RAMT-1400 Ščuka

Typ:  těžká letecká protilodní řízená střela

Určení:  ničení hladinových plavidel protivníka

Vyvinul:  GSNII-642

Verze:

RAMT-1400A Ščuka-A – modifikace ŘS typu RAMT-1400 s rádiovým-povelovým navedením

RAMT-1400B Ščuka-B – modifikace ŘS typu RAMT-1400 s aktivním radiolokačním samonavedením

Historie:  Vývoj první sovětské letecké protilodní řízené střely byl zahájen v roce 1948. Zpočátku na zmíněné zbrani, která vešla ve známost jako RAMT-1400 Ščuka, pracovala konstrukční kancelář KB-2, která spadala pod Ministerstvo zemědělské techniky. V prosinci roku 1951 byly však veškeré práce na toto téma přesunuty do GSNII-642 (státní svazový vědecko-výzkumný institut 642), který vznikl sloučením KB-2 a závodu č.67. Zmíněná střela byla vyvíjena hned ve dvou verzích, které se od sebe navzájem odlišovaly pouze naváděcím systémem. Zatímco model RAMT-1400A Ščuka-A byl naváděn za pomoci rádiové-povelové jednotky, součástí naváděcího systému modelu RAMT-1400B Ščuka-B, který vzešel ze zadání ze dne 27. prosince 1949, se stala aktivní radiolokační samonaváděcí hlavice. Střela typu RAMT-1400 Ščuka byla řešena jako středoplošník s přímým křídlem a přímými motýlkovými ocasními plochami. Její pohon obstarával raketový motor na TPL. Jako první se dočkala realizace střela typu RAMT-1400A Ščuka-A, která měla délku 6,7 m, rozpětí 4,0 m, startovací hmotnost 2 000 kg (na bojovou hlavici z toho připadalo 615 až 650 kg) a dolet 30 km. První start této zbraně byl uskutečněn dne 16. června 1949, a to na polygonu VMF, který se nacházel na Černém moři, poblíž Feodosie. Tehdy ale její řízení zatím ještě obstarával pouze autopilot typu AP-19. Do konce roku 1949 bylo uskutečněno 14 takových střeleb. První řízený let následoval v roce 1950. V tomto případě ale navádění střely typu RAMT-1400A Ščuka-A zajišťoval trofejní rádiový-povelový naváděcí systém německé značky Henschel. První zkoušky této zbraně s instalací rádiové-povelové jednotky typu KRU-Ščuka domácí konstrukce byly uskutečněny až mezi srpnem a listopadem roku 1951. Pro potřeby zkoušek této zbraně bylo přitom vyčleněno několik vyřazených minolovek, torpédových člunů a motorových člunů. Roli nosiče zpočátku zastával pístový torpédonosný letoun typu Tu-2T (Bat). Ten v průběhu roku 1952 vypustil celkem 15 střel typu RAMT-1400A Ščuka-A z výšek 2 000 až 5 000 m na vzdálenost 12 až 30 km. Za úspěšné bylo přitom možné považovat jen osm střeleb. Později však tento stroj nahradil upravený proudový bombardér typu Il-28 (Beagle). Použití podstatně rychlejšího letounu typu Il-28 (Beagle) v roli nosiče si ale vyžádalo vnést některé změny do konstrukce vlastní střely. Zmíněná zbraň konkrétně obdržela modifikovanou příď s odlišným tvarem a ocasní plochy s větším úhlem šípu náběžné hrany (35° vs 40°) a větší plochou. Prvních 14 takto modifikovaných střel typu RAMT-1400A Ščuka-A bylo letounem typu Il-28 (Beagle) vypuštěno mezí říjnem a prosincem roku 1952. Pravděpodobnost zásahu cíle přitom činila 51 až 57%, dle vzdálenosti cíle od místa odpalu. Dne 23. září 1954 byla objednána stavba nevelké ověřovací série střely typu RAMT-1400A Ščuka-A. Tomu, dne 6. dubna toho samého roku, předcházel požadavek na konverzi dalších 12-ti letounů typu Il-28 (Beagle) na nosič této zbraně. Nakonec ale takto byly upraveny pouhé dva tyto stroje. Zmíněné letouny byly pak využity k testům protizemní verze střely typu RAMT-1400A Ščuka-A, která se vyznačovala instalací těžší bojové části (900 kg). Zkoušky této zbraně přitom probíhaly na polygonu, který se nacházel poblíž letecké základny Vladimírovka. Prvních pět exemplářů verze RAMT-1400B Ščuka-B, která se vyznačovala instalací aktivní RL naváděcí hlavice, bylo vypuštěno v roce 1953. Zmíněné střely ale ještě postrádaly instalaci samonaváděcí hlavice. Mezi 17. březnem a 20. červencem roku 1954 bylo odpáleno dalších devět těchto střel. Plně vybavených ale bylo jenom pět z nich. Cílem zmíněných střel se přitom stala vyřazená nákladní loď Očakov. V průběhu zkoušek této zbraně bylo vyzkoušeno hned několik typů aktivních RL naváděcích hlavic. Žádná z nich však nepracovala, jak měla. V roce 1956 proto VMF došla trpělivost, a tak nechalo, výnosem ze dne 3. února, výrobu střely typu RAMT-1400A Ščuka-A zastavit a vývoj střely typu RAMT-1400B Ščuka-B ukončit.

Uživatelé:  žádní

Nosič: Tu-2T (Bat) – 1 ks a Il-28 (Beagle) – 1 ks

Naváděcí systém:  RAMT-1400A Ščuka-A: inerciální systém (autopilot) + rádiová-povelová jednotka; RAMT-1400B Ščuka-B: inerciální systém (autopilot) + aktivní radiolokační samonaváděcí hlavice

Pohon:  jeden raketový motor na KPL

Bojová hlavice:  konvenční o hmotnosti 615 až 650 kg s kontaktním zapalovačem typu VU-150