Kamov Ka-27M

Typ:  pokročilá modifikace středně těžkého palubního protiponorkového vrtulníku typu Ka-27 (Helix A); tento model vzešel z modernizačního programu vrtulníků typu Ka-27 (Helix A) Ruského VMF

Určení:  primárně vyhledávání a ničení ponorkových plavidel protivníka, sekundárně doprava osob a přeprava nákladu

Odlišnosti od typu Ka-27 (Helix A):

- instalace vyhledávacího a zaměřovacího systému typu Bumerang

- instalace radiolokátoru s fázovanou anténou a digitálně vychylovaným paprskem (AESA) typu FHA Kopjo-A, který má větší rychlost, přesnost a vyhledávací dosah (250 km vs 180 km), uvnitř nezměněného polokapkovitého krytu nacházejícího se pod přídí trupu na místo dopplerovského radiolokátoru typu Osminog (Splash Drop)

- instalace hydroakustické stanice typu Kema, která využívá akustické bóje typu RGB-16MK (hydroakustická stanice modelu Ka-27 spolupracovala s akustickými bójemi typu RGB-NM a RGB-NM1)

- instalace ponorného sonaru typu VGS-3 Ros-VME, který disponuje schopností všesměrového hledání a současného sledování až tří cílů zároveň (za cenu nižšího dosahu), za břišními dvířky nacházejícími se pod kořenem ocasního nosníku na místo ponorného sonaru typu VGS-3 Ros-V (Lamb Tail)

- instalace pevného detektoru magnetických anomálií (MAD) typu MMS-27 pod koncem ocasního nosníku na místo vlečného detektoru MAD typu APM-73V Bor-1V

- instalace datalinku

- instalace taktického displeje na přístrojové desce navigátora

- instalace satelitního systému pro přiblížení na přistání na palubě plavidla typu SSP-V-27M

- instalace komunikačního systému typu S-403-1

- instalace systému pro ovládání zbraní typu SUO-27S2P

- rozšířená škála podvěsné výzbroje

- instalace jednoho nevelkého obdélníkovitého krytu na „špici“ trupu, mírně vpravo od jeho podélné osy

- instalace jedné zkosené břitové antény po levé straně břicha trupu, přímo za příďovým podvozkem

- instalace jednoho páru nevelkých krytů s obdélníkovým tvarem po stranách břicha trupu, přímo za kryty nafukovacích plováků

- instalace jednoho páru nevelkých krytů s tvarem na výšku postaveného půlválce na bocích trupu, přímo před hlavním podvozkem

- instalace jednoho páru nevelkých podlouhlých hranatých krytů na bocích zádě trupu, přímo před ocasním nosníkem.

Historie:  Protože rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991, spolu s těžkou ekonomickou krizí, která na počátku 90. zachvátala všechny postsovětské republiky, včetně Ruska, zastavil vývoj perspektivního palubního protiponorkového vrtulníku typu Ka-40, VMF se nadále muselo plně spoléhat na flotilu vrtulníků typu Ka-27 (Helix A). Vzhledem k tomu, že na počátku prvního desetiletí 21. století bylo palubní vybavení těchto strojů již možné považovat za morálně zastaralou techniku, velení VMF se tehdy rozhodlo pro jejich modernizaci. V úvahu přitom připadala zástavba hned dvou nových vyhledávacích a zaměřovacích systémů. Konkrétně přitom šlo o systém typu Lira z dílny petrohradské společnosti LNPO Leninets a systém typu Bumerang z dílny moskevské společnosti Fazotron-NIIR. Systém typu Lira byl původně navržen pro již zmíněný vrtulník typu Ka-40 a vycházel ze systému typu Novella, který se později stal součástí palubního vybavení modernizovaných protiponorkových letounů typu Il-38 (May A), známých jako Il-38N. Zkouškami tento systém prošel okolo roku 2002 na vrtulníku Ka-27 (černá 0909). Pro modernizační program vrtulníků typu Ka-27 (Helix A) VMF, který dal za vznik modelu Ka-27M, byl nakonec zvolen systém typu Bumerang. Zkoušky tohoto systému na vrtulníku Ka-27 (černá 0909) se přitom rozeběhly na počátku roku 2004. Testování systému typu Bumerang na vrtulníku Ka-27 (černá 0909) se ale poněkud zatáhlo. Počáteční fázi zkoušek tohoto systému se totiž nepodařilo završit dříve než v roce 2011. V roce 2012 se do zkušebního programu zapojil též druhý prototyp vrtulníku typu Ka-27M. Tento stroj přitom vznikl, v roce 2008, konverzí vrtulníku Ka-27 (modrá 48). Palubní zkoušky modernizovaného Ka-27M se rozeběhly v říjnu roku 2012 a byly realizovány na plavidlech Severní flotily VMF za využití prototypu Ka-27M (černá 0909). Zatímco první etapa státních zkoušek vrtulníku typu Ka-27M byla ukončena v létě roku 2013, druhou etapu státních zkoušek tohoto stroje se podařilo završit v roce 2015. Modernizovaný Ka-27M se přitom od nemodernizovaného Ka-27 (Helix A) odlišuje pouze instalací nového palubního vybavení. Draku, pohonného, hnacího a nosného systému se modernizační program Ka-27M nikterak nedotkl. Dopracování prvních osmi vrtulníků typu Ka-27 (Helix A) na tento standard si VMF objednalo, u závodu KumAPP z Kumertau, na počátku roku 2013, tedy ještě před ukončením státních zkoušek. Termín předání zmíněných strojů byl přitom stanoven na 25. listopad 2014. Později byl však termín odevzdání prvních osmi Ka-27M posunut na konec roku 2015. Ani to se ale nepodařilo splnit. Modernizaci prvního ze čtyř vrtulníků typu Ka-27 (Helix A), které do závodu KumAPP dorazily v prosinci roku 2014, se totiž nakonec nepodařilo završit dříve než na konci roku 2016. VMF byl přitom tento stroj (žlutá 14 / RF-19190) předán dne 19. prosince 2016. Důvodem průtahů v modernizačním programu Ka-27M se stalo embargo vůči Rusku ze strany západních zemí, které představovalo přímou reakci na ruskou anexi Krymu a podporu proruských ukrajinských separatistů. Některé avionické systémy pro modernizované Ka-27M totiž dodávají společnosti Thales a Selex. Krátce nato, dne 1. února 2017, závod KumAPP jeden modernizovaný Ka-27M (žlutá 31) předal 859. CBP i PLS (Centrum bojové přípravy) z Ejska. Mezitím, v roce 2014 (?), závod KumAPP obdržel objednávku na dopracování dalších 14-ti vrtulníků typu Ka-27 (Helix A) na úroveň Ka-27M. Prvních 12 z nich mělo přitom být VMF předáno v roce 2016. Podle všeho se tomu ale nakonec nestane dříve než v roce 2017. Tyto stroje by přitom kromě výše uvedeného měly obdržet též nové rotorové listy, nové motory typu VK-2500K (modifikace motoru typu VK-2500 se speciální antikorozní ochranou), nový transmisní systém, novou APU typu TA-8 a novou avionikou. Tu by měly sdílet posledními exempláři AWACS vrtulníku typu Ka-31 (Helix E) dodanými Indii. Výhledově VMF počítá s modernizací až 46-ti vrtulníků typu Ka-27 (Helix A) na standard Ka-27M. V případě většiny z nich se přitom bude jednat o stroje s nízkým náletem, které bylo VMF nuceno v 90. letech odstavit a zakonzervovat kuli nedostatku financí na generální opravu. Modernizace vrtulníkům typu Ka-27 (Helix A) Ruského VMF umožní setrvat ve službě po dobu nejméně dalších 25-ti let. Modernizované Ka-27M se přitom stanou součástí výzbroje všech flotil VMF a střediska bojové přípravy z Ejska. Mezitím, v roce 2015, si obdobnou modernizaci objednalo Indické námořnictvo pro deset vrtulníků typu Ka-28 (Helix A). O shodný modernizační program pro vrtulníky typu Ka-28 (Helix A) projevila zájem též ČLR.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva zkušební a ? operačních exemplářů (všechny vznikly konverzí sériových Ka-27)

Uživatelé:  Rusko (VMF)

 

 

 

Posádka:    pilot, druhý pilot/navigátor a operátor zbraňových systémů

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Izotov TV3-117KM s max. výkonem po 2 200 hp

Radar:        pátrací radiolokátor s fázovanou anténou a digitálně vychylovaným paprskem (AESA) typu FHA Kopjo-A, instalovaný uvnitř polokapkovitého krytu nacházejícího se pod přídí trupu. Tento typ radaru slouží pro navigaci, vyhledávání a sledování hladinových cílů a mapování terénu a má zorné pole 360°. Zatímco vzdušný cíl s RCS 5 m2 radar typu Kopjo-A dokáže detekovat na vzdálenost 70 km, malý hladinový objekt s RCS 1 m2 na vzdálenost 30 km, motorové hladinové plavidlo s RCS 150 m2 na vzdálenost 130 km, velké hladinové plavidlo na vzdálenost 250 km. Najednou je tento radar schopen sledovat až 10 objektů.

Vybavení:  - zaměřovací: - ponorný sonar typu VGS-3 Ros-VME. Jeho instalace se nachází uvnitř zadní části trupu, za dvoudílnými břišními dvířky umístěnými přímo před ocasním nosníkem.

                   - radiohydroakustický systém typu Kema. Tento systém spolupracuje s akustickými bójemi typu RGB-16MK.

                   - detektor magnetických anomálií (MAD) typu MMS-27. Instalace tohoto zařízení se nachází pod koncem ocasního nosníku

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-1P Parol (dvě drobné antény s tvarem trojúhelníku instalované po jedné na „střeše“ pilotní kabiny a na hřbetu koncové části ocasního nosníku)

Kapacita:   3 osoby, přepravované uvnitř nákladové kabiny s rozměry 4,52 x 1,30 x 1,32 m, nebo náklad do celkové hmotnosti 4 000 kg, přepravovaný ve vnějším podvěsu pod trupem

Výzbroj:     jedno protiponorkové torpédo nebo osm 120 kg hlubinných pum typu PLAB-250-120, přepravovaných uvnitř trupové pumovnice

 

 

 

TTD:     
Ø nosných rotorů:  15,90 m
Délka trupu:   11,30 m
Výška: 5,40 m
Prázdná hmotnost: 6 100 kg
Max. vzletová hmotnost: 12 000 kg
Max. rychlost: 270 km/h
Praktický dostup:   5 000 m
Max. dolet:    760 km

 

 

  

Poslední úpravy provedeny: 16.3.2017