Kamov Ka-29 (‘Helix B’)

Typ:  taktická výsadková/útočná modifikace palubního protiponorkového vrtulníku typu Ka-27 (Helix A)

Určení:  přeprava skupiny plně vyzbrojených výsadkářů mezi palubami výsadkových plavidel a pevninou v rámci vyloďovacích operací a přímá palebná podpora pozemních jednotek

Odlišnosti od typu Ka-27 (Helix A):

- nová konstrukce přední partie trupu – ta obdržela rozšířené boky (o 500 mm) s vestavěnou mohutnou pancéřovou ochranou s celkovou hmotností 350 kg, nové čelní zasklení kabiny posádky sestávající se ze tří rovných čelních okének s obdélníkovým tvarem a dvou úzkých zkosených postranních okének (na místo dvou zaoblených okének) a široký vystouplý „čumák“ se sklopitelnou (směrem nahoru) PVD po levoboku

- nové vnitřní uspořádání kabiny – zatímco sedadlo navigátora nacházející se po pravé straně sedadla pilota zaujal střelec/operátor zbraňových systémů, pracoviště operátora protiponorkových systémů nahradil nákladový prostor se sklopnými sedaly po 16 výsadkářů podél obou bočních stěn (tímto se počet členů posádky snížil ze tří osob na dvě)

- absence nevelkých spodních postranních příďových okének poskytujících posádce lepší výhled směrem dolů

- instalace odsuvných oken na místo odsuvných dveří na obou bocích kabiny posádky - jejich funkci převzaly dvoudílné horizontálně dělené přístupové dveře, které se nacházejí na pravoboku trupu, přímo za příďovým podvozkem

- instalace dvoudílných horizontálně dělených nákladových vrat na levém boku trupu, přímo za hlavním podvozkem, na místo jednodílných odsuvných (směrem dozadu) vrat

- instalace rozměrného nouzového výstupu (se včleněným okénkem) na pravoboku trupu,  přímo za hlavním podvozkem

- absence veškerého protiponorkového vybavení, včetně radiolokátoru typu Osminog (Splash Drop) – v této souvislosti z břicha příďové partie trupu zmizel rozměrný polokapkovitý dielektrický kryt, zatímco prostor trupové pumovnice se uvolnil pro dvojici 500 l přídavných palivových nádrží

- instalace pohonných jednotek typu TV3-117VMA na místo motorů typu TV3-117KM v modifikovaných hřbetních gondolách s vestavěnou pancéřovou ochranou

- instalace modifikovaných palivových nádrží se samosvorným potahem a systémem pro přeplňování inertním plynem (ten zamezuje výbuchu v případě jejich průstřelu)

- instalace odnímatelných pomocných „křídel“ z trubkové příhradoviny se dvěma páry zbraňových závěsníků typu BD3-57KrV s nosností 4 x 500 kg na bocích trupu, přímo před hlavním podvozkem (po jejich předchozím sejmutí lze na boky tohoto modelu, obdobně jako v případě typu Ka-27, umístit odnímatelná pouzdra s nafukovacími plováky)

- instalace dálkově ovládaného střeliště typu NUV-1UM s pohyblivým čtyřhlavňovým 7,62 mm rotačním kulometem typu 9A662 uvnitř pravé poloviny vystouplého horizontálně protáhlého  „čumáku“ trupu – jeho obsluhu zajišťuje zbraňový operátor, který má k dispozici jednoduchý kolimátor typu K-10T

- instalace úchytu pro odnímatelný 30 mm kanón typu 2A42 na levém boku střední části trupu

- instalace naváděcího systému typu SUV-252 protitankových řízených střel typu 9M114 raketového komplexu typu 9K113 Šturm-V (AT-6 Spiral) sestávajícího se z elektro-optického zaměřovače typu Raduga-Š (hranatý dvojicí uzavíratelných průzorů z neprůstřelného skla opatřený kryt nacházející se pod špicí trupu na pozici vpravo od jeho podélné osy) a rádiové povelové jednotky (kopulovitý kryt z dielektrického materiálu nacházející se pod špicí trupu na pozici vlevo od jeho podélné osy)

- instalace nevelkého válcovitého pouzdra IČ rušiče typu L166V-11E Ispanka (‘Hot Brick’) na hřbetu zadní části motorových gondol, přímo za hřídelí nosných rotorů

- instalace jednoho páru odnímatelných bloků, každý s dvojicí výmetnic klamných IČ/RL cílů typu APP-50, na bocích zadní části trupu, přímo za hlavním podvozkem

- instalace optického zaměřovače typu ASP-17VK spřaženého s laserovým dálkoměrem, který je používán při střelbě za pomoci neřízené munice, uvnitř kabiny pilota

- rozšířené avionické vybavení o radiokompas typu ARK-UD a radiostanici typu R-828 Evkalipt (ta zajišťuje spojení s pozemními jednotkami)

Historie:  Zadání na specializovanou výsadkovou-útočnou modifikaci palubního protiponorkového vrtulníku typu Ka-27 (Helix A) OKB N.I. Kamova obdržela již v roce 1973. Požadovaný stroj zpočátku nesl označení Ka-252TB a dle zmíněného zadání měl být schopen operovat z palub celé řady námořních plavidel VMF, ničit živou sílu i obrněná vozidla protivníka a zajišťovat přepravu skupiny plně vyzbrojených výsadkářů a rozměrného nákladu (ve vnějším podvěsu) mezi palubami hladinových plavidel a pobřežím. Hlavním nosičem vrtulníku typu Ka-252TB se přitom měla stát těžká výsadková plavidla VMF projektu 1174 (Ivan Rogov class). Oba prototypy vrtulníku typu Ka-252TB vznikly radikální přestavbou sériových exemplářů protiponorkového modelu Ka-27 (Helix A). První z nich (černá 208) se od země se poprvé odpoutal dne 28. července 1976. Druhý prototyp vrtulníku typu Ka-252TB (černá 209) se do zkušebního programu zapojil krátce nato. Závodní zkoušky tohoto „námořního“ protějšku „pozemního“ útočného-výsadkového vrtulníku typu Mi-24 (Hind) probíhaly až do roku 1978. Zkoušky státní se podařilo završit krátce nato, v květnu roku 1979. Přestože sériová výroba vrtulníku typu Ka-252TB obdržela oficiální zelenou ještě ten samý rok, součástí výrobního programu závodu KumAPP z Kumertau se tento stroj nakonec stal až v roce 1984. Sériové Ka-252TB přitom vešly ve známost pod označením Ka-29 (Helix B) a od prototypů se mírně odlišovaly. Asi nejvíce zřetelnou změnou se stala instalace dvoudílných horizontálně dělených vyklápěcích nákladových vrat na levém boku trupu v oblasti přímo za hlavním podvozkem na místo jednodílných posuvných (směrem do zadu) vrat. V důsledku rozpadu SSSR, k němuž došlo v roce 1991, a následné těžké ekonomické krizi Ruska nakonec brány závodu KumAPP opustilo jen 59 sériových Ka-29 (Helix B). VMF přitom převzalo celkem 50 těchto strojů. Přímo k bojovým útvarům se jich ale dostalo jen 41. Další tři vrtulníky typu Ka-29 Helix B (rudá 10, ? a ?) byly dodány armádnímu letectvu, resp. 731. VPSN s domovskou základnou Černigovka. Provozovatelem třech těchto strojů (modrá 029, modrá 209 a ?) se stala též OKB N.I. Kamova. Zatímco dalších dva vrtulníky typu Ka-29 Helix B (modrá 502 a 503) zůstaly v prostorách výrobního závodu KumAPP z Kumertau, jeden tento stroj (rudá 20) byl ponechán zkušebnímu institutu LII ze Žukovského. VMF přitom výsadkové-útočné vrtulníky typu Ka-29 (Helix B) zařadilo do stavu všech svých flotil, tedy vyjma té Černomořské. Konkrétně u Severní flotily, resp. u 38. OKPLVP (samostatný palubní pluk protiponorkových vrtulníků) s domovskou základnou Severomorsk 2, skončilo 17 z nich (rudá 1 až 26, 59 až 62, 65, 66, 68 69). Druhým největším provozovatelem těchto výsadkových-útočných strojů se stala Tichooceánská flotila, resp. 710. OKPLVP s domovskou základnou Novoněžino. Tento pluk jich přitom převzal celkem 16 (rudá 84 až 99). Naproti tomu Baltské flotile, resp. 745. OKPLVP s domovskou základnou Donskoje, bylo dodáno jen 8 sériových Ka-29 Helix B (žlutá 17 až 24). Provozovatelem dalších pěti vrtulníků tohoto typu (rudá 19 až 23) se stal 555. OIIVP (samostatný instruktorsko-vývojový vrtulníkový pluk) z Očakova. Zbylé čtyři tyto stroje (žlutá 30, 33, 35 38) byly předány 696. OIIVP, který spadal pod 344. centrum bojové přípravy (CBP) z Toržoku. Dle původních plánů měly přitom všechny čtyři flotily Sovětského VMF, Baltská, Černomořská, Tichooceánská a Severní, převzít po 24-ti vrtulnících typu Ka-29 (Helix B). Za operačně plně způsobilý byl tento útočný-výsadkový speciál oficiálně prohlášen dne 8. srpna 1987. Hlavním nedostatkem vrtulníků typu Ka-29 (Helix B) se stala poněkud stísněná nákladová kabina. Přestože výrobce deklaroval kapacitu 16-ti plně vyzbrojených vojáků, v reálu se jich do kabiny těchto strojů vměstnalo nanejvýš 10 až 12. Díky velmi nízkým provozním nárokům, značné odolnosti a vysokým výkonům, kterými vyjma rychlosti překonávaly i „pozemní“ stroje řady Mi-24 (Hind), si ale u posádek získaly nemalou oblibu. Před svým „pozemním“ protějškem v podobě již zmíněného typu Mi-24 (Hind) měly kromě výkonnosti navrch též ve vyšší odolnosti a v instalaci sotisfikovanějšího avionického vybavení. Avionika palubních Ka-29 (Helix B), která byla převzata od protiponorkového modelu Ka-27 (Helix A), totiž umožňovala provádět automatický let, autonomní přistání a stabilizaci při letu za špatných meteorologických podmínek. Na rozdíl od „pozemních“ Mi-24 (Hind) tyto stroje navíc mohly operovat i za špatného počasí a v noci. Dle původních plánů měly vrtulníky typu Ka-29 (Helix B) působit z palub výsadkových plavidel projektu 1174 (Ivan Rogov class) a vrtulníkových křižníků projektu 1123 Kondor (Moskva class) a 1143 Krečet (Kiev class) a při kombinovaných vyloďovacích operacích vysazovat příslušníky námořní pěchoty na pobřeží a poté je podporovat palbou ze svých palubních zbraní. Rozpadem SSSR se flotila vrtulníků typu Ka-29 (Helix B) VMF ztenčila o všech pět těchto strojů ze stavu 555. OIIVP. Toto výcvikové centrum se totiž zánikem výše uvedeného státního uskupení rázem ocitlo na území samostatné Ukrajiny. Ukrajinci ale později většinu těchto strojů prodali zpět Rusku. Nejméně jeden z nich se však na území Ukrajiny nacházel až do přelomu tisíciletí. V průběhu 90. let byly počty vrtulníků typu Ka-29 (Helix B) ve stavu Ruského VMF v důsledku fatálního nedostatku financí drasticky snižovány. Kromě toho VMF tehdy vyřadilo téměř všechny nosiče těchto strojů. Přelomu tisíciletí se tak dočkala pouze jediná výsadková loď projektu 1174 (Ivan Rogov class), a to Mitrofan Moskalenko. Jelikož v roce 2012 potkal osud ostatních lodí projektu 1174 (Ivan Rogov class) i toto plavidlo, v současnosti VMF může vrtulníky typu Ka-29 (Helix B) teoreticky provozovat pouze z paluby svého jediného letadlového nosiče v podobě lodi Admirál Kuzněcov. Z paluby tohoto plavidla ale výsadkové-útočné speciály Ka-29 (Helix B) ve skutečnosti operovaly pouze v letech 1995 až 1996. Protože se díky absenci námořních nosičů a potřebných financí na provoz výsadkové-útočné vrtulníky typu Ka-29 (Helix B) dostaly zcela mimo zájem nejvyššího velení VMF, mezitím bylo 13 z nich předáno Ministerstvu vnitřních věcí (MVD). Letectvo MVD přitom tyto stroje používá do dnešních dnů, zejména pro ostrahu hranic Ruské federace. Do roku 2013 se tak počet vrtulníků typu Ka-29 (Helix B) na inventáři Ruského VMF zredukoval na pouhých 12 až 15 exemplářů. Z tohoto počtu bylo ale tehdy trvale udržováno v letuschopném stavu jen 7 strojů. Ty navíc operovaly výhradně z pozemních základen. K oživení zájmu o vrtulníky této kategorie ze strany velení Ruského VMF došlo až v souvislosti s plány na pořízení čtyř výsadkových-vrtulníkových křižníků třídy Mistral francouzské konstrukce. Zatímco první dva křižníky třídy Mistral měl Ruskému VMF, dle kontraktu z prosince roku 2010, dodat přímo francouzský výrobce, kompletaci zbylých dvou těchto plavidel měl zajistit ruský průmysl při 20 %-ní účasti francouzských firem. Předání prvních dvou křižníků třídy Mistral, Vladivostok a Sevastopol, bylo přitom stanoveno na léta 2014 a 2015. První z nich, Vladivostok, byl spuštěn na vodu dne 15. říjnu 2013. Předání tohoto plavidla VMF se mělo uskutečnit dne 14. listopadu 2014. Tomu se ale nakonec nestalo. Francouzi totiž mezitím, na nátlak USA, zmíněný kontrakt zrušili a oba dokončené křižníků třídy Mistral prodali Egyptu. Důvodem toho se stala ruská anexe Krymu a podpora ukrajinských separatistů ze strany Ruska. Z palub křižníků třídy Mistral mělo přitom kromě osmi útočných vrtulníků typu Ka-52K operovat též osm výsadkových-útočných vrtulníků typu Ka-29M nebo protiponorkových vrtulníků typu Ka-27M. Tento pokročilý derivát speciálu Ka-29VPNCU, který zastával poslání leteckého návodčího bitevních vrtulníků typu Ka-50 (Hokum A), se měl mimo jiné vyznačovat většími rozměry nákladové kabiny (díky překonstruované spodní části trupu) a instalací zcela nového avionického vybavení. Avioniku měl přitom vrtulník typu Ka-29M zčásti přebírat od bitevního speciálu typu Ka-52 (Hokum B) a z části od civilního víceúčelového modelu Ka-32. Kromě toho tento model počítal též s novými motory typu VK-2500M, novou APU typu TA-8 a obranným komplexem typu Vitebsk. Ten přitom původně vzešel programu bitevních speciálů typu Ka-50/-52 (Hokum B). Jelikož měly vrtulníky typu Ka-29M působit v součinnosti s bitevními speciály typu Ka-52K, jejich výzbroj se měla sestávat výhradně z neřízené munice. Protože zavedení tohoto modelu do výrobního programu závodu KumAAP rozhodně nemělo být jednoduchou záležitostí, neboť se zde produkce předchozího modelu zastavila před více než 20-ti lety, zpočátku se mělo VMF spoléhat na modernizované exempláře staršího modelu Ka-29 (Helix B). Modernizované Ka-29 (Helix B) měly nést označení Ka-29TBM a měly se vyznačovat zejména instalací nového avionického vybavení a nových pohonných jednotek. Dopracování staršího modelu Ka-29 (Helix B) do tohoto standardu přitom nemělo zabrat více než osm měsíců. Protože po zrušení kontraktu na křižníky třídy Mistral VMF o vrtulníky typu Ka-29M a Ka-29TBM ztratilo zájem, nakonec vývoj obou zmíněných modelů nepřekročil projektové stádium. V listopadu roku 2016 se v aktivní službě nacházely již jen čtyři vrtulníky typu Ka-29 (Helix B). Zatímco dva z nich (žlutá 38 a 39) provozovalo 859. CBP i PLS (Centrum bojové přípravy) z Ejska, zbylé dva tyto stroje (rudá 23 a 75) sloužily u Severní flotily VMF. 21. prosince toho samého roku nicméně VMF formálně převzalo šest vrtulníků typu Ka-29 (Helix B), které předtím prošly generální opravou ve výrobním závodě z Kumertau. Provozovatelem těchto strojů se stala Tichooceánská flotila VMF. Na svou domovskou základnu Nikolajevka, která se nachází v Přímořském kraji, tyto stroje dorazily dne 9. listopadu 2017. Naproti tomu oba dva vrtulníky typu Ka-29 (Helix B) (žlutá 69 / RF-19441 a žlutá 70 / RF-19442), které prošly v roce 2017 generální opravou v Sevastopolském leteckém opravárenském závodě (SAP), budou zařazeny do výzbroje Černomořské flotily. Součástí opravy zmíněných strojů se přitom stala též instalace nových radiostanic a kabeláže pro obranný komplex typu Vitebsk. S montáží jednotlivých prvků tohoto komplexu se ale počítá až před případným bojovým nasazením. Obnova generálních oprav vrtulníků typu Ka-29 (Helix B) přitom představuje přímou reakci na ztrátu transportně-bojových schopností námořní pěchoty v důsledku vyčerpání resursů téměř všech těchto strojů. Výhledově se počítá s reaktivací ještě dalších 17-ti odstavených vrtulníků typu Ka-29 (Helix B).

Verze:

Ka-29 (‘Helix B’) – základní modifikace vrtulníku Ka-29 určená pro přepravu výsadkářů mezi palubami výsadkových plavidel a pevninou v rámci vyloďovacích operací a přímou palebnou podporu pozemních jednotek. První ze dvou prototypů vrtulníku Ka-29 (černá 208 a 209), jejichž základem se staly sériové Ka-27 (Helix A), poprvé vzlétl dne 28. července 1976. Od roku 1984 bylo závodem KumAPP z Kumertau postaveno celkem 59 těchto strojů.

Ka-29VPNCU – speciální modifikace vrtulníku Ka-29 zastávající roli tzv. letového návodčího jednomístných bitevních vrtulníků typu Ka-50 (Hokum A). Oba dva exempláře tohoto speciálu (žlutá 35 a 38) vznikly v roce 1997 konverzí sériových Ka-29. Jejich jediným posláním se stala podpora operačních zkoušek bitevního vrtulníku typu Ka-50 (Hokum A), které byly realizovány přímo v bojových podmínkách války v Čečensku. viz. samostatný text

Ka-32TM – neozbrojená civilní nákladní modifikace vrtulníku typu Ka-29. Od vojenského typu Ka-29 se tento model odlišoval zejména absencí kompletního zbraňového systému a obranných prostředků. Do boků „špice“ trupu nákladního Ka-32TM byla navíc vetknuta nevelká hranatá okénka, která pilotovi usnadňovala výhled směrem dolů. Jediný exemplář tohoto modelu vznikl konverzí sériového Ka-29 (rudá 22 / v.č. 22905) ze stavu Ukrajinského námořnictva a okolo roku 2000 byl prodán bulharské společnosti Scorpion Air. Zmíněná společnost jediný Ka-32TM provozovala s registrací LZ-MSL a později jej pronajala španělské společnosti Helisureste.

Ka-33 – neozbrojená civilní nákladní modifikace vrtulníku typu Ka-29 z dílny JSC N.I. Kamova. Od vojenského typu Ka-29 se tento model odlišoval zejména absencí kompletního zbraňového systému a obranných prostředků. Do boků „špice“ trupu nákladního Ka-33 byla navíc vetknuta nevelká hranatá okénka, která pilotovi usnadňovala výhled směrem dolů. Jediný exemplář tohoto modelu nesl bílo-modrý kabát a vznikl konverzí blíže nespecifikované exempláře vrtulníku typu Ka-29.

Vyrobeno:  dva prototypy (vznikly přestavbou sériových Ka-27) a 59 sériových strojů

Nosič:  - výsadkové lodě projektu 1174 (‘Ivan Rogov’ class). Celkem byly postaveny tři plavidla této třídy, a to Ivan Rogov (ve výzbroji v letech 1978 až 1996), Alexander Nikolajev (ve výzbroji v letech 1982 až 1997) a Mitrofan Moskalenko (ve výzbroji v letech 1990 až 2012). Z každé z těchto lodí přitom operují čtyři vrtulníky typu Ka-29.

- letadlová loď projektu 1143.5 (‘Kuznetsov’ class). Jediné stavebně dokončené plavidlo této třídy neslo název Admiral Kuzněcov a do výzbroje VMF bylo zařazeno v roce 1990. Dle původních plánů se měla palubní letka tohoto plavidla sestávat z 18-ti těžkých stíhacích letounů typu Su-33 (Flanker D), 28-ti středně těžkých víceúčelových bojových letounů typu MiG-29K (Fulcrum D), 8 protiponorkových vrtulníků typu Ka-27 (Helix A), 2 pátracích-záchranných vrtulníků typu Ka-27PS (Helix D) a 4 DRLO (AWACS) vrtulníků typu Ka-31 (Helix E).

Uživatelé:  Bulharsko (model Ka-32TM), Rusko, SSSR, Španělsko (model Ka-32TM) a Ukrajina (v roce 1991 rozpadem SSSR získáno 5 ks modelu Ka-29)

 

 

 

Posádka:    pilot a střelec/operátor zbraňových systémů

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Izotov TV3-117VMA s max. výkonem po 2 200 hp

Vybavení:   - zaměřovací: poloautomatický povelový systém dálkového navedení (SACLOS) typu Raduga-Š sestávající se ze zaměřovací optiky v podobě TV kamery, která pracuje i za nízké úrovně osvětlení, a IČ senzoru (hranatý kryt nacházející se na břichu přední části trupu na pozici vpravo od jeho podélné osy) a rádiové-povelové naváděcí jednotky (zaoblený kryt nacházející se na břichu přední části trupu na pozici vlevo od jeho podélné osy)

                     - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-1P Parol (dvě drobné antény s tvarem trojúhelníku instalované po jedné na „střeše“ pilotní kabiny a na hřbetu koncové části ocasního nosníku), výstražný radiolokační systém typu S-3M Sirena, IČ rušič typu L166V-11E Ispanka (‘Hot Brick’) (nevelký válcovitý kryt umístěný na hřbetu trupu, přímo za nosnými rotory) a čtyři výmetnice 32-ti klamných IČ/RL cílů typu APP-50 (po dvou ve dvou blocích uchycených k bokům zadní části trupu v oblasti přímo za hlavním podvozkem)

Kapacita:    16 plně vyzbrojených vojáků, 10 raněných (6 sedících a 4 ležící) nebo náklad do celkové hmotnosti 2 400 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 4,52 x 1,30 x 1,29 m, nebo náklad do celkové hmotnosti 4 000 kg, přepravovaný ve vnějším podvěsu pod trupem

Výzbroj:       jeden pohyblivý čtyřhlavňový 7,62 mm rotační kulomet typu 9A662 se zásobou 1 800 nábojů, instalovaný v dálkově ovládaném střelišti typu NUV-1UM vestavěném do špice trupu (na pozici vpravo od jeho podélné osy), jeden pevný demontovatelný 30 mm kanón typu 2A42 se zásobou 250 nábojů, instalovaný na levém boku střední části trupu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 000 kg, přepravovaná na čtyřech pylonech nacházejících se pod pomocnými „křídly“ z trubkové příhradoviny – čtyřnásobné trubkové raketnice s PTŘS typu 9M114 protitankového raketového kompletu 9K113 Šturm-V (AS-6 Spiral) (max. 2 ks), raketové bloky typu B-8V20 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) a UB-32A (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks), kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (jeden dvouhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů) (max. 2 ks), zbraňové kontejnery typu GUV (jeden 30 mm granátomet typu AGS-17 Plamja se zásobou 300 nábojů nebo sestava jednoho čtyřhlavňového 12,7 mm rotačního kulometu typu JakB-12,7 se zásobou 750 nábojů a dvou čtyřhlavňových 7,62 mm rotačních kulometů typu GŠG-7,62 se zásobou 3 400 nábojů) (max. 2 ks) a zápalné 500 kg pumy typu ZB-500 (max. 2 ks)

 

 

 

TTD:     
Ø nosných rotorů:  15,90 m
Délka trupu:   11,30 m
Výška: 5,44 m
Prázdná hmotnost: 5 520 kg
Max. vzletová hmotnost: 11 500 kg
Max. rychlost: 280 km/h
Praktický dostup:   4 300 m
Max. dolet:    740 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny: 11.11.2017