Mil Mi-24VD

Typ:  experimentální modifikace taktického útočného/výsadkového vrtulníku typu Mi-24V (Hind E)

Určení:  prověření efektivity kulometního střeliště sloužícího pro obranu zadní polosféry

Odlišnosti od modelu Mi-24V (Hind E):

- instalace bohatě zaskleného kulovitého střeliště s jedním pohyblivým manuálně obsluhovaným 12,7 mm kulometem typu NSVT-12,7 Útjos, který slouží pro obranu zadní polosféry, na břichu trupu, přímo za šachtami hlavního podvozku (zmíněné střeliště je propojeno nízkým a úzkým tunelem s nákladovou kabinou)

Historie:  V průběhu nasazení bitevních-výsadkových vrtulníků řady Mi-24 (Hind) v konfliktu v Afghánistánu vyplavala na povrch celá řada nedostatků těchto strojů. Jedním z nich se stala i vysoká zranitelnost ze zadní polosféry. Okolo celých 48-ti % poškození, které zde tyto stroje utržily nepřátelskou palubou ze země, totiž připadalo právě na zadní polosféru. Z tohoto důvodu ASV začalo později ke krytí operací vrtulníků řady Mi-24 (Hind) používat ozbrojené transportní vrtulníky typu Mi-8 (Hip), do jejichž záďových vrat byl vetknut pohyblivý výsuvný dvouhlavňový 23 mm kanón. Protože toto bylo možné považovat za více než nouzové řešení, v roce 1985 konstrukční tým OKB M.L. Mila opatřil jeden řadový Mi-24V (Hind E) (rudá 43) obranným kulometným střelištěm pro zadní polosféru. Zmíněné střeliště přitom vestavěl do rozšířeného vstupu do přístrojové sekce s radiovybavením, který se nacházel přímo za šachtami hlavního podvozku, resp. přímo pod ocasním nosníkem. Původní plány počítaly se zástavbou dálkově ovládané otočné věže. S největší pravděpodobností mělo přitom jít o další věž typu USPU-24. Protože se ale konstrukčnímu týmu OKB M.L. Mila nepodařilo uspokojivě vyřešit problémy se zaměřováním takové zbraně, nakonec dal přednost podstatně jednoduššímu řešení v podobě manuálně obsluhovaného pohyblivě lafetovaného 12,7 mm kulometu typu NSVT-12,7 Útjos. Obranné střeliště se zmíněným kulometem mělo kulovitý tvar a bylo bohatě zaskleno. Jeho interiér byl přístupný tunelem z nákladové kabiny. Zmíněný tunel byl ale natolik nízký a úzký, že se jim střelec musel doslova proplazit. O moc pohodlnější nebyl ani interiér vlastního střeliště. V něm totiž střelec seděl na improvizované sedačce čelem proti směru letu s nohama vsunutýma do gumotextilních nohavic, které vystupovaly ven. Za úplně dořešené ale nebylo možné považovat ani podávání nábojů. Kulomet typu NSVT-12,7 Útjos měl totiž k dispozici pouze dva postranní bubnové zásobníky s pouhými cca 300 náboji. Zkoušky takto modifikovaného Mi-24V (Hind E) (rudá 43), který vešel ve známost jako Mi-24VD, se nakonec omezily jen na nevelký počet letů. Zástavba zmíněného střeliště totiž sebou přinesla výrazný posun aerodynamického těžiště, vzrůst již tak vysoké hmotnosti a v neposlední řadě též vzrůst aerodynamického odporu. V jeho interiéru se navíc hromadily v neúnosném množství motorové spaliny. Velmi špatná přístupnost komplikovala nouzové opuštění. Případná havárie nebo nouzové přistání by tak střelce zcela jistě stála život. Ten díky velmi stísněnému prostoru nemohl mít na sobě ani padák. Jeho nohy, které vyčnívaly ven z kopule, navíc nebyly nikterak chráněny. Proto byly výborným cílem pro ostřelovače. Z tohoto důvodu se obranné střeliště s 12,7 mm kulometem typu NSVT-12,7 Útjos na dalších vrtulnících řady Mi-24 (Hind) již nerozšířilo.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového Mi-24V)

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:    pilot, operátor zbraňových systémů/druhý pilot, palubní mechanik (jeho přítomnost na palubě ale nyní nutná) a střelec

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Izotov TV3-117V s max. výkonem po 2 200 hp

Kapacita:    8 výsadkářů, 4 nosítka s raněnými nebo náklad do celkové hmotnosti 1 500 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 2,83 m x 1,46 m x 1,20 m, nebo náklad do celkové hmotnosti 2 000 kg, přepravovaný ve vnějším podvěsu pod trupem

Vybavení:   - zaměřovací: jeden optický střelecký-bombardovací zaměřovač typu ASP-17V (jeho instalace se nachází na pracovišti pilota), jeden optický střelecký-bombardovací zaměřovač typu KS-53 zaměřovacího systému typu KPS-53AV (jeho instalace se nachází na pracovišti zbraňového operátora), elektro-optický zaměřovací systém typu Raduga-Š sestávající se z TV kamery pracující i za nízké úrovně osvětlení a IČ senzoru (instalace optiky tohoto systému se nachází za okénky vetknutými do čela krytu zásobníku kulometných nábojů umístěného na břichu špice trupu, vpravo od střelecké věže) a rádiová-povelová jednotka, která slouží k předávání naváděcích povelů letící PTŘS (její anténa se nachází uvnitř vřetenovitého krytu umístěného na břichu špice trupu, vlevo od střelecké věže)

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-1P Parol (dvě nevelké trojúhelníkové antény umístěné po jedné na hřbetu překrytu kabiny posádky a pod zakončením ocasního nosníku), výstražný RL systém typu SPO-15LM (L006) Berjoza (toto zařízení využívá trojici antén, z nichž dvě se nacházejí na bocích přední části trupu, přímo za přední kabinou s pracovištěm operátora nebo přímo před vraty nákladového prostoru, a jedna na odtokové hraně SOP) a čtyři výmetnice 32-ti klamných IČ/RL cílů typu ASO-2V-02 (jejich instalace se nachází pod ocasním nosníkem)

Výzbroj:   jeden pohyblivý čtyřhlavňový 12,7 mm rotační kulomet typu JakB-12,7 (9A624) se zásobou 1 470 nábojů, instalovaný v otočné dálkově ovládané střelecké věži typu USPU-24 (s odměrem ±60°, elevací +20° a depresí -40°) nacházející se pod špicí trupu, jeden pohyblivý jednohlavňový 12,7 mm kulomet typu NSVT-12,7 Útjos se zásobou cca 300 nábojů, instalovaný v manuálně obsluhovaném střelišti nacházejícím se pod ocasním nosníkem, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 400 kg, přepravovaná na třech párech podkřídlových závěsníků (ten poslední je vyhrazen pro dvojnásobné odpalovací lišty PTŘS) – PTŘS typu 9M114 protitankového raketového kompletu 9K113 Šturm-V (AT-6 Spiral) (max. 4 až 8 ks), raketové bloky typu UB-32A-24 (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks), B-8V-20 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 4 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24 (max. 2 ks), kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (jeden dvojhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů) (max. 2 ks), zbraňové kontejnery typu GUV (jeden 30 mm granátomet typu AGS-17 Plamja se zásobou 300 nábojů nebo sestava jednoho čtyřhlavňového 12,7 mm rotačního kulometu typu JakB-12,7 se zásobou 750 nábojů a dvou čtyřhlavňových 7,62 mm rotačních kulometů typu GŠG-7,62 se zásobou 3 400 nábojů) (max. 2 ks), submuniční kontejnery typu KMGU-2 (max. 2 ks), 100 kg pumy typu FAB-100 (max. 4 ks), 250 kg pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg pumy typu FAB-500 (max. 2 ks) a 450 l PTB typu PTB-450 (max. 4 ks)

 

 

TTD:  
Ø nosného rotoru: 17,30 m
Ø ocasního rotoru: 3,91 m
Rozpětí křídla: 6,66 m
Celková délka: 21,35 m
Délka trupu: 17,51 m
Výška: 3,97 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup: ?
Max. dolet bez: ?

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 21.12.2014