Ch-69 (Ch-59MK2)

Typ:  těžká taktická okřídlená letecká protizemní řízená střela s plochou dráhou letu

Určení:  ničení důležitých pozemních cílů se silnou protivzdušnou obranou

Vyvinul:  Raduga

Verze:  žádné

Historie:  Těžká taktická letecká protizemní řízená střela typu Ch-69 z dílny konstrukční kanceláře Raduga vznikla jako perspektivní nástupce střely typu Ch-59M (AS-18 Kazoo). Přestože zmíněná střela zpočátku nesla označení Ch-59MK2, jedná se o kvalitativně novou zbraň po konstrukční stránce nemající s typem Ch-59M (AS-18 Kazoo) nic společného. Zatímco tělo střely typu Ch-59M (AS-18 Kazoo) má kruhový průřez, průřez těla střela typu Ch-69 má přibližně čtvercový tvar. Pohonná jednota této zbraně v podobě malého dvouproudového motorku se navíc nachází v útrobách zadní části trupu. Naproti tomu motor střely typu Ch-59M (AS-18 Kazoo) je umístěn uvnitř krátké válcovité gondoly, která je uchycena k břichu zadní části trupu. Odlišné je též uspořádání nosných a ovládacích ploch. Konstruktéři totiž střelu typu Ch-69 opatřili štíhlým sklápěcím hornoplošně uspořádaným křídlem a sklápěcími lichoběžníkovými ocasními plochami uspořádanými do tvaru písmene „X“. Díky tomu je tuto zbraň možné přepravovat nejen na vnějších závěsnících, na katapultovacích adaptérech typu AKU-58, ale i v útrobách hlavních zbraňových šachet bojového letounu 5. generace typu Su-57 (Felon), na katapultovacích adaptérech typu UVKU-50. Do obou hlavních zbraňových šachet zmíněného letounu je přitom možné umístit po dvou střelách typu Ch-69. Zmíněné uspořádání navíc této zbrani zajišťuje nižší RCS. Z tohoto důvodu je pro radiolokátory PVO obtížněji zjistitelná než střela typu Ch-59M (AS-18 Kazoo). Díky čtvercovému průřezu má navíc tělo střely typu Ch-69 větší vnitřní objem, který lze využít pro palivo, bojovou část a avioniku. Střelu typu Ch-69 je možné vypouštět z výšek 200 až 11 000 m při rychlostech M=0,5 až M=0,9. Odchylka cíle od směru letu nosiče v okamžiku střelby přitom může činit až 45°. Zmíněná zbraň se dokáže ke svému cíli přibližovat ve velmi malých výškách. Min. letová výška střela typu Ch-69 přitom činí 20 m, což jest ještě méně než u střely typu Ch-101 (RS-AS-23A Kodiak). Kruhová odchylka této zbraně je odhadována na 5 až 7 m. Vývoj tohoto ruského protějšku evropské střely typu MBDA Storm Shadow a americké střely typu AGM-158 JASSM byl zahájen na počátku druhého desetiletí 21. století. Široké veřejnosti byla střela typu Ch-69 poprvé představena v srpnu roku 2015 na moskevské airshow MAKS 2015. Tehdy přitom zmíněná zbraň ještě nesla označení Ch-59MK2. Pod označením Ch-69 byla tato střela poprvé veřejně prezentována až na výstavě Armija 2022, která se konala v srpnu roku 2022 na letišti Kubinka. Mezitím, v únoru roku 2018, byla střela typu Ch-69 (Ch-59MK2) otestována, v rámci vojskových zkoušek, na reálném bojišti. Konkrétně se jednalo o bojiště občanské války v Sýrii. V Sýrii byla přitom tehdy střela typu Ch-69 (Ch-59MK2) odzkoušena za využití prototypů bojového letounu typu Su-57 (Felon). Zmíněná zbraň se ale dočkala též nasazení v ruské invazi na Ukrajinu, v Rusku oficiálně nazývané „speciální vojenská operace“, která byla zahájena dne 24. února 2022. Pravděpodobně poprvé byla střela typu Ch-69 ve zmíněném konfliktu použita při masovém raketovém útoku ze dne 7. února 2024. Ten den měly být na blíže nespecifikované cíle nacházející se v Poltavské, Sumské a Mykolajivské oblasti odpáleny tři tyto střely, spolu se třemi staršími střelami typu Ch-59M (RS-AS-18 Kazoo), které tvořily zálohu. Pět z nich mělo být sestřeleno ukrajinskou PVO. Ve stejný den si zde ale svůj debut odbyla též lodní hypersonická střela typu Cirkon (RS-SS-N-33). Rakety typu Ch-69 byly ale použity též v rámci masivního nočního raketového útoku na teplárnu z Trypilska, která se nachází 45 km jižně od Kyjeva. Zmíněný útok byl uskutečněn dne 11. dubna 2024 a vedl k jejímu úplnému zničení. Přitom bylo odpáleno celkem 89 různých typů raket (ze země i ze vzduchu) a bezpilotních prostředků. Proti některým cílům byly nasazeny i balistické střely. Ukrajinské PVO se přitom údajně podařilo zneškodnit 89 % z nich. Z toho bylo možné vyvodit, že skutečný dosah rakety typu Ch-69 činí okolo 400 km a nikoliv 290 km, jak je oficiálně uváděno. Díky tomu jsou taktické bojové letouny, které se z bezpečnostních důvodů nemohou přiblížit k frontové linii na vzdálenost menší než 50 až 70 km, schopny za jejich pomoci postřelovat značnou část objektů na území Ukrajiny. Úspěšné použití těchto střel navíc poukazuje na určitou vyčerpanost ukrajinské PVO. Každopádně střela typu Ch-69 představuje pro PVO Ukrajiny nemalý problém. Zmíněnou zbraň totiž mohou odpalovat taktické bojové letouny typu Su-34 (Fullback) a Su-35 (Flanker M), jejichž vzlet není tolik nápadný jako vzlet nosičů výkonnějších střel typu Kinžal (RS-AS-24 Killjoy) a Ch-101 (RS-AS-23A Kodiak) v podobě letounů typu MiG-31K (Foxhound D) a Tu-95MS (Bear H mod). Kromě toho tyto stroje mohou střely typu Ch-69 nést v poměrně velkém počtu. Součástí jedné salvy proto může být velký počet těchto střel. Skutečné masové nasazení střel typu Ch-69 bude ale možné až poté, co se rozeběhne plná produkce této zbraně. Prozatím jsou totiž ve „speciální vojenské operaci“ podle všeho používány pouze střely typu Ch-69 z limitovaných zkušebních sérií.

Uživatelé:  Rusko

Nosič:  MiG-29K/KUB (Fulcrum), MiG-35 (Fulcrum), Su-30SM (Flanker H), Su-35S (Flanker M) a Su-57 (Felon)

Způsob navedení:  inerciální systém (autopilot) + satelitní systém s anténou typu Cometa-M + elektro-optický korekční systém (DSMAC)

Pohon:  jeden dvouproudový motor typu „iz.37-04“ (nebo „iz.36MT“)

Bojová hlavice:  průbojná nebo kazetová o hmotnosti 310 kg

Poslední úpravy provedeny dne: 14.4.2024