Typ:  speciální modifikace středně těžkého taktického transportního letounu typu An-12AP (Cub) zastávající roli vzdušné zkušebny

Určení:  ověřování činnosti blíže nespecifikovaného systému pro vyhledávání a sledování ponorkových plavidel

Odlišnosti od letounu An-12AP (Cub):

- modifikovaná špice trupu. Ze špice trupu tohoto modelu vystupuje protáhlý válcovitý kryt s ogivální špicí. Do břicha zmíněného krytu je vetknut obdélníkový dielektrický panel. V této souvislosti se zasklení příďové kabiny navigátora omezilo na zadní řadu okének. U výchozího modelu má zasklení příďové kabiny navigátora podobu kopule, která tvoří špici trupu.

- instalace krytu kabelového vedení na pravoboku přední části trupu. Zmíněný kryt se táhne od příďového válcovitého krytu a končí pod třetím kulatým okénkem.

- instalace protáhlého špičatého dielektrického krytu s hranatým profilem na místo obranné střelecké věže typu DB-65U. Kabina střelce přitom zůstala zachována.

Historie:  Středně těžký čtyřmotorový turbovrtulový taktický transportní letoun typu An-12 (Cub) se stal základem celé řady tzv. vzdušných zkušeben. Zmíněný stroj se totiž pro tuto roli nanejvýš hodil, neboť měl objemný nákladový prostor a značnou nosnost. Jedna z těchto vzdušných zkušeben sloužila k testování blíže nespecifikovaného systému pro vyhledávání a sledování ponorkových plavidel a vznikla konverzí letounu An-12AP (CCCP-11916 / v.č. 2400901). Zmíněný stroj nesl šedý kabát VVS a civilní registraci CCCP-11916 a byl testován na letecké základně Jermolino. Později, na počátku 90. let, byl dopracován do standardu An-12AP (Cub) a následně předán letecké společnosti JeLIIP. Zmíněná společnost jej přitom používala, jako RA-11916, k přepravě nákladu.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového An-12AP)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    ?

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20 nebo Al-20A s max. výkonem po 4 000 hp

Radar:        navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RBP-3 (Look Two), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu. Za pomoci radiolokátoru typu RBP-3 (Look Two) lze stanovit vzdálenost letounu od velkého pozemního objektu vzdáleného až 180 km, resp. 250 km v součinnosti s pozemním navigačním zařízením. Kromě toho zmíněný radiolokátor dokáže podávat informace o kurzu, rychlosti a úhlu snosu letounu.