Mil Mi-28A (‘Havoc A’)

Typ:  pokročilá modifikace taktického útočného vrtulníku typu Mi-28 (Havoc A)

Určení:  ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek, ničení tanků a jiných obrněných vozidel protivníka a ničení vrtulníků a jiných pomalých vzdušných cílů

Odlišnosti od modelu Mi-28 (Havoc A):

- instalace nového vyrovnávacího rotoru, který se sestává ze dvou dvoulistých vrtulí uspořádaných do tvaru písmene „X“, na místo třílistého vyrovnávacího rotoru (rotor tohoto modelu vykazuje v porovnání s rotorem modelu Mi-28 vyšší účinností a nižší hlučností)

- instalace 2 225 hp pohonných jednotek typu TV3-117VMA, které vykazují lepšími charakteristikami v prostředí s velkou nadmořskou výškou a vysokou teplotou vzduchu, na místo 1 950 hp motorů typu TV3-117VM

- instalace nových chladičů výtokových plynů pohonných jednotek – ty nyní vyvádějí ochlazené výtokové plyny směrem dolů, pod trup (naproti tomu chladiče modelu Mi-28 vyváděly ochlazené výtokové plyny pohonných jednotek směrem dozadu)

- instalace modifikovaného hlavního reduktoru

- instalace obranného systému typu Vitebsk, který se sestává ze systému radiotechnického průzkumu typu L150 Pastel, výstražného IČ systému typu L136 Mak, výstražného laserového systému typu L140 Otklik, aktivního RL rušiče typu Platan a čtyř výmetnic klamných cílů typu UV-26 (po dvou ve dvou odnímatelných vřetenovitých pouzdrech, připevněných ke koncům pomocného křídla)

- modifikované přístrojové vybavení

Historie:  Na specifikace VVS z roku 1972 na domácí protějšek amerického bitevního vrtulníku typu Hughes AH-64 Apache zareagovaly hned dvě specializované vrtulníkové konstrukční kanceláře, a to OKB M.L. Mila a OKB N.I. Kamova. Zatímco OKB M.L. Mila na zmíněné zadání odpověděla klasicky koncipovaným dvoumístným vrtulníkem typu Mi-28 (Havoc A), v případě konkurenčního typu Ka-50 (V-80) (Hokum A) z dílny OKB N.I. Kamova šlo o velmi nekonvenčně pojatý jednomístný stroj s nosným systémem sestávajícím se ze dvou souosých protiběžných rotorů. Přestože byl v říjnu roku 1984 za vítěze konkurzu vyhlášen typ Ka-50 (V-80) (Hokum A), nakonec, výnosem ze dne 14. prosince 1987, se s oficiální zelenou setkala sériová výroba obou zmíněných strojů. Důvodem toho se stala skutečnost, že zbraňový systém vítězného typu Ka-50 (V-80) (Hokum A) tehdy nebyl ještě zcela prost, na rozdíl od zbraňového systému méně pokročilého typu Mi-28 (Havoc A), tzv. „dětských nemocí“. S typem Mi-28 (Havoc A), jehož produkci dostal na starost závod č.168 z Rostova na Donu, se tedy počítalo jako s pojistkou pro případ, kdyby se vývoj typu Ka-50 (Hokum A), který byl zaveden do výrobního programu závodu Progress (č.116) z Arseněva, nepodařilo dotáhnout do zdárného konce. Kromě toho se typ Mi-28 (Havoc A) jevil jako zajímavý exportní artikl. Další vývoj tohoto stroje byl rozdělen do dvou etap. Zatímco z té první vzešel model Mi-28A (Havoc A), který byl uzpůsoben pro činnost pouze za dne a za dobrých meteorologických podmínek, druhá vývojová etapa dala za vznik „nočnímu“ modelu Mi-28N (Havoc B). Protože byl ale vrtulník typu Mi-28 (Havoc A) již v říjnu roku 1984 odstaven na druhou kolej, na vývoj obou zmíněných verzí tohoto stroje byly ze státního rozpočtu uvolněny jen velmi omezené finanční prostředky. Práce na prvním prototypu „denního“ modelu Mi-28A (žlutá 032), který byl zároveň třetím letovým prototypem tohoto stroje v celkovém pořadí, se rozeběhly již v roce 1985. Od předchozích dvou prototypů se tento stroj odlišoval zejména instalací silnějších 2 225 hp motorů typu TV3-117VMA (na místo 1 950 hp motorů typu TV3-117VM) a nového vyrovnávacího rotoru, který se sestával ze dvou dvoulistých vrtulí uspořádaných do tvaru písmene „X“. Takto koncipovaný vyrovnávací rotor přitom vykazuje vyšší účinností a v neposlední řadě též méně hlučným chodem než klasicky koncipovaný vyrovnávací rotor. S vyrovnávacím rotorem s tvarem písmene „X“ se sice u vrtulníku typu Mi-28 (Havoc A) počítalo již od počátku, díky průtahům s jeho vývojem se ale předchozí dva prototypy tohoto stroje (žlutá 012 a 022) nakonec musely spokojit s třílistým vyrovnávacím rotorem o generaci staršího vrtulníku typu Mi-24 (Hind). Shodným třílistým rotorem byl přitom zpočátku opatřen i prototyp Mi-28A (žlutá 032). Vyrovnávací rotor s tvarem písmene „X“ tento stroj obdržel až za chodu letových zkoušek. Od země se prototyp Mi-28A (žlutá 032) poprvé odpoutal dne 7. ledna 1988. První plnohodnotný let po okruhu přitom tento stroj vykonal dne 19. ledna téhož roku. Druhý zkušební exemplář vrtulníku typu Mi-28A (žlutá 042) se do zkušebního programu zapojil v lednu roku 1991. Mezitím, v roce 1989, se prototyp první zúčastnil 38. Pařížské Air Show a vrtulníkové airshow, která se konala v britském RedHillu. Prezentaci typu Mi-28A (Havoc A) na západě přitom umožnilo celkové uvolnění politického napětí a v neposlední řadě též skutečnost, že již tehdy šlo o bezperspektivní typ, který se měl vyrábět nanejvýš pro exportní účely. V roce 1993 si ale svůj veřejný debut odbyl i prototyp Mi-28 (žlutá 012), a to na letecké přehlídce v Tušinu. Naproti tomu prototyp Mi-28A (žlutá 042) se široké veřejnosti poprvé představil až v roce 1993. Tomu se přitom stalo na Pařížské Air Show. V září toho samého roku se oba dva prototypy vrtulníku typu Mi-28A (Havoc A) zúčastnily společného cvičení s vítězným typem Ka-50 (Hokum A), které se konalo na polygonu v Grochovce. V jeho průběhu nicméně prototypy „poraženého“ typu Mi-28A (Havoc A) názorně předvedly jasnou převahu dvoumístného uspořádání nad jednomístným. První etapu zkoušek vrtulníku typu Mi-28A (Havoc A) přitom završilo, v roce 1993, předběžné schválení stavby malé ověřovací série. Protože se ale v podmínkách těžké ekonomické krize, kterou sebou přinesl rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991, Ruskému VVS nedostávalo finančních prostředků, závod Rostvertol z Rostova na Donu nakonec, v roce 1994, započal přípravu výrobní linky a montáž prvního sériového stroje na vlastní náklady. Jelikož byl celý program „denního“ modelu Mi-28A (Havoc A) krátce nato s definitivní platností zastaven ve prospěch paralelně vyvíjeného „nočního“ modelu Mi-28N (Havoc B), jeho kompletaci se nakonec nepodařilo dokončit. Model Mi-28A (Havoc A) se totiž tehdy již jevil jako zcela bezperspektivní, neboť nebyl schopen vykonávat bojovou činnost v noci a za špatných meteorologických podmínek. Definitivnímu zastavení programu Mi-28A (Havoc A) nicméně předcházelo několik pokusů o prodej tohoto stroje do zahraničí. Jako první o vrtulník typu Mi-28A (Havoc A) projevil, v roce 1989, zájem Irák. OKB M.L. Mila přitom speciálně pro vzdušné síly Iráku navrhla exportní modifikaci Mi-28L, kterou mělo být možné, díky některým technickým zjednodušením, zejména pak v oblasti konstrukce draku, kompletovat přímo na území této země. Dle tehdejších plánů se měly licenční Mi-28L sestavovat ze skořepiny a dílů dodaných sovětským výrobcem. Počet dílů sovětské výroby se měl přitom v průběhu produkce snižovat na úkor dílů irácké výroby. Schválení výroby tak moderního vrtulníku, jakým byl typ Mi-28A (Havoc A), na území jiného státu bylo pro SSSR velmi nezvyklé a jenom dokazovalo to, že měl výrobce potíže s odbytem tohoto stroje. Příslušná závazná objednávka měla být podepsána v srpnu roku 1990. Tomu ale nakonec zabránila operace Desert Storm, která představovala přímou reakci ze strany států NATO na iráckou invazi do Kuvajtu. Naproti tomu zájem o typ Mi-28A (Havoc A) ze strany ČLR nebyl nikdy vyslyšen. Důvodem toho se staly obavy Ruska z toho, že Číňané tyto stroje nasadí rusko-čínské hranici. Vrtulník typu Mi-28A (Havoc A) se ale zúčastnil též čtyřtýdenních porovnávacích zkoušek s americkým typem AH-64A Apache v rámci konkurzu švédských pozemních sil (Armén) z března roku 1995 na nástupce ozbrojených vrtulníků typu Hkp 9A. Smlouvu o půjčce jednoho vrtulníku typu Mi-28A (Havoc A) pro potřeby zkoušek přitom švédská strana s ruskou exportní společností Rosvooruženije podepsala v srpnu toho samého roku. Tomu následovalo zaškolení tří švédských pilotů, jednoho zkušebního a dvou operačních, na tento typ. Armén totiž požadovalo, aby byly oba zmíněné konkurenční typy vrtulníku v rámci porovnávacích zkoušek obsluhovány švédskými posádkami. Zmíněný přeškolovací kurz probíhal v prostorách moskevského závodu M.L. Mila a byl završen na konci září roku 1995. Jeho součástí se přitom staly dva lety na vrtulnících typu Mi-24 (Hind) a Mi-28/-28A (Havoc A). Takto zaškolení švédští piloti ale nakonec v rámci porovnávacích zkoušek zastávali výhradně funkci zbraňových operátorů. Přímo za knipl zapůjčeného exempláře vrtulníku typu Mi-28A (Havoc A), kterým se stal druhý prototyp tohoto stroje (žlutá 042), nikdy neusedli. Do Švédska, resp. na leteckou základnu Lulea-Kallax, byl prototyp Mi-28A (žlutá 042) přepraven dne 7. října 1995, v útrobách transportního letounu typu Il-76 (Candid). První etapa zkoušek vrtulníku typu Mi-28A (Havoc A) u Armén byla realizována v Severní vojenské oblasti. Tato etapa měla učebně-výcvikový charakter a její součástí se staly útoky na pozemní cíle nacházející se v hloubce území protivníka. Zatímco role pozemní techniky nepřítele se zhostily tanky typu Strv 121 a bojová vozidla pěchoty typu Strf 90 (Leopard 2A4), nepřátelskou PVO zastupovaly samohybné protiletadlové kanóny typu Lvkv 90 a proudové stíhače typu JA37 Viggen. Tomu následovaly srovnávací střelecké zkoušky. Zmíněné střelecké zkoušky byly realizovány na polygonu FMV Vidsel a jejich součástí se staly střelby za pomoci PTŘS typu 9M114 Kokon (AT-6 Spiral) při visu na cíl vzdálený 900 m, střelby za pomoci PTŘS typu 9M120 Ataka (AT-9 Spiral 2) při horizontálním letu rychlostí 200 km/h na cíl vzdálený 4 700 m a střelby za pomoci neřízených raket typu S-8KOM při horizontálním letu rychlostí 160 km/h na cíl vzdálený 2 000 m a při mírném stoupání (pod úhlem 16° až 18°) rychlostí 220 km/h na cíl vzdálený 4 000 m. Obě PTŘS přitom minuly záměrný bod o pouhých 1 m. Vlastní cíl ale zasáhla pouze jedna z nich. Raket typu S-8KOM bylo odpáleno celkem 40. Celkem 35 z nich přitom dopadlo na plochu s délkou 400 až 600 m a šířkou 100 až 200 m, přičemž čtyři z nich, díky závadě, neexplodovaly. Naproti tomu střelby z kanónu skončily úplným fiaskem. Pozemní obsluha totiž kanón prototypu Mi-28A (žlutá 042) špatně zrektifikovala, a tak se nepodařilo zasáhnout cíl ani jedním z odpálených projektilů. I přesto bylo celkové hodnocení vrtulníku typu Mi-28A (Havoc A) ze strany Armén nanejvýš kladné. Toto se přitom týkalo jak zbraňového systému, tak i balistické ochrany klíčových palubních systémů a obranného vybavení. Za hlavní nedostatek byla shledána neschopnost vedení bojové činnosti za nočních podmínek a nekompatibilita palubní elektroniky se západními systémy. V rámci porovnávacím zkoušek prototyp Mi-28A (žlutá 042) na území Švédska nalétal celkem 30 hodin a na rozdíl od amerických vrtulníků typu AH-64A Apache (86-9029 a 86-9033) odstartoval ke všem naplánovaným akcím. Naproti tomu zmíněným americkým strojům zabránila hned k pěti akcím z dvaceti naplánovaných vzlétnout nějaká technická závada. Vrtulník typu Mi-28A (Havoc A) se ale nepodařilo udat ani ve Švédsku, neboť bylo výběrové řízení na bitevní vrtulník pro Armén nakonec zrušeno.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva prototypy

Uživatelé:  žádní

 

 

Posádka:    pilot a operátor zbraňových systémů

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Izotov TV3-117VMA s max. výkonem po 2 225 hp

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu KOPS sestávající se z TV kamery pracující i za nízké úrovně osvětlení a laserového dálkoměru (jeho válcovité pouzdro se nachází pod špicí přední části trupu) a rádiová-povelová naváděcí jednotka zajišťující předávání naváděcích povelů letící PTŘS (její válcovitý kryt vybíhá směrem dopředu ze špice trupu)

                   - obranné: obranný komplex typu Vitebsk sestávající se z výstražného RL systému typu L150 Pastel, výstražného laserového systému typu L140 Otklik, výstražného UV protiraketového systému typu L136 Mak a čtyř výmetnic 32-ti klamných IČ/RL cílů typu UV-26S-01 (po dvou ve dvou odnímatelných vřetenovitých pouzdrech, připevněných ke koncům pomocného křídla)

Kapacita:    možnost nouzové přepravy 2 až 3 osob uvnitř nevelkého prostoru, který se nachází v zadní části trupu

Výzbroj:      jedna dálkově ovládaná střelecká věž typu NPPU-28 s jedním pohyblivým dálkově ovládaným 30 mm kanónem typu 2A42 s odměrem ±110°, elevací +13°, depresí -40° a zásobníkem na 250 nábojů, instalovaná na břichu špice trupu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 1 920 kg, přepravovaná na čtyřech podkřídlových závěsnících – osminásobné trubkové raketnice s PTŘS typu PTŘS typu 9M114 (max. 2 ks) protitankového raketového kompletu typu 9K113 Šturm-V (AT-6 Spiral), osminásobné trubkové raketnice s PTŘS typu 9M120/9M220 Ataka (max. 2 ks) protitankového raketového kompletu typu 9K113M Šturm-VM (AT-9 Spiral 2), dvojnásobné trubkové raketnice s PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu 9M39 Igla-V (SA-18 Grouse) (max. 2 ks), raketové bloky typu B-8V20 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks) a B-13L1 (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 4 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24B, kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (jeden dvojhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů) (max. 2 ks), zbraňové kontejnery typu GUV (jeden 30 mm granátomet typu AGS-17 Plamja se zásobou 300 nábojů nebo sestava jednoho čtyřhlavňového 12,7 mm rotačního kulometu typu JakB-12,7 se zásobou 750 nábojů a dvou čtyřhlavňových 7,62 mm rotačních kulometů typu GŠG-7,62 se zásobou 3 400 nábojů), submuniční kontejnery typu KMGU-2 (max. 2 ks), 250 kg pumy typu FAB-250, 500 kg pumy typu FAB-500, zápalné nádrže typu ZB-500 a 450 l PTB typu PTB-450 (max. 4 ks)

 

 

TTD:  
Ø nosného rotoru: 17,20 m
Ø ocasního rotoru: 3,84 m
Rozpětí křídla: 4,87 m
Celková délka: 21,16 m
Délka trupu: 16,85 m
Výška: 3,82 m
Prázdná hmotnost: 8 095 kg
Max. vzletová hmotnost: 11 500 kg
Max. rychlost: 300 km/h
Praktický dostup: 5 800 m
Max. dolet bez/s PTB: 460/1 100 km

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 12.3.2016