly obrácený profil a byly instalovány pod úrovní křídla. Díky tomu se mezi nimi a křídlem nacházela štěrbina. Zdvojená SOP kluzáku typu K-12 planer-analog byla uchycena ke koncům křídla a měla oválný tvar. Obě dvě SOP tohoto stroje se přitom sestávaly z kýlu a směrového kormidla. Vzletové a přistávací zařízení kluzáku typu K-12 planer-analog tvořil pevný (nezatahovatelný) tříbodový podvozek ostruhového typu. Instalace hlavních podvozků tohoto stroje se přitom nacházela pod okraji obdélníkové střední části křídla, poblíž náběžné hrany. Hlavní povozky kluzáku typu K-12 planer-analog byly osazeny koly a byly takřka kompletně skryty pod aerodynamickými kryty, zvanými „kalhoty“. Naproti tomu ostruhový podvozek, jehož instalace se nacházela pod zádí trupu, byl osazen pouze kluznou patkou.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:   jeden pilot

Výzbroj:    žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 20.1.2022