Mil Mi-24P / Mi-35P (‘Hind F’)

Typ:  pokročilá modifikace taktického útočného-výsadkového vrtulníku typu Mi-24V (Hind E)

Určení:  ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek, ničení tanků a jiných obrněných vozidel protivníka a přeprava výsadku a nákladu a odsun raněných

Odlišnosti od modelu Mi-24V (Hind E):

- instalace střeleckého postu typu NPU-30 s jedním pevným 30 mm dvouhlavňovým kanónem typu GŠ-30K na místo dálkově ovládané otočné střelecké věže typu USPU-24 s jedním pohyblivým čtyřhlavňovým 12,7 mm kulometem typu JakB-12,7 – zatímco instalace střeliště typu NPU-30 se nachází po pravoboku příďové partie trupu, střelecká věž typu USPU-24 byla vetknuta do spodní poloviny špice trupu (zde se nyní nachází instalace zaobleného aerodynamického krytu nepodobného aerodynamickému krytu cvičného modelu Mi-24DU)

- menší zásoba munice (750 ks vs 1 470 ks)

- absence dvoukřídlých dvířek vetknutých do potahu špice trupu, přímo před překrytem předního kokpitu, a čtyř inspekčních krytek, nacházejících se na pravoboku přídě trupu (ty totiž zajišťovaly přístup k podavačům kulometných nábojů)

- instalace modifikovaného krytu optiky zaměřovacího systému Raduga-Š, který se nachází pod špicí trupu, vpravo od podélné osy, s odlišným profilem zadní části (původní kryt modelu Mi-24V by totiž bránil sklopení kanónu při nabíjení)

Historie:  Hlavňová výzbroj bitevních-výsadkových vrtulníků typu Mi-24D (Hind D) a Mi-24V (Hind E) v podobě pohyblivě lafetovaného čtyřhlavňového 12,7 mm rotačního kulometu typu JakB-12,7 (9A624) byla sice velmi efektivní proti živé síle protivníka a lehce bráněným cílům, k ničení těžce pancéřované bojové techniky se však vůbec nehodila. Kromě toho zmíněný kulomet vykazoval nepříliš vysokou spolehlivostí. Při provozu v oblastech s vysokou teplotou vzduchu se navíc jeho hlavně často přehřívaly. Po vypálení pouhých 500-ti ran se pak obvykle zasekl. Odpovědí ze strany OKB M.L. Mila na tuto skutečnost se přitom stal model Mi-24P (Hind F), který nebyl ničím jiným, než modifikací vrtulníku typu Mi-24V (Hind E) s instalací dvouhlavňového 30 mm kanónu typu GŠ-30K. Ten přitom konstrukční tým OKB M.L. Mila pro vrtulník typu Mi-24P (Hind F) převzal od podzvukového útočného letounu typu Su-25 (Frogfoot A). Protože pohyblivou lafetaci kanónu typu GŠ-30K v otočné věži nacházející se pod špicí trupu, jak tomu bylo u kulometu typu JakB-12,7, zcela vylučovaly jeho velké rozměry spolu se značným zpětným rázem, konstrukční tým OKB M.L. Mila jej nakonec uchytil napevno k pravému boku příďové partie trupu. Piloti „kanónového“ modelu Mi-24P (Hind F) proto museli při střelbě na cíl, na rozdíl od pilotů „kulometných“ modelů Mi-24D (Hind D) a Mi-24V (Hind E), mířit celým vrtulníkem, obdobně jako piloti stíhacích letounů. Do prací na projektu vrtulníku typu Mi-24P (Hind F) se přitom OKB M.L. Mila pustila již v roce 1974, tedy ještě za před završením státních zkoušek obou zmíněných „kulometných“ verzí. První prototyp „kanónového“ Mi-24P (Hind F) vznikl přestavbou sériového Mi-24D (Hind D) ve starším výrobním provedení, které se vyznačovalo absencí prachových filtrů typu PZU, a do oblak se poprvé vydal v roce 1975. Zkoušky tohoto stroje se neobešly bez obtíží. Oblaka povýstřelových zplodin kanónu totiž omezovaly ve výhledu operátora a poškozovaly zasklení překrytu jeho kabiny, stejně jako nátěr přiléhajícího potahu. Kanón prototypu druhého, jehož základem se zase stal Mi-24D (Hind D) v pozdějším výrobním provedení nebo Mi-24V (Hind E), proto obdržel nové hlavně s prakticky dvojnásobnou délkou. Jejich ústí nyní přesahovalo přes zaoblenou „špici“ trupu a navíc bylo opatřeno mohutnými úsťovými brzdami. Naproti tomu hlavně kanónu typu GŠ-30K prototypu prvního ústily přibližně na úrovni zadní části krytu se zaměřovací optikou. Potíže ale činil též značný zpětný ráz této zbraně, neboť ji vytrhával ze závěsu. Kromě toho byl původcem trhlin na potahu. Trhliny v úchytech kanónu typu GŠ-30K se přitom objevovaly dokonce už po pouhých 1 000 výstřelech. Zmíněné problémy vymizely až po vestavbě dalších dvou žeber pod dveře do zadní kabiny. Potíže s kompatibilitou kanónu typu GŠ-30K s palubními systémy ale vrtulníku typu Mi-24P (Hind F) nakonec neumožnily vstoupit do sériové výroby dříve než v dubnu roku 1981. Ve výrobním programu závodu č.116 (nyní Progress) z Arseněva, který se zabýval výhradně plněním státních zakázek, se vrtulník typu Mi-24P (Hind F) nacházel do roku 1989. Poté jej na lince zmíněného podniku vystřídal model Mi-24VP (Hind E mod.), který se vyznačoval instalací pohyblivého 23 mm kanónu typu GŠ-23L. Vrtulník typu Mi-24P (Hind F) se ale stal též součástí výrobního programu závodu č.168 (nyní Rostvertol) z Rostova na Donu. Zde se však vyráběly výhradně exportní stroje. Zatímco vrtulníky typu Mi-24P (Hind F), které byly určeny na vývoz do států Varšavské smlouvy, nesly identické označení jako ty pro Sovětské vzdušné síly, ty, co byly vyhrazeny pro zákazníky z řad zemí třetího světa, byly známy jako Mi-35P. Díky průtahům se zaváděním bitevních vrtulníků nové generace do sériové výroby v podobě typu Mi-28N (Havoc B) a Ka-52 (Hokum B) a také díky neutuchajícímu zájmu ze strany zákazníků se vrtulník typu Mi-35P (Hind F) ve výrobním programu závodu Rostvertol nakonec udržel až do dnešních dnů. Do výzbroje ASV byl přitom vrtulník typu Mi-24P (Hind F) zařazen v roce 1982. Přestože piloti těchto strojů museli při použití hlavňové výzbroje mířit celým vrtulníkem, velmi rychle si je oblíbili. Zmíněné omezení totiž plně kompenzovala vysoká spolehlivost a značná účinnost kanónu typu GŠ-30K.

Verze:

Mi-24P (Hind F) – základní sériově vyráběná modifikace vrtulníku typu Mi-24P (Hind F). Tento model byl vyráběn pro potřeby domácích vzdušných sil a vzdušných sil států Varšavské smlouvy.

Mi-35P (Hind F) – exportní modifikace vrtulníku typu Mi-24P (Hind F) se zjednodušeným avionickým vybavením. Tento model byl vyráběn pro politicky méně spolehlivé zákazníky z řad zemí třetího světa.

Mi-35P (odlehčený) – pokročilá modifikace vrtulníku typu Mi-35P (Hind F) s „pevným“ nezatahovatelným podvozkem na místo podvozku zatahovatelného a modifikovaným pomocným křídlem s menším rozpětím (5,06 m vs 6,66 m) a čtyřmi zbraňovými závěsníky ve spod (na místo šesti). Oba páry zbraňových závěsníků tohoto modelu jsou umístěny ve větší vzdálenosti od sebe a navíc jsou opatřeny integrálními navijáky, za jejichž pomoci lze pod ně umisťovat výzbroj i v polních podmínkách. Podvozek a křídlo byl přitom pro tento model převzat od vrtulníku typu Mi-35M (Hind J). Jediným provozovatelem takto modifikovaného Mi-35P (Hind F) se stal Kypr. V roce 2001 závod Rostvertol z Rostova na Donu vzdušným silám Kypru dodal celkem 12 těchto strojů (č. 811 až 822). Všechny zmíněné vrtulníky byly zařazeny do stavu 450. letky s domovskou základnou Paphos. Jeden z nich byl ale již dne 5. července 2006 zničen při havárii. Zbylých 11 prošlo, v letech 2007 až 2008, generální opravou v prostorách rostovského závodu Rostvertol.

Vyrobeno:  dva prototypy (vznikly konverzí sériových Mi-24D a Mi-24V) a 635+ sériových strojů

Uživatelé: Afghánistán, Alžír, Angola, Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Indonésie, Kazachstán, Kypr, Maďarsko, Mexiko, Moldava, Myanmar, NDR, Nigérie, Peru, Rusko, Srí Lanka, SRN, SSSR, Ukrajina, Uzbekistán a USA

Posádka:    pilot, operátor zbraňových systémů/druhý pilot a palubní mechanik (jeho přítomnost na palubě ale nyní nutná)

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Izotov TV3-117V s max. výkonem po 2 200 hp

Kapacita:   8 výsadkářů, 4 nosítka s raněnými nebo náklad do celkové hmotnosti 1 500 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 2,83 m x 1,46 m x 1,20 m, nebo náklad do celkové hmotnosti 2 000 kg, přepravovaný ve vnějším podvěsu pod trupem

Vybavení:   - zaměřovací: jeden optický střelecký-bombardovací zaměřovač typu ASP-17V (jeho instalace se nachází na pracovišti pilota), jeden optický střelecký-bombardovací zaměřovač typu KS-53 zaměřovacího systému typu KPS-53AV (jeho instalace se nachází na pracovišti zbraňového operátora), elektro-optický zaměřovací systém typu Raduga-Š (instalace optiky tohoto systému se nachází za okénky vetknutými do čela krytu vystupujícího z břicha špice trupu, vpravo od střelecké věže) a rádiová-povelová jednotka, která slouží k předávání naváděcích povelů letící PTŘS (její anténa se nachází uvnitř vřetenovitého krytu umístěného na břichu špice trupu, vlevo od střelecké věže)

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-1P Parol (dvě nevelké trojúhelníkové antény umístěné po jedné na hřbetu překrytu kabiny posádky a pod zakončením ocasního nosníku), výstražný RL systém typu SPO-15LM (L006) Berjoza (toto zařízení využívá trojici antén, z nichž dvě se nacházejí na bocích přední části trupu, přímo před vraty nákladového prostoru, a jedna na odtokové hraně SOP), IČ rušič typu L166V-11E Ispanka (‘Hot Brick’) (nevelký válcovitý kryt tohoto systému se nachází na hřbetu trupu, přímo za kapotou APU typu Al-9V) a šest výmetnic 32-ti klamných IČ/RL cílů typu ASO-2V-02 (dva bloky se třemi výmetnicemi uchycené po jednom k oběma bokům trupu, přímo za pomocným křídlem)

Výzbroj:    jeden nepohyblivý dvouhlavňový 30 mm kanón typu GŠ-30K se zásobou 750 nábojů, instalovaný v „pevném“ střeleckém postu typu NPU-30 (U-280) uchyceném k pravému boku příďové partie trupu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 400 kg, přepravovaná na třech párech podkřídlových závěsníků (ten poslední je vyhrazen pro dvojnásobné odpalovací lišty PTŘS) – PTŘS typu 9M114 protitankového raketového kompletu 9K113 Šturm-V (AT-6 Spiral) (max. 8 ks), raketové bloky typu UB-32A-24 (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks), B-8V-20 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 4 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24 (max. 2 ks), kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (jeden dvojhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů) (max. 2 ks), zbraňové kontejnery typu GUV (jeden 30 mm granátomet typu AGS-17 Plamja se zásobou 300 nábojů nebo sestava jednoho čtyřhlavňového 12,7 mm rotačního kulometu typu JakB-12,7 se zásobou 750 nábojů a dvou čtyřhlavňových 7,62 mm rotačních kulometů typu GŠG-7,62 se zásobou 3 400 nábojů) (max. 2 ks), submuniční kontejnery typu KMGU-2 (max. 2 ks), 100 kg pumy typu FAB-100 (max. 4 ks), 250 kg pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg pumy typu FAB-500 (max. 2 ks) a 450 l PTB typu PTB-450 (max. 4 ks)

Poslední úpravy provedeny dne: 21.12.2014