Kamov Ka-52K Katran

Typ:  námořní pro činnost z palub hladinových plavidel uzpůsobená modifikace průzkumného-velitelského-útočného vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B)

Určení:  ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory výsadkových operací, ničení hladinových plavidel protivníka a hlídková činnost

Odlišnosti od typu Ka-52 (Hokum B):

- instalace modifikovaných nosných rotorů se sklápěcími listy (zatímco sklápění listů nosného rotoru tohoto modelu zajišťuje automatika, jejich aretace ve sklopené pozici se provádí ručně)

- instalace sklopitelného pomocného křídla s menším rozpětím a zredukovaným počtem zbraňových závěsníků ze tří páru na dva (sklápění a rozklápění křídla tohoto stroje se provádí ručně)

- instalace modifikovaného podvozku se zesílenou konstrukcí

- lepší antikorozní ochrana povrchu draku

- instalace elektro-optického zaměřovacího systému typu OES-52, který disponuje vyšší detekční přesností (za cenu mírně menšího dosahu), na místo typu GOES-451 (v této souvislosti mohutnou válcovitou věžičku nacházející se pod přídí trupu nahradila o poznání menší věžička se zploštělým profilem)

- instalace podstatně výkonnějšího radiolokátoru s pevnou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem (vývojový derivát radaru typu Žuk-AE) v přídi trupu na místo impulsního dopplerovského radiolokátoru typu FH-01 Mječ-1U (Arbalet-52)

- rozšířené přístrojové vybavení pilotní kabiny o přilbový zaměřovač a navigační modul FMS (ten se nachází pod palubní deskou pilotova pracoviště a umožňuje ovládat autonomní letové režimy - vzlet, přistání, přiblížení na přistání, let po naprogramované trase s více než 20-ti otočnými body)

- instalace avioniky s integrovanou schopností syntetického vidění

- rozšířená škála podvěsné výzbroje protizemní řízenou střelu typu Ch-38M a protilodní řízenou střelu typu Ch-35UE (AS-20 Kayak)

Historie: 

Myšlenkou pořízení palubních útočných vrtulníků se VMF začalo zaobírat již v roce 2005. V úvahu přitom tehdy připadaly hned dvě možnosti, a to modernizovaný palubní výsadkový-útočný vrtulník typu Ka-29 (Helix B) nebo upravený „pozemní“ útočný vrtulník typu Ka-52 (Hokum B). Volba nakonec padla na „navalizovaný“ vrtulník typu Ka-52 (Hokum B). S modernizovaným typem Ka-29 (Helix B) nicméně VMF počítalo nadále, ale pouze v roli ozbrojeného transportního stroje pro podporu speciálních operací. Vrtulník typu Ka-29 (Helix B) tedy měl zastávat obdobnou roli, jakou tehdy plnily „pozemní“ útočné-výsadkové vrtulníky řady Mi-24 (Hind). Vývoj palubní verze útočného vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B), která následně vešla ve známost jako Ka-52K, byl oficiálně zahájen v roce 2007. Konstrukční tým Kamovi JSC přitom palubní Ka-52K opatřil modifikovanými nosnými rotory se sklápěcími listy, sklápěcím pomocným křídlem, zesíleným podvozkem a zlepšenou antikorozní ochranou. Počet křídelních zbraňových závěsníků navíc u tohoto modelu zredukoval ze tří párů na dva, a to vyjmutím vnějšího páru, který byl vyhrazen pro PLŘS krátkého dosahu typu 9M39 Igla-V (SA-18 Grouse). S vrtulníkem typu Ka-52K se totiž již od počátku počítalo jako s prostředkem pro ničení pozemních a hladinových cílů a nikoliv cílů vzdušných. PVO uskupení bojových plavidel VMF totiž dostaly na starost nadzvukové bojové letouny typu MiG-29KR/KUBR. Změn samozřejmě doznalo i palubní vybavení. Jeho součástí se mimo jiné stal též nový elektro-optický zaměřovací systém typu OES-52 z dílny NPK SPP a nový palubní radiolokátor. Systém typu OES-52 má v porovnání se systémem typu GOES-451 vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B) vyšší přesnost. Cenou za to je ale menší dosah (10 km ve 14 km). Jeho součástí se přitom stal termovizní snímač vycházející z termovizního snímače systému Strix francouzské značky Sagem bitevního vrtulníku typu Tiger. Radiolokátor vrtulníku typu Ka-52K bude zase vycházet z leteckého radiolokátoru typu Žuk-AE, který využívá anténu kategorie AESA, a bude mít dva pracovní módy, a to mód pro vyhledávání a sledování hladinových cílů (cm pásmo) a mód pro vyhledávání a sledování pozemních cílů (mm pásmo). Zmíněný radar bude schopen navádět i protilodní řízenou střelu typu Ch-35UE (AS-20 Kayak) s dálkovým dosahem 200 km. Součástí zbraňového systému vrtulníku typu Ka-52K se ale stanou též protizemní řízené střely řady Ch-38M. Tato zbraň má rovněž podstatně delší dosah, než radar typu FH-01 Mječ-1U (Arbalet-52) „pozemního“ modelu Ka-52 (Hokum B). Schopnost použití PTŘS raketových systémů typu Vichr (AT-16 Scallion) a Šturm-VU (AT-9 Spiral 2) byla však u tohoto modelu plně zachována. Tyto střely budou sloužit zejména k útokům na méně chráněné pozemní a hladinové cíle. K zaměřování cílů při použití PTŘS a částečně též palubního kanónu bude navíc posádka vrtulníku typu Ka-52K moci využívat přilbový zaměřovač. Přilbový zaměřovač přitom nebyl nikdy předtím začleněn do zbraňového systému žádného sériově vyráběného vrtulníku na světě. S vrtulníky typu Ka-52K se již od počátku počítalo nejen pro jedinou letadlovou loď VMF v podobě plavidla Admiral Kuzněcov projektu 1143.5 (Kuznetsov class), ale i pro výsadkové-vrtulníkové křižníky třídy Mistral francouzské konstrukce. Způsobilost vrtulníku typu Ka-52K pro působení z paluby zmíněného plavidla byla přitom prověřena v listopadu roku 2009, a to za pomoci prvního prototypu „pozemního“ modelu Ka-52 (Hokum B). Tehdy přitom prototyp Ka-52 (bílá 061) vykonal přes 20 vzletů a přistání na palubě plavidla Mistral ze stavu francouzského námořnictva, které speciálně za tímto účelem připlulo do petrohradského přístavu. V prosinci roku 2010 si Ruské VMF objednalo celkem čtyři výsadkové-vrtulníkové křižníky této třídy. Zatímco dodání prvních dvou z nich dostal na starost přímo francouzský výrobce, kompletaci zbylých dvou těchto plavidel měl zajistit ruský průmysl při 20 %-ní účasti francouzských firem. Předání prvních dvou křižníků třídy Mistral, Vladivostok a Sevastopol, bylo přitom stanoveno na léta 2014 a 2015. První z nich, Vladivostok, byl na vodu spuštěn dne 15. říjnu 2013. Předání tohoto plavidla Ruskému VMF se mělo uskutečnit dne 14. listopadu 2014. Tomu se ale nakonec nestalo. Francouzi totiž mezitím, na nátlak USA, zmíněný kontrakt zrušili a oba dokončené křižníky třídy Mistral prodali Egyptu. Důvodem tohoto kroku se stala ruská anexe Krymu a podpora ukrajinských separatistů ze strany Ruska. Z paluby každého plavidla třídy Mistral mělo přitom operovat celkem 16 vrtulníků, 8 bitevních vrtulníků typu Ka-52K a 8 výsadkových vrtulníků typu Ka-29M nebo protiponorkových vrtulníků typu Ka-27M. Pro bitevní vrtulník typu Ka-52K ale zastavení programu Mistral neznamenalo úplný konec, neboť tento stroj může operovat i z palub jiných plavidel VMF a v neposlední řadě též i z pobřežních základen. Objednávce prototypů vrtulníku typu Ka-52K předcházela, v červnu roku 2009, objednávka technologického demonstrátoru. Za jeho pomoci měla přitom být prověřena jednotlivá technická řešení palubního vrtulníku typu Ka-52K za reálných podmínek. Základem zmíněného stroje se stal druhý vrtulník typu Ka-52 (Hokum B) z ověřovací série (žlutá 52). Ten Kamova JSC převzala, od 334. centra bojové přípravy, na konci roku 2012. V rámci přestavby na technologický demonstrátor vrtulníku typu Ka-52K vrtulník Ka-52 (žlutá 52) obdržel novou avioniku, včetně systému umožňujícího automatický vzlet a přistání na lodní palubě a automatickou navigaci. Část avioniky byla přitom pro tento stroj převzata od palubního AWACS speciálu typu Ka-31R. Kromě toho měl být za pomoci vrtulníku Ka-52 (žlutá 52) prověřen vliv agresivního slaného mořského prostředí na kompozitní konstrukční díly a účinnost jejich antikorozní ochrany. V konstrukci předchozích palubních vrtulníků značky „Ka“ měly totiž kompozity jen minimální zastoupení, a tak se nevědělo, jaký bude mít slané mořské prostředí na ně vliv. V pozdější etapě zkušebního programu měl vrtulník Ka-52 (žlutá 52) navíc obdržet nosné rotory se sklopitelnými listy. Ty po koncepční stránce vycházejí z nosných rotorů vrtulníků řady Ka-27 (Helix) a dle původních plánů měly být k dispozici v roce 2014. Do oblak se demonstrátor Ka-52 (žlutá 52) poprvé vydal v květnu roku 2013. Kariéra tohoto stroje ale nebyla dlouhá. Krátce nato, dne 29. října toho samého roku, totiž havaroval nedaleko od Moskvy. Nástupcem tohoto stroje se stal obdobně upravený první předsériový Ka-52 (Hokum B) (žlutá 062). Ten byl ke zkouškám odevzdán v polovině ledna roku 2015 a na rozdíl od předchozího demonstrátoru byl vybaven i elektro-optickým zaměřovacím systémem typu OES-52. Na rámu překrytu kabiny tohoto stroje byla navíc instalována čidla pro přilbový zaměřovač. Mezitím, v roce 2012, byla zadána stavba čtyř exemplářů vrtulníku typu Ka-52K ověřovací série. Termín odevzdání těchto strojů, který byl stanoven na říjen roku 2014, se ale splnit nepodařilo. Kompletace předsériových Ka-52K byla zahájena v polovině roku 2014. První z nich (v.č. 01-01) se do oblak poprvé vydal dne 7. března 2015. Tehdy ale ještě postrádal instalaci sklápěcích nosných rotorů. Ty totiž teprve procházely zkouškami na pozemním stendu. Svůj veřejný debut si vrtulník typu Ka-52K (v.č. 01-01) odbyl na výstavě Armija-2015, která se konala v červnu roku 2015 v Kubince. Krátce nato, v červenci toho samého roku, tento stroj zavítal na mezinárodní výstavu MVMS-2015, která se konala v Petrohradu. Zatímco na Armija-2015 byl vrtulník Ka-52K (v.č. 01-01) vystaven v letové konfiguraci, návštěvníci MVMS-2015 si jej mohli prohlédnout v „hangárovací“ konfiguraci se složenými listy nosných rotorů a křídlem. V tom samém uspořádání byl prezentován i na airshow MAKS 2015, která se konala v srpnu roku 2015 v Žukovském. Na MAKS 2015 byl však širšímu publiku poprvé představen s instalací věžičky nového elektro-optického zaměřovacího systému typu OES-52 pod přídí trupu (původně byl tento stroj opatřen „starým“ systém typu GOES-451). Na MVMS-2015 jej zase bylo možné shlédnout s řízenými střelami typu Ch-35UE (AS-20 Kayak) a Ch-38MLA. Na všech třech zmíněných výstavách byl prototyp Ka-52K (v.č. 01-01) prezentován pouze staticky s instalací makety nosných rotorů. Funkční sklápěcí rotory totiž tehdy stále ještě nebyly k dispozici. Mezitím, dne 8. dubna 2014, si VMF předběžně objednalo celkem 32 sériových vrtulníků typu Ka-52K, 8 pro každý ze čtyř plánovaných křižníků třídy Mistral. Termín předání prvních 12-ti z nich byl přitom stanoven na rok 2015. Prvních deset sériových exemplářů vrtulníku typu Ka-52K mělo přitom operovat z pozemní základny, která se nachází na Kamčatce. Vzhledem k tomu, že se VMF nakonec muselo zříct křižníků třídy Mistral, bude vrtulníky typu Ka-52K provozovat z jiných plavidel. Nosiči těchto strojů se konkrétně stanou raketové torpédoborce projektu 1155 (Udaloy class). Těch má VMF nyní k dispozici celkem devět (Viceadmiral Kulakov, Admiral Tribuc, Maršal Šapošnikov, Severomorsk, Admiral Levčenko, Admiral Vinogradov, Admiral Charlamov, Admiral Pantělejev a Admiral Čabačenko). Z paluby každého z nich přitom mohou operovat hned dva vrtulníky. Výhledově se počítá s tím, že se součástí palubní letky torpédoborců projektu 1155 (Udaloy class) stane jeden vrtulník typu Ka-52K a jeden vrtulník typu Ka-27 (Helix A). Způsobilost vrtulníku typu Ka-52K pro činnost z plavidel této třídy byla přitom prověřena mezi 31. srpnem a 5. zářím roku 2011, a to za pomoci prototypu Ka-52 (žlutá 061). Ten tehdy vykonal sérii vzletů a přistání na palubě torpédoborce Viceadmiral Kulakov, který se plavil ve vodách Barentsova moře. S vrtulníky typu Ka-52K se ale počítá též pro raketové křižníky Pjotr Velikij a Admiral Nachimov (ten se nyní nachází v opravě) projektu 1144 Orlan (Kirov class). Z palub těchto dvou plavidel by přitom měly působit dva vrtulníky typu Ka-52K spolu s jedním vrtulníkem typu Ka-27 (Helix A). Vrtulník typu Ka-52K by měl ale operovat též z paluby křižníku Slava projektu 1164 Atlant (Slava class) Černomořské flotily a v neposlední řadě též z palub torpédoborců různých tříd při dálkových plavbách. I přesto všechno bude vrtulník typu Ka-52K z palub obou výsadkových křižníků třídy Mistral, které vzešly ze zakázky Ruského VMF, nakonec působit též, ale v barvách Egyptského námořnictva. Egypťané si přitom plánují pořídit celkem 30 těchto vrtulníků. Zda pude o nově objednané stroje nebo zda budou tyto stroje pořízeny v rámci objednávky na 46 „pozemních“ Ka-52 (Hokum B) z konce roku 2015, není však známo. Svůj bojový křest si vrtulník typu Ka-52K odbyl na konci roku 2016 při nasazení letadlové lodi Admiral Kuzněcov v Sýrii.


Verze:  -

Vyrobeno:  dva technologické demonstrátory (oba vznikly konverzí předsériových exemplářů vrtulníku typu Ka-52) a čtyři předsériové stroje

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:    pilot a druhý pilot/navigátor/operátor zbraňových systémů

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Klimov VK-2500 s max. výkonem po 2 400 hp, resp. po 2 700 hp v mimořádném 2,5 min režimu       

Radar:        vývojový derivát víceúčelového radiolokátoru s pevnou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem (AESA) typu Žuk-AE, instalovaný uvnitř špice trupu. Kromě vyhledávání a sledování pozemních, hladinových a vzdušných cílů tento typ radiolokátoru slouží též k navádění protilodních řízených střel.

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu OES-52 (zploštělé otočné válcovité pouzdro nacházející se na břichu přídě trupu, přímo před šachtou příďového podvozku)

                   - obranné: obranný komplex typu L370V52 Vitebsk-52. Zmíněný komplex může pracovat v automatickém, poloautomatickém nebo manuálním módu a posádce podává přehledné informace o druhu a směru ohrožení. Komplex typu Vitebsk-52 se sestává z výstražného UV protiraketového systému typu L370-2 (dva páry senzorů umístěné po jednom na bocích přední části trupu, přímo před kabinou posádky, a na bocích ocasního nosníku, přímo za vodorovnou ocasní plochou), výstražného radiolokačního systému typu L370-1 (dva páry senzorů umístěné po jednom na bocích přídě trupu, přímo u předního páru senzorů systému typu L370-2, a na bocích ocasního nosníku, přímo za zadním párem senzorů systému typu L370-2), laserového výstražného systému typu L140 Otklik (dva senzory umístěné po jednom v přední části pravého koncového křídelního krytu a na zádi trupu, přímo pod směrovým kormidlem), směrového IČ rušiče typu L370-5 (dvě otočné kulovité hlavice umístěné na břichu trupu, přímo vedle hlavního podvozku – ty mohou působit proti jedné nebo proti dvěma PLŘS), aktivního RL rušiče typu L370-3 (dvě nevelká vřetenovitá pouzdra uchycená za pomoci šikmých štíhlých pylonů k bokům koncových křídelních pouzder) a čtyř výmetnic 32-ti klamných IČ/RL cílů typu UV-26S-01 (ty jsou vestavěny, po dvou, do boků obou koncových křídelních pouzder)

Výzbroj:     dálkově ovládané střeliště typu NPPU-80 s jedním pohyblivým 30 mm kanónem typu 2A42 s odměrem 2°30‘ směrem doleva a 9° směrem doprava, elevací +3°30‘, depresí -37° a zásobníkem na 460 nábojů, instalované na pravém boku trupu, v oblasti pod pomocným křídlem, a podvěsná výzbroj, přepravovaná na čtyřech pylonech nacházejících se pod pomocným křídlem – protizemí ŘS řady Ch-38M, protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-35UE (AS-20 Kayak), osminásobné trubkové raketnice PTŘS typu 9A4172-1 protitankového raketového kompletu typu 9K121 Vichr (AT-16 Scallion) (max. 2 ks), osminásobné trubkové raketnice s PTŘS typu 9M120-1 Ataka protitankového raketového kompletu typu 9K113U Šturm-VU (AT-9 Spiral 2) (max. 2 ks), raketové bloky typu B-8V20 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks) a B-13L1 (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 2 ks), 240 mm neřízené protizemní rakety typu S-24B (max. 4 ks), kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (jeden dvouhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů), 100 kg pumy typu FAB-100 (max. 4 ks), 120 kg pumy typu FAB-120 (max. 4 ks), 250 kg pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg pumy typu FAB-500 (max. 2 ks), kontejnerové pumy typu RKB-250 (max. 4 ks) a RBK-500 (max. 2 ks), submuniční kontejnery typu KMGU-2 (max. 4 ks), zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 2 ks) a 500 l PTB typu PTB-500 (max. 4 ks)

 

 

 

TTD:     
Ø nosných rotorů:  ?
Rozpětí křídla:   ?
Celková délka: ?
Délka trupu: ?
Výška: ?
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?

 

 

Poslední úpravy provedeny: 7.1.2017