Antonov An-124-100M/-100M-150 Ruslan

Typ:  pokročilá modifikace velkokapacitního nákladního letounu typu An-124-100

Určení:  přeprava objemného a těžkého nákladu na velké vzdálenosti

Odlišnosti od letounu An-124:

- zesílená konstrukce draku – tomu umožnilo zvýšit vzletovou hmotnost (z 392-ti t na 402 t) a nosnost (ze 120-ti t na 150 t) a prodloužit dolet (úprava zavedená pouze do konstrukce modelu An-124-100M-150)

- instalace příďové nákladové rampy se zesílenou konstrukcí (to znatelně urychlilo a usnadnilo proces nakládání a vykládání)

- instalace nového avionického vybavení americké značky Honeywell a ruské značky Aviapribor a Leninets – jeho součástí se mimo jiné stal též systém precizní prostorové navigace typu P-RNAV, nový povětrnostní radiolokátor typu A822-10M, který může sloužit i pro navigaci, MFD displeje (náhrada CRT obrazovek), systém družicové navigace spolupracující s americkým systémem GPS a ruským systémem GLONASS, systém zajišťující výstrahu před srážkou s jiným letounem typu TCAS-2000, systém zajišťující výstrahu před srážkou s povrchem země typu TAWS TTA-12 a nový havarijní radiomaják typu ARM-406P, který pracuje na mezinárodních frekvencích (to umožnilo zredukovat počet členů posádky z šesti osob na čtyři)

Historie: 

Stále rostoucí zájem o vzdušnou přepravu objemného nákladu na velké vzdálenosti vyústil na počátku prvního desetiletí jednadvacátého století myšlenkou obnovy sériové výroby velkokapacitního nákladního letounu typu An-124-100. Produkci tohoto ve své kategorii bezkonkurenčně nejvýkonnějšího letounu, kterou ze zabýval kyjevský závod Aviant a uljanovský závod Aviastar, totiž již v letech 1994 až 1995 zcela zastavil fatální nedostatek financí a v neposlední řadě též zpřetrhání vztahů s konstrukční kanceláří ANTK O.K. Antonova. Tato letecká konstrukční kancelář se totiž rozpadem SSSR, k němuž došlo v roce 1991, náhle ocitla na území samostatné Ukrajiny. Obnova sériové výroby letounu typu An-124-100, ve vylepšené verzi An-124-100M-150, na linkách závodů Aviant a Aviastar byla oficiálně posvěcena mezistátním usnesením Ruska a Ukrajiny ze září roku 2004. Tehdejší plány přitom počítaly s tím, že v letech 2007 až 2020 výrobní haly obou zmíněných podniků opustí více než 80 sériových An-124-100M-150. Do tohoto standardu měly být navíc zpětně dopracovány všechny letouny typu An-124-100, které se tehdy ještě nacházely v provozu. Zkušební exemplář modernizovaného An-124-100M-150 (UR-82009) vznikl konverzí jednoho z prvních sériových An-124 (01-08) a svůj první vzlet vykonal dne 14. října 2004 z VPD podnikového letiště kyjevského závodu Aviant. Letoun typu An-124-100M-150 je přitom, na rozdíl od svého předchůdce v podobě letounu typu An-124-100, certifikován pro vzletovou hmotnost 402 t (na místo 392 t). To sebou přineslo vzrůst nosnosti ze 120-ti t na 150 t a v neposlední řadě též doletu. Zatímco dolet modelu An-124-100 se 120-ti t užitečným zatížením činí 4 800 km, model An-124-100M-150 je schopen náklad o té samé hmotnosti dopravit na vzdálenost až 5 000 km. Kromě toho tento model obdržel instalaci nové avioniky. To přitom umožnilo zredukovat počet členů posádky z šesti osob na pouhé čtyři. Instalace nové příďové nájezdové rampy zase sebou přinesla snazší a rychlejší nakládku a vykládku. Certifikační zkoušky modelu An-124-100M-150 probíhaly paralelně s certifikačními zkouškami zjednodušeného modelu An-124-100M. Ten se od modelu An-124-100M-150 odlišoval pouze tím, že měl identickou max. vzletovou hmotnost (392 t) a nosnost (120 t) jako model An-124-100. Prototyp modelu An-124-100M (UR-82008) vznikl v roce 2004 konverzí sériového An-124-100 (01-06). Certifikát o letové způsobilosti oba zmíněné modely, An-124-100M a An-124-100M-150, obdržely dne 15. června 2007. Provozovatelem obou zmíněných letounů, An-124-100M-150 (UR-82009) a An-124-100M (UR-82008), se stala společnost Antonov Airlines. Později, v roce 2009, byl do standardu An-124-100M dopracován ještě jeden letoun typu An-124-100 této na vzdušnou přepravu rozměrných a těžkých nákladů specializované divize letecké konstrukční kanceláře ANTK O.K. Antonova. Konkrétně přitom šlo o letoun s výrobním číslem 02-08 a registrací UR-82027. Do dnešních dnů byl na standard An-124-100M modernizován ještě jeden sériový An-124. V tomto případě zase šlo o letoun s výrobním číslem 06-01 a registrací RA-82037 ze stavu VVS. Konverzí do standardu An-124-100M přitom zmíněný stroj prošel v roce 2013. Mezitím, v roce 2004, si Ruské VVS objednalo celkem 20 sériových An-124. S jejich předáním se přitom tehdy počítalo v letech 2006 až 2020. ANTK O.K. Antonova na požadavky VVS zareagovala modelem An-124-200, který kromě nové avioniky, jejíž součástí se měl stát též tzv. „skleněný kokpit“, a zesílené konstrukce draku počítal též s motory typu D-18 série 3M, vykazujícími větším výkonem a nižší hlučností. Posádku tohoto modelu měly přitom tvořit tři až čtyři osoby. Jeho max. vzletová hmotnost měla pak činit 402 t. ANTK O.K. Antonova přitom model An-124-200 nabídla též civilním provozovatelům. Mezitím, v červenci roku 2008, totiž o 40 těchto strojů (s termínem dodání na léta 2011 až 2027) projevila vážný zájem ruská společnost Dolga-Dněpr, která je největším civilním provozovatelem letounů typu An-124-100 na světě. V roce 2012 nicméně VVS výše uvedené plány přehodnotilo a zmíněnou objednávku zrušilo ve prospěch transportních letounů jiné kategorie (např. Il-76MD-90A). Vzhledem k tomu, že se s masovými přesuny vojenské techniky a vojáků, tak jako za tzv. Studené války, nyní již nepočítá, byly totiž tyto obří stroje mezitím odsunuty stranou na pozici jakési záložní transportní kapacity pro případ mimořádných událostí. Naproti tomu zájem ze strany společnosti Volga-Dněpr o 40 nově vyrobených letounů typu An-124 nepominul. Kromě této společnosti by si ráda nově vyrobené letouny typu An-124 pořídila též konkurenční společnost Polet, která se pomalu vzpamatovává z finančních problémů. Polet přitom počítá s nákupem až 15-ti sériových An-124. Protože ale společnost Volga-Dněpr označila model An-124-200 za již zcela bezperspektivní, ANTK O.K. Antonova následně zpracovala projekt radikálněji vylepšeného modelu, který vešel ve známost pod označením An-124-300. Ten by se měl dle požadavků zmíněného dopravce, které byly stvrzeny v roce 2009, vyznačovat nižším počtem členů posádky (3 osoby), vyšší užitnou hodnotou (nosnost 150 t a dolet v konfiguraci se 120-ti t nákladu 7 000 km) a v neposlední řadě též delší životností (60 000 hodin na místo 17 000-ti). Kromě toho měl splňovat nové požadavky přísných západních norem, a to jak z hlediska sestavy avionického vybavení (instalace tzv. „skleněného kokpitu), tak i z hlediska úrovně hluku a emisí (instalace motorů typu D-18T 5. série či PD-30 ruské výroby nebo GEnx 2B67 americké výroby). Zahájení sériové výroby letounu typu An-124 kromě nejasnosti ohledně hloubky modernizace komplikovaly též velmi proměnlivé vzájemné vztahy mezi Ruskem a Ukrajinou. Vývoj nových verzí letounu An-124, stejně jako bezproblémový chod jejich výroby, se totiž neobejde bez přítomnosti odborníků ukrajinské konstrukční kanceláře ANTK O.K. Antonova, a to i přesto, že závod Aviastar z Uljanovska disponuje kompletní výrobní dokumentací již od dob SSSR. To mezitím koneckonců ukázalo plnění objednávky na dva tyto stroje společnosti Volga-Dněpr. Společnou řeč všechny zainteresované strany našly teprve až dne 17. července 2013. Práce na obnově výrobní linky letounu typu An-124 se v prostorách uljanovského závodu Aviastar rozeběhly ještě na konci toho samého měsíce. Tyto plány ale již v závěru roku 2013 zcela pohřbila ukrajinská revoluce, která vedla k pádu proruské vlády a následně celou zemi uvrhla do zdlouhavé občanské války, spolu s ruskou anexí Krymu a ruskou podporou proruských ukrajinských separatistů.

Verze:

An-124-100M – modifikace letounu An-124-100M s certifikovaným užitečným zatížením 120 t a max. vzletovou hmotností 392 t. Tento model vznikl v počtu tří exemplářů. Jejich základem se přitom staly sériové An-124/-124-100.

An-124-100M-150 – modifikace letounu An-124-100M s certifikovaným užitečným zatížením 150 t a max. vzletovou hmotností 402 t. Tento model vznikl v jednom jediném exempláři. Jeho základem se přitom stal sériový An-124.

Vyrobeno:  jeden exemplář modelu An-124-100M-150 a tři exempláře modelu An-124-100M (všechny vznikly konverzí sériových An-124 a An-124-100)

Uživatelé:  An-124-100M: Rusko (VVS) a Ukrajina (Antonov Airlines); An-124-100M-150: Ukrajina (Antonov Airlines)

An-124-100M-150

Posádka:    čtyři osoby

Pohon:        čtyři dvouproudové motory typu Lotarev D-18T 3. série s max. tahem po 23 430 kp

Radar:         povětrnostní-navigační radiolokátor typu A822-10M, instalovaný uvnitř špice trupu

Kapacita:     náklad do celkové hmotnosti 150 000 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 36,48 m x 6,40 m x 4,40 m (osobní kabina nacházející se horní palubě za křídlem pojme dalších 88 osob)

Poslední úpravy provedeny dne: 4.4.2015