Typ:  speciální cvičná modifikace lehkého regionálního dopravního/taktického transportního letounu typu An-24B (Coke)

Určení:  příprava nových civilních pilotů, navigátorů a dispečerů

Odlišnosti od letounu An-24B (Coke):

- modifikovaný interiér kabiny cestujících. Kabina cestujících tohoto modelu je rozdělena na dvě oddělení. V předním oddělení kabiny cestujících tohoto modelu se nachází učebna s pěti dvoumístnými pracovišti žáků s přístrojovými deskami (dvě po pravoboku a tři po levoboku). Na každé ze zmíněných přístrojových desek je kromě standardní soupravy přístrojů v podobě rychloměru, výškoměru, variometru atd. umístěna též instalace dalšího vybavení, včetně obrazovky radiolokátoru. V zadní části kabiny tohoto modelu se nachází osobní oddělení se čtyřmi řadami standardních sedadel cestujících. Ty jsou vyhrazeny pro žáky „střídače“.

- instalace polokulovitých průzorů na místo okének nacházejících se na úrovni pracovišť žáků.

Historie:  Dvoumotorový turbovrtulový regionální dopravní letoun typu An-24 (Coke) vznikl v celé řadě specializovaných modifikací. Jedna z nich vešla ve známost jako An-24UŠ a sloužila k výcviku pilotů, navigátorů a dispečerů Aeroflotu. Kabina cestujících tohoto speciálu byla rozdělena na dvě oddělení, a to přední, které ukrývalo vlastní učebnu s pěti pracovišti žáků, a zadní. Zde se nacházela instalace standardních sedadel cestujících. Na cvičný speciál typu An-24UŠ bylo přestavěno, v letech 1967 až 1970, celkem sedm letounů typu An-24B (Coke) z produkce závodu č.99 z Ulan-Ude (CCCP-47702, -47711, -47743, -47747, -47781, -47155 a -47179). Provozovatelem všech zmíněných strojů se stala Kirovogradská škola vyšší letecké přípravy (ŠVLP). Později dva z nich ŠVLP předala Rižskému institutu inženýrů Civilního letectva (GA). Provoz cvičných speciálů typu An-24UŠ byl velmi intenzivní. V průběhu některých dní žáci s tímto strojem vykonaly až 30 přiblížení na přistání. Za pomoci speciálů typu An-24UŠ byl rovněž intenzivně nacvičován provoz z letišť s nezpevněnou VPD. Poměrně vysoký byl i měsíční nálet žáků s tímto typem. Tak např. v polovině 70. let nálet jednoho žáka s typem An-24UŠ za tři měsíce činil 185 h, z toho 20 h na pozici navigátora.

Verze:  -

Vyrobeno:  7 exemplářů (všechny vznikly konverzí sériových An-24B)

Uživatelé:  SSSR (Aeroflot)

Posádka:    ?

Pohon:       dva turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-24 s max. výkonem po 2 550 hp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu RPSN-2N Emblema (Toadstool), instalovaný v přední části trupu

Výzbroj:     žádná