ENIKS T23 Eleron-3

Miniaturní víceúčelový bezpilotní vzdušný prostředek krátkého doletu typu T23 Eleron-3 z dílny společnosti ENIKS slouží k průzkumu a pozorování pozemního bojiště, vyhledávání, sledování, identifikování a zaměřování pozemních cílů, řízení dělostřelecké a raketové palby, hlídkové činnosti, monitorování oblastí, vzdušnému snímkování a mapování oblastí. UAV typu Eleron-3 lze ale používat též k inspekcím ropovodů, plynovodů a vedení vysokého napětí či monitorování silniční dopravy a mimořádných událostí. Zmíněný stroj má krátký hranatý trup s obdélníkovým průřezem, mohutné hornoplošně uspořádané šípové křídlo s hloubkou odpovídající takřka celé délce trupu a vysokou štíhlou svislou ocasní plochu s lichoběžníkovým tvarem. Pohon UAV typu Eleron-3 obstarává jeden elektromotor. Zmíněný motor roztáčí jednu dvoulistou vrtuli v tlačném uspořádání, která se nachází na zádi trupu. Užitečné zatížení UAV typu Eleron-3 je instalováno v přídi trupu. Díky instalaci satelitního navigačního systému UAV typu Eleron-3 dokáže za pomoci palubního vybavení odhalené objekty zaměřit s velmi vysokou přesností. Zmíněný stroj startuje z přenosného skládacího gumičkového katapultu typu T23P a přistává na padáku (k jeho vypuštění dochází ve výšce 30 m). Díky kompaktní konstrukci lze UAV typu Eleron-3 přepravovat v kontejneru s rozměry 0,90 x 0,50 x 0,12 m. Zmíněný stroj může působit autonomně nebo být řízen operátorem z pozemní řídící stanice. Díky malým rozměrům a elektrickému pohonu má UAV typu Eleron-3 velmi malou optickou, akustickou a radiolokační signaturu. Součástí celého komplexu typu Eleron-3, který je řešen jako přenosný, je UAV typu T23, pozemní řídící stanice typu T23U, startovací katapult typu T23P a souprava náhradních dílů. Obsluhu zmíněného komplexu zajišťují dvě osoby. Jeho příprava k nasazení od příchodu na místo určení přitom nezabere více než 5 min. Vývoj bezpilotního komplexu typu Eleron-3 byl zahájen v roce 2003. Produkce zmíněného komplexu se rozeběhla v roce 2004. Široké veřejnosti byl bezpilotní komplex typu Eleron-3 poprvé představen v srpnu roku 2005 na moskevské airshow MAKS 2005. Několik měsíců předtím byl zmíněný komplex prezentován ruskému prezidentovi na jedné ze základen pohraniční stráže, která jej využívá k ostraze hranic, v Dagestánu. V roce 2007 byly dva bezpilotní komplexy typu Eleron-3 dodány Avialesoochraně. V dubnu roku 2008 jeden bezpilotní komplex tohoto typu úspěšně prošel zkouškami na polární stanici SP-35. Následně jej zde začali intenzivně využívat k ledovcovému průzkumu. Později se pro bezpilotní komplex typu Eleron-3 našlo uplatnění při vyhledávání prasklin na ledu v okolí další polárních stanic (SP-36 až SP-39). V roce 2009 se bezpilotní komplexy typu Eleron-3 zapojily do manévrů Kavkaz-2009, které se konaly poblíž Novorossijska. Následně byl nevelký počet těchto komplexů zařazen do výzbroje Vzdušných výsadkových vojsk (VDV).

Verze:

T23 – základní modifikace UAV typu T23

T23E – exportní modifikace UAV typu T23

T25 – civilní modifikace UAV typu T23. Tento model vznikl ve dvou subverzích, a to T25D s instalací TV kamery a T25N s instalací IČ kamery. Široké veřejnosti byl UAV typu T25 poprvé prezentován v srpnu roku 2005 na moskevské airshow MAKS 2005.

Eleron-B – modifikace UAV typu T23E s instalací užitečného zatížení v přídi trupu a pod levým kořenem křídla. U modelu T23E se instalace užitečného zatížení nachází pouze v přídi trupu. Pod levý kořen křídla UAV typu Eleron-B lze přitom umístit videokameru, IČ kameru nebo fotoaparát. Kromě toho tento model může sloužit k shozu malého nákladu. Široké veřejnosti byl UAV typu Eleron-B poprvé prezentován na výstavě Kompleksnaja bezopasnost-2011.

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  Rusko (Avialesoochrana, Pohraniční stráž a VDV)

Navádění:   inerciální + rádiové povelové

Pohon:        jeden elektromotor neznámého typu     

Vybavení:   TV kamera, IČ kamera nebo fotoaparát (užitečné zatížení tohoto stroje činí 0,5 kg)

* v konfiguraci s videokamerou, resp. 25 km v konfiguraci s fotoaparátem (v autonomním režimu)