Ch-32 (iz.132)

Typ:  pokročilá modifikace strategické letecké protizemní/protilodní řízené střely typu Ch-22N (AS-4A Kitchen)

Určení:  ničení rozměrných hladinových cílů

Vyvinul:  Raduga

Odlišnosti modelu Ch-32 od modelu Ch-22N (AS-4A Kitchen):          

- instalace nového autopilota s rádiovou-povelovou korekcí a nové aktivní radiolokační samonaváděcí hlavicí typu U501 z dílny NPO Leninets

- instalace nového systému řízení typu K051

- instalace nového systému pro ovládání pohonné jednotky

- instalace nového motoru s vyšším tahem

- instalace menší bojové hlavice. To umožnilo zvětšit objem palivových nádrží.

Verze:

Ch-32 – první modifikace střely typu Ch-32 se systémem řízení typu K051 a aktivní radiolokační samonaváděcí hlavicí typu U501 z dílny NPO Leninets

Ch-32 Sonetka – pokročilá modifikace střely typu Ch-32 se systémem řízení typu K051M, aktivní radiolokační samonaváděcí hlavicí typu U501M z dílny NPO Leninets a jadernou bojovou hlavicí typu TK-56

Historie:  Na konci 80. let se v MKB Raduga rozeběhly práce na projektu perspektivního nástupce řízené střely typu Ch-22 (AS-4 Kitchen), která se stala hlavní zbraní středně těžkého nadzvukového bombardovacího letounu typu Tu-22M3 (Backfire C) a zároveň hlavní zbraní Sovětského VVS a VMF proti letadlovým lodím USA. Zmíněná střela vešla ve známost jako Ch-32 a měla řešit hlavní nedostatek střely typu Ch-22 (AS-4 Kitchen) v podobě omezeného doletu. Dolet této zbraně totiž činil 360 až 380 km, zatímco americké palubní stíhací letouny dokázaly napadat vzdušné cíle vzdálené až 800 km od svého mateřského plavidla. Díky tomu by útok letounů typu Tu-22M3 (Backfire C) na svaz letadlové lodi U.S. Navy provázel nemalé ztráty. Integrace střely typu Ch-32 se měla stát součástí modernizačního programu bombardovacího letounů typu Tu-22M3 (Backfire C), který byl iniciován výnosem z června roku 1990 a dal za vznik modelu Tu-22M3M. Zmíněný model byl přitom produktem OKR (zkušebně-konstrukční práce) Adaptacija-45.03M. Střela typu Ch-32 obdržela identický tvar a rozměry jako střela typu Ch-22 (AS-4 Kitchen). Zatímco střela typu Ch-22 (AS-4 Kitchen) byla vyráběna ve verzi s aktivním radiolokačním, pasivním radiolokačním a inerciálním navedením, střela typu Ch-32 vznikla pouze ve verzi s aktivním radiolokačním navedením, která slouží k ničení rozměrných hladinových plavidel. Kromě nové aktivní radiolokační samonavádění hlavice tato zbraň obdržela též nový systém řízení typu K051 a nový systém pro ovládání pohonné jednotky. Velikost bojové hlavice byla u střely typu Ch-32 zmenšena na úkor palivových nádrží. Zmíněná zbraň byla ale opatřena též novým motorem s vyšším tahem. Změn přitom doznala též trajektorie letu. Zatímco střela typu Ch-22 (AS-4 Kitchen) se ke svému cíli přibližuje letem ve výšce cca 22 500 m rychlostí cca 3 200 km/h, střela typu Ch-32 se pohybuje po strmé balistické křivce. Přitom dosahuje výšky 35 000 až 40 000 m a rychlosti až 5 400 km/h. Díky tomu je pro palubní prostředky PVO jen velmi obtížně sestřelitelným cílem. Větší zásoba paliva spolu s novým motorem a odlišným letovým profilem navíc střele typu Ch-32 zajistila přibližně dvojnásobný dosah v porovnání se střelou typu Ch-22 (AS-4 Kitchen) (cca 600 až 1 000 km). Samonavádění hlavice totiž při strmém sestupu z velké výšky vidí dále než při horizontálním letu. Do celého programu Ch-32 ale neblaze zasáhl rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991, spolu s těžkou ekonomickou krizí, která na počátku 90. let zachvátila všechny postsovětské republiky, včetně Ruska. Z tohoto důvodu bylo financování vývoje střely typu Ch-32 několikrát přerušeno. První zkoušky této zbraně byly realizovány, na základně 929. GLIC (státní letové testovací centrum) z Achtubinska, až v polovině roku 1998. Krátce nato ale vývoj střely typu Ch-32 zastavil nedostatek financí. Zájem o střelu typu Ch-32 byl opět obnoven až po roce 2000. Důvodem toho byla skutečnost, že se technická životnost většiny střel typu Ch-22 (AS-4 Kitchen) tehdy již blížila ke svému konci. Plány z roku 2004 počítaly se zahájením sériové výroby střely typu Ch-32 v roce 2005. Produkce této zbraně byla přitom svěřena závodu DMZ z Dubny. Nic z toho se ale nepodařilo uskutečnit. Dne 27. března 2008 byl podepsán kontrakt s MKB Raduga na vývoj pokročilé modifikace střely typu Ch-32 s instalací systému řízení typu K051M, aktivní radiolokační samonaváděcí hlavice typu U501M z dílny NPO Leninets a jaderné bojové hlavice typu TK-56 s termínem vyhotovení ke dni 25. listopadu 2011. Vývoj takto modifikované střely typu Ch-32 přitom probíhal v rámci OKR Sonetka. Ten samý výnos ale zavazoval též OAO A.N. Tupoleva konverzí jednoho sériového bombardovacího letounu typu Tu-22M3 (Backfire C) na vzdušnou zkušebnu této zbraně. Přestavbou na vzdušnou zkušebnu střely typu Ch-32 přitom prošel, v rámci OKR Potential, letoun Tu-22M3 (černá 9804), tovární letoun OAO A.N. Tupoleva. První letové zkoušky tohoto stroje se střelou typu Ch-32 v podvěsu byly realizovány na konci července roku 2013. Jejich součástí se stala též nejméně jedna střelba. Přijetí střely typu Ch-32 do výzbroje VVS bylo oficiálně schváleno na konci roku 2016.

Uživatelé:  Rusko

Nosič:  Tu-22M3M (Backfire) – 1 nebo 2 ks

Způsob navedení:  inerciální systém (autopilot) s rádiovou-povelovou korekcí a aktivní radiolokační samonaváděcí hlavice (navádění na odraz elektromagnetického záření naváděcí hlavice od cíle) typu U501M

Pohon:  jeden dvoukomorový raketový motor na KPL

Bojová hlavice:  jaderná typu TK-56

 

 

TTD:     
Délka: 11,67 m 
Průměr těla:   920 mm
Rozpětí křídla: 3,00 m
Startovací hmotnost: 5 780 kg
Max. rychlost: 5 400 km/h
Dosah:   600 až 1 000 km

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 28.12.2018