Mil Mi-28UB

Typ:  cvičně-bojová modifikace útočného vrtulníku typu Mi-28N (Havoc B)

Určení:  primárně přeškolování pilotů bitevních vrtulníků typu Mi-28N (Havoc B) u bojových útvarů, sekundárně ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek, ničení tanků a jiných obrněných vozidel protivníka a ničení vrtulníků a jiných pomalých vzdušných cílů

Odlišnosti od vrtulníku typu Mi-28N (Havoc B):

- instalace ovládacích prvků v podobě pák kolektivního a cyklického uvnitř předního kokpitu (v případě modelu Mi-28N se instalace zmíněných ovládacích prvků nacházela pouze uvnitř zadního kokpitu) – to si ale vyžádalo mírně (o 14 cm) zvětšit šířku přední partie trupu (ta navíc obdržela drobné tvarové změny) a zároveň ze spodní části dveří předního kokpitu, které se nacházejí na levoboku, vyjmout sendvičové pancéřování (zmíněné přístupové dveře navíc doznaly větších rozměrů, stejně jako okénko, které je do nich včleněno – to navíc obdrželo odlišný tvar)

- instalace modifikovaného překrytu zadního kokpitu s většími rozměry

- instalace vystřelovacích sedaček typu AK-2005 uvnitř obou pilotních kabin na místo vystřelovacích sedaček typu Pamir-K

- instalace zařízení zajišťujícího simulace poruch různých palubních systémů

- instalace nových sedaček, které lépe odolávají nárazu při přistání, uvnitř obou kokpitů

Historie:  Zatímco v případě útočných-výsadkových vrtulníků řady Mi-24 (Hind) se instalace ovládacích prvků v podobě pák kolektivního a cyklického řízení nacházela v záďové kabině s pracovištěm pilota i v příďové kabině s pracoviště zbraňového operátora, u jejich nástupce v podobě ryze útočného vrtulníku typu Mi-28N (Havoc B) bylo od použití druhého řízení zcela opuštěno. Vzhledem k tomu, že pravděpodobnost zásahu pilota tohoto stroje prakticky zcela vylučovala značná síla pancéřové ochrany, byla totiž jeho instalace shledána za nadbytečnou. Zatímco síla čelního neprůstřelného okénka pilotní kabiny vrtulníku typu Mi-28N (Havoc B) činí celých 42 mm, z boků pilota tohoto stroje chrání neprůstřelná skla o síle 32 mm. Naproti tomu kabiny posádky vrtulníků řady Mi-24 (Hind) byly poměrně zranitelné. Jejich čelní neprůstřelné okénko, které mělo tloušťkou 30 mm, se však v boji údajně nikdy nepodařilo prostřelit. Přestože vynechání druhého řízení sebou přineslo určité zjednodušení konstrukce, nakonec se ukázalo být krokem nesprávným směrem. Absence druhého řízení totiž nemálo zkomplikovala výcvik pilotů. V případě prvních sériových Mi-28N (Havoc B) přeškolování pilotů nečinilo větší problémy, neboť tyto stroje byly ještě opatřeny klasickým přístrojovým vybavením nepodobným tomu, jakým disponovaly vrtulníky řady Mi-24 (Hind), a navíc za jejich knipl obvykle usedali velmi zkušení piloti-instruktoři. S příchodem vrtulníků typu Mi-28N (Havoc B) odpovídajících plnému produkčnímu standardu ale již nastaly problémy. Tyto stroje byly totiž již dodávány k bojovým útvarům a navíc se uvnitř jejich kokpitů nacházely multifunkční displeje (MFD), s jejichž obsluhou neměli řadový piloti ještě žádné zkušenosti. Protože díky tomu některé přeškolovací lety málem skončily nehodou, v roce 2009 byla MVZ M.L. Mila pověřena vývojem cvičné verze vrtulníku typu Mi-28N (Havoc B) s plně zdvojeným řízením. Cvičná verze přitom neměla řešit jen problémy s výcvikem, ale též se sháněním odběratelů ze zahraničí. Vrtulník typu Mi-28N (Havoc B) totiž zpočátku nebyl komerčně úspěšný právě díky nedostupnosti cvičné verze, která je pro zvládnutí jeho obsluhy absolutní nezbytností. Do prací na projektu cvičného Mi-28N (Havoc B), který vešel ve známost pod označením Mi-28UB, se MVZ M.L. Mila pustila v roce 2010. Při návrhu tohoto modelu byly přitom vůbec poprvé v rámci celého programu Mi-28 použity CAD/CAM modely. Protože se veškeré změny související s vestavbou druhého řízení do přední kabiny s pracovištěm operátora zbraňových systémů nikterak nedotkly zbraňového systému, cvičný Mi-28UB může kromě výcviku pilotů vykonávat též úkoly svého bojového protějšku v podobě typu Mi-28N (Havoc B) v plném rozsahu. V případě potřeby bude tedy tyto stroje možné nasazovat též i do „ostrých“ bojových operací. Prototyp cvičně-bojového vrtulníku typu Mi-28UB (OP-1) vznikl v prostorách závodu Rostvertol z Rostova na Donu konverzí předposledního (šestého) předsériového exempláře vrtulníku typu Mi-28N (Havoc B) (žlutá 37). Tento konkrétní exemplář vrtulníku typu Mi-28N (Havoc B) přitom MVZ M.L. Mila předtím využívala ke zkouškám a integračním testům. Přestože se práce na zmíněném prototypu rozeběhly již na jaře (dle jiných zdrojů v létě) roku 2012, jeho kompletaci se nepodařilo završit dříve v červenci roku 2013. Krátce předtím si jej přitom prohlédl osobě ruský prezident V.V. Putin. Od země se tento stroj poprvé odpoutal dne 9. srpna 2013. Několik dní nato byl prototyp vrtulníku Mi-28UB přepraven z Rostova na Donu do Žukovského, na domovskou základnu zkušebního institutu LII. Svůj veřejný debut si tento stroj odbyl ještě ten samý měsíc, na airshow MAKS 2013. Státní zkoušky vrtulníku typu Mi-28UB byly završeny na konci roku 2015. Krátce nato, v dubnu roku 2016, si VVS objednalo celkem 24 těchto strojů s termínem dodání do roku 2018. Součástí zmíněného kontraktu se ale stala též objednávka dvou těžkých transportních vrtulníků typu Mi-26 (Halo). Produkce vrtulníku typu Mi-28UB se rozeběhla v roce 2016. Dle současných plánů by VVS mělo prvních osm těchto strojů převzít před koncem roku 2017. Zatím byly dokončeny a zalétány dva z nich (rudá 15 a modrá 215). Provozovatelem všech osmi zmíněných vrtulníků se přitom stane 344. CPB i PLS (centrum bojové přípravy) z Toržoku. Později by měly být cvičně-bojové speciály typu Mi-28UB přiděleny ke každé eskadře útočných vrtulníků typu Mi-28N (Havoc B) v počtu čtyř až šesti exemplářů.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí předposledního předsériového Mi-28N) a dva sériové stroje

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor nebo pilot a operátor zbraňových systémů

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Izotov VK-2500 s max. výkonem po 2 400 hp

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu OPS-28 Tor (mohutné válcovité pouzdro nacházející se pod špicí trupu) se zorným polem ±110° v horizontální a -45° až +30° ve vertikální rovině, elektro-optický navigační systém typu TOES-521 (nevelké kulovité pouzdro umístěné pod špicí trupu, přímo před mohutným válcovitým pouzdrem systému Tor) a rádiová-povelová jednotka typu I-256 (náprstkovitý kryt vybíhající směrem dopředu ze špice trupu). Systém typu OPS-28 se sestává z IČ senzoru, TV kamery, která pracuje i za nízké úrovně osvětlení, a laserového dálkoměru a slouží pro vyhledávání a sledování pozemních cílů a navádění PTŘS. Cíl typu tank je přitom optika tohoto systému schopna zachytit na vzdálenost 7 km. Systém typu TOES-521 zase slouží pro sledování povrchu země v průběhu letu v přízemní výšce za nočních podmínek. Jeho součástí se přitom stal IČ senzor a TV kamera. Za pomoci systému I-256 jsou pak předávány naváděcí povely letící PTŘS.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu 1L229, výstražný RL systém typu L150-28 Pastel (toto zařízení využívá tři antény, z nichž dvě se nacházejí na bocích přední části trupu, přímo za krytem systému typu TOES-521, a jeden na odtokové hraně SOP), výstražný laserový systém typu L140 Otklik (toto zařízení využívá dva páry senzorů, z nichž jeden se nachází na přídi a jeden na zádi odnímatelných koncových křídelních vřetenovitých kontejnerů) a čtyři výmetnice 32-ti klamných IČ/RL cílů typu UV-26S-01 (ty jsou vestavěny, po dvou, do boků obou odnímatelných koncových křídelních vřetenovitých kontejnerů)

Výzbroj:    jedna dálkově ovládaná střelecká věž typu NPPU-28 s jedním pohyblivým dálkově ovládaným 30 mm kanónem typu 2A42 s odměrem ±110°, elevací +13°, depresí -40° a zásobníkem na 250 nábojů, instalovaná na břichu špice trupu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 1 920 kg, přepravovaná na čtyřech podkřídlových závěsnících – osminásobné trubkové raketnice s PTŘS typu PTŘS typu 9M114 (max. 2 ks) protitankového raketového kompletu typu 9K113 Šturm-V (AT-6 Spiral), osminásobné trubkové raketnice s PTŘS typu 9M120/9M220 Ataka (max. 2 ks) protitankového raketového kompletu typu 9K113M Šturm-VM (AT-9 Spiral 2), dvojnásobné trubkové raketnice s PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu 9M39 Igla-V (SA-18 Grouse) (max. 2 ks), raketové bloky typu B-8V20 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks) a B-13L1 (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 4 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24B, kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (jeden dvojhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů) (max. 2 ks), zbraňové kontejnery typu GUV (jeden 30 mm granátomet typu AGS-17 Plamja se zásobou 300 nábojů nebo sestava jednoho čtyřhlavňového 12,7 mm rotačního kulometu typu JakB-12,7 se zásobou 750 nábojů a dvou čtyřhlavňových 7,62 mm rotačních kulometů typu GŠG-7,62 se zásobou 3 400 nábojů), submuniční kontejnery typu KMGU-2 (max. 2 ks), 250 kg pumy typu FAB-250, 500 kg pumy typu FAB-500, zápalné nádrže typu ZB-500 a 450 l PTB typu PTB-450 (max. 4 ks)

 

 

TTD:  
Ø nosného rotoru: 17,20 m
Ø ocasního rotoru: 3,84 m
Rozpětí křídla: 4,87 m
Celková délka: 21,16 m
Délka trupu: 16,85 m
Výška: 3,82 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup: ?
Max. dolet: ?

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 7.10.2017