Kamov Ka-31R

Typ:  modifikace exportního palubního AWACS (DRLO) vrtulníku typu Ka-31 (Helix E) vzešlá ze zadání Ruského VMF

Určení:  vyhledávání a sledování vzdušných cílů pohybujících se v malé výšce nad vodní hladinou, včetně protilodních řízených střel, a hladinových plavidel protivníka a předávání informací a zachycených cílech velitelským stanovištím, palubním i pozemním, a stíhacím letounům

Odlišnosti od typu Ka-31 (Helix E):

- instalace modifikovaného palubního vybavení (jeho součástí se stal odlišný typ identifikačního systému „vlastní-cizí“)

Historie:  Přibližně kolem roku 2000 JSC N.I. Kamova zpracovala projekt modernizačního programu pro vrtulníkový AWACS (rusky DRLO) speciál typu Ka-31 (Helix E). Vrtulník typu Ka-31 (Helix E) vznikl již v 80. letech a měl se stát součástí letadlového parku vrtulníkových křižníků projektu 1143 (Kiev class) a těžkých letadlových lodí projektu 1143.5 (Kuznetsov class). Tyto plány ale pohřbil rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991, spolu s těžkou ekonomickou krizí, která na počátku 90. let zachvátila všechny postsovětské státy, včetně Ruska. Zatímco z plánované výstavby početné flotily letadlových lodí projektu 1143.5 (Kuznetsov class) zcela sešlo, všechny čtyři vrtulníkové křižníky projektu 1143 (Kiev class) byly okolo poloviny 90. let vyřazeny. Z tohoto důvodu vrtulníkový AWACS typu Ka-31 (Helix E) nakonec zůstal ve dvou prototypech (modrá 031 a 032). Pro zajištění operací palubní letky jediné jednotky projektu 1143.5 (Kuznetsov class), kterou se podařilo dokončit, v podobě plavidla Admirál Kuzněcov totiž nebylo většího počtu těchto strojů zapotřebí. Modernizovaný Ka-31 (Helix E) vešel ve známost jako Ka-31R a součástí jeho palubního vybavení se mimo jiné stal též palubní komunikační systém typu BKS-252. Prototyp tohoto modelu vznikl konverzí druhého prototypu vrtulníku typu Ka-31 (Helix E) (modrá 032). Protože se ale v rozpočtu VMF tehdy nenacházely žádné prostředky na financování modernizačního programu Ka-31R, po ukončení zkušebního programu, byli pracovníci Kamovi JSC nuceni některé nově instalované palubní systémy z prototypu Ka-31 (modrá 032) opět sejmout. Postoj ke speciálu typu Ka-31R ze strany VMF změnily až plány na pořízení výsadkových-vrtulníkových křižníků třídy Mistral francouzské konstrukce. V prosinci roku 2010 si Ruské VMF objednalo celkem čtyři výsadkové-vrtulníkové křižníky této třídy. Zatímco dodání prvních dvou z nich dostal na starost přímo francouzský výrobce, kompletaci zbylých dvou těchto plavidel měl zajistit ruský průmysl při 20 %-ní účasti francouzských firem. Předání prvních dvou křižníků třídy Mistral, Vladivostok a Sevastopol, bylo přitom stanoveno na léta 2014 a 2015. První z nich, Vladivostok, byl na vodu spuštěn dne 15. říjnu 2013. Předání tohoto plavidla Ruskému VMF se mělo uskutečnit dne 14. listopadu 2014. Tomu se ale nakonec nestalo. Francouzi totiž mezitím, na nátlak USA, zmíněný kontrakt zrušili a oba dokončené křižníky třídy Mistral prodali Egyptu. Důvodem tohoto kroku se stala ruská anexe Krymu a podpora ukrajinských separatistů ze strany Ruska. Každopádně s plány na pořízení čtyř křižníků třídy Mistral vyvstala poptávka po nejméně pěti vrtulníkových AWACS speciálech. Zatímco čtyři z nich měly působit přímo z palub zmíněných plavidel, ten pátý měl tvořit zálohu. Kromě toho měl sloužit k výcviku. Dne 20. listopadu 2008 si tak VMF objednalo dva vrtulníky typu Ka-31R (s opcí na jeden další). Volba právě na tento typ přitom nepadla náhodou, neboť šlo o jediný tehdy dostupný vrtulník této kategorie domácí konstrukce. Kromě toho se tento stroj tehdy nacházel, díky zájmu ze strany zahraničních zákazníků, ve výrobním programu závodu KumAPP z Kumertau. Přestože měly být oba zmíněné stroje dodány již v letech 2009 a 2010, první z nich (rudá 90) VMF nakonec převzalo až dne 22. června 2012. Tento první exemplář AWACS speciálu typu Ka-31R se přitom stal vůbec prvním nově vyrobeným vrtulníkem zařazeným do výzbroje VMF od rozpadu SSSR. Kromě toho šlo o vůbec první vrtulník Ruského VMF s moderním kokpitem vystavěným na multifunkčních displejích. Dodávka druhého exempláře AWACS speciálu typu Ka-31R (rudá 91) byla uskutečněna v srpnu toho samého roku. Provozovatelem obou zmíněných vrtulníků se stala 859. výcviková letka z Ejska. V současnosti na lince závodu KumAPP z Kumertau probíhá kompletace dalších sériových Ka-31R. Plány počítají s pořízením až 12-ti vrtulníků typu Ka-31R pro Ruské VMF do roku 2020. Následující exempláře tohoto speciálu by přitom měly operovat se základny Severomorsk-1 Severní flotily a Nikolajevka Tichooceánské flotily.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl přestavbou druhého prototypu vrtulníku typu Ka-31) a dva sériové stroje

Uživatelé:  pouze Rusko (VMF)

 

 

 

Posádka:    pilot a navigátor/operátor radaru

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Izotov TV3-117VMAR s max. výkonem po 2 200 hp

Radar:        impulsní dopplerovský přehledový radiolokátor komplexu DRLO (AWACS) typu E801 Oko. Radar typu E801 využívá podtrupovou sklápěcí otočnou plošnou fázovanou anténu s obdélníkovým tvarem s délkou 5,75 m, plochou 6 m2, rychlostí otáčení 6 ot/min, mechanickým skenováním v horizontální rovině a elektroimpulsním skenováním ve vertikální rovině. Radar typu E801 dokáže vyhledávat a sledovat vzdušné cíle pohybující se ve výškách 5 až 3 500 km (v nižší letové hladině), hladinové cíle a pozemí cíle a má tři pracovní módy, a to mód pro vyhledávání pozemních a hladinových cílů, mód pro vyhledávání vzdušných cílů a kombinovaný mód pro vyhledávání pozemních/hladinových i vzdušných cílů. Povrch vodní hladiny v posledně uvedeném módu přitom skenuje pouze v průběhu každé šesté otáčky (v průběhu předchozích pěti otáček sleduje vzdušnou situaci). Najednou je radar typu E801 schopen sledovat až 40 vzdušných nebo pozemních cílů. Zatímco vzdušný cíl typu stíhací letoun (s RCS 1,8 m2) dokáže detekovat na vzdálenost 110 až 115 km, hladinové plavidlo s RCS 300 m3 je schopen zachytit na vzdálenost 200 km (z výšky 3 000 m). Vyjma vysouvání a zasouvání antény, které obstarává navigátor, je veškerá činnost radaru typu E801 plně automatizována. Údaje o poloze, rychlosti, kurzu a národní příslušnosti zachycených cílů lze přitom předávat, prostřednictvím kódovaného datalinku, v reálném čase velitelským stanovištím nacházejícím se na lodní palubě i na zemi, stejně jako stíhacím letounům.

 

 

TTD:     
Ø nosných rotorů:  15,90 m
Délka trupu:   11,31 m
Výška: 5,64 m
Prázdná hmotnost: 9 580 kg
Max. vzletová hmotnost: 12 500 kg
Max. rychlost: 250* km/h
Praktický dostup:   3 500 m
Max. dolet:    600 km

 

 

* se sklopenou anténou radaru, resp. 150 km/h s vyklopenou anténou radaru

 

Poslední úpravy provedeny: 30.6.2016