Mil Mi-34 (‘Hermit’)

Typ:  lehký víceúčelový vrtulník

Určení:  výcvik pilotů, letecká akrobacie, doprava osob a přeprava lehkého nákladu

Historie:  Aerokluby DOSAAFu (Dobrovolná společnost pro spolupráci s armádou, letectvem a námořnictvem) zpočátku k výcviku pilotů vrtulníků používaly jednomotorové pístové vrtulníky řady Mi-1 (Hare) s kabinou pro tři až čtyři osoby. Později, v 60. letech, začaly početnou flotilu těchto strojů postupně nahrazovat podstatně těžší dvoumotorové vrtulníky typu Mi-2 (Hoplite) s turbohřídelovým pohonem. Tyto stroje byly opatřeny kabinou, která kromě dvou pilotů pojala též osm osob nebo 800 kg nákladu, a převážnou většinu vrtulníků typu Mi-1 (Hare) od aeroklubů DOSAAFu vytlačily v průběhu 70. let. Vrtulník typu Mi-2 (Hoplite) se ale v roli cvičného a sportovního stroje příliš neosvědčil, neboť nebyl schopen vykonávat některé manévry. Kromě toho byl jeho provoz v porovnání s typem Mi-1 (Hare) podstatně dražší. Na konci 70. let, kdy již měla prakticky celá flotila pro tyto účely daleko vhodnějších vrtulníků řady Mi-1 (Hare) zcela vyčerpanou technickou životnost, nicméně jiné alternativy nebylo, a to i přesto, že se OKB M.L. Mila snažila prosadit vývoj kvalitativně nového vrtulníku této kategorie již od 60. let. Všechny Milovi projekty lehkých vrtulníků z 60. a 70. let totiž nakonec pohřbila nedostupnost vhodné pohonné jednotky a v neposlední řadě též nezájem ze strany vládních úředníků o tuto kategorii vrtulníkové techniky. Tento poněkud liknavý postoj k lehkým vrtulníkům ze strany vládních úředníků změnily teprve až neblahé zkušenosti aeroklubů DOSAAFu s typem Mi-2 (Hoplite). S požadavkem na lehký, obratný a provozně nenáročný vrtulník vhodný k výcviku pilotů i letecké akrobacii se nicméně velení DOSAAFu na Milovu OKB obrátilo teprve až v roce 1979. Práce na toto téma se rozeběhly rok nato. Oficiálně byl vývoj požadovaného vrtulníku, který vešel ve známost jako Mi-34 (Hermit), posvěcen vládním výnosem z prosince roku 1980. Konstrukční tým M.L. Mila přitom vrtulník typu Mi-34 (Hermit) pojal jako jednomotorový stroj se čtyřmístnou kabinou, klasicky uspořádaným nosným systémem a lyžovým podvozkem. V případě pohonné jednotky volba padla na 325 hp pístový motor typu M-14V26, a to ne náhodou. Zmíněný motor se totiž již nacházel v sériové výrobě a navíc zajišťoval, ve verzi M-14P, pohon sportovních a cvičných letounů DOSAAFu typu Jak-50 a Jak-52. Volba právě této pohonné jednotky měla tedy sebou přinést významné zjednodušení logistického zabezpečení celé flotily DOSAAFu. Protože měl být vrtulník typu Mi-34 (Hermit) schopen vykonávat i složité akrobatické figury, aby se s ním mohli piloti DOSAAFu účastnit i mezinárodních soutěží v letecké akrobacii, konstrukční tým Milovi OKB jej vyprojektoval pro poměrně velký rozsah provozních násobků, a to od -0,5 g do +2,5 g. Takto velký rozsah provozních násobků přitom vrtulníku typu Mi-34 (Hermit) umožňoval vykonávat i takové akrobatické figury, jakou je „sud“ či „přemet“. Tyto akrobatické figury se přitom nepodařilo nikdy předtím provést s žádným vrtulníkem sovětské konstrukce. S typem Mi-34 (Hermit) ale počítalo též Sovětské VVS. VVS však požadovalo instalaci turbohřídelového a nikoliv pístového motoru. Do prací na projektu modifikace vrtulníku typu Mi-34 (Hermit) s turbohřídelovým pohonem, pro kterou bylo vyhrazeno označení Mi-34M, se konstrukční tým OKB M.L. Mila pustil v roce 1981. Protože ale DOSAAF na nový cvičný a akrobatický vrtulník velmi spěchalo a nechtělo na dokončení vývoje turbohřídelového motoru pro model Mi-34M čekat, VVS nakonec, v roce 1982, od svého požadavku odstoupilo a kývlo též pro model Mi-34 (Hermit) s pístovým pohonem. Vzhledem k tomu, že konstrukční tým OKB M.L. Mila neměl s tak malými vrtulníky mnoho zkušeností a navíc byl tehdy, na počátku 80. let, značně vytížen vývojem bitevního vrtulníku typu Mi-28 (Havoc A) a modifikací středně těžkého transportního vrtulníku typu Mi-8 (Hip) a bitevního-výsadkového vrtulníku typu Mi-24 (Hind) pro válku v Afghánistánu, práce na téma Mi-34 (Hermit) zpočátku postupovaly velmi pomalu. Stavba prototypů vrtulníku typu Mi-34 (Hermit) byla proto oficiálně objednána až dne 10. února 1984. Technologická 1:1 maketa tohoto stroje byla komisí MAP (Ministerstvo leteckého průmyslu) přezkoumána v říjnu toho samého roku. Stavbu prototypů ale předcházely též rozsáhlé pozemní zkoušky jednotlivých palubních agregátů. Pro tyto účely bylo přitom nezbytné zhotovit na 45 testovacích stendů. Jako první prototypová dílna OKB M.L. Mila dokončila, v roce 1985, neletový exemplář pro statické zkoušky. Kompletaci prvního letového prototypu vrtulníku typu Mi-34 (černá 01) se podařilo završit v červnu roku 1986. Na zkušební základnu OKB M.L. Mila tento stroj dorazil v září toho samého roku. Napoprvé se prototyp Mi-34 (černá 01) do malé výšky nad zem vznesl dne 17. listopadu 1986. První plnohodnotný let po okruhu tento stroj vykonal dne 26. prosince toho samého roku. Ke státním zkouškám byl prototyp Mi-34 (černá 01) předán pouhé čtyři dny nato. Druhý letový prototyp tohoto stroje (černá 02 / CCCP-13001 / RA-13001) byl dokončen a zalétán v roce 1987. V červnu toho samého roku si vrtulník typu Mi-34 (Hermit) odbyl svůj veřejný debut na Pařížské Air Show. Zmíněné prezentace se přitom zúčastnil neletový exemplář, který byl vyhrazen pro statické zkoušky. V prosinci roku 1988, po ukončení první etapy státních zkoušek, byl prototyp Mi-34 (černá 01) předán GK NII VVS (Státní zkušební institut vojenského letectva) k druhé etapě státních zkoušek. Krátce nato, dne 27. února 1989, byl ale tento stroj zničen při havárii, která se udála za nepříznivých meteorologických podmínek. Na základě výsledků vyšetřování zmíněné nehody byly následně vneseny změny do konstrukce hlavy nosného rotoru, systému řízení a podvozku prototypu druhého (černá 02). Současně byl identicky modifikován do letuschopného stavu dodatečně uvedený neletový exemplář pro statické zkoušky (CCCP-06145 / černá 34). Kuli velmi omezenému přísunu státních financí, což byl jeden z mnoha důsledků hroutící se ekonomiky SSSR, se ale oba zmíněné prototypy nepodařilo připravit k opravným závodním zkouškám dříve než v roce 1991. Opravné státní zkoušky vrtulníku typu Mi-34 (Hermit) byly realizovány u GNIKI VVS (Státní letové-testovací centrum VVS) a rozeběhly se na konci roku 1992. Státní zkoušky tohoto stroje se ale nakonec zatáhly až do roku 1996. Toto byl zase jeden z mnoha důsledků rozpadu SSSR, k němuž došlo v roce 1991, a těžké ekonomické krize, která na počátku 90. let zachvátila všechny státy bývalého SSSR, včetně Ruska. Mezitím, dne 4. listopadu 1993, se do oblak poprvé vydal též první sériový stroj (RA-01001). Dle původních plánů měl produkci vrtulníku typu Mi-34 (Hermit) zajišťovat Zakarpatský strojařský závod v Dubově. Krátce po rozpadu SSSR byly ale zde veškeré práce na přípravě výrobní linky pro tento stroj zastaveny. Nakonec byl proto vrtulník typu Mi-34 (Hermit) zaveden do výrobního programu závodu Progress z Arseněva. Rozpadem SSSR ale vrtulník typu Mi-34 (Hermit) přišel i o svého hlavního zákazníka v podobě aeroklubů DOSAAFu. Výrobce jej proto nechal certifikovat pro činnost v civilním provozu dle normy AP-29, která je ekvivalentem americké normy FAR-29. To se však neobešlo bez vnesení celé řady změn do jeho konstrukce a vybavení. Výsledkem tohoto procesu se stal model Mi-34S. Certifikát o letové způsobilosti v civilním provozu dle zmíněné normy byl přitom vrtulníku typu Mi-34S vystaven 15. května 1995. Protože ze strany potenciálních zákazníků vrtulník typu Mi-34S nevzbudil velký zájem, produkce tohoto stroje byla nakonec v roce 2002 zastavena. Do té doby stihlo brány arseněvského závodu Progress opustit pouhých 22 vrtulníků řady Mi-34 (Hermit), z toho 4 v roce 1993, 1 v roce 1995, 2 v roce 1996, 7 v roce 1997, 5 v roce 1998, 1 v roce 2001 a 2 v roce 2002. V době zastavení výroby se v prostorách závodu Progress nacházelo ještě 5 rozpracovaných draků v různém stupni technické připravenosti. V tuzemsku se nakonec podařilo udat jen sedm z nich. Provozovatelem čtyř vrtulníků typu Mi-34S se stala společnost BAL (RA-04003 až RA-4006). Tři z nich (RA-04003, RA-04004 a RA-04006) byly později, v roce 2005, prodány do Rumunska (zde obdržely nové registrace YR-XFA, YR-XFB a YR-XFC). Další dva vrtulníky typu Mi-34S (bílá 02 a 012) převzalo MVD (Ministerstvo pro vnitřní záležitosti). Tyto dva stroje byly přitom dokončeny ve speciální policejní verzi, která vešla ve známost jako Mi-34P. Ten poslední (RF-38382) skončil u organizace ROSTO (nástupce sovětského DOSAAFu). V roce 2007 se na území Ruska nacházely v provozu již jen čtyři vrtulníky typu Mi-34S. Mezi 22. červnem a 7. červencem toho samého roku se jeden z těchto strojů (RF-67739) poprvé zúčastnil mezinárodního mistrovství v letecké akrobacii. V rámci zmíněného turné přitom tento stroj zavítal do Velké Británie, Itálie a Francie. Celkem 12 sériových Mi-34S šlo na export. Největším zahraničím provozovatelem vrtulníku typu Mi-34S se staly vzdušné síly Nigérie. Ty si přitom v roce 1999 objednaly devět těchto strojů pro potřeby výcviku, spolu s šesti bitevními vrtulníky typu Mi-35P (Hind F). Dodávky všech devíti cvičných vrtulníků typu Mi-34S byly uskutečněny v letech 2001 až 2002. Zmíněný kontrakt ale provázel mezinárodní skandál. Rusové totiž Nigerijcům nedodali nově vyrobené vrtulníky typu Mi-35P (Hind F) ale opravené „olétané“ vrtulníky typu Mi-24P (Hind F). Do všech cvičných vrtulníků typu Mi-34S (NAF550 až NAF558) zase namontovali reduktory, jejichž životnost nepřesahovala 300 hodin. Z tohoto důvodu byly vzdušné síly Nigéru nuceny všechny své vrtulníky typu Mi-34S již na konci roku 2003 uzemnit. Poté byly všechny tyto stroje odstaveny na letišti v Enugu. V červenci roku 2011 je pak vzdušné síly Nigeru nabídly k prodeji. Šest z nich (NAF550, NAF552, NAF554, NAF556 a NAF557) si v roce 2013 koupila jedna novozélandská společnost. Z Nigérie na Nový Zéland přitom tyto stroje dorazily v prosinci toho samého roku. Do letuschopného stavu byly následně uvedeny, u společnosti Heli Maintenance, nejméně čtyři z nich. Nejméně jeden z nich se stal zdrojem náhradních dílů. Jeden vrtulník typu Mi-34S (51301 / VF-3601) se stal, v roce 1998, součástí výzbroje vzdušných sil Bosny a Hercegoviny. Ve výčtu zahraničních provozovatelů vrtulníků typu Mi-34S nelze opomenout též Ministerstvo pro mimořádné situace (MČS) Kazachstánu. Kazašskému MČS byly přitom v roce 2003 dodány dva tyto stroje.

Popis (model Mi-34):  Lehký jednomotorový víceúčelový vrtulník typu Mi-34 je opatřen klasicky koncipovaným nosným systémem sestávajícím se z jednoho nosného rotoru a jedné vyrovnávací vrtule. Trup tohoto stroje má vejčitý tvar a je řešen jako duralová poloskořepina. Přední část trupu vrtulníku typu Mi-34 okupuje prostorná kabina posádky se čtyřmi sedadly uspořádanými po dvou do dvou řad. Vpředu vlevo sedí pilot. Přímo vedle pilota se nachází sedadlo, na kterém může sedět buďto druhý pilot (instruktor) nebo pasažér. Obě zadní sedadla jsou vyhrazena pro pasažéry. Kabina posádky vrtulníku typu Mi-34 je prakticky kompletně zasklena. Zasklení kabiny posádky tohoto stroje se sestává ze čtyř čelních, dvou stropních a tří párů postranních okének. Kabinu posádky tohoto stroje zpřístupňují dva páry výklopných (směrem dopředu ven) dveří automobilového typu. Zatímco součástí předního páru přístupových dveří, který se nachází na úrovni sedadel pilotů, jsou dva páry okének, do zadního páru dveří vrtulníku typu Mi-34, který zpřístupňuje zadní řadu sedadel, je vetknut jeden pár okének. Střední část trupu tohoto stroje ukrývá motorovou sekci. Zde je kromě pohonné jednotky podobě 325 hp pístového motoru typu M-14V-26 umístěna též hnací soustava a palivová nádrž. Palivová nádrž vrtulníku typu Mi-34 má objem 160 l a její instalace se nachází přímo pod motorem. Palivový systém přitom dokáže pohonnou jednotku tohoto stroje zásobovat palivem i při letu na zádech. Motor typu M-14V-26 roztáčí jeden čtyřlistý nosný rotor a jednu dvoulistou vyrovnávací vrtuli. Čtyřlistý nosný rotor vrtulníku typu Mi-34 má průměr 10,00 m a pružně uložené obdélníkové listy kompozitní konstrukce s hloubkou 0,22 m. Vyrovnávací vrtule vrtulníku typu Mi-34 je řešena jako dvoulistá a má průměr 1,48 m. Listy vyrovnávací vrtule mají obdélníkový tvar a hloubku 0,1 m a jsou zhotoveny ze sklolaminátu. Instalace vyrovnávací vrtule vrtulníku typu Mi-34 se nachází po pravoboku ocasního nosníku. Motorovou sekci tohoto stroje zpřístupňuje rozměrná výklopná (směrem nahoru ven) krytka, která se nachází na levoboku trupu. Chlazení motoru typu M-14V-26 obstarává venkovní vzduch. Ten je přitom do motorové sekce nasáván z pravoboku, obdélníkovým lapačem, který je opatřen regulační žaluzií. Štěrbiny zajišťující odvod ohřátého chladícího vzduchu z motorové sekce jsou vetknuty do již zmíněné přístupové krytky, která se nachází na levoboku. Zadní část trupu vrtulníku typu Mi-34 ukrývá malý zavazadlový úložný prostor. Přístup do zavazadlového úložného prostoru tohoto stroje zajišťují jednodílná výklopná (směrem nahoru ven) dvířka, která se nacházejí na levoboku trupu. Zadní část trupu vrtulníku typu Mi-34 plynule přechází ve štíhlý ocasní nosník s kónickým tvarem. Ocasní nosník tohoto stroje kromě vyrovnávací vrtule nese též ocasní plochy. Ocasní plochy vrtulníku typu Mi-34 se sestávají z jedné lichoběžníkové svislé plochy (SOP) a jedné obdélníkové vodorovné plochy (VOP) a zaujímají vzájemné uspořádání do tvaru písmene „T“. Instalace VOP vrtulníku typu Mi-34 se tedy nachází na vrcholu SOP. Ocasní plochy doplňuje jedna kýlovka s lichoběžníkových tvarem. Její instalace se nachází pod koncem ocasního nosníku, na úrovni SOP. Vzletové a přistávací zařízení vrtulníku typu Mi-34 tvoří dvojice lyží trubkové konstrukce s rozchodem 2,06 m. Pevný (nezatahovatelný) lyžový podvozek doplňuje ostruha. Ta se nachází pod kýlovkou a zamezuje poškození ocasní vrtule střetem se zemí.

Verze:

Mi-34 (Hermit) – první sériově vyráběná modifikace vrtulníku typu Mi-34 (Hermit) určená pro výcvik pilotů a sportovní akrobacii. Pohon tohoto modelu obstarává jeden 325 hp pístový motor typu M-14V26.

Mi-34P – speciální policejní modifikace vrtulníku typu Mi-34 (Hermit). Tento model vzešel ze zadání Moskevské police z roku 1993 a vyznačuje se instalací světlometu, termovizního sledovacího systému izraelské značky Elbit, reproduktoru, speciálních spojovacích prostředků a dalekohledu. Policejní speciál typu Mi-34P vznikl ve dvou exemplářích.

Mi-34S – modifikace vrtulníku typu Mi-34 (Hermit) splňující požadavky normy AP-29. Certifikát o letové způsobilosti v civilním provozu dle normy AP-29 tento model obdržel dne 15. května 1995.

jediný vrtulník typu Mi-34S organizace ROSTO

jeden ze čtyř vrtulníků typu Mi-34S společnosti BAL

jediný vrtulník typu Mi-34S vzdušných sil Bosny a Hercegoviny

jeden z devíti vrtulníků typu Mi-34S vzdušných sil Nigérie

Mi-34S1 – pokročilá modifikace vrtulníku typu Mi-34S se silnějším a ekonomičtějším 365 hp pístovým motorem typu M-9VF, modifikovaným tvarem příďové partie trupu, modifikovanou vnitřní konstrukcí, modifikovaným interiérem kabiny a novým systém řízení. Oba letové prototypy tohoto modelu byly postaveny v roce 2011. viz. samostatný text

Vyrobeno:  tři prototypy modelu Mi-34, tři prototypy modelu Mi-34S1 (dva letové a jeden neletový) a 22 sériových strojů všech verzí, dalších pět sériových strojů bylo rozestavěno a nedokončeno

Uživatelé:  Bosna a Hercegovina (vojenské letectvo - 1 ks), Kazachstán (Ministerstvo pro mimořádné situace - 2 ks), Nigérie (vojenské letectvo - 9 ks), Nový Zéland (6 „olétaných“ ks), Rumunsko (3 „olétané“ ks) a Rusko (BAL - 4 ks, MVD - 2 ks a ROSTO - 1 ks)

Mi-34

Posádka:    jeden nebo dva piloti

Pohon:       jeden pístový motor typu Vedenějev M-14V26 s max. výkonem 325 hp

Kapacita:   2 až 3 osoby nebo náklad do celkové hmotnosti 240 kg

Poslední úpravy provedeny dne: 24.7.2016