Antonov An-24LR Niť

Typ:  speciální modifikace lehkého regionálního dopravního letounu typu An-24RV (Coke) pro ledovcový průzkum

Určení:  monitorování pohybu ledových ker ve vodách Severního ledového oceánu a měření jejich tloušťky za pomoci radiolokátoru za účelem volby nejvíce vhodné trasy pro plavbu konvojů námořních plavidel s ledoborcem v čele za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci a provádění geologického průzkumu území SSSR

Odlišnosti od letounu An-24RV (Coke):

- instalace radiolokátoru s bočním vyzařováním typu Niť-S1 uvnitř dvou mohutných dlouhých doutníkovitých kontejnerů, které jsou uchyceny k bokům střední části trupu, pod úrovní kulatých okének kabiny cestujících. Do boků a břicha zmíněných kontejnerů jsou vetknuty rozměrné obdélníkové panely z dielektrického materiálu. K břichu jejich zadní části je navíc uchycena dvojice rozměrných tandemově uspořádaných vidlovitých antén.

- instalace polokulovitého průzoru na hřbetu přední části trupu, na úrovni kabiny letové posádky

- instalace polokulovitých průzorů na místo druhého páru kulatých okének kabiny cestujících

- instalace fotoaparátu neznámého typu za dvířky, které jsou vetknuty do nevelkého polokapkovitého krytu vystupujícího z břicha zadní části trupu, v oblasti mezi kýlovkami

- instalace pracovišť operátorů a zařízení pro zpracování a ukládání dat uvnitř kabiny cestujících.

- instalace modifikovaného navigačního vybavení

Historie:  Dvoumotorový turbovrtulový regionální dopravní letoun typu An-24 (Coke) se stal základem hned dvou speciálů pro ledovcový průzkum. První z nich vešel ve známost jako An-24LR Toros a byl opatřen radiolokátorem s bočním vyzařováním typu Toros, který dokázal mapovat dva pásy povrchu o šířce 15 km nebo 30 km. Na speciál typu An-24LR Toros byly po roce 1966 přestavěny celkem dva letouny typu An-24B (Coke) a jeden letoun typu An-24RV (Coke). Druhý speciál pro ledovcový průzkum na bázi tohoto turbovrtulového stroje byl znám jako An-24LR Niť a byl vybaven výkonnějším radiolokátorem s bočním vyzařováním typu Niť-S1. Zmíněný radiolokátor byl schopen mapovat dva pásy povrchu o šířce 30 km nebo 75 km a stejně jako radiolokátor typu Toros byl instalován uvnitř dvou doutníkovitých kontejnerů, které byly uchyceny k bokům střední části trupu. Kontejnery radiolokátoru typu Niť-S1 byly v porovnání s kontejnery radiolokátoru typu Toros znatelně mohutnější. K břichu jejich zadní části byla navíc uchycena dvojice rozměrných tandemově uspořádaných vidlovitých antén. Identickým radiolokátorem byl přitom vybaven též speciál typu Il-24N, který vycházel z čtyřmotorového turbovrtulového dopravního letounu typu Il-18D (Coot). Jediný exemplář speciálu typu An-24LR Niť vznikl v roce 1978 konverzí druhého exempláře speciálu typu An-24LR Toros, který zase vznikl konverzí dopravního letounu An-24RV (CCCP-47195 / v.č. 07306202). Zmíněný stroj se podílel, spolu s dalšími speciálními letouny a orbitální stanicí typu Saljut-6, na několika výzkumných programech. V roce 1993, tj. krátce po rozpadu SSSR, byl jediný exemplář speciálu typu An-24LR Niť předán NPO Mir. NPO Mir jej provozovala (jako RA-47195) po dobu dvou let. Poté byl zmíněný stroj odstaven a uskladněn na letišti v Puškinu.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí druhého exempláře speciálu typu An-24LR Toros)

Uživatelé:  SSSR

Posádka:    ?

Pohon:        dva turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-24T s max. výkonem po 2 820 hp a jeden pomocný proudový motor typu Tumanskij RU-19A-300 s max. tahem 900 kp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu RPSN-2N Emblema (Toadstool), instalovaný v přední části trupu, a radiolokátor s bočním vyzařováním typu Niť-S1, instalovaný uvnitř doutníkovitých kontejnerů uchycených k bokům střední části trupu. Radiolokátor typu Niť-S1 dokáže mapovat dva pásy povrchu o šířce 30 km nebo 75 km.

Výzbroj:     žádná