Mil Mi-8MT / Mi-17 (‘Hip H’)

Typ:  pokročilá modifikace středně těžkého transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8T (Hip C)

Určení:  přeprava nákladu a osob, shoz výsadku, odsun raněných a přímá palebná podpora pozemních jednotek

Odlišnosti od modelu Mi-8T (Hip C):

- instalace silnějších 1 950 hp motorů typu TV3-117MT na místo 1 500 hp motorů typu TV2-117. V této souvislosti rozměrné kruhové motorové výfuky, které vystupují z boků hřbetní nástavby, v oblasti před nosným rotorem, nahradily výfuky s oválným průřezem.

- instalace hlavního reduktoru typu VR-14, který dokáže přenášet 15 000 ot/min, na místo hlavního reduktoru typu VR-8, který dokáže přenášet 12 000 ot/min. V této souvislosti na postranních servisních krytkách, které se nacházejí přímo za motorovými výfuky a pozemnímu personálu zajišťují přístup k hlavnímu reduktoru, přibyly polokapkovité kryty.

- instalace zesílené transmise

- instalace pomocné palubní energetické jednotky (APU) typu Al-9V uvnitř prodloužené zadní části hřbetní nástavby, přímo za hlavním reduktorem, resp. přímo nad 445 l spotřební palivovou nádrží. APU typu Al-9V je zde nainstalována pod úhlem 90° vůči podélné ose trupu a využívá lapač vzduchu, který se nachází na pravoboku, a výfukovou trubici s kruhovým průřezem, která vystupuje z levoboku. APU typu Al-9V je zdrojem stlačeného vzduchu pro startér pohonných jednotek a elektrické energie pro palubní systémy při stání s vypnutými motory nebo výpadku generátoru poháněného motory.

- instalace vyrovnávacího rotoru na levé a nikoliv na pravé straně ocasního nosníku. Vyrovnávací rotor tohoto modelu má navíc širší listy a tlačné a nikoliv tažné uspořádání.

- instalace odlučovačů prachových částic typu PZU s čočkovitým tvarem na kruhových lapačích vzduchu pohonných jednotek, které se nacházejí v čele hřbetní nástavby. Zmíněné odlučovače dokážou zbavit vzduch až 75 % částic prachu (za cenu mírného snížení výkonu). Jejich instalaci přitom dodatečně obdržely i některé vrtulníky typu Mi-8T.

- instalace nouzového výstupu na pravoboku nákladové kabiny. Jeho součástí je první pravé kulaté okénko, které se nachází přímo naproti přístupovým dveřím.

- instalace širších trubkových nosníků se třemi páry zbraňových závěsníků typu BD3-57KrVM na bocích trupu, přímo před hlavním podvozkem. Trubkové nosníky modelu Mi-8T nesou pouze dva páry zbraňových závěsníků typu BD3-57KrV.

- instalace úchytů pro vnější přídavné pancéřové pláty s tloušťkou 5 mm po stranách přídě trupu, v oblasti pod postranními okénky pilotní kabiny. Přídavné pancéřování se součástí vybavení vrtulníku typu Mi-8MT stalo až později (na základě zkušeností získaných při nasazení tohoto stroje v Afghánistánu).

- instalace úchytů pro odnímatelné vnější chladiče výstupních motorových plynů typu EVU. V jejich útrobách se horké výtokové plyny pohonných jednotek mísí s chladným venkovním vzduchem, což sebou přináší pokles jejich teploty (z 662 až 652 °C na 350 až 400 °C) a tedy i pokles demaskující IČ emise. Chladiče typu EVU se součástí vybavení vrtulníku typu Mi-8MT staly až v roce 1984 (na základě zkušeností získaných při nasazení tohoto stroje v Afghánistánu).

- instalace čtyř výmetnic 32-ti klamných IČ/RL cílů ASO-2V-02 pod ocasním nosníkem. Výmetnice klamných cílů se součástí vybavení vrtulníku typu Mi-8MT staly až v roce 1984 (na základě zkušeností získaných při nasazení tohoto stroje v Afghánistánu).

- instalace IČ rušiče typu L166V-11E Ispanka (Hot Brick) uvnitř nevelkého válcovitého krytu, který se nachází na hřbetu trupu, přímo za kapotou APU typu Al-9V). Toto zařízení se součástí vybavení vrtulníku typu Mi-8MT stalo až v roce 1984 (na základě zkušeností získaných při nasazení tohoto stroje v Afghánistánu).

Historie:  Práce na projektech pokročilých modifikací dvoumotorového středně těžkého víceúčelového vrtulníku typu Mi-8 (Hip) se v OKB M.L. Mila rozeběhly v roce 1964, tedy již za chodu státních zkoušek prototypů tohoto stroje. Jedna z těchto verzí vešla ve známost jako Mi-8S (1. s tímto označením) a počítala s pevným křídlem a proudovými propulsními motory. S přihlédnutím na značné technické riziko byly ale práce na projektu vysokorychlostního Mi-8S velmi brzy zastaveny. Prakticky souběžně konstrukční tým M.L. Mila pracoval též na modifikaci Mi-8M se zvětšenou přepravní kapacitou. Tento model měl být díky prodlouženému trupu v oblasti nákladové kabiny a silnějším motorům schopen přepravit až 40 osob, tj. dvakrát tolik, co standardní Mi-8 (Hip). Silnější motory mu navíc měly zajistit vyšší výkonnost v oblastech s velkou nadmořskou výškou a vysokou teplotou vzduchu. Vývoj vrtulníku typu Mi-8M byl oficiálně schválen v listopadu roku 1967. Práce na toto téma postupovaly velmi rychle. Technologická 1:1 maketa vrtulníku typu Mi-8M byla dokončena ještě před koncem toho samého roku. V případě pohonné jednotky nakonec volba padla na 1 900 hp turbohřídelový motor typu TV3-117 z dílny OKB S.P. Izotova. Zmíněný motor vzešel z programu protiponorkového obojživelného vrtulníku typu Mi-14 (Haze), který rovněž vycházel z vrtulníku typu Mi-8 (Hip), a kromě vrtulníku typu Mi-8M s ním počítal též bitevní vrtulník typu Mi-24 (Hind). Pokročilý vývojový projekt vrtulníku typu Mi-8M byl schválen v roce 1971. Následně byl ale celý program Mi-8M na základě doporučení odborníků institutu CAGI (Centrální institut aero- a hydrodynamiky) rozdělen na dvě etapy. První etapa počítala s přechodovým modelem, který se měl od vrtulníku typu Mi-8 (Hip) odlišovat pouze instalací 1 900 hp motorů typu TV3-117MT (na místo 1 500 hp motorů typu TV2-117), hlavního reduktoru typu VR-14 (na místo reduktoru typu VR-8), zesílené transmise, pomocné palubní energetické jednotky (APU) typu Al-9V a ocasní vrtule s tažným uspořádáním (na místo tlačné vrtule) alá Mi-14 (Haze). Prodloužený trup se zvětšenou nákladovou kabinou měl obdržet až „definitivní“ model vzešlý z etapy druhé. Zatímco „přechodový“ model vešel ve známost jako Mi-8MT (Hip H), pro „definitivní“ model s prodlouženým trupem bylo vyhrazeno označení Mi-18. Práce na vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) zpočátku postupovaly velmi pomalu. Důvodem toho byla nejen značná vytíženost Milovi OKB s testováním a dolaďováním prototypů vrtulníků typu V-12 (Homer), Mi-14 (Haze) a Mi-24 (Hind), ale i počáteční nezájem o tento model ze strany MAP (Ministerstvo leteckého průmyslu). MAP totiž nebylo nakloněno tomu, aby byla masová produkce již zavedeného modelu Mi-8T (Hip C) narušována zaváděním nového modelu. Odmítavý postoj k modelu Mi-8MT (Hip H) ze stany MAP se změnil teprve až v polovině 70. let. Podmětem k tomu se stalo masové vyřazování pístových vrtulníků typu Mi-4 (Hound). Tyto stroje totiž byly schopny působit i v lokalitách, ve kterých vrtulníky typu Mi-8T (Hip C) operovat nemohly. Konkrétně přitom šlo o lokality s velkou nadmořskou výškou a vysokou teplotou vzduchu. Vrtulníky typu Mi-8T (Hip C) totiž za vrtulníky typu Mi-4 (Hound) znatelně zaostávaly výškovými charakteristikami a výkonností v horkém podnebí. První prototyp vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) se proto nakonec oblak poprvé vydal až dne 17. srpna 1975. Výsledky zkoušek tohoto stroje byly více než povzbudivé. Díky instalaci silnějších motorů typu TV3-117MT měl totiž v porovnání se svým předchůdcem v podobě vrtulníku typu Mi-8T (Hip C) nejen znatelně větší statický (3 500 m vs 1 800 m) a dynamicky (5 000 m vs 4 500 m) dostup, ale i stoupavost (1,5 x). Před vrtulníkem typu Mi-8T (Hip C) měl v neposlední řadě též navrch ve svislé manévrovatelnosti a akceleraci. S jedním pracujícím motorem byl vrtulník typu Mi-8MT (Hip H) schopen se nejen držet ve vzduchu, ale i vzlétat. Kromě výše uvedeného záměna motorů typu TV2-117 motory typu TV3-117MT umožnila též zvýšit max. vzletovou hmotnost z 12-ti t na 13 t. V roce 1977 byl proto vrtulník typu Mi-8MT (Hip H) zaveden do výrobního programu závodu KVZ (č.387) z Kazaně. Zpočátku byl vrtulník typu Mi-8MT (Hip H) vyráběn paralelně s vrtulníkem typu Mi-8T (Hip C). Tohoto svého předchůdce ve výrobním programu kazaňského závodu KVZ definitivně nahradil až v roce 1986. Dopravní Mi-8P (Hip C) byl nicméně v Kazani vyráběn až do roku 1993. Zpočátku bylo výrobní tempo vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) velmi pomalé, a to hned z několika důvodů. Jedním z nich byl malý zájem ze strany VVS. Za cenu dvou vrtulníků typu Mi-8MT (Hip H) si totiž VVS mohlo pořídit hned tři vrtulníky typu Mi-8T (Hip C). VVS proto zpočátku raději dávalo přednost modelu Mi-8T (Hip C), a to i přesto, že byl méně výkonný. Od nákupu vrtulníků typu Mi-8MT (Hip H) ale VVS odrazovala též skutečnost, že motory typu TV3-117MT z prvních výrobních sérií měly nižší životnost než motory typu TV2-117. Kromě toho výrobní závod nebyl zpočátku schopen dodávat motory TV3-117MT ve větších počtech. Pro pořizování méně výkonných vrtulníků typu Mi-8T (Hip C) ale hovořila též skutečnost, že se tento stroj mezitím stal základem celé řady vrtulníkových speciálů. A vývoj jejich ekvivalentů na bázi výkonnějšího modelu Mi-8MT (Hip H) si žádal svůj čas. Odmítavý postoj k typu Mi-8MT (Hip H) bylo ale VVS nuceno velmi brzy přehodnotit. Důvodem toho se staly neblahé zkušenosti s nasazením vrtulníků typu Mi-8T (Hip C) při invazi v Afghánistánu, která byla zahájena v roce 1979. Pro činnost v horkých vysokohorských oblastech Afghánistánu byly totiž tyto stroje nedostatečně výkonné. Vrtulníky typu Mi-8MT (Hip H) byly zpočátku vyráběny takřka výhradně pro ozbrojené složky SSSR. Aeroflot svůj první exemplář tohoto modelu převzal teprve až v roce 1983. Aeroflot se totiž do pořizování vrtulníků typu Mi-8MT (Hip H) příliš nehrnul, neboť byl v porovnání se svým předchůdcem v podobě vrtulníku typu Mi-8T (Hip C) nejen dražší, ale i „žíznivější“. Zatímco vývoj „definitivního“ modelu Mi-18 nepřekročil prototypové stádium, „přechodový“ model Mi-8MT (Hip H) byl nakonec postaven v počtu cca 2 900 sériových strojů. Část z nich přitom brány závodu KVZ z Kazaně opustila v různých speciálních verzích. Vrtulníky řady Mi-8MT (Hip H) byly též uvolněny na export. Exportní Mi-8MT (Hip H) přitom nesly, z obchodních důvodů, nové typové označení Mi-17. Svůj veřejný debut si exportní Mi-17 (Hip H) odbyl na 33. Pařížské Airshow, která se konala v červnu roku 1981. V roce 1988 se součástí výrobního programu kazaňského závodu KVZ stal též model Mi-8MTV (Hip H) s instalací motorů typu TV3-117VM. Ty podávaly vyšší výkon ve velkých nadmořských výškách a za vysokých teplot a představovaly přímou reakci na nedostatečné výškové charakteristiky motorů typu TV3-117MT, které se naplno projevily při nasazení vrtulníků typu Mi-8MT (Hip H) při sovětské invazi do Afghánistánu (1979 až 1989). Do pádu SSSR, k němuž došlo v roce 1991, se podařilo do výrobního programu závodu KVZ zavést ještě verze Mi-8MTV-1 (Hip H), Mi-8MTV-2 (Hip H) a Mi-8MTV-3 (Hip H). Ty se přitom od výchozího modelu Mi-8MTV (Hip H) odlišovaly pouze palubním vybavením. Naproti tomu vývoj modelu Mi-8MTV-4, který počítal s dvojicí postranních odsuvných dveří a novými záďovými nákladovými vraty s nájezdovou rampou, se zastavil ve fázi stavby prototypu. V listopadu roku 1991 byl vrtulník typu Mi-8MT (Hip H), ve verzi Mi-8MTV-1 (Hip H), zaveden též do výrobního programu závodu U-UAZ z Ulan-Ude. Vrtulníky typu Mi-8MTV-1 (Hip H) produkované v Ulan-Ude se od těch, které vyráběl kazaňský závod KVZ, mírně odlišovaly a nesly označení Mi-8AMT. Protože těžká ekonomická krize, která na počátku 90. let zachvátila všechny postsovětské republiky, včetně Ruska, sebou přinesla seškrtání státních zakázek, oba zmíněné závody, KVZ a U-UAZ se tehdy musely přeorientovat na světový trh. V tom byl v určité nevýhodě závod U-UAZ, neboť do té doby plnil takřka výhradně zakázky pro sovětskou armádu. Protože byly vrtulníky řady Mi-8 (Hip) nadále žádaným zbožím, produkce těchto strojů na rozdíl od jiné ruské letecké a vrtulníkové techniky i přes ekonomickou krizi a zastavení objednávek ze strany Ministerstva obrany na linkách obou zmíněných podniků běžela nadále, byť v menším objemu než před rozpadem (3 x až 5 x nižším). Rozpad SSSR ale sebou přinesl též dezintegraci vztahů mezi MVZ M.L. Mila a výrobními závody KVZ a U-UAZ. Před rozpadem SSSR měla vývoj všech nových verzí vrtulníku typu Mi-8 (Hip) na starost MVZ M.L. Mila. Výrobní závody KVZ a U-UAZ pak kromě jejich výroby zajišťovaly již jen jejich vylepšování, jehož cílem bylo zefektivnění výroby a odstranění nedostatků zjištěných v průběhu služby. Naproti tomu po rozpadu SSSR se vývojem nových verzí vrtulníku typu Mi-8 (Hip) začaly zaobírat přímo výrobní závody KVZ a U-UAZ, a to nezávisle na sobě. MVZ M.L. Mila se na vývoji nových verzí tohoto stroje pouze podílela (a nevedla jej). Závody KVZ a U-UAZ navíc vůči sobě zaujaly konkurenční postoj a začaly se navzájem přetahovat o zakázky nejen na domácím, ale i na světovém trhu. Prvním produktem vlastního vývoje závodu KVZ se stal model Mi-8MTV-5 (Hip L) s protaženou špicí trupu v široký kryt antény radiolokátoru, dvojicí postranních dveří a jednodílnými záďovými nákladovými vraty zastávajícími roli nájezdové rampy. Zmíněný model vešel ve známost též pod exportním označením Mi-17V-5 a součástí výrobního programu závodu KVZ se stal v roce 2000. Identické úpravy byly přitom vneseny též do konstrukce modelu Mi-8AMT (Hip H), známého též pod exportním označením Mi-171, z produkce závodu U-UAZ. Protože ale transfer technologií ze závodu KVZ nepřicházel v úvahu, neboť šlo o přímého konkurenta, konstrukční oddělení závodu U-UAZ bylo nuceno všechny zmíněné úpravy navrhnout vlastními silami. Vrtulníky typu Mi-8AMT proto mají špici „delfíní“ špici trupu s odlišným profilem, odlišně uspořádané postranní odsuvné dveře a odlišně pojatá jednodílná nákladová vrata. Pro takto modifikované Mi-8AMT se přitom nadále používalo označení Mi-8AMT. Pouze vojenské Mi-8AMT (Hip L) obdržely odlišné označení, a to Mi-8AMTŠ (Mi-171Š). Všechny výše uvedené úpravy se navíc u obou zmíněných vrtulníků, Mi-8MTV-5 (Mi-17V-5) (Hip L) z produkce závodu KVZ a Mi-8AMT/AMTŠ (Mi-171/-171Š) (Hip L) z produkce závodu U-UAZ, staly pouze volitelnou položkou. Vrtulníky typu Mi-8MTV-5 (Mi-17V-5) (Hip L) a Mi-8AMT/AMTŠ (Mi-171/-171Š) (Hip L) různých provozovatelů se proto od sebe více či méně odlišují. Protože stát neměl velký zájem o rivalitu mezi závody KVZ a U-UAZ, postupně je začlenil do státního konsorcia Oboronprom. Tomu na konci roku 2006 následovalo založení společnosti Vertolety Rossiji (VR) mající za úkol systematicky koordinovat vývoj veškeré vrtulníkové techniky na území Ruska. V rámci programu Mi-8 (Hip) tato společnost konkrétně rozděluje zakázky tak, aby oba zmíněné podniky, KVZ a U-UAZ, byly vytíženy přibližně stejně. Založení společnosti Vertolety Rossiji (VR) navíc konstrukční kanceláři MVZ M.L. Mila umožnilo opět získat první slovo při vývoji nových verzí tohoto stroje. V roce 2009 se tak všechny tři zmíněné subjekty, MVZ M.L. Mila, KVZ a U-UAZ, společnými silami pustily do prací na projektu nástupce vrtulníků typu Mi-8MTV-5 (Mi-17V-5) (Hip L) a Mi-8AMT/AMTŠ (Mi-171/-171Š) (Hip L) v podobě vrtulníku typu Mi-171A2. V současnosti se vývoj tohoto modelu nachází ve fázi letových zkoušek. Po završení zkoušek se vrtulník typu Mi-171A2 stane součástí výrobního programu obou zmíněných podniků. Od rozpadu SSSR až do konce prvního desetiletí 21. století byly vrtulníky řady Mi-8 (Hip) vyráběny takřka výhradně pro civilní tuzemské a civilní a vojenské zahraniční provozovatele. Objednávky ze strany Ministerstva obrany Ruska se tehdy omezovaly pouze na malé počty speciálních verzí. Ve větších počtech začalo Ministerstva obrany Ruska vrtulníky řady Mi-8 (Hip) opět objednávat až po válce v Gruzii (2008). První známý větší kontrakt na tyto stroje byl uzavřen dne 1. března 2011. Jeho součástí se přitom stala objednávka na 140 vrtulníků typu Mi-8MTV-5 (Hip L) z produkce závodu KVZ a 132 vrtulníků typu Mi-8AMTŠ (Hip L) z produkce závodu U-UAZ.

Verze (SSSR/Rusko – transportní/výsadkové/dopravní):

Mi-8MT (Hip H) – první sériově vyráběná modifikace transportního vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H). Prototyp tohoto modelu poprvé vzlétl dne 17. srpna 1975. Produkce vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) se rozeběhla v roce 1977 a byla realizována v prostorách závodu KVZ (č.387) z Kazaně. Vrtulník typu Mi-8MT (Hip H) byl vyráběn ve dvou úpravách, a to vojenské a civilní.

Mi-18 – pokročilá modifikace vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) s přepracovaným trupem se zvětšenou délkou a rozšířeným břichem, palivovými nádržemi pod potahem břicha trupu, zatahovatelným tříbodovým podvozkem (na místo pevného) a modifikovanými palubními systémy. První ze dvou prototypů tohoto modelu se od vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) odlišoval pouze prodlouženým trupem a do oblak se poprvé vydal v roce 1979. Letové zkoušky prototypu druhého se rozeběhly dne 28. dubna 1984. viz. samostatný text

Mi-17 (Hip H) – exportní modifikace vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H). Tento model byl vyráběn ve dvou úpravách, a to vojenské a civilní. Svůj veřejný debut si přitom exportní Mi-17 (Hip H) odbyl na 33. Pařížské Airshow, která se konala v červnu roku 1981.

Mi-8PPV – modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) se zesílenou střeleckou výzbrojí. Jakékoliv bližší informace o tomto modelu nejsou bohužel k dispozici.

Mi-8BV – modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) s instalací optického bombardovacího zaměřovače.

Mi-8MTVO – modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) se zesílenou střeleckou výzbrojí nebo pancéřovou ochranou (?). Jakékoliv bližší informace o tomto modelu nejsou bohužel k dispozici.

Mi-17P (Hip H) – dopravní modifikace transportního vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) se zvukově a tepelně izolovanou kabinou cestujících na místo nákladového prostoru. Kabina cestujících tohoto modelu má obdobné uspořádání jako kabina cestujících vrtulníku typu Mi-8P (Hip C). Kabina vrtulníku typu Mi-17P (Hip H) ale má, na rozdíl od kabiny vrtulníku typu Mi-8P (Hip C), která je opatřena velkými hranatými okénky a menšími záďovými nákladovými vraty s vetknutým druhým vstupem, standardní kulatá okénka a standardní dvoudílná záďová nákladová vrata.

Mi-8MTV (Hip H) – pokročilá modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) s instalací motorů typu TV3-117VM na místo motorů typu TV3-117MT. Díky instalaci motorů typu TV3-117VM má tento model lepší výkonnostní parametry ve velkých výškách a v prostředí s vysokou teplotou vzduchu. Prototyp vrtulníku typu Mi-8MTV (Hip H) se do oblak poprvé vydal v září roku 1986. Součástí výrobního programu závodu KVZ (č.387) z Kazaně se tento model stal v roce 1988. viz. samostatný text

Mi-8MTV-1 (Hip H) – civilní nákladní modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MTV (Hip H). Civilní Mi-8MTV-1 (Hip H) postrádá postranní nosníky se zbraňovými závěsníky, úchyty pro vnější přídavné pancéřování a další speciální vojenské vybavení. Součástí vybavení tohoto modelu se naproti tomu stal povětrnostní radiolokátor typu 8A813C Kontur-10C. Instalace zmíněného radiolokátoru je přitom umístěna pod nevelkým zaobleným dielektrickým krytem, který se nachází na „špici“ trupu, na pozici dolního prostředního okénka. Do kabiny vrtulníku typu Mi-8MTV-1 (Hip H) lze umístit sedadla pro 18 až 22 cestujících, PTB a sedadla pro 14 až 16 cestujících nebo dvě PTB a sedadla pro 6 cestujících. Tento model se součástí výrobního programu závodu KVZ (č.387) z Kazaně stal, stejně jako vojenský model Mi-8MTV (Hip H), v roce 1988.

Mi-8MTV-2 (Hip H) – pokročilá modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MTV (Hip H) se zvětšeným počtem míst k sezení pro výsadkáře v kabině z 24-ti na 30 a modifikovaným avionickým vybavením. Součástí vybavení tohoto modelu se stal povětrnostní radiolokátor typu 8A813C Kontur-10C. Jeho instalace je umístěna, stejně jako u civilního modelu Mi-8MTV-1 (Hip H), pod nevelkým zaobleným dielektrickým krytem, který se nachází na „špici“ trupu, na pozici dolního prostředního okénka. Možnost vestavby střeliště s pohyblivým 7,62 mm kulometem typu PKT na místo horního prostředního příďového okénka přitom zůstala zachována. Šestici výmetnic klamných cílů typu ASO-2V-02, instalovanou na bocích trupu, přímo za hlavním podvozkem, u vrtulníku typu Mi-8MTV-2 (Hip H) doplnila instalace dalších čtyř výmetnic toho samého typu pod ocasním nosníkem alá Mi-8MT (Hip H). Součástí vybavení vrtulníku typu Mi-8MTV-2 (Hip H) se ale stal též radionavigační systém dálkové navigace (LORAN), úchyty pro slaňovací lana a výkonnější palubní jeřáb. Tento model se součástí výrobního kazaňského závodu KVZ stal v roce 1989.

Mi-8MTV-3 (Hip H) – pokročilá modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MTV-2 (Hip H) s odlehčenou konstrukcí draku instalací postranních nosníků se zjednodušenou konstrukcí a zredukovaným počtem zbraňových závěsníků ze tří párů na dva a demontáží příďového střeliště, rozšířenou škálou podvěsné výzbroje a modifikovaným avionickým vybavením. První prototyp vrtulníku typu Mi-8MTV-3 (Hip H) se do oblak poprvé vydal v březnu roku 1989. Produkce tohoto modelu se rozeběhla v roce 1990. viz. samostatný text

Mi-8MTV-4 – pokročilá modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MTV-2 (Hip H) s odsuvnými dveřmi na obou bocích nákladové kabiny a třídílnými a nikoliv dvoudílnými záďovými nákladovými vraty s hranatějším profilem. Nákladová vrata vrtulníku typu Mi-8MTV-4 se sestávala z krátkého hydraulicky ovládaného předního dílu, který se sklápěl směrem dolů a ve sklopené pozici zastával funkci nájezdové rampy, a dvou zadních dílů, které se vyklápěly směrem do stran. Šlo tedy o obdobné řešení jako u těžkého transportního vrtulníku typu Mi-26 (Halo A). Jediný prototyp tohoto modelu se nepodařilo stavebně dokončit. Důvodem toho se stal rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991, a těžká ekonomická krize, která na počátku 90. let zachvátila všechny postsovětské republiky, včetně Ruska.

Mi-8AMT (Mi-171) a Mi-8AMTŠ (Mi-171Š) (Hip H/L) – modifikace vrtulníku typu Mi-8MTV-1 (Hip H) z produkce závodu U-UAZ z Ulan-Ude. Tento model se součástí výrobního programu zmíněného podniku stal v roce 1991. První sériové Mi-8AMT (Mi-171) se od vrtulníku typu Mi-8MTV-1 (Hip H) lišily jen v některých detailech. Po roce 2000 byly ale do konstrukce vrtulníku typu Mi-8AMT (Mi-171) vneseny obdobné úpravy jako do konstrukce vrtulníku typu Mi-8MTV-5 (Hip L) z produkce závodu KVZ, včetně druhých postranních vstupních dveří, jednodílných záďových nákladových vrat a modifikované přídě trupu s aerodynamičtějším profilem. Od roku 1991 do dnešních dnů brány podniku závodu U-UAZ opustilo cca 900 vrtulníků řady Mi-8AMT (Mi-171). viz. samostatný text

Mi-17-1V (Hip H) – exportní modifikace civilního nákladního vrtulníku typu Mi-8MTV-2 (Hip H). Zatímco uvnitř kabiny vrtulník typu Mi-17-1V (Hip H) může přepravovat 30 výsadkářů, 12 ležících či 17 sedících raněných s jedním zdravotníkem nebo náklad do celkové hmotnosti 4 t, do vnějšího podvěsu tohoto modelu lze umístit břemeno o hmotnosti 5 t. Výzbroj vrtulníku typu Mi-17-1V (Hip H) se sestává z podvěsné výzbroje, přepravované na šesti postranních trupových závěsnících, a dvou pohyblivých 7,62 mm kulometů typu PKT, instalovaných po jednom na přídi a v nouzovém výstupu vetknutém do záďových nákladových vrat.

Mi-172 (Hip H/L) – civilní dopravní modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MTV-3 (Hip H) s tepelně a zvukově izolovanou osobní kabinou se sedadly pro 26 osob na místo nákladového prostoru, hranatými okénky na bocích kabiny na místo kulatých a modifikovanými záďovými nákladovými vraty s druhými vstupními dveřmi alá Mi-8P (Hip C). Tento model vzešel ze zadání Indie a certifikát o letové způsobilosti v civilním provozu obdržel v roce 1994. viz. samostatný text

Mi-8MTV-GA – civilní víceúčelová modifikace pátracího-záchranného speciálu typu Mi-17M. Jediný prototyp tohoto modelu vznikl v roce 1994 konverzí jediného prototypu pátracího-záchranného speciálu typu Mi-17M (RA-70937 / v.č. 95448) a svůj veřejný debut si odbyl na berlínské airshow ILA 94. Krátce nato tento stroj prošel konverzí na prototyp transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MTV-5 (Hip L).

Mi-17KF Kittiwake – modifikace vrtulníku typu Mi-8MTV (Hip H) vzešlá ze zadání kanadské společnosti Kelowna Flightcraft. Tento model byl vyhrazen pro západní trh a vyznačoval se zejména instalací avioniky západní provenience. Součástí avionického vybavení vrtulníku typu Mi-17KF se konkrétně stal EFIS typu EDZ-756 značky Honeywell, meteorologický radiolokátor typu P-700 s barevným displejem, zdvojený DME typu FZ-706, radiovýškoměr typu AA-30 (M-300 dle jiných zdrojů), AHRS typu VG/DG-14, komunikační systém typu Primus II a systém pro monitorování pohonných jednotek značky Transicoil. Změnami ale prošel též elektrický systém. Na přání zákazníka bylo do vybavení vrtulníku typu Mi-17KF možné začlenit GPS přijímač a brýle nočního vidění typu CATS Eye. Prototyp vrtulníku typu Mi-17KF vznikl konverzí sériového Mi-17 (Hip H) ze zrušené zakázky s Irákem (realizaci zmíněné zakázky zabránilo embargo vůči Iráku ze strany západních zemí) a byl opatřen protáhlou delfíní špicí alá Mi-8MTV-5 (Hip L). Prototyp vrtulníku typu Mi-17KF obdržel registraci RA-70877 a svůj veřejný debut si odbyl na Airshow Canada 97, která se konala v srpnu roku 1997 v Abbotsfordu. Z plánů, které počítaly s certifikací tohoto modelu dle americké normy FAR-29, ale nakonec sešlo. V roce 1999 jediný prototyp vrtulníku typu Mi-17KF údajně prošel konverzí na demonstrátor vrtulníku typu Mi-8MTV-5 (Hip L) pro potřeby účasti v tendru vzdušných sil Malajsie.

Mi-8MTV-5 (Mi-17V-5) (Hip L) – pokročilá modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MTV-2 (Hip H) s protaženou špicí trupu v oblasti před čelními okénky pilotní kabiny v zaoblený kryt radiolokátoru, dvojicí postranních vstupních dveří, jednodílnými záďovými nákladovými vraty, které zpřístupňují nákladový prostor v celé výšce a šířce a po sklopení zastávají funkci nájezdové rampy, a modifikovaným palubním vybavením. Prototyp vrtulníku typu Mi-8MTV-5 (Mi-17V-5) (Hip L) nesl označení Mi-17MD a vznikl přestavbou předváděcího prototypu modelu Mi-8MTV-GA. Do oblak se tento stroj poprvé vydal dne 8. srpna 1997. Produkce vrtulníku typu Mi-8MTV-5 (Mi-17V-5) (Hip L) se rozeběhla v roce 2000. viz. samostatný text

Mi-8MTV-6 (Mi-17V-6) (Hip L) – pokročilá modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MTV-5 (Hip L) s instalací silnějších motorů typu VK-2500 ruské výroby na místo motorů typu TV3-117VM ukrajinské výroby, APU typu Safir-5K/G české výroby na místo APU typu Al-9V ukrajinské výroby a nové avioniky značky Tranzas. Tento model vzešel ze zadání ČLR a jeho prototyp zkouškami prošel v roce 2001. V letech 2003 až 2004 bylo ČLR dodáno celkem 24 těchto strojů. V ČLR přitom tyto stroje nesou lokální označení Mi-17V-7. viz. samostatný text

Mi-171A2 (Mi-8MTV-5-2/Mi-17V-5-2/Mi-8AMTŠ-2/Mi-171Š-2) – pokročilá modifikace vrtulníku typu Mi-8MTV-5-1/Mi-8AMTŠ (Hip L) s novým nosným a vyrovnávacím rotorem, silnějšími 2 700 hp motory typu VK-2500PS-03, novým avionickým vybavením, novým interiérem kabiny a modifikovanými palubními systémy. První ze tří letových prototypů vrtulníku typu Mi-171A2 se do oblak poprvé vydal dne 25. srpna 2014. Se završením certifikačních zkoušek tohoto modelu se počítá v roce 2017. viz. samostatný text

Verze (SSSR/Rusko – dopravní salónní):

Mi-8S-1 (Hip H) – salónní dopravní modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) s luxusně zařízeným interiérem kabiny. Jakékoliv bližší informace o tomto modelu nejsou bohužel k dispozici.

Mi-8S-2 (Hip H) – salónní dopravní modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) s luxusně zařízeným interiérem kabiny. Jakékoliv bližší informace o tomto modelu nejsou bohužel k dispozici.

Mi-8MD (Hip H) – salónní dopravní modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) s luxusně zařízeným interiérem kabiny. Jakékoliv bližší informace o tomto modelu nejsou bohužel k dispozici.

Mi-8MS (Hip H) – salónní dopravní modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) s luxusně zařízeným interiérem kabiny. Jakékoliv bližší informace o tomto modelu nejsou bohužel k dispozici.

Mi-8MSO (Hip H) – salónní dopravní modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) s luxusně zařízeným interiérem kabiny. Jakékoliv bližší informace o tomto modelu nejsou bohužel k dispozici.

Mi-8MSD (Hip H) – salónní dopravní modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) s luxusně zařízeným interiérem kabiny. Jakékoliv bližší informace o tomto modelu nejsou bohužel k dispozici.

Mi-8MO (Hip H) – salónní dopravní modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) s luxusně zařízeným interiérem kabiny. Jakékoliv bližší informace o tomto modelu nejsou bohužel k dispozici.

Mi-8TP (Hip H) (2. s tímto označením) – salónní dopravní modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) s luxusně zařízeným interiérem kabiny. Jakékoliv bližší informace o tomto modelu nejsou bohužel k dispozici.

Mi-17S (Hip H) – exportní salónní dopravní modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) s luxusně zařízeným interiérem kabiny. Tento model slouží k přepravě vysoce postavených vládních úředníků a armádních činitelů. Salónní Mi-17P různých provozovatelů se od sebe navzájem více či méně odlišují.

Mi-8MTV-1/MTV-3 (VIP) – salónní dopravní modifikace vrtulníku typu Mi-8MTV-1 (Hip H) určená k přepravě VIP. Součástí vybavení kabiny cestujících tohoto modelu se stala kuchyňka, toaleta, palubní zábavový systém s videorekordérem, TV a hi-fi věží, klimatizační systém a speciální komunikační zařízení s utajeným přenosem. Uvnitř luxusně zařízené kabiny tohoto modelu se nacházejí sedadla pro devět cestujících. Posádka tohoto modelu je čtyřčlenná. Nejméně jeden exemplář tohoto modelu byl vyroben pro potřeby vlády republiky Tatarstán.

Mi-8MTV-1S – salónní dopravní modifikace vrtulníku typu Mi-8MTV-1 (Hip H). Tento model vzešel ze zadání FSO (Federální služba ochrany), která zajišťuje ochranu prezidenta a dalších vysoce postavených ruských státních úředníků. Provozovatelem obou vrtulníků typu Mi-8MTV-1S se stala, v roce 2008, společnost Rossija.

Mi-8AMTŠ-1 – salónní dopravní modifikace vrtulníku typu Mi-8AMTŠ (Hip L) s instalací pancéřové ochrany a obranného komplexu typu Vitebsk. Salónní speciál typu Mi-8AMTŠ-1 vzešel ze zadání VVS. Na konci roku 2012 VVS převzalo celkem dva tyto stroje. viz. samostatný text

Verze (SSSR/Rusko – speciály pro vedení REB):

Mi-8MTP – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) určená pro vedení radioelektronického boje (REB). Součástí palubního vybavení tohoto modelu se stala REB stanice typu Pelena. Speciál typu Mi-8MTP je opatřen, stejně jako speciál typu Mi-8PPA (Hip K), instalací řady šesti gondol výměníků tepla na břichu trupu, přímo za příďovým podvozkem, pevné stupačky pod postranními odsuvnými dveřmi nákladové kabiny, rozměrných výklopných (směrem nahoru) krabicovitých dielektrických krytů na bocích střední části trupu, přímo před hlavním podvozkem (na pozici předposledních tří párů postranních kulatých okének nákladové kabiny), rozměrných anténních jednotek majících podobu obdélníkového roštu s šesti dipólovými anténami s tvarem písmene „X“ uspořádaných po třech do dvou řad na bocích zadní části trupu, přímo za hlavním podvozkem, a výmetnic signálních světlic nad posledním levým kulatým okénkem nákladové kabiny. Kromě výše uvedeného speciál typu Mi-8MTP obdržel instalaci nevelkých vystouplých krytů s trojúhelníkovým tvarem na místo posledního páru kulatých okének nákladové kabiny, který se nachází za hlavním podvozkem, a jednoho páru antén s tvarem na výšku postaveného bumerangu na bocích zadní části trupu, přímo mezi hlavním podvozkem a výše uvedenými trojúhelníkovými kryty. Zmíněné antény jsou přitom k bokům trupu uchyceny za pomoci jednoduchých trubkových nosníků. Speciál typu Mi-8MTP je opatřen IČ rušičem typu L166V-11E Ispanka (Hot Brick). Naproti tomu výmetnice klamných cílů postrádá.

Mi-17P – exportní modifikace REB speciálu typu Mi-8MTP. Tento model je vybaven rušícími stanicemi typu „izdelie 1“ s rušící frekvencí v rozsahu „R“ (7 až 10 cm) a polem působnosti 30° v horizontále a 12° ve vertikále, „izdelie 2“ s rušící frekvencí v rozsahu „E“ (15 až 30 cm) a polem působnosti 30° v horizontále a 12° ve vertikále a „izdelie 3“ s rušící frekvencí v rozsahu „V“ (60 až 100 cm) a polem působnosti 120° v horizontále a 30° ve vertikále. Rušící stanice speciálu typu Mi-17P jsou schopny nepřetržitě pracovat po dobu 4 hodin. Součástí vybavení tohoto speciálu se ale stala též stanice pro radiotechnický průzkum s polem působnosti 180° v horizontále a 30° ve vertikále, která je schopna objevovat radiolokátory s pracovní frekvencí v rozsahu „R“ a „J“.

Mi-8MTPB – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) určená pro vedení radioelektronického boje (REB). Součástí palubního vybavení tohoto modelu se stala REB stanice typu Bison. Speciál typu Mi-8MTPB je opatřen, stejně jako speciál typu Mi-8PPA (Hip K) a Mi-8MTP, instalací řady šesti gondol výměníků tepla na břichu trupu, přímo za příďovým podvozkem, pevné stupačky pod postranními odsuvnými dveřmi nákladové kabiny, rozměrných výklopných (směrem nahoru) krabicovitých dielektrických krytů na bocích střední části trupu, přímo před hlavním podvozkem (na pozici předposledních tří párů postranních kulatých okének nákladové kabiny), a výmetnic signálních světlic nad posledním levým kulatým okénkem nákladové kabiny. S typem Mi-8MTP navíc sdílí instalaci nevelkých vystouplých krytů s trojúhelníkovým tvarem na pozici posledního páru kulatých okének nákladové kabiny, který se nachází za hlavním podvozkem. Konstrukce záďových anténních jednotek je naproti tomu zcela odlišná. K bokům zadní části trupu vrtulníku typu Mi-8MTPB, na úrovni záďových nákladových vrat, je připevněn jeden pár rozměrných plochých anténních bloků s obdélníkovým tvarem. Do každého z nich je vetknuto 32 kruhových segmentů. Ty jsou přitom uspořádány po osmi do čtyř řad. Další anténní jednotky vystupují z boků ocasního nosníku, na úrovni krabicovitého krytu dopplerovského snímače. Ty mají čtvercový tvar a každý z nich obsahuje čtyř kruhové segmenty, uspořádané po dvou do dvou řad. Speciál typu Mi-8MTPB postrádá IČ rušič typu L166V-11E Ispanka (Hot Brick). Je však opatřen instalací čtyř výmetnic klamných cílů pod ocasním nosníkem.

Mi-17PP – exportní modifikace REB speciálu typu Mi-8MTPB. Provozovatelem tohoto modelu se stalo Bulharsko, Maďarsko a Sýrie.

Mi-8MTI (Mi-13) – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) určená pro vedení radioelektronického boje (REB). Součástí palubního vybavení tohoto modelu se stala REB stanice typu Ikebana. Zmíněný systém využívá dva páry anténních jednotek, které jsou umístěny uvnitř plochých obdélníkových krytů. Zatímco jeden z nich je uchycen k bokům střední části trupu, v oblasti před hlavním podvozkem, ten druhý je připevněn k bokům přední části ocasního nosníku. Vnější plochy předního páru krytů antén vrtulníku typu Mi-8MTI pokrývá čtrnáct obdélníkových dielektrických panelů, uspořádaných po sedmi do dvou řad. Instalace zmíněných krytů si ale vyžádala odstranit předposlední tři páry kulatých okének nákladové kabiny. Přední hrany těchto krytů se totiž nacházejí na úrovni druhého levého, resp. prvního pravého, kulatého okénka nákladové kabiny, zadní hrany na úrovni hlavních vzpěr hlavního podvozku, horní hrany na úrovni stropu nákladové kabiny a dolní hrany na úrovni hřbetu gondol palivových nádrží. Poměrně úzký zadní pár krytů antén REB stanice typu Ikebana začíná na úrovni nákladových vrat a táhne se až ke krabicovitému krytu dopplerovského snímače. Vnější plochy záďových krytů jsou pokryty 28-ti dielektrickými panely s tvarem pětiúhelníku, uspořádanými po 14-ti do dvou řad. Speciál typu Mi-8MTI postrádá instalaci IČ rušiče typu L166V-11E Ispanka (Hot Brick) i výmetnic klamných cílů. Prototyp tohoto modelu se do oblak poprvé vydal v roce 1984.

Mi-17PI – exportní modifikace REB speciálu typu Mi-8MTI. Tento model je vybaven jedinou rušící stanicí, která je schopna rušit osm zdrojů elektromagnetického záření pracujících na frekvencích v rozsahu „E“ (15 až 30 cm).

Mi-8MTŠ-1/-2/-3 – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) určená pro vedení radiotechnického průzkumu (COMINT) a radioelektronického boje (REB). Tento model sloužil k odposlouchávání a rušení rádiových, radioreléových a troposférických spojovacích systémů pozemních vojsk a byl součástí COMINT/REB systému typu Šachta. Ten se sestával z pozemní řídící ústředny typu R-494ŠU, instalované na korbě nákladního automobilu, a COMINT/REB stanic typu R-949Š1, R-949Š2 a R-949Š3, umístěných na palubách vrtulníků typu Mi-8MTŠ-1, Mi-8MTŠ-2 a Mi-8MTŠ-3. viz. samostatný text

Mi-8MTJa – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) určená pro vedení radiotechnického průzkumu (COMINT) a radioelektronického boje (REB). Tento model sloužil odposlouchávání a rušení radiových, radioreléových, radiotelefonních a satelitních komunikačních systémů pozemních vojsk. Na speciál typu Mi-8MTJa, který se vyznačoval instalací stanice typu Jachta COMINT/REB komplexu typu Altaec, bylo přestavěno pět sériových Mi-8MT (Hip H). viz. samostatný text

Mi-8MTPS – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) určená pro vedení radioelektronického boje (REB). Součástí palubního vybavení tohoto modelu se stala REB stanice typu Smalta-M.

Mi-8MTD – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) určená pro vedení radioelektronického boje (REB). Jakékoliv bližší informace o tomto modelu nejsou bohužel známy.

Mi-8MTU – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) určená pro vedení radioelektronického boje (REB). Součástí palubního vybavení tohoto modelu se stala REB stanice typu L-207.

Mi-8MT-1S – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) určená pro vedení radioelektronického boje (REB). Jakékoliv bližší informace o tomto modelu nejsou bohužel známy.

Mi-8MTR-1 – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) určená pro vedení radioelektronického boje (REB). Součástí palubního vybavení tohoto modelu se stala REB stanice typu Ryčag-BV1 z dílny institutu KNIRTI (Kalužskij naučno-issledovatelskij radiotechničeskij institut).

Mi-8MTR-2 – pokročilá modifikace REB speciálu typu Mi-8MTR-1. Součástí palubního vybavení tohoto modelu se stala REB stanice typu Ryčag-BV1. Zmíněnou stanici přitom navrhl institut KNIRTI (Kalužskij naučno-issledovatelskij radiotechničeskij institut) jako náhradu za REB stanici typu Smalta. Prototyp speciálu typu Mi-8MTR-2 (bílá 07) vznikl na konci 80. let konverzí sériového Mi-8MT (Hip H) (v.č. 93478). Testy tohoto stroje byly završeny v roce 1990 kladným hodnocením. Krátce nato ale vývoj REB systému typu Ryčag-BV1 zastavil rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991, a těžká ekonomická krize, která na počátku 90. let zachvátila všechny postsovětské republiky, včetně Ruska. Následně, v roce 1993, byla proto REB stanice z jediného prototypu speciálu typu Mi-8MTR-2 demontována. Poté zmíněný vrtulník zastával roli transportního stroje. Speciál typu Mi-8MTR-2 se vyznačoval zejména instalací rozměrných plochých dielektrických panelů s kruhovým tvarem na bocích střední části trupu, na pozici prvního a druhého pravého a druhého a třetího levého kulatého okénka nákladové kabiny, nevelkého obdélníkového dielektrického panelu na pozici čtvrtého levého kulatého okénka nákladové kabiny a jednoho páru rozměrných obdélníkových dielektrických panelů na bocích dvoudílných záďových nákladových vrat. Po levoboku trupu speciálu typu Mi-8MTR-2, na úrovni stropu nákladové kabiny, se navíc táhne, od přední hrany odsuvných dveří až po hlavní vzpěru hlavního podvozku, tyčová anténa.

Mi-8MTJa-2 – pokročilá modifikace COMINT/REB speciálu typu Mi-8MTJa s instalací pokročilejšího COMINT/REB komplexu typu Atlet na místo COMINT/REB komplexu typu Altaec. Tento model vzešel z modernizačního programu vrtulníků typu Mi-8MTJa. Na úroveň Mi-8MTJa-2 byly v roce 1998 dopracovány všechny tři exempláře vrtulníkového speciálu typu Mi-8MTJa, které se tehdy nacházely ve výzbroji Armádního letectva. viz. samostatný text

Mi-17PG – exportní modifikace REB speciálu typu Mi-8MTI. Tento model je vybaven jedinou rušící stanicí s polem působnosti 25° v horizontále a 12° ve vertikále, která je schopna najednou rušit osm zdrojů elektromagnetického záření pracujících na frekvencích v rozsahu „N“ a „I“ (3 až 5 cm). Rušící stanice REB speciálu typu Mi-17PG je schopna rušit nejen radiolokátory s pulzním vyzařováním, ale i radiolokátory s kontinuálním vyzařováním. Tento model se součástí nabídky výrobce stal v roce 2001. Od modelu Mi-8MTI jej přitom lze rozpoznat prakticky pouze díky absenci kulatého okénka v postranních odsuvných dveřích nákladové kabiny.

Mi-8MTPR-1 – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MTV-5-1 určená pro vedení radioelektronického boje (REB). Součástí vybavení tohoto speciálu se stala REB stanice typu L187A Ryčag-AV. Zkoušky prototypů REB speciálu typu Mi-8MTPR-1, které vznikly konverzí dvou REB speciálů typu Mi-8MTPB, se rozeběhly v roce 2010. V letech 2015 až 2016 bylo VVS předáno celkem 18 těchto strojů. viz. samostatný text

Verze (SSSR/Rusko – vzdušná velitelská stanoviště):

Mi-19 – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) zastávající roli vzdušného velitelského stanoviště motostřeleckých a tankových divizí. Prototyp speciálu typu Mi-19 vznikl v roce 1986. Vývoj tohoto nástupce velitelského speciálu typu Mi-9 (Hip G), který vycházel z transportního vrtulníku typu Mi-8T (Hip C), nakonec nepřekročil prototypové stádium.

Mi-19R – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) zastávající roli vzdušného velitelského stanoviště Raketových vojsk strategického určení (RVSN). Prototyp speciálu typu Mi-19R vznikl v roce 1988. Vývoj tohoto modelu nakonec nepřekročil prototypové stádium.

Forvard – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MTV-5-1 zastávající roli vzdušného velitelského stanoviště. Vývoj tohoto modelu byl zahájen dne 4. prosince 2007 a zastaven okolo roku 2010 ve fázi stavby prototypu. Součástí vybavení velitelského speciálu typu Forvard se přitom měl stát komunikační systém typu 9V212 Konvert z dílny NPP Poljot a satelitní komunikační systém typu R-439MV.

Forvard-M (VURT) – pokročilá modifikace vzdušného velitelského stanoviště typu Forvard. Tento model je vyvíjen v rámci programu VURT (Vertoljot Upravlenyja a Retransljaci = vrtulník pro řízení a retranslaci). Současný stav vývoje speciálu typu Forvard-M není bohužel znám.

Verze (SSSR/Rusko – průzkumné):

Mi-8RTR – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) pro radiotechnický průzkum (SIGINT). Od standardního transportního modelu Mi-8MT (Hip H) lze tento speciál snadno rozpoznat díky instalaci trojice nestandardních antén na břichu trupu.

Mi-8MTF (1. s tímto označením) – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) pro fotografický průzkum. Tento model vznikl v roce 1984 a vyznačoval se instalací fotoaparátu pro vertikální snímkování v zadní části nákladové kabiny, přímo nad spodními výklopnými (směrem nahoru) trojúhelníkovými segmenty záďových nákladových vrat.

Mi-8MTA – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) pro taktický průzkum pozemního bojiště. Jakékoliv bližší informace o tomto modelu nejsou bohužel k dispozici.

Mi-8MTS – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) pro radiační a chemický průzkum z roku 1986. Jakékoliv bližší informace o tomto modelu nejsou bohužel známy.

Mi-8MTT – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) pro radiační a chemický průzkum z roku 1986. Jakékoliv bližší informace o tomto modelu nejsou bohužel známy.

Mi-8MTL (3. s tímto označením) – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MTV-1 (Hip H) pro optický průzkum. Součástí palubního vybavení speciálu typu Mi-8MTL se stal elektro-optický pozorovací systém typu Ljunet. Na tento model bylo upraveno méně než pět sériových Mi-8MTV-1 (Hip H). viz. samostatný text

Verze (SSSR/Rusko – pro podporu speciálních jednotek):

Mi-8MA-1 Arktika – speciální hlídková modifikace vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) uzpůsobená pro činnost v arktických oblastech. Speciál typu Mi-8MA-1 Arktika vzešel ze zadání Pohraničních vojsk KGB. Jakékoliv bližší informace o tomto modelu nejsou k dispozici.

Mi-8MTV Arktičeskij – speciální hlídková modifikace vrtulníku typu Mi-8MTV (Hip H) uzpůsobená pro činnost v arktických oblastech. Speciál typu Mi-8MTV Arktičeskij vzešel ze zadání Pohraničních vojsk KGB. Jakékoliv bližší informace o tomto modelu nejsou k dispozici.

Mi-8MTVA-2 – speciální hlídková modifikace vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) uzpůsobená pro činnost v arktických oblastech. Speciál typu Mi-8MTVA-2 vzešel ze zadání Pohraničních vojsk KGB. Jakékoliv bližší informace o tomto modelu nejsou k dispozici.

Mi-8MA (3. s tímto označením) – speciální hlídková modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) z roku 1990 určená k ostraze hranic a pobřežních ekonomicky využitelných oblastí moří a oceánů

Mi-8MTKO (Mi-17N) a Mi-8GU Udarnik – speciální taktická průzkumná-útočná modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) uzpůsobená pro činnost za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci. Tento model je uzpůsoben k vyhledávání a ničení pozemních cílů za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci. Na speciály typu Mi-8MTKO a Mi-8GU bylo po roce 1999 upraveno nejméně 20 vrtulníků řady Mi-8MT (Hip H) ze stavu Ruského VVS. viz. samostatný text

Mi-8MNP – speciální útočná-průzkumná modifikace vrtulníku typu Mi-8AMTŠ (Hip H) vzešlá ze zadání FSB (Federální státní bezpečnost). Speciál typu Mi-8MNP je součástí vzdušného průzkumného-útočného komplexu typu Antares. Všechny exempláře tohoto modelu vznikly konverzí vrtulníků typu Mi-8AMTŠ (Hip H) z linky závodu U-UAZ z Ulan-Ude. viz. samostatný text

Mi-8MTV-2-RN Antares a Mi-8MTV-2-OER Flir – speciální útočná-průzkumná (Mi-8MTV-2-RN) a průzkumná (Mi-8MTV-2-OER) modifikace vrtulníku typu Mi-8MTV-2 (Hip H) vzešlá ze zadání VV MVD. Všechny exempláře tohoto modelu vznikly konverzí generálkovaných Mi-8MTV-2 (Hip H). VV MVD v letech 2005 až 2006 převzalo celkem pět vrtulníků typu Mi-8MTV-2-RN a Mi-8MTV-2-OER. viz. samostatný text

Mi-8MNP-2 (iz.824/iz.825) – pokročilá modifikace průzkumného-útočného vrtulníku typu Mi-8MNP s vylepšeným palubním vybavením. Na tento model bylo po roce 2011 MVZ M.L. Mila pro potřeby FSB upraveno celkem šest nově vyrobených vrtulníků typu Mi-8AMTŠ (Hip H) z linky závodu U-UAZ z Ulan-Ude. viz. samostatný text

Mi-8MTV-5-1PR (iz.829) Moskit – speciální hlídková modifikace vrtulníku typu Mi-8MTV-5-1 (Hip L) vzešlá ze zadání FSO (Federální služba ochrany). Tento speciál vznikl ve dvou exemplářích. První z nich byl FSO předán v roce 2012. viz. samostatný text

Mi-171Š-VN – speciální modifikace vrtulníku typu Mi-171Š (Hip L) určená k podpoře jednotek zvláštního určení. Pod přední částí trupu tohoto modelu se nachází instalace dvou otočných kulovitých pouzder se zaměřovací optikou. Součástí výzbroje speciálu typu Mi-171Š-VN se kromě podvěsné výzbroje, která je přepravována na šesti postranních trupových závěsnících, staly též tři kulomety typu Kord a jeden kulomet typu KVP. Ten je pohyblivě lafetován ve střelišti vetknutém do záďových nákladových vrat. Zatímco dva kulomety typu Kord jsou napevno uchyceny k horní ploše postranních trupových trubkových nosníků, na úrovni vnitřního páru zbraňových závěsníků, třetí kulomet tohoto typu je pohyblivě lafetován za pravými postranními dveřmi nákladové kabiny. Speciál typu Mi-171Š-VN má též zesílenou pancéřovou ochranu. Uvnitř nákladové kabiny tohoto modelu se navíc nachází instalace sedadel pro výsadkáře nové konstrukce. Díky instalaci silnějších motorů má speciál typu Mi-171Š-VN lepší letové charakteristiky v prostřední s velkou nadmořskou výškou a vysokou teplotou vzduchu a vyšší cestovní (260 km/h) a maximální (280 km/h) rychlost. Při vývoji speciálu typu Mi-171Š-VN byly plně zužitkovány zkušenosti, které se podařilo získat v průběhu protiteroristické operace v Sýrii. Prototyp tohoto modelu byl široké veřejnosti poprvé prezentován v červenci roku 2017 na moskevské airshow MAKS 2017. Se zahájením státních zkoušek speciálu typu Mi-171Š-VN se počítá v roce 2018.

Verze (SSSR/Rusko – pátrací-záchranné a sanitní):

Mi-8MTB – speciální sanitní modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H). Sanitní speciál typu Mi-8MTB vznikl v roce 1978 a vyznačoval se instalací pancéřové ochrany pilotní a nákladové kabiny. Svůj bojový křest si tento model odbyl při sovětské invazi do Afghánistánu.

Mi-8MTD – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) z roku 1979 určená k vyhledávání letadel po havárii nebo nouzovém přistání a vyzvedávání jejich posádek. Nalezené posádky bylo přitom za pomoci speciálu typu Mi-8MTD možné vyzvedávat při visu v malé výšce nad místem nehody. Součástí vybavení tohoto speciálu se stal speciální satelitní radionavigační systém. Na zkouškách speciálu typu Mi-8MTD se aktivně podílelo VVS.

Mi-8MTM – speciální sanitní modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H). Tento model se dočkal jenom omezené produkce.

Mi-8MA (1. s tímto označením) – speciální pátrací-záchranná modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) optimalizovaná pro činnost v arktických oblastech

Mi-8MTN – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) určená k vyhledávání a vyzvedávání kosmonautů z místa přistání. Palubní vybavení tohoto modelu umožňuje vyzvednutým kosmonautům poskytovat neodkladnou lékařskou péči. Od standardního transportního modelu Mi-8MT (Hip H) lze tento speciál snadno rozpoznat díky instalaci krytu pátracího světlometu typu FPP-7, který zároveň zastává funkci přistávacího reflektoru, na pravém okraji břicha přední části trupu, na úrovni příďového podvozku, a kresbám oranžových blesků na bocích trupu.  

Mi-8MN – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) určená k vyhledávání a vyzvedávání kosmických návratových modulů a kosmonautů

Mi-8MTT – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) určená k vyhledávání a vyzvedávání kosmických návratových modulů a kosmonautů

Mi-8MTJu – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) určená pro pátrání po kosmických návratových tělesech přistátých na hladině moře. Součástí palubního vybavení speciálu typu Mi-8MTJu se stal radiolokátor experimentálního pátracího komplexu typu Zvězdočka (JuR-40) z dílny CNPO Leninets. Zmíněný radiolokátor je přitom instalován pod rozměrným kopulovitým krytem s kruhovým průřezem, který vystupuje (směrem dopředu) ze špice trupu, v oblasti před čelními okénky pilotní kabiny. Zasklení pilotní kabiny tohoto speciálu se proto omezilo na horní řadu okének. Jediný exemplář speciálu typu Mi-8MTJu vznikl konverzí sériového Mi-8MT (Hip H). Po rozpadu SSSR se tento stroj stal součástí výzbroje vzdušných sil Ukrajiny.

Mi-17-1VA – speciální sanitní modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-17-1V (Hip H). Speciál typu Mi-17-1VA sloužil k vyhledávání a poskytování neodkladné lékařské pomoci osobám postiženým humanitární nebo přírodní katastrofou (záplava, zemětřesení, požár ...), poskytování neodkladné lékařské pomoci v lokalitách nedostupných pro sanitky, přepravě raněných (max. 4 osoby) z místa nehody a nemocných do nemocničních zařízení, pátrání a vyzvedávání (při visu za pomoci palubního jeřábu) osob v nouzi z lokalit, na kterých se nenachází vhodná plocha pro přistání, jakými jsou vodní plochy, bažiny nebo lesy, a přepravě pacientů a novorozenců (v inkubátoru) mezi nemocničními zařízeními. Součástí palubního vybavení tohoto speciálu se mimo jiné stal operační stůl s osvětlením, umělá plicní ventilace typu Faza-6IP, přenosná umělá plicní ventilace typu DAR-5, přenosný kardioskop typu MS-3/A, EKG typu EK-51, odsávací přístroj typu SK-OP, oximetr, defibrilátor typu DKI-N-04 s vlastním napájením, ohřívač vody typu KU-27 a nosítka. Prototyp vrtulníku typu Mi-17-1VA (CCCP-70894) si svůj veřejný debut odbyl v roce 1989 na Pařížské Airshow. Napodruhé byl tento stroj veřejně prezentován v srpnu roku 1992 na MosAeroShow 92. Později se prototyp Mi-17-1VA (CCCP-70894) stal součástí vrtulníkového parku kazaňské společnosti Tulpar. Předtím ale obdržel novou registraci RA-70894.

Mi-8MPS (Mi-8MTVMPS) – speciální sanitní a pátrací-záchranná modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MTV-3 (Hip H). Tento model sloužil k vyhledávání přistátých i snášejících se (na padáku) kosmických návratových modulů a havarovaných letadel a hladinových plavidel v nouzi, vytyčování vhodných lokalit ke shozu balíků se záchranným vybavením za pomoci bójí s radiomajákem, přepravě záchranářů a záchranného vybavení na místo nehody, přepravě techniků a speciálního vybavení na místo přistání kosmického návratového modulu, vyzvedávání posádek havarovaných letadel, hladinových plavidel v nouzi a návratových modulů pilotovaných kosmických lodí a vyzvedávání kosmických návratových modulů s hmotností do 3 t. Speciál typu Mi-8MPS se vyznačoval instalací odsuvných dveří z dvojnásobnou šířkou na levoboku, dvou nouzových výstupů na pravoboku a znehybněných dvoudílných nákladových vrat na zádi. Za rozšířenými odsuvnými postranními dveřmi tohoto modelu se nacházela instalace palubního jeřábu typu LPG-300 s nosností 300 kg. Do závěsu zmíněného jeřábu bylo možné umístit záchranný koš s kapacitou dvou osob. Uvnitř kabiny speciálu typu Mi-8MPS byly instalovány sklopitelné lavice pro 12 záchranářů. Do kabiny tohoto modelu bylo ale možné umístit též 6 nosítek nebo desetimístný nafukovací záchranný člun typu PSN-10. Součástí vybavení tohoto modelu se stal letový-navigační systém typu PNKV-8PS, který dokázal provádět automatický let po předem zadané trase, automatický návrat na domovskou základnu, automatické visení v předem zadaném místě a určovat aktuální pozici, radarový systém typu JuR-40.1 a termální zobrazovací systém typu TAPAS. Ten byl schopen detekovat osoby nebo jiné tepelně kontrastní objekty vůči okolnímu prostředí z výšky až 1 000 km. Na palubě speciálu typu Mi-8MPS se ale nacházelo též vybavení pro poskytování první pomoci a čtveřice bójí s radiomajákem. Kromě výše uvedeného tento model obdržel instalaci nouzových nafukovacích plováků. Ty jej přitom dokázaly udržet na vodní hladině po dobu nejméně 30-ti minut.

Mi-17M Spasatěl – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MTV-1 (Hip H) určená pro pátrací a záchrannou činnosti na pevnině i na moři. Jediný prototyp tohoto speciálu vznikl v roce 1992 v prostorách závodu KVZ z Kazaně. Jeho základem se přitom stal tovární vrtulník typu Mi-8MTV-1 (Hip H). viz. samostatný text

Mi-8MTVM – speciální sanitní modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MTV-1 (Hip H)

Mi-8MTV-3G – speciální sanitní modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MTV-3 (Hip H)

Verze (SSSR/Rusko – speciální různé):

Mi-8MTL (1. s tímto označením) – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) určená pro vytváření kouřové clony za účelem maskování pohybu pozemních jednotek. Součástí vybavení tohoto modelu se stal kontejnerový zadýmovací komplex typu Ljunet.

Mi-8MTL (2. s tímto označením) – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) z roku 1983 určená k hašení lesních požárů. Tento model vznikl jako nástupce vrtulníku typu Mi-8TL, který vycházel z méně výkonného transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8T (Hip C).

Mi-8MTF (2. s tímto označením) – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) z roku 1987 určená pro vytváření kouřové clony za účelem maskování pohybu pozemních jednotek. Součástí vybavení tohoto modelu se stal kontejnerový zadýmovací komplex typu Flamingo. Ten se sestával ze čtyř palivových nádrží a dvou kontejnerů s motorem typu Al-8. Dým byl přitom vyvozován vstřikováním paliva z podvěsných nádrží do horkých výtokových plynů motorů typu Al-8.

Mi-8MTSCh – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) určená pro kultivaci zemědělských ploch chemickým postřikem. Protože bylo použití tak těžkých vrtulníků, jakým byl typ Mi-8MT (Hip H), v zemědělství shledáno za značně neekonomické, vývoj tohoto modelu nakonec nepřekročil prototypové stádium, stejně jako vývoj zemědělských speciálů typu Mi-8ATS a Mi-8FSCh, vycházejících z méně výkonného transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8T (Hip C).

Mi-8MT (cvičný) – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) z roku 1987 určená k výcviku výsadkářů. Jakékoliv bližší informace o tomto modelu nejsou bohužel k dispozici.

Mi-8MTV-1 (požární) – speciální modifikace vrtulníku typu Mi-8MTV-1 (Hip H) určená k hašení požárů. Do podvěsu tohoto modelu lze umístit nádrž na vodu s objemem 2 m2. Kromě toho lze za jeho pomoci vysazovat 20-ti členné skupiny hasičů. Hasiči-výsadkáři přitom mohou palubu tohoto modelu opustit slaněním při visu ve výšce 45 m nad terénem.

Mi-8MTV-K – speciální modifikace vrtulníku typu Mi-8MTV-1 (Hip H) zastávající roli vzdušného jeřábu při složitých montážních a demontážních pracích. Tento model se vyznačuje instalací bohatě zasklené hranaté kabiny operátora jeřábu s kompletním řízením na místo záďových nákladových vrat. Jediný exemplář speciálu typu Mi-8MTV-K vznikl konverzí vrtulníku Mi-8MTV-1 (v.č. 95583 / CCCP-25444) ze stavu 252. letky Zavodského UAD Ukrajinského CAD a svůj veřejný debut si odbyl v srpnu roku 1992 na MosAeroShow 92. Krátce nato byl jediný prototyp speciálu typu Mi-8MTV-K využit k montážním pracím na střechách budov na Rudém náměstí.

Mi-8MTV-1 (hlídkový) – speciální modifikace vrtulníku typu Mi-8MTV-1 (Hip H) určená k provádění vzdušných inspekcí ropovodů, plynovodů a vedení vysokého napětí, pátrací a záchranné činnosti a ekologického monitoringu a detekování ohnisek požárů. Na břichu trupu tohoto modelu, na pozici otvoru pro vnější nákladový závěs, byla instalována otočná kulovitá věžička termovizního systému typu Chilio S značky Thomson-CSF. V přední části nákladové kabiny tohoto modelu, přímo naproti postranním odsuvným dveřím, se nacházelo pracoviště operátora. Zadní část nákladové kabiny tohoto modelu zase okupovala dvojice přídavných palivových nádrží. Na prototyp tohoto modelu byl ruskou společností Uniavia přestavěn vrtulník Mi-8MTV-1 (v.č. 96111 / RA-27172) společnosti Orenburg Airlines. Svůj veřejný debut si tento stroj odbyl na moskevské airshow MAKS 99, která se konala v srpnu roku 1999.

Mi-8MT (iz.860) – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) zastávající roli vypouštěcí platformy bezpilotních vzdušných terčů typu M5M91 Danj-M z dílny OKB Sokol. K vnějšímu páru postranních zbraňových závěsníků tohoto modelu lze uchytit, za pomoci speciálních adaptérů trubkové konstrukce (se štíhlými hranatými kontejnery po levoboku), dvojici bezpilotních vzdušných terčů typu M5M91 Danj-M. Na speciál typu Mi-8MT (iz.860) byly upraveny dva sériové Mi-8MT (Hip H). Existence prvního z nich (RF-98118 / rudá 75) je známa od srpna roku 2014.

Verze (SSSR/Rusko – vzdušné zkušebny a výzkumné):

Mi-8MT Makfar – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) zastávající roli vzdušné platformy systému typu Makfar-11, která slouží pro geofyzikální průzkum. Oba exempláře tohoto speciálu vznikly v roce 1981 konverzí sériových Mi-8MT (Hip H) pro potřeby geofyzikálního průzkumu území Jakutské SSR. K bokům trupu obou zmíněných strojů byly uchyceny, za pomoci nosníků z trubkové příhradoviny, rozměrné kontejnery se speciálním vybavením. Ty měly u obou exemplářů speciálu typu Mi-8MT Makfar odlišný tvar. K průzkumným letům oba zmíněné stroje vyrážely spolu, neboť se na palubě každého z nich nacházela jen část systému typu Makfar-11. Zmíněný systém byl totiž příliš velký a těžký na to, aby jej bylo možné nainstalovat na jediný exemplář vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H).

Mi-8MT (vzdušná zkušebna) – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) zastávající roli vzdušné zkušebny systému pro zachytávání bezpilotních vzdušných terčů, bezpilotních vzdušných prostředků a zkušebních exemplářů řízených střel opatřených aparaturou pro zaznamenávání letových dat za přistávací padák. Zmíněný systém měl podobu tyčí (s bílými a černými pruhy), které se vyklápěly (směrem dolů) ze záďových nákladových vrat zbavených dvoukřídlých dveří. Jediný exemplář tohoto speciálu vznikl konverzí sériového Mi-8MT (v.č. 93115) a byl provozován v letech 1984 až 1989 zkušebním institutem LII ze Žukovského a institutem NII Parašutostrojenija, který se zabýval vývojem padáků. Zařízení, které prošlo zkouškami na tomto speciálu, se dočkalo praktického využití v průběhu zkoušek taktického průzkumného bezpilotního vzdušného prostředku typu iz.60 (DR-X-4) z dílny OKB A.S. Jakovleva.

Mi-8MT (vzdušná zkušebna) – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) zastávající roli vzdušné zkušebny radiolokátorů z dílny LNPO Leninets. Jediný exemplář tohoto speciálu vznikl konverzí sériového Mi-8MT (Hip H) a vyznačoval se instalací robustního krabicovitého krytu testovaného radiolokátoru pod špicí trupu a krytu fotokulometu nad postranními odsuvnými dveřmi nákladové kabiny, na pozici palubního jeřábu. Příďový kryt radiolokátoru tohoto speciálu měl přibližně stejnou šířku jako trup. Jeho instalace si přitom vyžádala ze špice trupu vyjmout prostřední dvě okénka a současně zmenšit výšku obou postranních okének (směrem ze spodu) přibližně na polovinu. Domovskou základnou jediného exempláře takto modifikovaného vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) se stalo, stejně jako v případě všech vzdušných zkušeben z dílny LNPO Leninets, letiště Puškin.

Mi-8LL – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) určená k měření elektromagnetických polí a elektromagnetických impulzů (EMP) emitovaných námořními plavidly. Tento speciál se vyznačoval instalací rozměrného krabicovitého krytu pod přídí trupu, přímo mezi spodní řadou čelních okének a příďovým podvozkem, a PVD na konci nosníku z trubkové příhradoviny s tvarem jehlanu, uchyceného k zasklené „špici“ trupu.

Mi-8MT (výzkumný) – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) určená k výzkumu počasí. Na tento speciál bylo v roce 1990 upraveno celkem 12 sériových Mi-8MT (Hip H). Jakékoliv bližší informace o tomto modelu nejsou bohužel k dispozici.

Mi-17LIZA – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-17 (Hip H) určená k měření koncentrace nečistot v ovzduší. K zasklené „špici“ trupu jediného exempláře speciálu typu Mi-17LIZA byla uchycena, za pomoci nosníku z trubkové příhradoviny s tvarem jehlanu, sonda pro odebírání vzorků vzduchu. Zatímco po levoboku nákladové kabiny byla umístěna přídavná palivová nádrž, po jejím pravoboku se nacházela instalace police s analyzátorem plynů, sedadel dvou operátorů a police bloky měřícího systému. Jediný exemplář speciálu typu Mi-17LIZA (CCCP-70880) vzešel ze zrušeného kontraktu s blíže neuvedeným zahraničním zákazníkem a svůj veřejný debut si odbyl v srpnu roku 1992 na MosAeroShow 1992. Krátce nato prošel konverzí na vzdušnou zkušebnu typu Mi-17LL.

Mi-17LL – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) zastávající roli vzdušné zkušebny blíže neuvedených vojenských systémů. Jediný exemplář tohoto speciálu (RA-70880) vznikl po roce 1992 konverzí jediného exempláře speciálu pro ekologický monitoring typu Mi-17LIZA (CCCP-70880). V rámci konverze na speciál typu Mi-17LL přitom tento stroj obdržel instalaci průzračného válcovitého krytu na pozici druhého pravého kulatého okénka nákladové kabiny a zkosené břitové antény pod příďovým trubkovým nosníkem. Svůj veřejný debut si speciál Mi-17LL (RA-70880) odbyl v srpnu roku 1995 na moskevské airshow MAKS 95.

Mi-17 (pro ekologický monitoring) – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-17 (Hip H) určená k měření míry znečištění v průmyslových oblastech. Součástí palubního vybavení tohoto modelu se stalo zařízení pro spektrozonální mapování, zařízení pro měření radiace a dálkově ovládané zařízení pro odebírání vzorků vzduchu a půdy. Tento speciál lze ale používat též k fotogrametrickému snímkování v průběhu letu ve výškách od 50 m do 5 000 m rychlostí do 250 km/h. Na tento model byl upraven nejméně jeden sériový Mi-17 (Hip H).

Mi-171LL – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-171Š (Hip H) zastávající roli vzdušné zkušebny nosného a pohonného systému vrtulníku typu Mi-171A2. Jediný exemplář tohoto speciálu vznikl konverzí druhého prototypu vrtulníku typu Mi-171Š a do oblak se poprvé vydal na podzim roku 2012. viz. samostatný text

Verze (ČLR):

Mi-171C – na základě licence závodem Sichuan Lantian Helicopter Company z Lantianu vyráběná kopie vrtulníku typu Mi-171 (Hip H). Zmíněný podnik sestavil, z konstrukčních sestav dodaných závodem U-UAZ z Ulan-Ude, celkem 40 těchto strojů. První z nich se přitom do oblak poprvé vydal dne 4. prosince 2007. viz. samostatný text

Mi-17/-17-1V (modifikovaný) – úprava vrtulníku typu Mi-17/-17-1V (Hip H) s instalací identifikačního systému „vlastní-cizí“, výmetnic klamných IČ/RL cílů typu ASO-2V a postranních trubkových nosníků se třemi páry zbraňových závěsníků. Na těch lze přepravovat raketové bloky, pumy nebo přídavné palivové nádrže. Takto byly později modifikovány všechny vrtulníky typu Mi-17 (Hip H) a Mi-17-1V (Hip H) ze stavu PLA.

Mi-171 (vzdušná zkušebna) – speciální modifikace vrtulníku typu Mi-171 (Hip H) zastávající roli vzdušné zkušebny zbraňového systému bitevního vrtulníku typu Z-10 čínské konstrukce. Jediný exemplář tohoto speciálu vznikl konverzí vrtulníku typu Mi-171 ze stavu PLA a vyznačoval se instalací věžičky elektro-optického zaměřovacího systému vrtulníku typu Z-10 před zasklenou „špicí“ trupu a dvou čtyřnásobných odpalovacích lišt PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-90 pod postranními trupovými trubkovými nosníky.

Mi-171 (SAR) – speciální úprava vrtulníku typu Mi-171 (Hip H) pro pátrací a záchrannou činnost. Tento model se vyznačuje instalací nevelkého náprstkovitého dielektrického krytu na špici trupu, přímo nad krytem antény povětrnostního radiolokátoru, otočné kulovité věžičky elektro-optického sledovacího systému po levoboku a pátracího světlometu po pravoboku břicha přední části trupu, přímo za příďovým podvozkem, a dvou párů nafukovacích plováků. Zatímco jeden z nich je uchycen k okrajům břicha přední části trupu, na úrovni odsuvných postranních oken pilotní kabiny, ten druhý je připevněn ke vzpěrám hlavního podvozku. Na tento model byl upraven nevelký počet vrtulníků typu Mi-171 (Hip H) ze stavu PLA.

Mi-171 (modifikovaný) – úprava vrtulníku typu Mi-171 (Hip H) s instalací IČ rušiče neznámého typu uvnitř válcovitého krytu, uchyceného k hřbetu přední části ocasního nosníku, přímo za kapotou APU. Takto byly upraveny jenom některé vrtulníky typu Mi-171 (Hip H) ze stavu PLA.

Mi-171 (SATCOM) – úprava vrtulníku typu Mi-171 (Hip H) s instalací antén satelitního komunikačního systému (SATCOM) pod rozměrnými zaoblenými kryty, uchycenými k horní ploše postranních trupových nosníku se zbraňovými závěsníky. Na tento model byl v roce 2008 upraven nejméně jeden vrtulník typu Mi-171 (Hip H) ze stavu PLA.

Mi-171 (SATCOM) – úprava vrtulníku typu Mi-171 (Hip H) s instalací antény satelitního komunikačního systému (SATCOM) pod rozměrným válcovitým krytem, který je uchycen k hřbetu přední části ocasního nosníku

Mi-171 (REB) – speciální modifikace vrtulníku typu Mi-171 (Hip H) údajně sloužící pro rušení komunikačních systémů protivníka. Tento speciál se vyznačuje instalací jedné nestandardní břitové antény na střeše pilotní kabiny, jedné nestandardní břitové antény na břichu „špice“ trupu, přímo za krytem antény povětrnostního radaru, jednoho páru nestandardních břitových antén po stranách břicha přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, jednoho polokulovitého dielektrického krytu na břichu střední části trupu, přímo před hlavním podvozkem, jedné nestandardní břitové antény na hřbetu ocasního nosníku, přímo před VOP, a jedné nestandardní břitové antény na odtokové hraně nosného pylonu vyrovnávací vrtule. Na tento model byl upraven nejméně jeden vrtulníku typu Mi-171 (Hip H) ze stavu PLA.

Mi-171 (AWACS) – speciální modifikace vrtulníku typu Mi-171 (Hip H) zastávající roli vzdušného stanoviště řízení a včasné výstrahy (AWACS). Tento speciál se vyznačuje zejména instalací výklopného krytu antény radaru typu KLC-11 (?), která má tvar zploštěného válce, pod zadní částí trupu, v oblasti za hlavním podvozkem. Při vzletu a přistání je zmíněný kryt zasunut do výřezu vetknutého do spodní části záďových nákladových vrat. Před zahájením mise se zmíněný kryt vyklápí směrem dopředu dolů. Jedná se tedy o obdobné řešení jako u francouzského vrtulníkového AWACS speciálu typu AS532 Horizon. Kromě toho tento speciál obdržel instalaci antény satelitního komunikačního systému (SATCOM) pod rozměrným válcovitým krytem, který je uchycen k hřbetu přední části ocasního nosníku, nevelké kulovité věžičky elektro-optického sledovacího systému pod „špicí“ trupu, přímo vedle krytu antény povětrnostního radaru, jednoho páru nestandardních břitových antén po stranách břicha přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, a úchytů pro přídavné palivové nádrže na bocích trupu, přímo před hlavním podvozkem. Na AWACS speciál byl upraven nevelký počet vrtulníků typu Mi-171 (Hip H) ze stavu PLA.

Mi-17V-5 (modifikovaný) – úprava vrtulníku typu Mi-17V-5 (Hip L) s instalací postranních trubkových nosníků se třemi páry zbraňových závěsníků. Na těch lze přepravovat raketové bloky, pumy nebo přídavné palivové nádrže. Takto byla upravena část flotily vrtulníků typu Mi-17V-5 (Hip L), které PLA zakoupila v neozbrojené civilní úpravě přes civilní společnost China United Airline.

Mi-17V-5 (útočný) – úprava vrtulníku typu Mi-17V-5 (Hip L) s rozšířenou škálou podvěsné výzbroje o protitankové řízené střely (PTŘS) typu KD-9 čínské konstrukce. Na postranních trupové závěsníky tohoto modelu lze umístit až osm PTŘS typu KD-9. Takto byl upraven nevelký počet vrtulníků typu Mi-17V-5 (Hip L) ze stavu PLA.

Mi-17V-7 (SAR) – speciální úprava vrtulníku typu Mi-17V-7 (Hip L) pro pátrací a záchrannou činnost. Tento model se vyznačuje instalací nevelkého vřetenovitého dielektrického krytu pod špicí trupu, vpravo od její podélné osy, kulovité věžičky elektro-optického sledovacího systému po pravoboku a pátracího světlometu po levoboku břicha přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, a nevelkého válcovitého dielektrického krytu antény satelitního komunikačního systému (SATCOM) na hřbetu ocasního nosníku. Na tento model byl upraven nevelký počet vrtulníků typu Mi-17V-7 (Hip L) ze stavu PLA.

Mi-171E (SATCOM) – úprava vrtulníku typu Mi-171E (Hip L) s instalací antény satelitního komunikačního systému (SATCOM) pod rozměrným válcovitým krytem, který je uchycen k hřbetu přední části ocasního nosníku

Verze (ČSSR):

Mi-17Z-2 – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-17 (Hip H) pro odposlouchávání rádiové a radiotefonní komunikace (SIGINT). Na tento speciál byly ve druhé polovině 80. let přestavěny dva vrtulníky typu Mi-17 (Hip H) ze stavu ČSLA. viz. samostatný text

Verze (Írán):

Mi-171 (protilodní) – speciální modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-171 (Hip H) zastávající roli nosiče protilodních řízeních střel typu Noor. Zmíněná střela přitom není ničím jiným, než íránskou licenční kopií čínské střely typu C-802 s hmotností 715 kg a dosahem 120 km. Tento speciál se vyznačuje instalací mohutných závěsníků pro dvojici střel typu Noor na bocích trupu, přímo před hlavním podvozkem, nevelkého náprstkovitého dielektrického krytu na pozici horního prostředního okénka vetknutého do špice trupu a dvou párů nafukovacích plováků, po jednom na okrajích břicha přední části trupu, na úrovni postranních odsuvných okének pilotní kabiny, a na vzpěrách hlavního podvozku. První zprávy o íránských experimentech s raketou typu Noor jako zbraně vrtulníku typu Mi-171 (Hip H) na veřejnost prosákly již v roce 2007. Na nosič této střely byl upraven nejméně jeden exemplář vrtulníku typu Mi-171 (Hip H). Svůj veřejný debut si tento stroj (modrá 04) odbyl v říjnu roku 2015. Integrace poněkud velké a těžké střely typu Noor do zbraňového systému zmíněného vrtulníku s největší pravděpodobností představuje přímou reakci ze strany IRGC N (Islamic Revolutionary Guard Corps Navy) na nedostatečné počty provozuschopných bojových letounů.

Verze (Izrael):

Mi-17 (modifikovaný) – pokročilá modifikace transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-17 (Hip H) z dílny izraelské společnosti IAI s kulovitou věžičkou elektro-optického zaměřovacího systému pod špicí trupu, na pozici prostředního dolního okénka, hranatými kryty antén obranného systému po stranách špice trupu, přímo pod vnějšími čelními okénky pilotní kabiny, dvěma páry výmetnic klamných cílů izraelské výroby na bocích zadní části trupu, přímo mezi posledním párem postranních kulatých okének nákladové kabiny a nákladovými vraty, a rozšířenou škálou podvěsné výzbroje o protitankové řízené střely izraelské výroby. Demonstrační prototyp tohoto modelu vznikl přestavbou sériového Mi-17 (Hip H) a svůj veřejný debut si odbyl v roce 1999 na Pařížské Airshow.

Verze (Malajsie):

Mi-8MTV-1/Mi-17-1V (požární) – speciální modifikace vrtulníku typu Mi-8MTV-1/Mi-17-1V (Hip H) určená pro hašení požárů ve výškových budovách. Součástí vybavení tohoto speciálu se stalo vodní dělo s palebným vějířem ±90° v horizontální rovině a nádrž na vodu. Ta je umístěna uvnitř nákladové kabiny a lze ji plnit za letu. K tomu slouží hadice, která se vysouvá podlažním otvorem pro vnější nákladový podvěs. Na tento speciál byly upraveny, malajskou společností Airod, vrtulníky Mi-8MTV-1 (M49-02) a Mi-17-1V (M49-01), které v roce 1998 zakoupil požární a záchranný sbor Malajsie.

Vyrobeno:  viz. Mi-8T

 

Mi-8MT

 

Posádka:    dva piloti a palubní mechanik

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Izotov TV3-117MT s max. výkonem po 1 900 hp

Kapacita:    20 až 24 vojáků, 12 ležících raněných s jedním zdravotníkem nebo náklad do celkové hmotnosti 4 000 kg, přepravovaný uvnitř nákladového prostoru s rozměry 5,34 m x 2,25 m x 1,80 m, nebo náklad do celkové hmotnosti 3 000 kg, přepravovaný ve vnějším podvěsu

Vybavení:   - zaměřovací: jeden střelecký kolimátor typu PKV (jeho instalace se nachází před sedadlem pilota) a jeden optický bombardovací zaměřovač typu OPB-1R (jeho instalace se nachází na pracovišti druhého pilota)

                    - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2M Chrom (Odd Rods) (dvě sestavy tří nestejně velkých tandemově uspořádaných tyčových antén umístěné po jedné na břichu přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, a pod ocasním nosníkem, přímo za ocasní ostruhou), IČ rušič typu L166V-11E Ispanka (Hot Brick) (nevelký válcovitý kryt tohoto zařízení se nachází na hřbetu trupu, přímo za kapotou APU typu Al-9V) a čtyři výmetnice 32-ti klamných IČ/RL cílů ASO-2V-02 (jejich instalace se nachází pod ocasním nosníkem)

Výzbroj:     podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 1 500 kg*, přepravovaná na šesti závěsnících nacházejících se pod odnímatelnými postranními trupovými nosníky z trubkové příhradoviny – šest raketových bloků typu UB-16-57U (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm), šest raketových bloků typu UB-32A (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm), šest raketových bloků typu B-8V20 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm), čtyři střelecké kontejnery typu UPK-23-250 (jeden dvouhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů), šest neřízených pum o hmotnosti 100 kg, čtyři neřízené pumy o hmotnosti 250 kg, dvě neřízené pumy o hmotnosti 500 kg nebo dvě zápalné nálože typu ZB-500 o hmotnosti 500 kg.  Do prostředního horního okénka nacházejícího se na „špici“ trupu a do nouzového výstupu vetknutého do pravého křídla dvoudílných záďových nákladových vrat tohoto stroje lze nainstalovat palebný post s pohyblivým 7,62 mm kulometem typu PKT.

 

 

TTD:  
Ø nosného rotoru: 21,29 m
Ø ocasního rotoru: 3,91 m
Celková délka: 25,35 m
Délka trupu: 18,22 m
Výška: 4,76 m
Prázdná hmotnost: 7 142 kg
Max. vzletová hmotnost: 13 000 kg
Max. rychlost: 250 km/h
Praktický dostup: 5 000 m
Max. dolet: 495 km

 

 

 

* Součástí podvěsné výzbroje některých vrtulníků typu Mi-8MT (Hip H), které byly nasazeny při sovětské invazi do Afghánistánu (1979 až 1989), se staly PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60 (AA-8 Aphid).

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 20.7.2017