Typ:  speciální modifikace letounu pro fotogrametrické snímkování typu An-30A (Clank A) určená pro ovlivňování počasí

Určení:  iniciování srážek rozprašováním speciálních chemikálií do oblak

Odlišnosti od letounu An-30A (Clank A) v provedení s radarem typu Groza-M30:

- instalace osmi zásobníků granulovaného oxidu uhličitého (suchého ledu) uvnitř nákladové kabiny, na místo fotoaparátů. Zmíněné zásobníky jsou opatřeny tepelnou izolací a jsou umístěny, po čtyřech, podél bočních stěn nákladové kabiny. Každý z nich obsahuje 130 kg suchého ledu. Rozptylovací zařízení suchého ledu je vetknuto do okénka fotoaparátu č.2, které se nachází v ose břicha trupu. Protože bylo v této souvislosti nezbytné z okénka č.2 sejmout sklo, interiér kabiny tohoto modelu se stal nepřetlakovým.

- instalace pracoviště operátorů v zadní části nákladové kabiny

- instalace jednoho páru závěsníků typu BD3-34 na okrajích břicha střední části trupu alá vojenský An-30B. Na zmíněné závěsníky se zavěšují kontejnery typu Vejer s výmetnicemi 26 mm meteopatron typu PV-26 s mikroskopickým jodidem stříbra. Každý z těchto kontejnerů obsahuje 192 meteopatron typu PV-26.

Historie:  V roce 1986 byly celkem dva exempláře letounu typu An-30A (Clank A) s provedení s instalací meteorologického radiolokátoru typu Groza-M30 uzpůsobeny k provádění umělé iniciace srážek. Zmíněné letouny vešly ve známost jako An-30M (Clank) a k umělé iniciaci srážek využívaly speciální chemikálie v podobě granulovaného oxidu uhličitého (suchého ledu) a mikroskopického jodidu stříbra. Lokální rozptýlení velkého množství suchého ledu do atmosféry vede k poklesu teploty, zatímco jodid stříbra iniciuje shlukování ledových částic. Ty se pak stávají natolik těžkými, že se neudrží v oblacích a padají směrem k zemi. V průběhu pádu zmíněné shluky ledu rozmrzají a mění se v dešťové kapky. Jeden gram jodidu stříbra přitom dokáže vytvořit okolo jednoho biliónu dešťových kapek. Zásobníky na granulovaný oxid uhličitý se nacházely uvnitř nákladové kabiny. Zde bylo umístěno hned osm takových zásobníků, každý se 130-ti kg granulovaného oxidu uhličitého. Rozptylovací zařízení zmíněné chemikálie se nacházelo nad okénkem fotoaparátu č.2 zbaveného skla. Mikroskopickým jodidem stříbra byly zase napěchovány 26 mm meteopatrony, které byly vystřelovány ze dvou podvěsných kontejnerů typu Vejer. Každý z těchto kontejnerů přitom obsahoval výmetnice na 192 meteopatron. Jednalo se o zařízení, které bylo používáno vojenským průzkumným modelem An-30B (Clank A) k vystřelování klamných cílů. Konverzí na speciál typu An-30M (Clank), který měl vzletovou hmotnost 22,1 t, operační rychlost 300 až 350 km/h a vytrvalost 5 h a 20 min při letu ve výšce 6 000 m, resp. 4 h a 30 min při letu ve výšce 3 000 m, konkrétně prošly letouny An-30A (CCCP-30027) a An-30A (CCCP-30047). Oba zmíněné stroje se staly součástí letadlového parku Mjačkovského OAO Středooblastního UGA s domovským letištěm Mjačkovo, které se nachází poblíž Moskvy. Speciály typu An-30M měly původně sloužit k „rozhánění“ dešťových oblak komplikujících či bránících testování letecké techniky s urgentním statusem. Nakonec ale byly používány k „rozhánění“ dešťových oblak při konání různých důležitých kulturních akcí a leteckých přehlídek, včetně leteckých přehlídek MAKS pořádaných od roku 1993 v Žukovském. Zatímco letoun An-30M (RA-30027) se v provozu nacházel do roku 2007, provoz letounu An-30M (RA-30047) byl ukončen v roce 2004.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva exempláře (vznikly konverzí sériových An-30A)

Uživatelé:  SSSR/Rusko

Posádka:    ?

Pohon:       dva turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-24VT s max. výkonem po 2 820 hp a jeden pomocný proudový motor typu Tumanskij RU-19A-300 s max. tahem 900 kp

Radar:       povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu Groza-M30, instalovaný pod nevelkým polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední částí trupu, přímo před příďovým podvozkem

Výzbroj:     žádná