Typ:  pokročilá modifikace obojživelného protiponorkového vrtulníku typu Mi-14PL (Haze A)

Určení:  vyhledávání a ničení ponorkových plavidel protivníka

Odlišnosti od modelu Mi-14PL (Haze A):

- instalace pátracího-zaměřovacího komplexu typu Osminog, který se sestává z radiolokátoru typu Osminog (Splash Drop), ponorného sonaru typu VGS-3 Ros-V (Lamb Tail), radiopřijímače typu APA-100 Pachra a palubního počítače typu STS-VM, na místo pátracího-zaměřovacího komplexu typu 7071 Kalmar, který se sestává z počítače typu Landyš, radiolokátoru typu Iniciativa-2M (Short Horn), hydroakustická stanice typu VGS-2 Oka (Stork Tail) s ponorným sonarem typu Pribor-10 a hydroakustická stanice typu Baku s radiopřijímačem typu SPARU-55 Pamir (Mad Gear)

Historie:  Protože mnohé komponenty pátracího-zaměřovacího komplexu typu 7071 Kalmar obojživelného protiponorkového vrtulníku typu Mi-14PL (Haze A), který se stal v roce 1973 součástí výrobního programu závodu č.387 z Kazaně, bylo možné považovat za morálně zastaralou techniku, v roce 1973 padlo rozhodnutí, aby byl tento stroj vybaven pátracím-zaměřovacím komplexem typu Osminog, vzešlým z programu palubního protiponorkového vrtulníku typu Ka-27 (Helix A). Závodní zkoušky takto modifikovaného Mi-14PL (Haze A), který vešel ve známost jako Mi-14PLM (Haze A), se rozeběhly v prosinci roku 1975 a byly úspěšně završeny v roce 1979. Protože vrtulník typu Mi-14PLM (Haze A) nevzbudil zájem ze strany VMF, nebyl sériově vyráběn. Důvodem odmítavého postroje k modernizovanému Mi-14PLM (Haze A) se zřejmě staly rychlé pokroky ve vývoji palubního protiponorkového vrtulníku typu Ka-27 (Helix A). I přesto tento model létal v barvách Sovětského VMF v počtu nejméně šesti exemplářů. Svůj veřejný debut si modernizovaný Mi-14PLM (Haze A) odbyl v roce 1989 na airshow v Chodynce. Po rozpadu SSSR si Ruské VMF ponechalo čtyři tyto stroje. Poslední z nich přitom dolétal v roce 1997. Druhým postsovětským provozovatelem modernizovaného Mi-14PLM (Haze A) se stalo Ukrajinské námořnictvo. Ukrajinské námořnictvo přitom po Sovětském VMF, resp. po Černomořské flotile VMF, zdědilo dva tyto stroje.

Verze:  -

Vyrobeno:  nejméně šest exemplářů

Uživatelé:  Rusko  (4 ks), SSSR a Ukrajina (2 ks)

Posádka:    dva piloti, navigátor-operátor a palubní technik

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Izotov TV3-117M s max. výkonem po 1 950 hp

Radar:        pátrací impulsní dopplerovský radiolokátor typu Osminog (Splash Drop) s dosahem 180 km, instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím na břichu špice trupu. Tento typ radiolokátoru slouží pro navigaci a vyhledávání a sledování hladinových cílů.

Vybavení:  - ponorný sonar typu VGS-3 Ros-V (Lamb Tail)      

                   - radiolokační bóje typu Poplavok-1A, které usnadňují navigaci do oblasti shozu torpéda nebo hlubinných pum v noci a za ztížených meteorologických podmínek. Ty jsou přepravovány ve schránce umístěné v zadní části nákladové kabiny. Na místo schránky s bójemi typu Poplavok-1A lze do zadní části nákladové kabiny tohoto stroje umístit schránku s denními signálními pumami typu OMAB-25-12D či OMAB-25-8D nebo nočními signálními pumami typu OMAB-25-8N.

                  - hydroakustická stanice sestávající se z radioradiopřijímače typu A-100 Pachra s pracovní frekvencí 49,2 až 53,4 MHz a nákladu 36-ti akustických bóji typu RGB-NM (Rook Egg) (s hmotností 13,5 kg, délkou 1 m a detekčním dosahem 1 až 5 km) nebo RGB-NM1 Žeton (s detekčním dosahem 3 až 8 km). Akustické bóje jsou přepravovány uvnitř kazet, které se umisťují, do trupové pumovnice (na místo výzbroje). Zatímco při letu ve výšce 100 m je přijímač typu A-100 schopen přijímat signál z akustických bojí nacházejících se ve vzdálenosti do 100 km, při letu ve výšce 1 000 km jeho dosah činí 90 až 115 km.

                  - vlečný detektor magnetických anomálií (MAD) typu APM-60 Orša nebo APM-73V Bor-1V. Válcovitý dielektrický kryt detektoru MAD je umístěn na konci 36 m dlouhého lana, které se odvíjí z navijáku instalovaného uvnitř zadní části nákladové kabiny. V klidové pozici je pouzdro detektoru MAD uchyceno k břichu zadní části trupu, v oblasti pod ocasním nosníkem. Zatímco demagnetizované ponorky tohoto zařízení dokáže odhalit na vzdálenost 180 až 300 m, nedemagnetizované ponorky je schopno detekovat na vzdálenost 1 km.

Výzbroj:    - pátrací-útočná konfigurace: dvě kazety s celkem 36-ti (2 x 18 ks) akustickými bójemi typu RGB-NM Činara (Rook Egg) nebo RGB-NM-1 Žeton, přepravované uvnitř trupové pumovnice

                  - útočná konfigurace: jedno naváděné torpédo typu AT-1M, VTT-1 Striž či APR-2 Jastreb, náklad hlubinných pum do celkové hmotnosti 2 000 kg (osm 120 kg hlubinných pum typu PLAB-250-120 Lastočka, kazety s pěti hlubinnými pumami typu PLAB-50-64 o hmotnosti 62 kg nebo kazety s 25-ti hlubinnými pumami typu PLAB-MK o hmotnosti 7,45 kg), nebo jedna jaderná hlubinná puma typu 5F48 (SK-1) Skalp o hmotnosti 1 600 kg a síle 1 kt, přepravovaná uvnitř trupové pumovnice

poslední úpravy provedeny dne: 11.12.2016