Mil Mi-24DU / Mi-25U (‘Hind D’)

Typ:  cvičná modifikace útočného-výsadkového vrtulníku typu Mi-24D (Hind D)

Určení:  primárně výcvik pilotáže bitevních vrtulníků typu Mi-24A (Hind A) v rámci přeškolování u bojových útvarů, sekundárně zbraňový výcvik

Odlišnosti od modelu Mi-24D (Hind D):

-  modifikované vybavení přední kabiny instalací kompletního druhého řízení, malé palubní desky s dodatečnými navigačními přístroji v přední části na místo zaměřovacího systému typu KPS-53AV a ovládacího pultu zařízení, které slouží k imitování různých poruch, v levé části – zde se nyní nachází pracoviště instruktora (u modelu Mi-24D zde naproti tomu seděl zbraňovým operátor, jenž měl k dispozici pouze ovládací prvky řízení nezbytné pro nouzové řízení)

- absence otočné dálkově ovládané střelecké věže typu USPU-24 s jedním pohyblivým čtyřhlavňovým 12,7 mm rotačním kulometem typu JakB-12,7, vestavěné do spodní poloviny špice trupu (její instalaci u tohoto modelu nahradil zaoblený aerodynamický kryt)

- absence dvoukřídlých dvířek vetknutých do potahu špice trupu, přímo před překrytem předního kokpitu, které zajišťovaly přístup k podavačům kulometných nábojů (naproti tomu trojice inspekčních krytek, nacházející se na pravoboku přídě trupu, zůstala zachována)

- absence PVD s křidélky DUAS-V vybíhající z rámu překrytu přední kabiny

- zredukovaná škála podvěsné výzbroje o neřízené pumy

- instalace motorů typu TV3-117V (na místo motorů typu TV3-117), které v porovnání s motory typu TV3-117 vykazují vyšším výkonem v prostřední s velkou nadmořskou výškou nebo vysokou teplotou vzduchu (o 15 až 20 %). Tato úprava byla zavedená do pohonného systému všech vrtulníků typu Mi-24DU vyrobených od roku 1985.

- instalace nových motorových výfuků na bocích hřbetní nástavby, které vykazují oválným průřezem (na místo kruhového) a navíc jsou opatřeny úchyty pro odnímatelné vnější chladiče výstupních plynů typu EVU – v jejich útrobách se horké výtokové plyny pohonných jednotek mísí s chladným venkovním vzduchem, což sebou přináší pokles jejich teploty (z 662 až 652 °C na 350 až 400 °C) a tedy i pokles demaskující IČ emise (tato úprava vycházela ze zkušeností získaných v průběhu nasazení vrtulníků řady Mi-24 v Afghánistánu a byla zavedena do konstrukce jen některých vrtulníků typu Mi-24DU z pozdějších výrobních sérií)

Historie:  Zpočátku se výcvik pilotů bitevních-výsadkových vrtulníků typu Mi-24D (Hind D) sestával ze dvou etap. V první etapě se tento stroj naučili ovládat pouze základních režimech. K tomu byl přitom využíván cvičný speciál typu Mi-24U (Hind C), který nebyl ničím jiným, než modifikací vrtulníku typu Mi-24A (Hind A) s plně zdvojeným řízením a „okleštěným“ zbraňovým systémem o příďové kulometné střeliště a protitankový raketový komplet. Další dovednosti se pak učili přímo na bojovém typu Mi-24D (Hind D). Ten se totiž od modelu Mi-24A (Hind A) odlišoval uspořádáním kabiny letové posádky. Zatímco příďová sekce trupu vrtulníku typu Mi-24D (Hind D) ukrývala dvojici samostatných v tandemu umístěných a stupňovitě uspořádaných kokpitů, oba členové letové posádky modelu Mi-24A (Hind A) byli soustředěni do jedné společné kabiny opatřené rozměrným bohatě zaskleným překrytem s hranatým profilem. Přípravu pilotů přímo na bojovém modelu Mi-24D (Hind D) ale rozhodně nebylo možné považovat za zcela ideální řešení. Instruktor, který seděl v nezměněné přední kabině, kde se nacházelo pracoviště zbraňového operátora, měl totiž k dispozici pouze základní ukazatele letových parametrů. Ty sice poskytovaly dostatek informací pro nouzové řízení, pro plnohodnotnou pilotáž však nikoliv. Protože díky tomu neměl svůj stroj plně pod kontrolou, což bylo z bezpečnostního hlediska zcela nepřípustné, okolo poloviny 70. let OKB M.L. Mila zpracovala projekt nové specializované cvičné modifikace vrtulníku typu Mi-24 (Hind) vycházející přímo z modelu Mi-24D (Hind D). Cvičný Mi-24D (Hind D) vešel ve známost pod označením Mi-24DU (Hind D) a dle původních plánů neměl být opatřen pouze protitankovou řízenou výzbrojí, jejíž ovládací pult se nacházel vpravo od sedadla zbraňového operátora. Zde měla být nyní umístěna malá palubní deska s dodatečnými navigačními přístroji. Nakonec se ale konstrukční tým OKB M.L. Mila rozhodl cvičný speciál typu Mi-24DU (Hind D) zbavit i kulometné věže. Díky tomu mohl z přední části přední kabiny, která byla vyhrazena pro instruktora, vyjmout zaměřovací systém typu KPS-53AV a palubní desku s navigačními přístroji umístit na místo něho. Zde totiž byly ukazatele letových parametrů instruktorovi více na očích. Oba dva prototypy cvičného speciálu typu Mi-24DU (Hind D) vznikly konverzí sériových Mi-24D (Hind D) a zpočátku postrádaly jak kulometnou, tak i naváděnou raketovou výzbroj. Později, na konci 70. let, byly ale zpětně dovybaveny protitankovým raketovým kompletem typu Falanga-VM (AT-2 Swatter). Současně je však konstrukční tým OKB M.L. Mila zbavil PVD s křidélky DUAS-V vybíhající z rámu překrytu přední kabiny. Tímto ale tyto stroje přišly o schopnost vedení pumových útoků, neboť údaje ze zmíněného snímače využíval též zbraňový počítač. Naproti tomu v levé části jejich přední kabiny přibyl ovládací pult zařízení, které sloužilo k imitování různých poruch. Teprve až v této podobě byl cvičný speciál typu Mi-24DU (Hind D) zaveden do sériové výroby. V letech 1977 až 1991 brány výrobního závodu opustilo celkem 105 těchto strojů. Část z tohoto počtu byla přitom vyhrazena na export. Zatímco vrtulníky typu Mi-24DU (Hind D), které byly určeny na vývoz do států Varšavské smlouvy, nesly identické označení jako ty pro Sovětské vzdušné síly, ty, co byly vyhrazeny pro zákazníky z řad zemí třetího světa, byly známy jako Mi-25U. Vrtulníky typu Mi-24DU (Hind D) byly přitom využívány pro přípravu nejen pilotů vrtulníků typu Mi-24D (Hind D), ale i pilotů vrtulníků typu Mi-24V (Hind E), Mi-24P (Hind F) a Mi-24VP (Hind E mod.). Tyto stroje se totiž od modelu Mi-24D (Hind D), z něhož cvičný speciál typu Mi-24DU (Hind D) vycházel, odlišovaly pouze výzbrojí, a nikoliv celkovým uspořádáním kabiny posádky. Z tohoto důvodu bylo shledáno zavádění jejich cvičných verzí do výroby za bezúčelné. Cvičná verze modelu Mi-24V (Hind E) sice vznikla též, nešlo však o produkt sovětského, ale indického průmyslu. Ne všichni provozovatelé vrtulníků řady Mi-24 (Hind) však řešili výcvik pilotů nákupem cvičných speciálů typu Mi-24DU (Hind D). Někteří z nich k tomu využívali pouze upravené řadové Mi-24D (Hind D).

Verze:

Mi-24DU (Hind D) – základní sériově vyráběná modifikace vrtulníku typu Mi-24DU (Hind D). Tento model byl vyráběn pro potřeby domácích vzdušných sil a vzdušných sil států Varšavské smlouvy.

Mi-25U (Hind D) – exportní modifikace vrtulníku typu Mi-24DU (Hind D) se zjednodušeným avionickým vybavením. Tento model byl vyráběn pro politicky méně spolehlivé zákazníky z řad zemí třetího světa.

Vyrobeno:  105 sériových strojů

Uživatelé:  Ázerbájdžán, Alžír, Bělorusko, Česká Republika, ČSSR, Gruzie, Kazachstán, KLDR, Kyrgyzstán, Rusko, Slovensko, SSSR, Tádžikistán, Turkmenistán, Ukrajina a Uzbekistán

 

 

 

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Izotov TV3-117V s max. výkonem po 2 200 hp

Kapacita:    8 výsadkářů, 4 nosítka s raněnými nebo náklad do celkové hmotnosti 1 500 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 2,83 m x 1,46 m x 1,20 m, nebo náklad do celkové hmotnosti 2 000 kg, přepravovaný ve vnějším podvěsu pod trupem

Vybavení:   - zaměřovací: jeden střelecký kolimátor typu PKV (jeho instalace se nachází na pracovišti pilota), elektro-optický zaměřovací systém typu Raduga-F sestávající se z TV kamery pracující i za nízké úrovně osvětlení a IČ senzoru (instalace optiky tohoto systému se nachází za okénky vetknutými do čela krytu zásobníku kulometných nábojů umístěného na břichu špice trupu, vpravo od střelecké věže) a rádiová-povelová jednotka, která slouží k předávání naváděcích povelů letící PTŘS (její anténa se nachází uvnitř vřetenovitého krytu umístěného na břichu špice trupu, vlevo od střelecké věže)

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2 Chrom (Odd Rods) (dvě sestavy tří nestejně velkých tandemově uspořádaných tyčových antén umístěné po jedné na hřbetu překrytu kabiny posádky a pod zakončením ocasního nosníku) nebo SRO-1P Parol (dvě nevelké trojúhelníkové antény umístěné po jedné na hřbetu překrytu kabiny posádky a pod zakončením ocasního nosníku), výstražný RL systém typu SPO-10 Sirena-3M, IČ rušič typu L166V-11E Ispanka (Hot Brick) (nevelký válcovitý kryt tohoto zařízení se nachází na hřbetu trupu, přímo za kapotou APU typu Al-9V) a čtyři výmetnice 32-ti klamných IČ/RL cílů typu ASO-2V-02 (ty jsou uchyceny k břichu ocasního nosníku)

Výzbroj:   čtyři PTŘS typu 9M17P protitankového raketového kompletu typu 9P145 Falanga-PV (AT-2 Swatter), přepravované na vnějším páru křídleních závěsníků, a dva až čtyři raketové bloky typu UB-32A-24 (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) nebo dvě až čtyři 450 l PTB typu PTB-450 (max. 4 ks), přepravované na dvou vnitřních párech křídleních závěsníků

 

TTD:  
Ø nosného rotoru: 17,30 m
Ø ocasního rotoru: 3,91 m
Rozpětí křídla: 6,66 m
Celková délka: 21,35 m
Délka trupu: 17,51 m
Výška: 3,97 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 11 500 kg
Max. rychlost: 320 km/h
Praktický dostup: ?
Max. dolet: ?

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 21.12.2014