Typ:  speciální modifikace středně těžkého taktického transportního letounu typu An-12A (Cub) zastávající roli vzdušné zkušebny

Určení:  prověření činnosti navijáku typu BLT-5 vlečné drátové antény systému zajišťujícího retranslaci rádiové a satelitní komunikace mezi pozemními středisky strategického velení a ponořenými strategickými ponorkovými nosiči balistických řízených střel

Odlišnosti od letounu An-12A (Cub):

- instalace navijáku typu BLT-5 vlečné drátové antény vzdušného retranslačního systému, který je poháněn náporovou turbínou, v zadní části nákladové kabiny. Zmíněná anténa má délku 2 500 m a k jejímu konci je uchycen stabilizační kužel. Její vývod je vetknut do záďových nákladových vrat.

- instalace štíhlých vřetenovitých krytů antén na koncích křídla a na vrcholu svislé ocasní plochy

- instalace dvou párů horizontálních tyčových antén na bocích zadní části trupu (po jednom nad a pod řadou postranních kulatých okének), v oblasti mezi křídlem a kořenem náběžné hrany SOP. K bokům trupu jsou zmíněné antény uchyceny za pomoci řady osmi drobných horizontálních pylonů.

- instalace soustavy drátových antén připomínající pavoučí síť mezi hřbetem trupu, horní plochou křídla a náběžnou hranou SOP

Historie:  Středně těžký čtyřmotorový turbovrtulový taktický transportní letoun typu An-12 (Cub) se stal základem celé řady tzv. vzdušných zkušeben. Zmíněný stroj se totiž pro tuto roli nanejvýš hodil, neboť měl objemný nákladový prostor a značnou nosnost. Jedna z těchto vzdušných zkušeben sloužila k testování navijáku typu BLT-5 vlečné drátové antény systému, který byl vyprojektován pro vzdušné komunikační středisko typu Tu-142MR (Bear J) a sloužil k retranslaci rádiové a satelitní komunikace mezi pozemními středisky strategického velení a ponořenými strategickými ponorkovými nosiči balistických řízených střel. Zmíněný speciál vznikl v roce 1975 konverzí letounu An-12A (rudá 19 / v.č. 9900902), který byl předtím (v letech 1967 až 1972) používán k testování přistávacích padákových systémů návratových modulů kosmických lodí, a byl provozován zkušebním institutem LII ze Žukovského. Průběh zkoušek tohoto stroje byl natáčen z paluby proudového regionálního dopravního letounu typu Tu-124 (Cookpot). V provozu se letoun An-12A (rudá 19) nacházel až do roku 1988.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového An-12A)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    ?

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20 nebo Al-20A s max. výkonem po 4 000 hp    

Radar:        navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RBP-3 (Look Two), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu, a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu Gamma-54T, instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Za pomoci radiolokátoru typu RBP-3 (Look Two) lze stanovit vzdálenost letounu od velkého pozemního objektu vzdáleného až 180 km, resp. 250 km v součinnosti s pozemním navigačním zařízením. Kromě toho zmíněný radiolokátor dokáže podávat informace o kurzu, rychlosti a úhlu snosu letounu.

Výzbroj:     dva 23 mm pohyblivé kanóny typu AM-23 s odměrem ±70°, elevací +60°, depresí -40° a zásobou 350 nábojů na hlaveň, instalované v ocasní střelecké věži typu DB-65U obranného systému typu PV-23U