Antonov An-148-100B

Typ:  středně těžký regionální dopravní letoun

Určení:   doprava osob na místních a středně dlouhých linkách

Historie:  Po rozpadu SSSR, k němuž došlo v roce 1991, se do středu pozornosti letecké konstrukční kanceláře ANTK O.K. Antonova, specializované konstrukční kanceláře na vývoj vojenských transportních letounů, dostaly regionální dopravní letouny. Důvodem toho se staly razantní škrty ve zbrojním rozpočtu, které na počátku 90. let přinesla těžká ekonomická krize států bývalého SSSR. Tento typ techniky se navíc tehdy jevil z obchodního hlediska jako velmi perspektivní, neboť se regionální letecké linky států SNS tehdy musely stále plně spoléhat na početnou flotilu neúprosně morálně i technicky stárnoucích lehkých a středně těžkých dopravních letounů řady An-24 (Coke), Jak-40 (Codling), Jak-42 (Clobber) a Tu-134 (Crusty), jejichž původ lze vystopovat v 60. a 70. letech 20. století. Prvním realizovaným projektem na toto téma z dílny ANTK O.K. Antonova se stal lehký dvoumotorový turbovrtulový letoun typu An-140 s přepravní kapacitou 52 osob. Zatímco v případě tohoto přímého nástupce letounů řady An-24 (Coke) a Jak-40 (Codling) šlo o stroj kvalitativně nové konstrukce, konvertibilní proudový letoun typu An-74TK-300 (Coaler D), který disponoval identickou přepravní kapacitou, nebyl ničím jiným, než modifikací letounu typu An-74TK-200 s instalací ekonomičtějších pohonných jednotek. Jejich instalace se navíc nacházela na pylonech, které byly umístěny pod náběžnou hranou křídla. Naproti tomu pohonné jednotky modelu An-74TK-200, jenž vycházel z vojenského transportního letounu typu An-72 (Coaler C), byly umístěny nad křídlem, což sebou přinášelo nemalé komplikace při údržbě. Protože z průzkumu trhu vyplynulo, že světoví letečtí dopravci mají zájem o regionální dopravní letouny s větší přepravní kapacitou než 52 osob, ANTK O.K. Antonova se krátce nato z vlastní iniciativy pustila do prací na prodloužené modifikaci posledně uvedeného stroje. Prodloužený An-74TK-300 (Coaler D) přitom vešel ve známost jako An-74-68 a vyznačoval se instalací sedadel pro 68 osob (na místo 52-ti) uvnitř kabiny cestujících. Protože ale ještě ve stádiu projektových vyšlo najevo, že takový letoun nedokáže zajistit ani odpovídající cestovní komfort ani požadovanou provozní ekonomiku, od projektu An-74-68 bylo nakonec zcela opuštěno ve prospěch identicky koncipovaného stroje kvalitativně nové konstrukce. Zmíněný letoun přitom vešel ve známost jako An-148-100 a protože se měl stát plnohodnotným nástupcem nejen lehkých regionálních dopravních letounů řady An-24 (Coke) a Jak-40 (Codling), ale i středně těžkých regionálních dopravních letounů řady Tu-134 (Crusty), obdržel široký trup, který ukrýval kabinu cestujících se sedadly až pro 80 osob. Realizace projektu An-148-100, který se stal po typu An-140 a An-74TK-300 (Coaler D) třetím postsovětským dopravním letounem značky „An“ v celkovém pořadí, v podmínkách těžké ekonomické krize, která v 90. letech zachvátila všechny státy bývalého SSSR, by ale nebyla vůbec možná, nebýt letecké společnosti Antonov Airlines, dceřiné společnosti ANTK O.K. Antonova. Tento letecký dopravce se totiž stal pro Antonovovu ANTK nemalým zdrojem příjmů, neboť zajišťuje vzdušnou přepravou těžkých a objemných nákladů za pomocí obřích nákladních letounů typu An-22 (Cock), An-124 (Condor) a An-225 (Cossack), které z hlediska přepravní kapacity nemají ve světě absolutně žádnou konkurenci. Práce na dvou prototypech letounu typu An-148-100, jednom neletovém pro statické zkoušky a jednom letovém, se v prostorách kyjevského závodu Aviant rozeběhly v březnu roku 2002. První letový prototyp letounu typu An-148-100 byl zároveň druhým prototypem tohoto dopravního stroje v celkovém pořadí (UR-NTA) a z výrobní haly zmíněného podniku vyjel v září roku 2004. Od vzletové dráhy se tento stroj poprvé odlepil dne 17. prosince toho samého roku. Druhý letový prototyp letounu typu An-148-100 (UR-NTB) brány závodu Aviant opustil dne 7. dubna 2005 a do oblak se poprvé vydal 19. dne toho samého měsíce. Svůj veřejný debut si tento stroj odbyl v srpnu roku 2005 na moskevské airshow MAKS 2005. V průběhu certifikačních zkoušek, které byly završeny dnem 22. prosince 2006, oba prototypy letounu typu An-148-100 dohromady vykonaly 682 letů s celkovou délkou trvání okolo 1 200 hodin. V jejich průběhu byly přitom prověřeny provozní charakteristiky tohoto stroje při teplotách od -52°C do +45°C. Certifikát o letové způsobilosti dle ruské normy AP-25, která je ekvivalentem evropské normy CS-25 a americké normy FAR-25, byl letounu typu An-148-100 vystaven dne 26. února 2007. K tomuto dni se přitom výrobci podařilo uzavřít s ruskými, kazašskými a ukrajinskými společnostmi objednávky na 41 těchto strojů. Produkcí letounů řady An-148-100 se kromě ukrajinského podniku Aviant z Kyjeva zabývá též ruský závod VASO z Voroněže. Do výrobního programu posledně uvedeného podniku byl přitom regionální An-148-100 zařazen v červnu roku 2008. Zatímco první letový prototyp letounu An-148-100 (UR-NTA) byl později, s přihlédnutím na průtahy se zaváděním tohoto stroje do výrobního programu, pronajat ukrajinskému dopravci Aerosvit, druhý letový prototyp tohoto stroje (UR-NTB) pošel, v roce 2009, přestavbou na prototyp „prodlouženého“ modelu An-158 (An-148-200). Předtím, než byl ale prototyp An-148-100 (UR-NTA) předán Aerosvitu, prošel dopracováním do plného výrobního standardu An-148-100B. Současně byla z něho vyjmuta zkušební aparatura. Takto modifikovaný prototyp An-148-100 (UR-NTA) brány prototypové dílny ANTK O.K. Antonova opustil dne 3. července 2008 a první linkový let v barvách Aerosvitu vykonal dne 2. června 2009, na trase Kyjev – Charkov. Ke svému prvnímu letu na mezinárodní lince, Oděsa – Moskva, se přitom vydal dne 13. prosince toho samého roku. Do dnešních dnů se kyjevskému závodu Aviant podařilo dokončit pouhé čtyři letouny typu An-148-100B (UR-NTC, UR-NTD, P-671 a P-672). Důvodem toho se stala změna výrobní politiky. Výrobu všech letounů řady An-148-100 totiž dostal na starost ruský závodu VASO, zatímco ukrajinský závod Aviant se specializoval na „prodloužený“ model An-158. První sériový An-148-100B (UR-NTC) postavený kyjevským závodem Aviant poprvé vzlétl dne 10. dubna 2010 a svému provozovateli v podobě společnosti Aerosvit byl předán 20. dne toho samého měsíce. Naproti tomu první sériový An-148-100B (RA-61701) z linky voroněžského závodu VASO se do oblak poprvé vydal již dne 19. července 2009. Svůj veřejný debut si tento stroj odbyl v srpnu toho samého roku na moskevské airshow MAKS 2009. Jeho provozovatelem se přitom stala společnost Rossija State Transport Company. Do pravidelného linkového provozu byl letoun An-148-100B (RA-61701) zařazen dne 19. července 2009, a to letem na trase St. Petěrburg – Moskva. Brány závodu VASO nakonec, do roku 2010, opustilo pouhých šest letounů typu An-148-100B (RA-61701 až RA-61707). Provozovatelem všech těchto strojů se přitom stala společnost Rossija State Transport Company. Poté výrobní program tohoto podniku přešel na odvozený model An-148-100E s prodlouženým doletem. Produkce letounů řady An-148-100 ve Voroněži probíhá v kooperaci s ukrajinským závodem Aviant. Ten konkrétně zajišťuje dodávky panelů potahu křídla. Zpočátku ale obstarával též dodávky trupových sekcí F1 a F2. Na produkci letounů typu An-148-100B/E v Rusku se nicméně podílejí další ukrajinští výrobci. Tak např. podvozek tohoto stroje se vyrábí v Dněpropetrovsku, zatímco produkce jeho pohonných jednotek a APU probíhá v Záporoží.

Popis (model An-148-100):  Středně těžký dvoumotorový proudový regionální dopravní letoun typu An-140-100 je řešen jako celokovový hornoplošník s šípovým křídlem a šípovými ocasními plochami. Široký trup tohoto stroje má konvenční poloskořepinovou konstrukci a je zhotoven převážně z hliníkových slitin. Jeho max. vnitřní průměr přitom činí 3,11 m. V přední části trupu letounu typu An-140-100 se nachází dvoumístná pilotní kabina. Piloti tohoto stroje mají k dispozici pětici barevných multifunkčních displejů a elektro-impulsní řízení (FBW), které je ale napojeno na klasické volanty, a nikoliv na postranní joysticky, jak je tomu běžné např. u letounů evropské značky Airbus. Přímo za pilotní kabinou se nachází vstupní vestibul (s palubní toaletou po pravoboku a přístupovými dveřmi po levoboku). Poté následuje vlastní osobní kabina. Ta ukrývá, dle provedení, sedadla pro 68 až 85 osob. V zadní části kabiny se pak nachází ještě jedna palubní toaleta spolu s šatnou, palubním bufetem a zavazadlovým úložným prostorem s objemem 4,2 m3. Další dva zavazadlové úložné prostory, jeden s objemem 6,4 m3 a jeden s objemem 4,3 m3, jsou umístěny přímo pod podlahou kabiny cestujících. Hornoplošně uspořádané šípové křídlo letounu typu An-140-100 má superkritický profil a vykazuje výrazným záporným vzepětím a pozvolným přechodem ve hřbet trupu. Jeho mechanizace se sestává ze slotů, vztlakových klapek, křidélek a pětisegmentových rušičů vztlaku. Pod náběžnou hranou křídla letounu typu An-140-100 se nacházejí válcovité gondoly s pohonnými jednotkami v podobě 7 100 kp dvouproudových motorů typu Progress D-436-148. Ocasní plochy tohoto stroje se sestávají z jedné šípové svislé plochy (SOP) a jedné šípové vodorovné plochy (VOP) a zaujímají vzájemné uspořádání do tvaru písmene „T“. Instalace VOP se tedy nachází na vrcholu SOP. Vzletové a přistávací zařízení letounu typu An-140-100 tvoří zatahovatelný tříbodový podvozek příďového typu s titanovou konstrukcí. Podvozek tohoto stroje je osazen zdvojenými koly a zasouvá se do břicha přední a střední části trupu.

Verze:

An-148-100 – prototypová modifikace letounu typu An-148-100 s přepravní kapacitou 68 až 85 osob a doletem v konfiguraci s max. zatížením 2 100 km. První ze dvou letových exemplářů tohoto modelu (UR-NTA) se do oblak poprvé vydal dne 17. prosince 2004.

An-148-100B – modifikace letounu typu An-148-100 s doletem v konfiguraci s max. zatížením 3 500 km. První exemplář tohoto modelu byl vyhrazen pro ukrajinského dopravce Aerosvit a od vzletové dráhy se poprvé odlepil dne 10. dubna 2010. Zatímco ukrajinský závod Aviant postavil, v letech 2010 až 2015, pouhé čtyři letouny typu An-148-100B, brány ruského závodu VASO opustilo, v letech 2009 až 2010, celkem šest těchto strojů.

An-158 (An-148-200) – modifikace letounu typu An-148-100 s prodlouženým trupem (o 1,7 m) v oblasti kabiny cestujících. Ta přitom nyní ukrývá sedadla pro 99 osob. Dolet tohoto modelu v konfiguraci s max. užitečným zatížením činí 2 500 km. Prototyp letounu typu An-158 (UT-NTN), který vznikl přestavbou druhého letového prototypu letounu typu An-148-100 (UR-NTB), se do oblak poprvé vydal dne 28. dubna 2010. Produkcí letounu typu An-158 se zabývá pouze závod Aviant z Kyjeva. Jeho brány přitom do dnešních dnů opustilo celkem šest těchto strojů. Prvním a zatím jediným provozovatelem letounu typu An-158 se stala kubánská společnost Cubana de Aviacion. První letoun tohoto typu v barvách Cubana de Aviacion byl přitom do pravidelného linkového provozu zaveden v květnu roku 2013. viz. samostatný text

An-148-100E – modifikace letounu typu An-148-100 s doletem v konfiguraci s max. zatížením 4 400 km. První dva exempláře letounu typu An-148-100E (61707 a 61708) byly vyčleněny pro ministerstvo obrany Myanmaru. První z nich (61707) se přitom do oblak poprvé vydal dne 22. listopadu 2010. Prvním provozovatelem tohoto modelu se ale nakonec stala společnost Poljot. Svůj první letoun typu An-148-100E přitom tato ruská společnost uvedla do provozu dne 9. září 2011. viz. samostatný text

An-148-100EA – speciální vládní salónní modifikace letounu typu An-148-100E s interiérem kabiny cestujících ruské značky Rusaviainter. Vládní speciál typu An-148-100EA vznikl v šesti exemplářích. Zatímco provozovatelem dvou z nich se stal speciální oddíl společnosti Rossija State Transport Company, následující čtyři exempláře speciálu typu An-148-100EA, z nichž dva z nich vznikly konverzí sériových An-148-100E, byly předány FSB. První exemplář letounu typu An-148-100EA se do oblak poprvé vydal dne 16. listopadu 2012 a svému provozovateli v podobě společnosti Rossija byl předán v lednu roku 2013. viz. samostatný text

An-148-100EM – speciální konvertibilní dopravní-sanitní modifikace letounu typu An-148-100E určená pro přepravu osob, operativní dopravu příslušníků MČS do lokalit postižených přírodní nebo humanitární katastrofou, odsun raněných a poskytování neodkladné zdravotnické pomoci. Speciál An-148-100EM vzešel ze zadání Ministerstva pro mimořádné situace Ruské federace (MČS). První ze dvou exemplářů tohoto modelu se do oblak poprvé vydal dne 5. února 2013. Svému provozovateli v podobě MČS byl přitom předán v dubnu toho samého roku. viz. samostatný text

An-178 – taktická transportní modifikace letounu typu An-158 s nákladovou kabinou, která je opatřena záďovou nájezdovou rampou, uvnitř modifikovaného trupu s mírně zvětšeným průměrem. Jediný prototyp letounu typu An-178 vznikl konverzí prvního prototypu letounu typu An-148-100 a do oblak se poprvé vydal dne 7. května 2015. viz. samostatný text

Vyrobeno:  3 prototypy (2 letové a 1 neletový pro statické zkoušky) a 33 sériových exemplářů modelu An-148 (10 An-148-100B, 17 An-148-100E, 4 An-148-100EA a 2 An-148-100EM) a 6 sériových exemplářů modelu An-158

Uživatelé (model An-148-100B):

Rusko (Rossija State Transport Company) - V roce 2007, na moskevské airshow MAKS 2007, si společnost Rossija závazně objednala 6 letounů typu An-148-100B (s opcí na dalších 6). První z nich (RA-61701) byl zároveň prvním letounem tohoto typu zkompletovaným na lince ruského závodu VASO. Brány zmíněného podniku přitom tento stroj opustil dne 11. června 2009 a do oblak poprvé vydal dne 19. července toho samého roku. Předávací zkoušky letounu An-148-100B (RA-61701) byly završeny v září roku 2009. Mezitím, v srpnu, tento stroj zavítal na moskevskou airshow MAKS 2009. Společnosti Rossija byl předán dne 1. října 2009. Svůj první linkový let letoun An-148-100B (RA-61701) vykonal dne 21. prosince 2009, na trase St. Petěrburg – Moskva. Tímto se společnost Rossija stala prvním ruským provozovatelem tohoto typu letounu. Předání zbylých čtyř letounů typu An-148-100B (RA-61703, -61704, -61705 a -61706) bylo uskutečněno v průběhu roku 2010. Ke svému prvnímu letu na mezinárodní lince, St. Petěrburg – Berlin, se jeden z letounů typu An-148-100B (RA-61705) společnosti Rossija vydal dne 16. března 2011. Zpočátku byly všechny letouny typu An-148-100B této společnosti opatřeny interiérem se sedadly pro 68 osob, z toho 8 v obchodní a 60 v ekonomické třídě. Později však obdržely celoekonomický interiér se sedadly pro 75 osob (dle jiných zdrojů pro 82 až 83 osob). Mezitím, dne 29. listopadu 2010, si Rossija závazně objednala dalších šest letounů tohoto typu. Tato objednávka ale již nebyla vyplněna. A nejen to. Na počátku dubna roku 2015 společnost Rossija provoz všech šesti již dodaných letounů typu An-148-100B v rámci protikrizového plánu s definitivní platností zastavila. Následně byly tyto stroje odstaveny na letišti Pulkovo. Pro čtyři z nich se nicméně podařilo navít nového provozovatele v podobě společnosti Saratov Airlines.

Rusko (Saratov Airlines) – V létě roku 2016 společnost Saratov Airlines podepsala smlouvu s leasingovou společností IFC (Ilyushin Finance Co.) na pronájem čtyř z šesti odstavených (na letišti Pulkovo) letounů typu An-148-100B společnosti Rossija. První z nich (RA-61703) byl z Pulkova do výrobního závodu VASO z Voroněže přelétnut, za účelem provedení nezbytných oprav a aplikace nového „kabátu“, dne 12. října 2016. Společnost Saratov Airlines tento stroj slavnostně převzala dne 15. listopadu toho samého roku na domovském letišti v Saratově. Druhým letounem typu An-148-100B společnosti Saratov Airlines se stal letoun s registrací RA-61705. Ten byl přitom z Pulkova do Voroněže přelétnut dne 1. listopadu 2016. Do Saratova tento stroj dorazil dne 14. prosince toho samého roku a ke svému prvnímu linkovému letu v barvách společnosti Saratov Airlines se vydal dne 16. prosince 2016. Letoun An-148-100B (RA-61703) společnost Saratov Airlines do pravidelného linkového provozu zavedla krátce nato. Dodávka zbylých dvou objednaných letounů typu An-148-100B je naplánována na rok 2017. Společnost Saratov Airlines přitom plánuje letouny typu An-148-100B nahradit dosluhující flotilu sedmi letounů typu Jak-42D (Clobber).

Severní Korea (Air Koryo) – Dne 30. července 2010 si severokorejský dopravce Air Koryo (CAAK) objednal dva letouny typu An-148-100B a jeden letoun typu An-158. První objednaný An-148-100B (P-671) byl zároveň třetím sériovým exemplářem tohoto typu letounu vyrobeným kyjevským závodem Aviant. Od vzletové dráhy se tento stroj poprvé odlepil dne 11. listopadu 2012 a CAAK byl předán dne 5. února 2013. Zmíněná společnost přitom za pomoci tohoto 68-ti místného stroje spojila Pchjongjang s Vladivostokem, Pekingem a Shenyangem. Od konce roku 2014 je letoun An-148-100B (P-671) navíc využíván jako osobní stroj severokorejského vůdce Kim Čong Una. Druhý objednaný letoun typu An-148-100B (P-672) se do oblak poprvé vydal dne 2. února 2015. Jeho předání by mělo být uskutečněno v březnu téhož roku.

Ukrajina (vládní letka) – V srpnu roku 2014 byl do stavu vládní letky Ukrajiny zařazen, pod novou registrací UR-UKR, druhý sériový exemplář letounu typu An-148-100 (UR-NTD). Zmíněný stroj je opatřen interiérem se sedadly pro 68 osob, 8 v obchodní a 60 v ekonomické třídě, a předtím létal v barvách UIA. V roce 2015 letadlový park vládní letky Ukrajiny rozšíří, jako UR-UKN, též první sériový An-148-100 (UR-NTC). I v tomto případě jde o letoun vyřazený ze stavu UIA.

Ukrajina (Aerosvit) – Společnost Aerosvit se stala provozovatelem dvou letounů typu An-148-100B. V případě prvního z nich přitom šlo o první letový prototyp tohoto stroje (UR-NTA) dopracovaný do plného výrobního standardu. Svůj první linkový let v barvách Aerosvitu tento stroj vykonal dne 2. června 2009, na trase Kyjev – Charkov. První let na mezinárodní lince, Oděsa – Moskva, přitom následoval dne 13. prosince toho samého roku. V případě druhého letounu typu An-148-100B Aerosvitu (UR-NTC) zase šlo o první sériový stroj z linky kyjevského závodu Aviant. Zmíněný stroj poprvé vzlétl dne 10. dubna 2010 a Aerosvitu byl předán 20. dne toho samého měsíce. Ke svému prvnímu letu na pravidelné lince se letoun An-148-100B (UR-NTC) vydal dne 21. května 2010. Zatímco letoun An-148-100B (UR-NTA) Aerosvit provozoval do srpna roku 2011, provoz letounu An-148-100B (UR-NTC) tato společnost ukončila v září toho samého roku. Poté byly oba zmíněné stroje předány společnosti UIA.

Ukrajina (UIA) – Ukrajinská společnost Ukraine International Airlines (UIA) se stala provozovatelem tří letounů typu An-148-100B. První z nich (UT-NTD) přitom tato společnost převzala dne 8. srpna 2011. V tomto případě šlo o druhý sériový exemplář z produkce kyjevského závodu Aviant. Do oblak se přitom letoun An-148-100B (UT-NTD) poprvé vydal dne 13. ledna 2011. V případě následujících dvou letounů (UR-NTA a -NTC), které byly společnosti UIA předány v září a v listopadu toho samého roku, naproti tomu šlo o již „olétané“ stroje Aerosvitu. UIA přitom letouny typu An-148-100B provozovala do druhé poloviny roku 2013. Poté letouny UR-NTA a UR-NTC skončily u konstrukční kanceláře O.K. Antonova (ten první se pak stal základem prototypu transportního modelu An-178), zatímco letoun UR-NTD byl zařazen do stavu vládní letky Ukrajiny.

 

An-148-100B

 

Posádka:    dva piloti

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Progress D-436-148 s max. tahem po 7 100 kp

Radar:        povětrnostní radiolokátor typu Buran-A148, instalovaný uvnitř špice trupu

Kapacita:   68 osob (8 v obchodní a 60 v ekonomické třídě), 73 osob (8 v obchodní a 65 v ekonomické třídě), 75 osob (v ekonomické třídě),  80 osob (v ekonomické třídě) nebo 85 osob (v ekonomické třídě)

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 28,91 m 
Délka:   29,13 m
Výška: 8,19 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 41 550 kg
Max. rychlost: 870 km/h
Praktický dostup:   12 200 m
Max. dolet:    3 500* km

 

 

* s 75-ti osobami na palubě

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 2.3.2017