KSR-5 (AS-6 Kingfish)

foto: https://rbase.new-factoria.ru/

Typ:  strategická letecká protizemní/protilodní (KSR-5/-5N) a protiradiolokační (KSR-5P) řízená střela vzdušného raketového komplexu typu K-26 a K-10-26

Určení:  KSR-5/-5N: ničení rozměrných hladinových cílů s výtlakem větším než 10 000 t (bitevní křižníky, letadlové lodě) a rozměrných pozemních cílů (komunikace, přehrady, elektrárny, továrny, železniční nádraží, letiště); KSR-5P: ničení pracujících pozemních a lodních radiolokačních stanic protivníka

Vyvinul:  Raduga

Verze:

KSR-5 (AS-6A) – první sériově vyráběná protilodní/protizemní modifikace střely typu KSR-5 uzpůsobená pro napadání cílů pouze z velkých výšek. Naváděcí systém tohoto modelu se sestává z aktivní RL samonaváděcí hlavice typu VS-K a autopilota typu BSU-7. Jeho pohon obstarává dvoukomorový raketový motor na KPL typu S5.33 se třemi režimy chodu. Do výzbroje VVS a VMF byla střela typu KSR-5 zařazena v roce 1969, a to jako jedna z komponent zbraňového systému letounů typu Tu-16K-26, Tu-16KSR-2-5, Tu-16KSR-2-5-11 a Tu-16K-10-26.

KSR-5N (AS-6A) – pokročilá modifikace protilodní/protizemní střely typu KSR-5 uzpůsobená pro napadání cílů z malých i velkých výšek. Pokud je střela typu KSR-5N vypuštěna ve výšce 5 000 až 11 000 m, její dálkový dosah činí 150 až 240 km. V tomto případě se ke svému cíly pohybuje ve výšce 22 500 m rychlostí 3 200 km/h. Pokud je však svým nosiče odhozena ve výšce 500 až 5 000 m, může napadat cíle, které se nacházejí ve vzdálenosti pouhých 90 až 115 km. V tomto případě se ke svému pohybuje ve výšce 12 500 m rychlostí 1 100 až 1 800 km/h. Naváděcí systém tohoto modelu se sestává z aktivní RL samonaváděcí hlavice typu VS-KN a autopilota typu BSU-7N. Jeho pohon obstarává dvoukomorový raketový motor na KPL typu S5.33A s pěti režimy chodu (tři režimy pro let ve velké výšce a dva režimy pro let v malé výšce). Nosičem této zbraně se přitom staly letouny typu Tu-16K-26N a Tu-16K-10-26N.

KSR-5P (AS-6B) – protiradiolokační modifikace protilodní/protizemní střely typu KSR-5 s instalací pasivní RL samonaváděcí hlavice typu VSP-K a konvenční bojové hlavice. Do výzbroje VMF byl tento model zařazen v roce 1979, a to jedna z komponent zbraňového systému letounu typu Tu-16K-26P.

KSR-5B/M (AS-6A) – pokročilá modifikace střely typu KSR-5 (model KSR-5B) a KSR-5N (model KSR-5M) s vylepšeným naváděcím systémem, díky kterému je schopna napadat i menší pozemní cíle

KSR-5NM/MV (D-5NM/MV) – terčová modifikace střely typu KSR-5. Tento model se vyznačoval absencí bojové a naváděcí hlavice a zastával poslání nepřátelských protilodních střel, které se dokáží pohybovat ve velkých i v malých výškách, a taktických a strategických bombardovacích letounů při výcviku obsluh pozemních a námořních protiletadlových raketových komplexů PVO. Obě dvě zmíněné verze terčové střely typu D-5 byly schopny vyvinout rychlost až M=4,2, vystoupat do výšky až 40 000 m a urazit vzdálenost až 400 km. Jejich startovací hmotnost přitom činila 3 944 kg. Poslání nosiče vzdušných terčů řady D-5 zastávaly letouny typu Tu-16NM, Tu-16K-26, Tu-16KSR-2-5 a Tu-16KSR-2-5-11. Zmíněné letouny přitom mohly tyto terčové střely vypouštět při letu ve výšce 500 až 10 000 m.

Historie:  Vzdušný protilodní-protizemní raketový komplex typu K-26 se sestával ze dvou nadzvukových okřídlených řízených střel typu KSR-5 (AS-6 Kingfish), KSR-2 (AS-5 Kelt) nebo KSR-11 (AS-5 Kelt), naváděcího systému typu Vzljot, který byl vystavěn na vyhledávacím a naváděcím radiolokátoru typu Rubín-1KV (Short Horn), a raketonosného letounu typu Tu-16K-26 (Badger G), Tu-16KSR-2-5 (Badger G) nebo Tu-16KSR-2-5-11 (Badger G) Zmíněný komplex přitom vzešel z modernizačního programu vzdušného raketového komplexu typu K-16 a K-11-16, jenž v sobě zase sdružoval dvě okřídlené střely typu KSR-2/-11 (AS-5 Kelt), naváděcí systém typu Rubikon, který byl vystavěn na naváděcím radaru typu Rubín-1K (Short Horn), podzvukový raketonosný letoun typu Tu-16KSR-2/KSR-2A (Badger G) nebo Tu-16KSR-2-11/K-11-16 (Badger G) a (v případě modelu K-11-16) pasivní lokátor typu Rica. Oficiálně byl zmíněný modernizační projekt schválen výnosem ze dne 11. srpna 1962. Řízená střela typu KSR-5 (AS-6 Kingfish) přitom nebyla ničím jiným, než přesnou aerodynamickou zmenšeninou jediné zbraně nadzvukového raketonosného letounu typu Tu-22K/KD (Blinder B) v podobě vysoce výkonné okřídlené střely s raketovým pohonem na KPL typu Ch-22 (AS-4 Kitchen). Přestože tato zbraň byla díky velké letové rychlosti (cca M=3,5) a letové výšce (cca 22 500 m) na rozdíl od střel řady KSR-2/-11 (AS-5 Kelt), které se ke svému cíly pohybovaly rychlostí okolo 1 250 km/h ve výšce okolo 9 100 km, všemi tehdejšími prostředky PVO takřka nedotknutelná, součástí vzdušného raketového komplexu vystavěného na daleko rozšířenějším podzvukovém letounu typu Tu-16 (Badger) se nestala. Pro letouny této řady byla totiž příliš těžká. Zatímco celkové uspořádání střela typu KSR-5 (AS-6 Kingfish) přebírala od střely typu Ch-22 (AS-4 Kitchen), z hlediska hmotnosti měla blíže ke starším střelám řady KSR-2/-11 (AS-5 Kelt), které měla ve zbraňovém systému podzvukových raketonosných letounů řady Tu-16K (Badger) nahradit. V průběhu závodních zkoušek, které se rozeběhly v říjnu roku 1964, prototypy letounů typu Tu-16K-26 (Badger G) a Tu-16KSR-2-5 (Badger G) vypustily celkem deset střel typu KSR-5 (AS-6 Kingfish), z toho pět bez a pět s instalací aktivní RL samonaváděcí hlavice. Ke státním zkouškám byl vzdušný raketový komplex typu K-26 předán dne 31. ledna 1967. Protože naváděcí systém střely typu KSR-5 (AS-6 Kingfish) měl při navedení na hladinové cíle stále ještě neuspokojivou přesnost, raketový komplex typu K-26 tehdy nebyl ke státním zkouškám přijat. Z tohoto důvodu byly závodní zkoušky zmíněného zbraňového systému prodlouženy až do prosince roku 1967. Tomu ještě následovalo 13 zkušebních letů a pět střeleb. Ke zmíněným střelbám byly přitom využity střely, které byly původně vyhrazeny pro státní zkoušky. Pro potřeby státních zkoušek proto závod č.256 musel vyrobit střely nové. Ke státním zkouškám byl vzdušný raketový komplex typu K-26 formálně předán dne 25. dubna 1968. Státní zkoušky zmíněného zbraňového systému se nicméně rozeběhly již dne 5. ledna toho samého roku.  Do programu státních zkoušek se zapojily dva prototypy letounu typu Tu-16K-26 (Badger G), jeden prototyp letounu typu Tu-16KSR-2-5 (Badger G) a jeden prototyp letounu typu Tu-16K-10-26 (Badger C mod) , který byl jednou z komponent paralelně vyvíjeného vzdušného raketového komplexu typu K-10-26. V průběhu státních zkoušek raketového komplexu typu K-26, které byly završeny dnem 30. listopadu 1968, zmíněné letouny odpály celkem 13 střel typu KSR-5 (AS-6A Kingfish). Dvě z nich přitom vypustil prototyp letounu typu Tu-16K-10-26 (Badger C mod). Cílem zmíněných střel se stala 1 800 m dlouhá řada radiolokačních odrážečů, která imitovala železniční most, a vyřazená nákladní loď S/S Ševčenko. Ta zase zastávala roli nepřátelského křižníku. Přesnost navedení střely typu KSR-5 (AS-6 Kingfish) na hladinový cíl nicméně tehdy stále ještě nebylo možné považovat za vyhovující. To si vyžádalo nést některé změny do naváděcího systému této zbraně a provést další střelby. Z tohoto důvodu bylo přijetí vzdušného raketového komplexu typu K-26 (a paralelně vyvíjeného vzdušného raketového komplexu typu K-10-26) do výzbroje VVS a VMF oficiálně schváleno až dne 12. listopadu 1969. V 70. letech byla střela typu KSR-5 (AS-6 Kingfish zkoušena též na těžších čtyřmotorových letounech typu Mjasiščev 3MN-1 Bison B (model 3M-5) a Tu-95M Bear A (model Tu-95M-5). Součástí podvěsné výzbroje zmíněných strategických bombardovacích strojů se ale tato zbraň nestala. Zatímco do zbraňového systému turbovrtulového letounu typu Tu-95K/KM (Bear C/D) byla nakonec integrována výkonnější střela typu Ch-22 (AS-4 Kitchen), od plánované modernizace proudového typu 3MN/3MS (Bison B) VVS nakonec zcela opustilo. Letouny tohoto typu se totiž již poměrně dlouhou dobu nevyráběly a navíc ty, co se tehdy stále ještě nacházely ve službě, již měly vesměs takřka vyčerpanou technickou životnost. Střely typu KSR-5 (AS-6 Kingfish) se přitom, spolu se svými nosiči v podobě letounů řady Tu-16K (Badger), na inventáři VVS a VMF udržely až do počátku 90. let.

Uživatelé:  pouze SSSR

Nosič:  KSR-5/-5N/-5P/-5B-5M: Tu-16K-26/KSR-2-5/KSR-2-5-11 (‘Badger G’) - 2 ks a Tu-16K-10-26 (‘Badger C mod.’) - 2 ks; KSR-5NM/MV: Tu-16NM - 2 ks a Tu-16K-26/KSR-2-5/KSR-2-5-11 (‘Badger G’) - 2 ks

Naváděcí systém:  KSR-5/-5N: inerciální systém (autopilot typu BU-70/-70N) s rádiovou-povelovou korekcí a aktivní radiolokační samonaváděcí hlavice typu VS-K/VS-KN (navádění na odraz elektromagnetického záření naváděcí hlavice od cíle). Naváděcí soustava této zbraně spolupracuje s palubním radiolokátorem typu Rubín-1KV (‘Short Horn’) letounů řady Tu-16K-26 a JeN-D (‘Puff Ball’) letounu typu Tu-16K-10-26; KSR-5P: inerciální systém (autopilot) s rádiovou-povelovou korekcí a pasivní radiolokační samonaváděcí hlavice typu VSP-K (navádění na elektromagnetické záření emitované cílem). Naváděcí soustava této zbraně spolupracuje se stanicí radiotechnického průzkumu typu Rica. Od svého nosiče se střela typu KSR-5 odpoutává ve výšce 9 000 až 11 000 m. Krátce nato dochází k zážehu raketového motoru. Tomu následuje strmý výstup na cestovní výšku (22,5 km). Současně tato střela nabere cestovní rychlost (okolo 3 200 km/h). Poté přechází ze strmého stoupání do horizontálního letu. Současně dochází k přepnutí raketového motoru na ekonomický cestovní režim. V této fázi letu je střela typu KSR-5 řízena autopilotem. Ve vzdálenosti 60 km od cíle dochází k přechodu do strmého klesání. V jeho průběhu se zapíná vlastní samonaváděcí hlavice.

Pohon:  jeden dvoukomorový raketový motor na KPL typu S5.33 se startovacím tahem 7 100 kp
a ekonomickým letovým tahem 1 120 kp (model KSR-5), S5.33A (model KSR-5N) nebo S5.33M

Bojová hlavice:  tříštivo-kumulativní typu „M“ s hmotností 950 kg nebo nukleární typu „N“ o síle 350 kt

Poslední úpravy provedeny dne: 28.10.2011