Antonov An-12BPC Ciklon     

Typ:  speciální meteorologická výzkumná modifikace středně těžkého taktického transportního letounu typu An-12BP (Cub)

Určení:  výzkum oblačnosti, bouřek, srážek a termodynamických a elektrických vlastností atmosféry za pomoci bezkontaktních metod měření a provádění umělé iniciace srážek (rozprašováním speciálních chemikálií do bouřkových oblak)

Odlišnosti od letounu An-12BP (Cub):

- instalace termodynamického měřícího systému, který se sestává z počítače typu CSV-3M-1KM, elektrického meteorografu typu EM CAO, zařízení pro měření přetížení typu PK, meteorologického výzkumného modulu typu SAMB-70, automatického thermo-anemometru typu ASTA-74, radiovýškoměru typu RV-18Ž a měřiče vlhkosti typu SG-1. Zmíněný systém slouží k měření teploty venkovního vzduchu a její kolísání, rychlosti a kurzu letounu, rychlosti a směru větru, pulzací proudu vzduchu, statického a dynamického tlaku vzduchu, barometrické a skutečné výšky, poryvů větru ve vertikální rovině a přetížení působícího na drak letounu.

- instalace systému pro měření mikrostruktury oblak a srážek, který se sestává ze zařízení pro měření rozměrů částic vody a ledu a zařízení pro měření obsahu vody v oblacích

- instalace meteorologického radiolokačního systému, který se sestává z radiolokátoru pro vertikální skenování atmosféry typu BMR-1 a radiolokátoru typu Groza-26

- instalace PNP metru, který slouží k měření elektrického pole a elektrického náboje letounu

- instalace systému pro zaznamenávání a zpracování naměřených dat, který se sestává ze záznamníku na magnetický pásek typu K60-42, filmové kamery typu AKS-2 a časového synchronizátoru typu SJeO

- modifikovaná špice trupu. Ze špice trupu tohoto modelu vystupuje dlouhý kónický nosník senzorů. Pod kořenem zmíněného nosníku se nachází zaoblený dielektrický kryt antény meteorologického radiolokátoru typu BMR-1 (instalace navigačního radiolokátoru typu ROZ-1 Locija v příďovém „podbradku“ přitom zůstala zachována). Všechny výše uvedené zásahy do konstrukce si ale vyžádaly zredukovat zasklení příďové kabiny navigátora na jeden pár nevelkých postranních hranatých okének (zasklení příďové kabiny navigátora výchozího modelu An-12BP má podobu kompletně zasklené kopule tvořící špici trupu).

- instalace zaobleného dielektrického krytu antény meteorologického radiolokátoru typu Groza-26 z taktického transportního letounu typu An-26 (Curl) na místo ocasní obranné střelecké věže typu DB-65U. Okénka kabiny střelce, která se nacházejí přímo pod směrovým kormidlem, přitom zůstala zachována.

- instalace různých senzorů na hřbetu a břichu přední části trupu

- instalace tří polokulovitých průzorů, které slouží k filmování za pomoci kamery typu AKS-2, na bocích trupu

- instalace sedmi výmetnic typu KDS-155 meteopatron s granulovaným suchým ledem, který slouží k umělé iniciaci srážek, a čtyř výmetnic typu ASO-2I meteopatron typu PV-26 (ráže 26 mm) s jodidem stříbra, který rovněž slouží k umělé iniciaci srážek, na záďových nákladových vratech. Výmetnice typu KDS-155 a ASO-2I jsou standardními výmetnicemi klamných cílů bojových letounů VVS.

- instalace dvou tandemově uspořádaných párů mohutných pylonů na okrajích břicha trupu, po jednom před a za gondolami hlavního podvozku. Na zmíněné pylony se zavěšují pouzdra s dalšími výmetnicemi meteopatron s jodidem stříbra

- modifikované navigační vybavení instalací radionavigačního systému dálkové navigace (LORAN), který zajišťuje navigaci na širém moři

- instalace dvou pracovních konzol v přetlakové kabině pro doprovodný personál a dalších dvou pracovních konzol v nepřetlakovém nákladovém prostoru. Obsluhu speciálního vybavení tohoto modelu obstarává celkem 14 výzkumných pracovníků.

Historie:  Od poloviny 70. let se v SSSR začala k výzkumu oblačnosti, bouřek a srážek používat ve velkém též radiolokační technika. Tato technika totiž specializovaným meteorologickým výzkumným letounům umožňuje sledovat děje probíhající uvnitř bouřkových oblak, aniž by musely skrz ně prolétat. Takový průlet bouřkovými oblaky nejenže zanáší nepřesnosti do měření, neboť vede ke změnám tvaru a struktury zkoumaných oblak, a navíc vždy představuje velmi nebezpečnou operaci, kuli turbulencím a hrozbě zásahu bleskem. Sovětský program zaměřený na studium bouřkových oblak za pomoci radiolokátorů vešel ve známost jako Ciklon a dal za vznik hned několika vzdušným meteorologickým laboratořím, An-12BPC Ciklon, Il-18D Ciklon, Tu-16 Ciklon-N a Tu-104A Ciklon. Základem zmíněných letounů se přitom staly dva čtyřmotorové turbovrtulové transportní letouny typu An-12BP (Cub), jeden čtyřmotorový turbovrtulový dopravní letoun typu Il-18D (Coot), dva dvoumotorové proudové raketonosné-bombardovací letouny typu Tu-16K-26 (Badger G mod) a jeden dvoumotorový proudový dopravní letoun typu Tu-104A (Camel A). Provozovatelem všech šesti výše uvedených speciálů se stala Centrální meteorologická observatoř (CAO), divize Státního výboru pro hydrometeorologii a monitorování životního prostředí (Goskomgidromet). Na programu Ciklon se ale podílely též dva speciálně upravené vzdušné tankery typu Tu-16N (Badger A). Posláním těchto dvou konkrétních strojů se přitom stalo umělé iniciování srážek za využití speciální chemikálie. Konverzí na speciál typu An-12BPC prošly, v letech 1976 až 1979, letouny An-12BP (CCCP-11530 / v.č. 6344503) a An-12BP (CCCP-11531 / v.č. 6344506) z produkce závodu č.84 z Taškentu. Součástí vybavení zmíněných speciálů, které se svým vzezřením nápadně podobaly speciálu pro meteorologický průzkum typu C-130K-140LH britské RAF, se staly dva speciální meteorologické radiolokátory, sestava senzorů, zařízení pro zaznamenávání a zpracování naměřených dat a zařízení pro iniciaci srážek. K posledně uvedenému byly přitom používány výmetnice s granulovaným oxidem uhličitým (suchým ledem) a mikroskopickým jodidem stříbra. Lokální rozptýlení velkého množství suchého ledu do atmosféry přitom veden k poklesu teploty, zatímco jodid stříbra iniciuje shlukování ledových částic. Ty se pak stávají natolik těžkými, že se neudrží v oblacích a padají směrem k zemi. V průběhu pádu zmíněné shluky ledu rozmrzají a mění se v dešťové kapky. Jeden gram jodidu stříbra přitom dokáže vytvořit okolo jednoho biliónu dešťových kapek. Domovskou základnou obou dvou exemplářů speciálu typu An-12BPC se stalo letiště Moskva-Šeremetjevo-1. Nasazení letounů typu An-12BPC bylo poměrně intenzivní. V rámci některých výzkumných programů tyto stroje zavítaly dokonce i do zahraničí, včetně Kuby. Tak např. na Kubu byly speciály typu An-12BPC vysílán periodicky, a to kuli výzkumu tropických hurikánů. Do provozu těchto strojů ale neblaze zasáhl rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991, spolu s těžkou ekonomickou krizí, která na počátku 90. let postihla všechny postsovětské republiky, včetně Ruska. Protože se na provoz speciálů typu An-12BPC za těchto podmínek nedostávaly finanční prostředky, v roce 1993 byly přeměněny, demontáží speciálního vybavení, na transportní stroje. V rámci přestavby na transportní stroje zasklení příďové kabiny navigátora zmíněných letounů nebylo plně obnoveno (na pozici horních dvou okének v druhé řadě se nacházely plechové panely). Kromě toho byl u těchto strojů ponechán záďový kryt antény radiolokátoru typu Groza-26. Takto modifikované speciály typu An-12BPC byly pak používány (jako RA-11530 a -11531) GosNII GA k přepravě nákladu. Později byl jeden z nich prodán Angole. Zde přitom létal jako D2-FGV.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva exempláře (oba vznikly konverzí sériových An-12BP)

Uživatelé:  SSSR

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik, radista a 14 výzkumných pracovníků

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20A nebo Al-20K s max. výkonem po 4 000 hp

Radar:        impulsní dopplerovský meteorologický radiolokátor typu BMR-1, instalovaný pod zaobleným krytem nacházejícím se pod špicí trupu, navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu ROZ-1 Locija, instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu, a impulsní dopplerovský meteorologický radiolokátor typu Groza-26, instalovaný pod zaobleným krytem tvořícím zakončení trupu

* s kónickým příďovým nosníkem senzorů