Mil Mi-8AMTŠ-VA

Typ:  speciální modifikace středně těžkého transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8AMTŠ-V (Hip L) uzpůsobená pro činnost v arktických oblastech

Určení:  přeprava osob a nákladu, hlídková činnost, pátrací-záchranná činnost a odsun raněných v arktických oblastech

Odlišnosti od modelu Mi-8AMTŠ-V (Hip L):

- instalace modifikované pomocné palubní energetické jednotky (APU) typu TA-14-130-08 s prodlouženou povolenou dobou chodu z 30-ti min na 5 h

- instalace startéru, který dokáže nahodit pohonné jednotky při teplotách do -60°

- instalace modifikovaného palubního topení. Palubní topení tohoto modelu vytápí ohřátým vzduchem nejen pilotní kabinu a nákladový prostor, ale i motorovou sekci, transmisní systém a olejový systém, a je instalováno uvnitř samostatné gondoly uchycené k pravoboku trupu, na úrovni stropu kabiny, a ve směrem dopředu protažené gondole pravé palivové nádrže. Naproti tomu instalace palubního topení modelu Mi-8AMTŠ-V se nachází pouze v samostatné gondole, která je uchycena k pravoboku trupu, na úrovni stropu kabiny.

- obložení interiéru pilotní i nákladové kabiny vrstvou nehořlavé tepelné izolace. Tepelnou izolaci u tohoto modelu obdržely i některé palubní agregáty.

- modifikovaný hydraulický systém instalací teflonových hadic

- instalace úchytů pro přídavné palivové nádrže na bocích trupu, přímo před hlavním podvozkem. V konfiguraci se dvěma PTB na bocích trupu a dvěma PTB uvnitř nákladové kabiny pohonné jednotky tohoto modelu disponují 4 800-ti kg paliva.

- instalace otočného pouzdra elektro-optického pozorovacího systému po levoboku břicha přední části trupu, na úrovni postranního odsuvného okénka pilotní kabiny

- modifikované přístrojové vybavení pilotní kabiny. Uvnitř pilotní kabiny tohoto modelu se nacházejí ověřené klasické mechanické přístroje. Ty doplňuje pouze klávesnice systému pro plánování misí FMS a jeden multifunkční displej (MFD) s vnitřním elektrickým ohřevem, který zobrazuje informace ze satelitního navigačního systému a meteorologického radiolokátoru. Důvodem instalace zastaralých mechanických přístrojů a nikoliv displejů na bázi tekutých krystalů se stal požadavek na teplotních odolnost do -70°C.

- instalace modifikovaného navigačního vybavení. Součástí navigačního vybavení tohoto modelu se mimo jiné stal digitální autopilot typu PKV-8, zdvojený systém družicové navigace, digitální navigační systém typu CNS-2 s digitální mapou a speciální inerční systém typu BINS-SP-1, který je schopen určit aktuální polohu i po předchozí ztrátě satelitního signálu.

- instalace modifikovaného spojovacího vybavení. Spojovací vybavení tohoto modelu má pracovní frekvenci v rozsahu 2 až 400 MHz.

- modifikované venkovní a vnitřní osvětlení pro použití brýlí nočního vidění

- rozšířené palubní vybavení o kuchyňské zařízení (elektrický ohřívač a varná konvice) a speciální arktickou individuální a skupinovou záchrannou výstroj. Posádka tohoto modelu má k dispozici záchranné obleky umožňující přežít ve vodě po dobu nejméně 12-ti h.

- rozšířené palubní vybavení o demontovatelné podvozkové lyže. Díky nim tento model může přistávat i na ploše pokryté silnou vrstvou sněhu.

- absence odlučovačů prachových částic vestavěných do čela lapačů vzduchu pohonných jednotek

- absence pravých odsuvných dveří nákladové kabiny (na jejich pozici se nachází nouzový výstup s kulatým okénkem)

- instalace schůdků pod zachovanými levými postranními odsuvnými dveřmi nákladové kabiny

- instalace dvoudílných záďových nákladových vrat s dalšími vstupními dveřmi (s kulatým okénkem) v ose, přímo pod ocasním nosníkem, na místo hydraulicky ovládaných jednodílných výklopných (směrem dolů) nákladových vrat

Historie:  Na počátku 21. století se do středu pozornosti Ruské vlády dostala Arktida, a to ne náhodou. Nehostinná Arktida je totiž bohatá na nerostné suroviny, zejména pak na ropu a zemní plyn. Dle odhadů se pod dnem Severního letového oceánu nalézá až 22 % neobjevených zásob ropy. A právě ropa je hlavním zdrojem příjmu pro Ruskou státní kasu. Rusko má sice osmé největší zásoby ropy, při stávajícím tempu těžby je však může vyčerpat do pouhých 22-ti let. Protože si území Arktidy nárokuje též Kanada, USA, Norsko, Finsko, Island a Dánsko, Rusko začalo v posledních letech posilovat svou vojenskou přítomnost na Arktidě, a to obnovováním starých a zakládáním nových vojenských základen na ostrovech v Severním letovém oceánu, zakládáním specializovaných vojenských útvarů pro činnost v severských oblastech a přípravou ruských ozbrojených sil na případný konflikt na dálném severu. Vojenské operace za Severním polárním kruhem se ale neobejdou bez speciálního vybavení a výstroje. Většinu plochy Arktidy totiž zabírá Severní letový oceán, který je povětšinu roku buďto zamrzlý nebo plný plovoucích ker. Zatímco v letních měsících se zde teploty pohybují v průměru od -10°C do +10°C, průměrná teplota v zimních měsících na Arktidě činí -34°C až 0°C. Teploty zde však často padají i pod -50°C. Mezi techniku, která byla vyprojektována speciálně pro činnost v arktických oblastech, lze řadit též středně těžký transportní vrtulník typu Mi-8AMTŠ-VA. Zmíněný arktický speciál vychází z vrtulníku typu Mi-8AMTŠ-V (Hip L) a vyznačuje se nejen instalací startéru, který dokáže nahodit pohonné jednotky při teplotách do -60°, modifikované APU typu TA-14-130-08 s prodlouženou povolenou dobou chodu z 30-ti min na 5 h, modifikovaného palubního topení a zesílené tepelné izolace, ale i speciálního komunikačního a navigačního vybavení. Posledně uvedené přitom představuje přímou reakci na specifika oblastí za Severním polárním kruhem v podobě absence výrazných navigačních bodů, dlouhých polárních nocí, slabého až ztrácejícího se satelitního spojení a nestálého rádiového spojení. Navigační systém vrtulníku typu Mi-8AMTŠ-VA proto umožňuje provádět let v automatickém režimu po předem zadané trati, popř. do předem zadaného místa, stejně jako určovat aktuální pozici při absenci satelitního spojení. Možnost instalace dvou PTB na boky trupu dvou PTB do útrob nákladového prostoru zase tomuto modelu zajistila dolet přes 1 400 km a vytrvalost přes 7 hodin. Vývoj arktického speciálu typu Mi-8AMTŠ-VA byl zahájen v polovině roku 2014. Stavba prototypu tohoto stroje započala v prosinci toho samého roku a probíhala na náklady výrobce v podobě závodu U-UAZ z Ulan-Ude. Prvních pět vrtulníků typu Mi-8AMTŠ-V (Hip L) ověřovací série Ministerstvo obrany pro VVS objednalo v únoru roku 2015. Široké veřejnosti byl projekt arktického speciálu typu Mi-8AMTŠ-VA poprvé prezentován v červnu roku 2015 na výstavě Armija-2015 v podobě zmenšeného modelu. Kontrolní letové zkoušky prototypu vrtulníku typu Mi-8AMTŠ-VA byly završeny dne 19. listopadu 2015 a potvrdily shodu technických parametrů s požadavky Ministerstva obrany. V rámci kontrolních zkoušek tohoto stroje byly ověřeny nejen vzletové a přistávací charakteristiky, ovladatelnost, obratnost a dolet a spotřeba paliva s různým užitečným zatížím, ale i činnost všech palubních systémů. Obzvlášť důkladně byla prověřována činnost palubního vybavení, které nebylo instalováno na žádných předchozích verzích vrtulníku typu Mi-8 (Hip). Konkrétně přitom šlo o speciální vybavení pro činnost v arktických oblastech. VVS byl první vrtulník typu Mi-8AMTŠ-VA oficiálně předán dne 25. listopadu 2015. Zmíněný stroj byl z politických důvodů prezentován jako pátrací-záchranný a byl opatřen výraznými červenými doplňky usnadňujícími jeho nalezení při havárii. Z toho samého důvodu měly vrtulníky Mi-8AMTŠ-VA při všech veřejných prezentacích, kterých se zúčastnily do dnešních dnů, demontovány nosníky se zbraňovými závěsníky a jednotlivé komponenty obranného komplexu typu Vitebsk. V listopadu roku 2016 převzalo svůj první Mi-8AMTŠ-VA též VMF. První vrtulníky typu Mi-8AMTŠ-VA byly dislokovány na základně Zapoljarje, která se nachází na Dálným východě nedaleko města Tiksi. Další vrtulníky tohoto typu se účastní vojskových zkoušek. Vojskové zkoušky vrtulníku typu Mi-8AMTŠ-VA probíhají na Kamčatce a měly by být završeny v polovině roku 2018. Teprve až poté bude tento model oficiálně zařazen do výzbroje VVS a VMF. Tímto se vrtulník typu Mi-8AMTŠ-VA stane vůbec prvním operačním vrtulníkem na světě schopným neomezeně působit bez pozemního zabezpečení (včetně hangáru) v nehostinných severských oblastech. Speciály typu Mi-8AMTŠ-VA budou údajně operovat z nové vojenské základny, která byla vybudována na ostrově Alexandřina zem, nejvíce na západ položeném ostrově souostroví Země Františka Josefa. Do dnešních dnů Ministerstvo obrany Ruska pro VVS a VMF objednalo celkem 18 těchto strojů. Vrtulníky typu Mi-8AMTŠ-VA budou zajišťovat podporu Arktické skupiny vojsk hned v několika úpravách, a to transportní, hlídkové, pátrací-záchranné a sanitní. Výrobní plány počítají též s civilní verzí tohoto stroje. Civilní Mi-8AMTŠ-VA budou obsluhovat severské regióny Ruska a těžařské plošiny a v neposlední řadě též podporovat polární expedice.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp a nejméně pět sériových strojů

Uživatelé:  Rusko (VVS a VMF)

 

 

 

Posádka:    dva piloti a palubní mechanik

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Klimov VK-2500-03 s max. výkonem po 2 000 hp (resp. 2 700 hp v krátkodobém nouzovém režimu) 

Radar:        povětrnostní radiolokátor typu 8A813S Kontur-10S s mechanicky natáčenou štěrbinovou anténou, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radaru slouží k navigaci a sledování nebezpečných meteorologických jevů. Nebezpečné meteorologické jevy přitom dokáže detekovat (v automatickém režimu) na vzdálenost 150 km. V případě turbulence jeho detekční dosah (v automatickém režimu) činí 100 km. Zatímco město (o velikosti Velkého Novogrodu) je tento typ radiolokátoru schopen detekovat na vzdálenost 150 až 200 km (při letu ve výšce 7 000 m), hladinové plavidlo o hmotnosti 2 000 t na vzdálenost 50 až 70 km (při letu ve výšce 3 000 m), pobřeží na vzdálenost 250 km (při letu ve výšce 7 000 m).

Kapacita:    36 osob, 12 ležících raněných s jedním ošetřovatelem nebo náklad do celkové hmotnosti 4 000 kg, přepravovaný uvnitř nákladového prostoru s rozměry 5,34 m x 2,34 m x 1,80 m, nebo náklad do celkové hmotnosti 4 000 kg, přepravovaný ve vnějším podvěsu

Vybavení:   obranný komplex typu L370L8 Vitebsk sestávající se z výstražného UV protiraketového systému typu L370-2-01 (dva páry tandemově uspořádaných senzorů instalované na koncích postranních trupových nosníků zbraňových závěsníků), směrového IČ rušiče typu L370-5 (po jedné otočné kulovité hlavici pod oběma konci postranních trupových nosníků zbraňových závěsníků a pod ocasním nosníkem) a šesti výmetnic klamných cílů typu UV-26M (po třech na obou bocích zadní části trupu, přímo za hlavním podvozkem)

Výzbroj:     dva pohyblivé kulomety, instalované po jednom za postranními dveřmi nákladového prostoru a v nouzovém průlezu vetknutém do záďových nákladových vrat, a podvěsná výzbroj, přepravovaná na šesti závěsnících nacházejících se pod odnímatelnými postranními trupovými nosníky z trubkové příhradoviny – čtyřnásobné raketnice s PTŘS typu 9M114 nebo 9M120 Ataka raketového kompletu typu 9K113M Šturm-VM (AT-9 Spiral), raketové bloky typu B-8V20 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm), střelecké kontejnery typu UPK-23-250 (jeden dvouhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů) a neřízené pumy do hmotnosti 500 kg

 

 

TTD:  
Ø nosného rotoru: 21,29 m
Ø ocasního rotoru: 3,91 m
Celková délka: 25,35 m
Délka trupu: 18,22 m
Výška: 4,76 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 13 000 kg
Max. rychlost: 250 km/h
Praktický dostup: 4 500 m
Max. dolet: 1 420* km

 

 

* se dvěma vnějšími a dvěma vnitřními PTB, resp. 1 200 km s dvěma vnějšími a jednou vnitřní PTB a 800 kg nákladu, resp. 980 km se dvěma vnějšími PTB a 1 500 kg nákladu, resp. 540 km bez PTB a 2 900 kg nákladu

 

Poslední úpravy provedeny dne: 29.8.2017