Mil Mi-35M (‘Hind J’)

Typ:  pokročilá modifikace taktického útočného-výsadkového vrtulníku typu Mi-24V (Hind E)

Určení:  ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek, ničení tanků a jiných obrněných vozidel protivníka, ničení vrtulníků a jiných pomalých vzdušných cílů, přeprava výsadku a nákladu a odsun raněných

Odlišnosti od modelu Mi-24V (Hind E):

- instalace motorů typu TV3-117VMA nebo VK-2500-02, které mají lepší charakteristiky v prostředí s velkou nadmořskou výškou a vysokou teplotou vzduchu, na místo 2 200 hp motorů typu TV3-117V

- instalace nového pětilistého nosného rotoru, který vyvozuje větší vztlak a má nižší hmotnost, delší životnost a větší odolnost. Nosný rotor tohoto modelu je opatřen titanovou hlavou, kterou není nutné mazat, a bezkloubově uloženými listy kompozitní konstrukce, které jsou schopny vydržet zásah projektilem až do ráže 30 mm (shodná konstrukce jako u bitevního vrtulníku typu Mi-28N Havoc B)

- instalace nového vyrovnávacího rotoru, který má vyšší účinnost a nižší hlučnost. Vyrovnávací rotor tohoto modelu se sestává ze dvou dvoulistých vrtulí uspořádaných do tvaru písmene „X“, zatímco vyrovnávací rotor modelu Mi-24V je řešen jako třílistý.

- instalace druhého chladiče oleje hlavního reduktoru

- instalace jednoduššího a lehčího pevného podvozku na místo zatahovatelného (otvory podvozkových šachet proto nyní zcela zakrývá potah). To umožnilo zjednodušit konstrukci hydraulického systému.

- instalace pomocného křídla s menším rozpětím (5,06 m vs 6,66 m) a čtyřmi a nikoliv šesti zbraňovými závěsníky vespod. Oba páry zbraňových závěsníků tohoto modelu jsou umístěny ve větší vzdálenosti od sebe a navíc jsou opatřeny integrálními navijáky, za jejichž pomoci lze pod ně umisťovat výzbroj i v polních podmínkách.

- instalace zaměřovacího komplexu typu OPS-24N Tor-24, který se sestává z elektro-optického zaměřovacího systému typu GOES-342.10, balistického počítače typu 9S476M a rádiové-povelové jednotky typu 9S447 (nebo 9S447K-1 u strojů z pozdějších výrobních sérií), na místo zaměřovacího komplexu typu 9S475 Raduga-Š, který se sestává z TV kamery pracující i za nízké úrovně osvětlení, IČ senzoru, balistického počítače typu 9S476 a rádiové-povelové jednotky typu 9S447. Systém typu GOES-342.10 přitom v sobě sdružuje laserový dálkoměr, TV zaměřovač pracující i za nízké úrovně osvětlení a IČ senzor. V této souvislosti „pevný“ hranatý kryt (s dvoudílnými „okenicemi“ v čele), který se nacházel na břichu pouzdra zásobníku kanónových nábojů, nahradilo otočné pouzdro s kulovitým tvarem

- instalace střeleckého zaměřovače typu S17-VG-1M v kabině pilota na místo střeleckého zaměřovače typu ASP-17V. U strojů z pozdějších sérií bylo toto zařízení ukrajinské výroby nahrazeno zaměřovačem typu ILS-28 (2. série) ruské výroby.

- instalace střeleckého počítače typu PrVK-24

- instalace systému pro obsluhu podvěsné výzbroje typu SUO-24

- instalace navigačního-indikačního systému typu KNEI-24. Tento systém promítá údaje ze satelitu, digitálních map a údaje o trase letu předem uložené do paměti počítače na barevné MFD. Jeho součástí se stal počítač typu MVK a tři MFD typu IV86-2.

- instalace nového přístrojového vybavení uvnitř kabiny obou členů posádky. Jeho součástí se staly tři barevné multifunkční displeje (dva v zadní kabině s pracovištěm pilota a jeden v přední kabině s pracovištěm operátora) a brýle nočního vidění typu Geo-ONV-1 nebo ONV-1 Skosok (u některých strojů Ruského VVS se v zadní kabině nachází pouze jeden MFD)

- instalace satelitního přijímače typu A737

- instalace komunikačního systému typu KSS-28N-3, který se sestává ze dvou VKV radiostanic typu R-999, jedné krátkovlnné radiostanice typu Pirna a kódovaného datalinku, na místo sestavy radiostanic typu R-863, Jádro-M24 a R-828

- instalace silnějších posilovačů řízení typu KAU-115 (na místo typu KAU-110). To sebou přineslo vzrůst obratnosti

- instalace fotokulometu typu SŠ-45 (na místo typu S-13)

- instalace výmetnic klamných cílů typu UV-26M na místo typu ASO-2V (některé exportní stroje ale zachovávají starší výmetnice typu ASO-2V)

- instalace otočné dálkově ovládané střelecké věže typu NPPU-24 s jedním pohyblivým dvouhlavňovým 23 mm kanónem typu GŠ-23V pod špicí trupu, přímo mezi pouzdrem se zaměřovací optikou a pouzdrem s rádiovou-povelovou jednotkou, na místo střelecké věže typu USPU-24 s jedním pohyblivým čtyřhlavňovým 12,7 mm rotačním kulometem typu JakB-12,7. Kanón typu GŠ-23V je modifikací vzduchem chlazeného kanónu typu GŠ-23L vrtulníku typu Mi-24VP s účinnějším vodním chladičem. Díky vodnímu chlazení má větší životnost a může střílet v delších salvách.

- instalace modernějšího protitankového raketového kompletu typu 9K113M Šturm-VM (AT-9 Spiral), který vzešel z programu bitevního vrtulníku typu Mi-28 (Havoc), na místo protitankového raketového kompletu typu 9K113 Šturm-V (AT-6 Spiral). Kromě nových PTŘS typu 9M120/9M220 Ataka tento komplet může používat i starší PTŘS typu 9M114 kompletu Šturm-V. Zatímco komplet typu Šturm-VM využívá dvě osminásobné trubkové raketnice, součástí kompletu typu Šturm-V jsou pouze dvě dvojnásobné trubkové raketnice.

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o zdvojené trubkové raketnice s krátkodosahovými PLŘS s pasivním IČ navedením typu 9M39 Igla-V (SA-18 Grouse)

- rozšířená škála podvěsného vybavení o 575 l přídavné palivové nádrže, které vzešly z programu bitevního vrtulníku typu Mi-28 (Havoc). Pod křídlo modelu Mi-24V bylo možné umisťovat pouze přídavné palivové nádrže s objemem 450 l.

Historie:  Odpovědí ze strany SSSR na americký bitevní vrtulník typu AH-64 Apache, který vzešel z programu AAH z roku 1972, se staly vrtulníky typu Mi-28 (Havoc A) a Ka-50 (Hokum A). Do vývoje obou zmíněných strojů ale neblaze zasáhl rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991, spolu s těžkou ekonomickou krizí, která na počátku 90. let zachvátila všechny postsovětské republiky, včetně Ruska. Produkce pokročilejšího typu Ka-50 (Hokum A), který se měl stát páteří bitevních letek VVS, se tak zastavila již v roce 1998, po předání pouhých osmi exemplářů, z nichž tři byly navíc ponechány potřebám výrobce. Vývoj méně pokročilého typu Mi-28 (Havoc A), se kterým se počítalo pouze do zálohy pro případ, kdyby se zaváděním typu Ka-50 (Hokum A) do výroby a operační služby nastaly problémy, pak nepřekročil ani prototypové stádium. Vrtulníkové bitevní letky Ruského VVS se proto musely nadále plně spoléhat na početnou flotilu bitevních-výsadkových strojů řady Mi-24 (Hind), které ale již tehdy bylo možné v řadě aspektů považovat za morálně zastaralou techniku. Na tuto skutečnost přitom MVZ M.L. Mila odpověděla pětistupňovým modernizačním programem pro vrtulníky typu Mi-24V (Hind E) a Mi-24P (Hind F). Jeho cílem se stalo zlepšení výkonnosti, zvýšení efektivity zbraňového systému a prodloužení technické životnosti draku a jednotlivých palubních systémů. Zmíněný modernizační program přitom dal za vznik modelu Mi-24VM a Ruskému VVS měl poskytnout novou kvalitu za zlomek ceny nových vrtulníků této kategorie. Protože zlepšující se ekonomická situace Ruska umožnila již v roce 2003 zahájit produkci kvalitativně nového bitevního vrtulníku typu Mi-28N (Havoc B), od plánů, které počítaly s dopracováním části flotily vrtulníků typu Mi-24V (Hind E) do standardu Mi-24VM, nakonec zcela sešlo. K tomuto rozhodnutí přitom nemalou mírou přispělo též značné stáří vrtulníků typu Mi-24V (Hind E), které se tehdy nacházely v provozu. Poslední z nich byly totiž vyrobeny v roce 1989. Veškeré prostředky vynaložené na vývoj modelu Mi-24VM ale i přesto nepřišly nazmar. Jednotlivé prvky modernizačního programu Mi-24VM byly totiž následně začleněny do konstrukce a vybavení exportního modelu, který vešel ve známost jako Mi-35M (Hind J). Prvním provozovatelem vrtulníku typu Mi-35M (Hind J) se stalo, v roce 2006, Venezuelské armádní letectvo. Přestože se s tímto modelem počítalo výhradně jako s exportním artiklem, nakonec si našel cestu i k bojovým útvarům VVS, a to i přesto, že původní plány Ruských vzdušných sil počítaly s úplnou náhradou vrtulníků řady Mi-24 (Hind) ryze útočnými vrtulníky řady Mi-28 (Havoc). Ruské VVS totiž útočné-výsadkové vrtulníky nakonec shledalo za nepostradatelné. K pořízení vrtulníků typu Mi-35M (Hind J) ale Ruské VVS přiměla též ne úplná spokojenost s novými ozbrojenými verzemi transportního vrtulníku typu Mi-8 (Hip). Počínaje dnem 17. prosince 2011 závod Rostvertol Ruskému VVS předal celkem 46 sériových Mi-35M (Hind J). Toto přitom byly vůbec první dodávky nově vyrobených vrtulníků řady Mi-24 (Hind) pro Ruské VVS od roku 1989. Vrtulník typu Mi-35M (Hind J) se navíc stal první masově vyráběnou modifikací vrtulníku typu Mi-24 (Hind) po pádu SSSR. Díky neutuchajícímu zájmu ze strany zákazníků se tento model v nabídce závodu Rostvertol z Rostova na Donu udržel do dnešních dnů. O vrtulník typu Mi-35M (Hind J) je přitom ve světě značný zájem i přesto, že za moderními bitevními vrtulníky, jakými jsou typy Mi-28N (Havoc B) a či Ka-52 (Hokum B), v mnohém zaostává. Vrtulník typu Mi-35M (Hind J) je totiž bezkonkurenčně nejlevnějším bitevním vrtulníkem na světovém trhu. To samé se přitom týká i provozních nákladů. Pro mnohé země jsou navíc moderní bitevní vrtulníky příliš drahé. Kromě toho jsou tyto stroje dostupné i zemím, kterým by žádná ze západních zemí z politicko-ekonomických důvodů podobnou techniku nikdy neprodala. Vrtulník typu Mi-35M (Hind J) je přitom atraktivní zejména pro provozovatele velmi rozšířených transportních vrtulníků řady Mi-17/-171 (Hip H), neboť s nimi v mnohém sdílí logistiku. Pro typ Mi-35M (Hind J) ale hovoří též nákladový prostor. Díky tomu lze totiž za pomoci těchto strojů evakuovat vojáky přímo z bojiště, aniž by sem bylo nezbytné vysílat další vrtulník. Vrtulníku typu Mi-35M (Hind J) navíc nahrává skutečnost, že všechny válečné konflikty 21. století mají podobu asymetrické války. Pro takové konflikty je totiž tento stroj plně dostačující. Zatímco z hlediska letových výkonů, nosnosti výzbroje a odolnosti na tom vrtulník typu Mi-35M (Hind J) není úplně špatně, avioniku, naváděnou výzbroj a obranný systém tohoto stroje lze již považovat za beznadějně zastaralou techniku. Avionika vrtulníků typu Mi-35M (Hind J) totiž není plně integrovaná. Instalace MFD sebou přinesla pouze možnost zobrazovat digitální mapu a obraz z FLIR hlavice. Jinak MFD těchto strojů zobrazují ty samé parametry jako původní analogové přístroje. Senzory a výzbroj nelze u vrtulníků typu Mi-35M (Hind J) ovládat pohybem hlavy. Rozložením přepínačů dle filozofie HOCAS tyto stroje rovněž nedisponují. Zbraňový systém vrtulníků typu Mi-35M (Hind J) není schopen automaticky sledovat cíle a provádět jejich identifikaci. Naváděná výzbroj těchto strojů v podobě PTŘS typu 9M120 je na úrovni 70. let. U většiny provozovatelů jsou nicméně hlavní zbraní vrtulníků typu Mi-35M (Hind J) neřízené rakety ráže 80 mm. Ty sice nejsou zrovna nejpřesnější, jsou však velmi levné. Jejich cena je dokonce ještě nižší než cena nábojů do výkonných západních kanónů. Proti typu Mi-35M (Hind J) ale hovoří též zastaralý obranný systém s více než sporadickou efektivitou.

Verze:

Mi-35M (iz.558) – provedení vrtulníku typu Mi-35M (Hind J) pro Venezuelské armádní letectvo a Ázerbájdžánskou pohraniční stráž

Mi-35M (iz.658) – provedení vrtulníku typu Mi-35M (Hind J) pro Brazilské vojenské letectvo

Mi-35M (iz.758) – provedení vrtulníku typu Mi-35M (Hind J) pro Ruské VVS

Vyrobeno:  123+ sériových strojů modelu Mi-35M (24 pro Ázerbájdžán, 12 pro Brazílii, 16 pro Irák, 4 pro Kazachstán, 3 pro Keňu, 1+ pro Mali, 1 pro Myanmar, 2 pro Nigér, 4 pro Pákistán, 46 pro Rusko a 10 pro Venezuelu)

Uživatelé:

Ázerbájdžán - V září roku 2010 si Ázerbájdžánská pohraniční stráž objednala celkem 24 vrtulníků typu Mi-35M (Hind J). První čtyři z nich byly Ázerbájdžáncům předány dne 12. prosince 2011. Dodávka dalších osmi těchto strojů byla uskutečněna v dubnu roku 2012. V roce 2013 se flotila vrtulníků typu Mi-35M (Hind J) Ázerbájdžánské pohraniční stráže rozrostla o další čtyři stroje. Poslední čtyři vrtulníky typu Mi-35M (Hind J) byly Ázerbájdžáncům předány dne 21. ledna 2014. Ázerbájdžánská pohraniční stráž zmíněné stroje primárně používá k ostraze hranic s Arménií, Gruzií a Íránem.

Brazílie - Dne 23. října 2008 Brazilské vojenské letectvo (FAB) uzavřelo kontrakt na celkem 12 vrtulníků typu Mi-35M (Hind J) s termínem dodání od srpna roku 2009 do srpna roku 2011. Součástí zmíněného kontraktu se přitom stala též dodávka letového simulátoru, výzbroje a náhradních dílů a v neposlední řadě též výcvik pilotů na území Ruska. Tomu ale předcházelo výběrové řízení. Ve zmíněném výběrovém řízení se přitom tento stroj utkal s evropskými typy Agusta-Westland A129 Mangusta a Eurocopter EC665 Tiger. Důvodem volby právě typu Mi-35M (Hind J) ze strany FAB se stala víceúčelovost, vyšší palebná síla a lepší výkonnost. První exemplář vrtulníku typu Mi-35M (Hind J) pro FAB se do oblak poprvé vydal dne 22. srpnu 2009. Mezitím, dne 24. května téhož roku, byl zahájen přeškolovací kurz brazilských posádek. Zmíněný přeškolovací kurz přitom probíhal u 696. zkušebního instruktorského pluku 344. centra bojové přípravy z Toržoku. Naproti tomu zaškolení pozemního personálu bylo provedeno přímo ve výrobním závodě Rostvertol. První tři vrtulníky typu Mi-35M (8951 až 8953) do Brazílie dorazily, v útrobách velkokapacitního nákladního letounu typu An-124-100 společnosti Volga-Dněpr, dne 16. prosince 2009. Další tři tyto stroje (8954 až 8956) sem byly přepraveny v červenci roku 2010. Následující tři vrtulníky typu Mi-35M (8957 až 8959) byly k předání připraveny na jaře roku 2011. Škrty ve zbrojním rozpočtu, které učinila nová Brazilská vláda, ale datum jejich předání posunuly až na 29. srpen 2012. Poslední tři „brazilské“ vrtulníky typu Mi-35M (8960 až 8962) z výrobní linky sjely v roce 2012. Jejich dodávka byla ale, z toho samého důvodu, nakonec uskutečněna až dne 26. listopadu 2014. Plné operační způsobilosti vrtulník typu Mi-35M (Hind J) v barvách FAB dosáhl, pod lokálním označením AH-2 Sabre, dne 17. dubna 2010. FAB přitom tyto stroje zařadilo do stavu 2. perutě 8. letecké skupiny (2°/8° GAV) s domovskou základnou Porto Velho. U 2°/8° GAV jsou vrtulníky typu Mi-35M (Hind J) rozděleny, po šesti exemplářích, mezi dvě letky, přičemž vždy čtyři stroje od každé letky jsou drženy v letuschopném stavu, zatímco zbylé dva procházejí plánovanými údržbami. FAB vrtulníky typu Mi-35M (Hind J) používá zejména k přepravě speciálních jednotek v rámci boje s drogovými kartely, které působí zejména v odlehlých a řídce osídlených západních oblastech Amazonského pralesa, poblíž hranic v Bolívií a Peru. Poprvé byly vrtulníky typu Mi-35M (Hind J) ze stavu FAB k této činnosti použity již v roce 2011. Při protidrogových operacích se tyto stroje velmi osvědčily. Pro operace tohoto typu byly dokonce shledány jako daleko vhodnější než letecká technika. Jejich činnost totiž tolik neomezuje vysoká teplota a vzdušná vlhkost. Kromě toho vrtulníky typu Mi-35M (Hind J) mohou, na rozdíl od letadel, vysazovat ozbrojená komanda na improvizovaných pašeráckých letištích. Jejich rychlost je navíc dostatečná na to, aby dostihly většinu typů letounů využívaných pašeráky. Primární zbraní vrtulníků typu Mi-35M (Hind J) FAB jsou 80 mm neřízené rakety. PTŘS typu 9M120 FAB využívá jen velmi omezeně, a to pouze proti zodolněným a podzemním cílům. Vrtulníky typu Mi-35M (Hind J) FAB často operují v součinnosti s lehkými turbovrtulovými bitevními letouny typu Super Tucano (pro ty ozařují cíle laserem) a transportními vrtulníky typu Sikorsky S-70. Do konce roku 2015 vrtulníky typu Mi-35M (Hind J) FAB vykonaly přes 200 bojových letů bez jediné ztráty.

Irák – V říjnu roku 2012 si Iráčané objednali celkem 28 vrtulníků typu Mi-35M (Hind J), spolu s 15-ti ryze bitevními vrtulníky typu Mi-28NE (Havoc B). První čtyři vrtulníky typu Mi-35M (Hind J) do Iráku dorazily, v útrobách velkokapacitního nákladního letounu typu An-124-100 společnosti Volga-Dněpr, dne 8. listopadu 2013. Do konce září roku 2014 závod Rostvertol Iráčanům předal ještě osm těchto strojů, ve dvou várkách po čtyřech exemplářích. V roce 2015 se flotila „iráckých“ vrtulníků typu Mi-35M (Hind J) rozrostla o další 4 stroje. Všechny vrtulníky typu Mi-35M (Hind J) iráckých vzdušných sil se přitom staly součástí 35. letky bitevních vrtulníků s domovskou základnou Taji. Naproti tomu vrtulníky typu Mi-28NE (Havoc B) z té samé zakázky provozuje 28. letka bitevních vrtulníků s domovskou základnou Al Kut. Irácké vzdušné své vrtulníky typu Mi-35M (Hind J) již od počátku intenzivně nasazují do bojů s islámskými radikály ISIL. Jejich typickými cíli jsou pickupy s kulomety, obrněná vozidla, bunkry, opevněná stanoviště, skladiště a velitelská a spojovací centra. Vrtulníky typu Mi-35M (Hind J) na rozdíl od jiné letecké techniky Iráckých vzdušných sil působí v přímém dostřelu zbraní protivníka. Díky tomu se provoz těchto strojů neobejde bez bojových poškození a ztrát. První „irácký“ Mi-35M (Hind J) byl prokazatelně sestřelen již v říjnu roku 2014. Z tohoto důvodu na jejich domovské základně nepřetržitě působí servisní tým výrobce.

Kazachstán – V červnu roku 2016 na výstavě KADEX 2016, která se konala v kazašské Astani, bylo oznámeno, že si Vzdušné síly Kazachstánu objednaly čtyři vrtulníky typu Mi-35M (Hind J). Současně bylo sděleno, že dodávka prvního z nich bude uskutečněna ještě před konce toho samého roku. V září roku 2016 na fóru Armija 2016, které se konalo v ruské Kubince, vešlo ve známost, že bude zmíněná objednávka navýšena o další čtyři stroje. Dodávka všech čtyř vrtulníků typu Mi-35M (Hind J) (červená 01 až 04) z kontraktu z června roku 2016 byla uskutečněna v prosinci toho samého roku.

Keňa – Keňské armádní letectvo se stalo provozovatelem tří vrtulníků typu Mi-35M (Hind J). Do Keňi přitom tyto stroje dorazily na přelomu prosince roku 2011 a ledna roku 2012. Do výzbroje Keňského armádního letectva, resp. 50. praporu, byly zmíněné vrtulníky zařazeny dne 3. ledna 2012.

Mali – V roce 2016 si vzdušné síly Mali objednaly blíže neuvedený počet vrtulníků typu Mi-35M (Hind J). Letové zkoušky prvního z nich se rozeběhly v dubnu roku 2017. První dva vrtulníky typu Mi-35M (Hind J) (TZ-13H a TZ-14H) do Mali dorazily dne 21. září 2017. Jejich domovinou se stala 101. letecká základna Bamako.

Myanmar – Myanmar se stal v roce 2015 provozovatelem jednoho vrtulníku typu Mi-35M (Hind J).

Niger – V roce 2014 si vzdušné síly Nigeru objednaly celkem 12 vrtulníků typu Mi-35M (Hind J). První dva z nich přitom do Nigeru dorazily v lednu roku 2017.

Pákistán – V září roku 2015 si vzdušné síly Pákistánu objednaly celkem 4 vrtulníky typu Mi-35M (Hind J). Všechny tyto čtyři stroje byly dokončeny v roce 2015. Následně byly do jejich draků nainstalovány západní komponenty požadované zákazníkem. Mezitím byly do Pákistánu vyslány tovární prototypy za účelem zkoušek. Do Pákistánu všechny čtyři objednané Mi-35M (Hind J) dorazily v srpnu roku 2017. „Pákistánské“ Mi-35M (Hind J) se stanou součástí výzbroje 35. letky útočných vrtulníků „Mustangs“, která často působí v neklidných oblastech Vazíristánu, při hranicích s Afghánistánem. V současnosti jsou vedena jednání ohledně možnosti navýšení objednávky těchto strojů na 12 exemplářů. 

Rusko – V červnu roku 2010 si Ruské VVS objednalo celkem 22 vrtulníků typu Mi-35M (Hind J). Později ale tento počet navýšilo o dalších 27 strojů. Termín předání posledních z nich byl přitom stanoven na rok 2014. První čtyři objednané vrtulníky typu Mi-35M (50, 51, 54 a 56) VVS převzalo dne 17. prosince 2011. Zatímco provozovatelem dvou z nich se stalo 344. CBP (centrum bojové přípravy) z Toržoku, zbylé dva tyto stroje skončily na 387. Armádní letecké základně (původně 487. samostatný vrtulníkový regiment) z Buďonnovska. Do stavu 387. AiB bylo přitom zařazeno celkem osm vrtulníků typu Mi-35M (Hind J). Shodný počet těchto strojů se stal též součástí vrtulníkového parku 393. AiB (původně 55. samostatný vrtulníkový regiment) z Korenovska. Vrtulníky typu Mi-35M (Hind J) se ale staly též součástí vrtulníkového parku 535. OSAP (samostatný smíšený letecký pluk) s domovskou základnou Rostov na Donu a pluků, které operují ze základen Ostrov a Pribylovo. Do konce roku 2014 závod Rostvertol předal Ruskému VVS celkem 46 vrtulníků typu Mi-35M (Hind J), z toho 6 v roce 2011, 16 v roce 2012, 8 v roce 2013, 16 v roce 2014. Ruské VVS tyto stroje primárně používá k podpoře speciálních jednotek. Jejich nasazení je již od počátku velmi intenzivní. Vrtulníky typu Mi-35M (Hind J) ze stavu útvarů z Buďonnovska a Korenovska totiž takřka nepřetržitě působí na hranicích s Gruzií. Kromě toho VVS tyto stroje vysílá na Arménskou základu Erebuni. Arménie se totiž mezitím dohodla s Ruskem na střežení vzdušného prostoru. Zde vrtulníky typu Mi-35M (Hind J) Ruského VVS slouží zejména k ochraně hlavního města Jerevanu a ostraze hranic s Ázerbájdžánem. Vrtulníky typu Mi-35M (Hind J) Ruského VVS se ale dočkaly též nasazení při protiteroristické kampani v Sýrii. V rámci zmíněného konfliktu tyto stroje operovaly ze syrské základny Khmeimim, která se nachází nedaleko Latakije. Zapojení vrtulníků typu Mi-35M (Hind J) do operací v Sýrii přitom představovalo přímou rekci na omezené bojové možnosti vrtulníků typu Mi-24P (Hind F). Zmíněné stroje totiž nejsou schopny provádět bojovou činnost za nočních podmínek. To si brzy uvědomili i bojovníci ISIL a protivládní povstalci, a tak začaly provádět přesuny zásadně v noci. První čtyři vrtulníky typu Mi-35M (Hind J) na základnu Khmeimim dorazily v prosinci roku 2015. Konkrétně přitom šlo o stroje ze stavu 393. základny z Korenovska. Jeden z nich byl přitom opatřen obranným komplexem typu Vitebsk. Zmíněný exemplář vrtulníku typu Mi-35M (Hind J) se ale po pouhých čtyřech měsících nasazení vrátil zpět na svou domovskou základnu. Z toho lze usuzovat, že se posláním jeho nasazení v Sýrii staly testy komplexu typu Vitebsk. Z následujících čtyř vrtulníků typu Mi-35M (Hind J), které byly vyslány do Sýrie v polovině roku 2016, nicméně zmíněným komplexem již disponovaly všechny. V Sýrii byly vrtulníky typu Mi-35M (Hind J) zpočátku používány k doprovodu transportních vrtulníků typu Mi-8AMTŠ-V (Hip L) při nočních operacích a k podpoře speciálních jednotek. Skupinu transportních vrtulníků typu Mi-8AMTŠ-V (Hip L) přitom vrtulník typu Mi-35M (Hind J) obvykle doprovázel v počtu čtyř až šesti exemplářů. Zatímco dva z nich se po vysazení vojáků vracely zpět s transportními vrtulníky, aby jim mohly zajišťovat ochranu, zbylé dva až čtyři vrtulníky typu Mi-35M (Hind J) zůstávaly na místě a vypomáhaly vysazeným vojákům při vyhledávání a identifikování cílů. K bojovým misím v Sýrii přitom tyto stroje obvykle vyrážely s podvěsem dvou raketových bloků typu B-8V-20 a osmi PTŘS typu 9M120 Ataka (AT-9 Spiral). Později zde začaly být vrtulníky typu Mi-35M (Hind J) využívány též k odsunu raněných z fronty. Bojové nasazení těchto strojů v Sýrii se neobešlo bez ztrát. První vrtulník typu Mi-35M (Hind J) ze stavu VVS byl zde sestřelen v červnu roku 2016.

Venezuela – V létě roku 2006 si Venezuelské armádní letectvo objednalo celkem 10 vrtulníků typu Mi-35M (Hind J), spolu se třemi vrtulníky typu Mi-26T (Halo). První čtyři z nich byly Venezuelcům předány v červenci roku 2006. Dodávka dalších dvou těchto strojů následovala v prosinci roku 2007. Zbylé čtyři objednané vrtulníky typu Mi-35M (Hind J) do Venezuely dorazily v roce 2008. Venezuelské armádní letectvo vrtulníky typu Mi-35M (Hind J) provozuje ze základen Caracal (La Carlota) a San Felipe. Zpočátku pro tyto stroje používala označení Caribe. Později je ale přejmenovala na Piranha.

 

 

 

Posádka:    pilot/operátor a pilot/velitel, popř. ještě palubní mechanik

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Izotov TV3-117VMA s max. výkonem po 2 225 hp nebo dva turbohřídelové motory typu Izotov VK-2500-02 s max. výkonem po 2 400 hp, resp. po 2 700 hp v mimořádném 2,5 min režimu

Kapacita:   8 výsadkářů, 4 nosítka s raněnými nebo náklad do celkové hmotnosti 1 500 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 2,83 m x 1,46 m x 1,20 m, nebo náklad do celkové hmotnosti 2 000 kg, přepravovaný ve vnějším podvěsu pod trupem

Vybavení:   - zaměřovací: jeden optický střelecký-bombardovací zaměřovač typu S17-VG-1M nebo ILS-28 2. série (jeho instalace se nachází na pracovišti pilota) a jeden elektro-optický zaměřovací systém typu GOES-342.10. Tento systém se sestává z laserového dálkoměru, TV zaměřovače, který pracuje i za nízké úrovně osvětlení, a IČ senzoru a slouží pro vyhledávání a sledování pozemních cílů. Otočné kulovité pouzdro systému GOES-342.10 je připevněno k břichu schránky s kanónovými náboji, která se nachází se pod špicí trupu, vpravo od střelecké věže. Instalace rádiové-povelové jednotky typu 9S447 nebo 9S447K-1, za jejíž pomoci jsou předávány naváděcí povely PTŘS, je zase umístěna uvnitř vřetenovitého krytu, který se nachází na břichu přední části trupu, vlevo od střelecké věže.

                  - obranné: výstražný RL systém typu SPO-15LM (L006) Berjoza (jeho antény se nacházejí na bocích trupu, přímo před vraty nákladového prostoru), IČ rušič typu L166V-11E Ispanka (‘Hot Brick’) (nevelký válcovitý kryt tohoto systému se nachází na hřbetu trupu, přímo za kapotou APU typu Al-9V) a šest výmetnic 32-ti klamných IČ/RL cílů typu UV-26M nebo (u některých exportních strojů) ASO-2V (dva bloky se třemi výmetnicemi uchycené po jenom k oběma bokům trupu, přímo za pomocným křídlem)*

Výzbroj:   jeden pohyblivý dvouhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23V se zásobou 470 nábojů, instalovaný v dálkově ovládané střelecké věži typu UPPU-24 nacházející se pod špicí trupu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 400 kg, přepravovaná na čtyřech podkřídlových závěsnících – osminásobné trubkové raketnice s PTŘS typu 9M114 protitankového raketového kompletu typu 9K113 Šturm-V (AT-6 Spiral) (max. 2 ks), osminásobné trubkové raketnice s PTŘS typu 9M120/9M220 Ataka protitankového raketového kompletu typu 9K113M Šturm-VM (AT-9 Spiral 2) (max. 2 ks), dvojnásobné trubkové raketnice s PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu 9M39 Igla-V (SA-18 Grouse) (max. 2 ks), raketové bloky typu UB-32A-24 (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks), B-8V-20 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 4 ks), kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (dvojhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů) (max. 2 ks), zbraňové kontejnery typu GUV (jeden 30 mm granátomet typu AGS-17 Plamja se zásobou 300 nábojů nebo sestava jednoho čtyřhlavňového 12,7 mm rotačního kulometu typu JakB-12,7 se zásobou 750 nábojů a dvou čtyřhlavňových 7,62 mm rotačních kulometů typu GŠG-7,62 se zásobou 3 400 nábojů) (max. 2 ks), submuniční kontejnery typu KMGU-2 (max. 2 ks), 100 kg pumy typu FAB-100 (max. 4 ks), 250 kg pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg pumy typu FAB-500 (max. 2 ks) a 575 l PTB (max. 4 ks)

 

 

TTD:  
Ø nosného rotoru: 17,20 m
Ø ocasního rotoru: 3,84 m
Rozpětí křídla: 5,06 m
Celková délka: 21,35 m
Délka trupu: 17,51 m
Výška: 3,97 m
Prázdná hmotnost: 8 354 kg
Max. vzletová hmotnost: 11 500 kg
Max. rychlost: 300 km/h
Praktický dostup: 5 400 m
Max. dolet bez/s PTB: 550/1 000 km

 

 

* výhledově se počítá s instalací obranného komplexu typu L370E24 Vitebsk, který se sestává z výstražného UV protiraketového systému typu L370-2, směrového IČ rušiče typu L370-5 a výmetnic klamných IČ/RL cílů typu UV-26

                

 

Poslední úpravy provedeny dne: 5.10.2017