Mil Mi-24PM (Mi-24PN)

Typ:  pokročilá modifikace taktického útočného vrtulníku typu Mi-24P (Hind F) uzpůsobená pro činnost za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci; tento model vzešel z modernizačního programu vrtulníků typu Mi-24P (Hind F) ze stavu Ruského VVS

Určení:  ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek, ničení tanků a jiných obrněných vozidel protivníka a přeprava výsadku a nákladu a odsun raněných

Odlišnosti od modelu Mi-24P (Hind F):

- instalace nevelké válcovité věžičky elektro-optického zaměřovacího systému typu 9S47N Zarevo III na hřbetu nástavby vystupující směrem dopředu ze zaoblené „špice“ trupu, přímo před čelním štítkem překrytu přední kabiny – toto zařízení v sobě sdružuje IČ senzor s laserovým dálkoměrem a zajišťuje, v součinnosti s elektro-optickým zaměřovacím systémem typu Raduga-Š, vyhledávání cílů a navádění PTŘS typu 9M120/9M220 Ataka a 9M114 Kokon za ztížené viditelnosti (jeho instalace si ale vyžádala do ocasního nosníku umístit 60 kg vyvažovací zátěž)

- instalace jednoduššího pevného podvozku z modelu Mi-35M na místo zatahovatelného (otvory podvozkových šachet proto nyní zcela zakrývá potah) – tento zásah do konstrukce podvozku sebou přinesl snížení hmotnosti o 85 až 90 kg, zjednodušení hydraulického systému a zvýšení bezpečnosti letu v přízemních výškách (výpadek hydraulického systému totiž znemožňoval vysouvat podvozek) za cenu poklesu max. rychlosti o zanedbatelných cca 11 km/h

- instalace modifikovaného pomocného křídla s menším rozpětím (5,06 m vs 6,66 m) a čtyřmi zbraňovými závěsníky ve spod (na místo šesti) – oba páry zbraňových závěsníků tohoto modelu jsou umístěny ve větší vzdálenosti od sebe a navíc jsou opatřeny integrálními navijáky, za jejichž pomoci lze pod ně umisťovat výzbroj i v polních podmínkách (shodná konstrukce jako u modelu Mi-35M)

- instalace modernějšího protitankového raketového kompletu typu 9K113M Šturm-VM (AT-9 Spiral), který vzešel z programu bitevního vrtulníku typu Mi-28 (Havoc), na místo protitankového raketového kompletu typu 9K113 Šturm-V (AT-6 Spiral) – kromě nových PTŘS typu 9M120/9M220 Ataka tento komplet může používat i starší PTŘS typu 9M114 kompletu Šturm-V (zatímco komplet typu Šturm-VM využívá dvě osminásobné trubkové raketnice, součástí kompletu typu Šturm-V jsou pouze dvě dvojnásobné trubkové raketnice)

- instalace nového pilotážně-navigačního komplexu typu BREO-24 (jeho součástí se mimo jiné stal též systém družicové navigace)

- instalace nového přístrojového vybavení uvnitř kabin obou členů letové posádky – jeho součástí se stala dvojice barevných LCD obrazovek (jedna velká v kabině pilota a jedna malá v kabině operátora) a brýle nočního vidění typu OVN-1 Soskok

Historie:  Odpovědí ze strany SSSR na americký bitevní vrtulník typu AH-64 Apache, který vzešel z programu AAH z roku 1972, se staly vrtulníky typu Mi-28 (Havoc A) a Ka-50 (Hokum A). Do vývoje obou zmíněných strojů ale neblaze zasáhl rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991, spolu s těžkou ekonomickou krizí, která na počátku 90. let zachvátila všechny postsovětské republiky, včetně Ruska. Produkce pokročilejšího typu Ka-50 (Hokum A), který se měl stát páteří bitevních letek VVS, se tak zastavila již v roce 1998, po předání pouhých osmi exemplářů, z nichž tři byly navíc ponechány potřebám výrobce. Vývoj méně pokročilého typu Mi-28 (Havoc A), se kterým se počítalo pouze do zálohy pro případ, kdyby se zaváděním typu Ka-50 (Hokum A) do výroby a operační služby nastaly problémy, pak nepřekročil ani prototypové stádium. Vrtulníkové bitevní letky Ruského VVS se proto musely nadále plně spoléhat na početnou flotilu bitevních-výsadkových strojů řady Mi-24 (Hind), které ale již tehdy bylo možné v řadě aspektů považovat za morálně zastaralou techniku. Na tuto skutečnost přitom MVZ M.L. Mila odpověděla modernizačním programem pro vrtulníky typu Mi-24V (Hind E) a Mi-24P (Hind F). Jeho cílem se stalo zlepšení výkonnosti, zvýšení efektivity zbraňového systému a prodloužení technické životnosti draku a jednotlivých palubních systémů. Protože se typ Mi-24P (Hind F) ukázal být i přesto, že nebyl opatřen pohyblivě lafetovanou střeleckou výzbrojí, v boji efektivnějším, jako první se dočkal realizace modernizační projekt právě této verze. Model Mi-24P (Hind F) byl totiž opatřen instalací pevného 30 mm kanónu typu GŠ-30K, za jehož pomoci bylo možné ničit i silně pancéřované cíle. Naproti tomu pohyblivě lafetovaný 12,7 mm kulomet typu JakB-12,7 modelu Mi-24V (Hind E) se hodil pouze pro boj s živou silou protivníka a lehce bráněnými cíly. Modernizační program vrtulníku typu Mi-24P (Hind F) byl založen zejména na instalaci pilotážně-navigačního komplexu typu BREO-24 a elektro-optického zaměřovacího systému typu Zarevo III a tomuto stroji měl umožnit působit i v noci a za špatných meteorologických podmínek. MVZ M.L. Mila ale do modernizačního programu vrtulníku typu Mi-24P (Hind F), který dal za vznik modelu Mi-24PN, začlenila též některé prvky modelu Mi-24VM (Hind J), jenž zase vzešel z modernizačního programu vrtulníku typu Mi-24V (Hind E). Konkrétně přitom šlo o pevný nezatahovatelný podvozek a nové křídlo s menším rozpětím a čtyřmi zbraňovými závěsníky ve spod (na místo šesti). Zmíněné úpravy měly vést k redukci hmotnosti. Protože si ale instalace zaměřovacího systému typu Zarevo III, který sám o sobě vykazoval značnou hmotností, vyžádala umístit do ocasního nosníku 60 kg vyvažovací zátěž, výsledná hmotnost modelu Mi-24PN nakonec i přesto vyšla o celých 280 kg vyšší v porovnání s typem Mi-24P (Hind F). První ze dvou prototypů vrtulníku typu Mi-24PN, které vznikly přestavbou sériových Mi-24P (Hind F), se od vzletové dráhy poprvé odlepil v červenci roku 2000. První střelby za pomoci PTŘS za nočních podmínek byly uskutečněny v roce 2002. Jelikož modernizovaný Mi-24PN vykazoval v porovnání se standardním Mi-24P (Hind F) 1,5 x až 1,7 x vyšší bojovou efektivitou, státní zkoušky tohoto modelu byly završeny, v roce 2003, kladným hodnocením. Protože ale zlepšující se ekonomická situace Ruska umožnila ještě ten samý rok zahájit produkci kvalitativně nového bitevního vrtulníku typu Mi-28N (Havoc B), „upgrade“ do standardu Mi-24PN nakonec prošlo, v prostorách závodu Rostvertol (č.168) z Rostova na Donu, pouhých 16 operačních Mi-24P (Hind F) ze stavu Ruského VVS. Všechny modernizované Mi-24PN, které VVS značí jako Mi-24PM, skončily na 387. Armádní letecké základně (původně 487. samostatný vrtulníkový regiment) z Buďonnovska. Důvodem volby právě této základny se přitom stala skutečnost, že se nachází poblíž hranic s Čečenskem. Prvních pět modernizovaných Mi-24PM ale zpočátku, od ledna roku 2004, provozovalo 334. CBP (Centrum bojové přípravy) z Toržoku. 387. AiB své první čtyři vrtulníky typu Mi-24PM převzal až v roce 2005. Jediným zahraničním provozovatelem „nočního“ Mi-24PN se stala Uganda. Ozbrojené síly tohoto státu ale nakonec s největší pravděpodobností převzaly jen jeden Mi-24PN z šesti plánovaných.

Verze:  -

Vyrobeno:  2 prototypy, 16 operačních strojů pro VVS a 1 operační stroj pro Ugandu (všechny vznikly konverzí sériových Mi-24P)

Uživatelé:  Rusko a Uganda

 

 

Posádka:    pilot, operátor zbraňových systémů/druhý pilot a palubní mechanik (jeho přítomnost na palubě ale nyní nutná)

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Izotov TV3-117V s max. výkonem po 2 200 hp

Kapacita:    8 výsadkářů, 4 nosítka s raněnými nebo náklad do celkové hmotnosti 1 500 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 2,83 m x 1,46 m x 1,20 m, nebo náklad do celkové hmotnosti 2 000 kg, přepravovaný ve vnějším podvěsu pod trupem

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu Raduga-Š sestávající se z TV kamery pracující i za nízké úrovně osvětlení a IČ senzoru (instalace optiky tohoto systému se nachází za okénky vetknutými do čela krytu zásobníku kulometných nábojů umístěného na břichu špice trupu, vpravo od střelecké věže), elektro-optický zaměřovací systém typu 9S47N Zarevo III (se zorným polem -20° až +15° ve vertikální rovině a ±15° v horizontální rovině) sestávající se z IČ senzoru a laserového dálkoměru (otočné válcovité pouzdro tohoto systému se nachází na špici trupu, přímo před čelním štítkem překrytu přední kabiny) a rádiová-povelová jednotka, která slouží k předávání naváděcích povelů letící PTŘS (její anténa se nachází uvnitř vřetenovitého krytu umístěného na břichu špice trupu, vlevo od střelecké věže)

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-1P Parol (dvě nevelké trojúhelníkové antény umístěné po jedné na hřbetu překrytu kabiny posádky a pod zakončením ocasního nosníku), výstražný RL systém typu SPO-15LM (L006) Berjoza (toto zařízení využívá trojici antén, z nichž dvě se nacházejí na bocích přední části trupu, přímo před vraty nákladového prostoru, a jedna na odtokové hraně SOP), IČ rušič typu L166V-11E Ispanka (‘Hot Brick’) (nevelký válcovitý kryt tohoto systému se nachází na hřbetu trupu, přímo za kapotou APU typu Al-9V) a šest výmetnic 32-ti klamných IČ/RL cílů typu ASO-2V-02 (dva bloky se třemi výmetnicemi uchycené po jednom k oběma bokům trupu, přímo za pomocným křídlem)

Výzbroj:    jeden nepohyblivý dvouhlavňový 30 mm kanón typu GŠ-30K se zásobou 750 nábojů, instalovaný v „pevném“ střeleckém postu typu NPU-30 (U-280) uchyceném k pravému boku příďové partie trupu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 400 kg, přepravovaná na čtyřech podkřídlových závěsnících - osminásobné trubkové raketnice s PTŘS typu 9M114 protitankového raketového kompletu typu 9K113 Šturm-V (AT-6 Spiral) (max. 2 ks), osminásobné trubkové raketnice s PTŘS typu 9M120/9M220 Ataka protitankového raketového kompletu typu 9K113M Šturm-VM (AT-9 Spiral 2) (max. 2 ks), raketové bloky typu UB-32A-24 (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks), B-8V-20 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 4 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24 (max. 2 ks), kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (jeden dvojhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů) (max. 2 ks), zbraňové kontejnery typu GUV (jeden 30 mm granátomet typu AGS-17 Plamja se zásobou 300 nábojů nebo sestava jednoho čtyřhlavňového 12,7 mm rotačního kulometu typu JakB-12,7 se zásobou 750 nábojů a dvou čtyřhlavňových 7,62 mm rotačních kulometů typu GŠG-7,62 se zásobou 3 400 nábojů) (max. 2 ks), submuniční kontejnery typu KMGU-2 (max. 2 ks), 100 kg pumy typu FAB-100 (max. 4 ks), 250 kg pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg pumy typu FAB-500 (max. 2 ks) a 450 l PTB typu PTB-450 (max. 4 ks)

 

 

TTD:  
Ø nosného rotoru: 17,30 m
Ø ocasního rotoru: 3,91 m
Rozpětí křídla: 5,06 m
Celková délka: 21,35 m
Délka trupu: ?
Výška: 3,91 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 11 500 kg
Max. rychlost: 312 km/h
Praktický dostup: 4 500 m
Max. dolet bez/s PTB: 450/1 000 km

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 21.12.2014