Ch-55 (AS-15A/B Kent)

Typ:  strategická letecká protizemní řízená střela s plochou dráhou letu

Určení:  ničení důležitých rozměrných stacionárních pozemních cílů s předem známými souřadnicemi

Vyvinul:  Raduga

Verze:

Ch-55 (AS-15A Kent) – první sériově vyráběná modifikace střely typu Ch-55. Tento model byl do výzbroje VVS zařazen v roce 1983.

Ch-55KO – experimentální modifikace střely typu Ch-55 s instalací optického korekčního systému

Ch-55SM (AS-15B Kent) – pokročilá modifikace střely typu Ch-55 s instalací odnímatelných konformních přídavných nádrží s dalšími 260-ti kg paliva po stranách trupu, v oblasti pod křídlem. Zavedení zmíněných přídavných palivových nádrží přitom sebou přineslo vzrůst doletu z 2 500-ti km na 3 000 km. Do výzbroje VVS byla střela typu Ch-55MS zařazena v roce 1987.

3M10 (SS-N-21 Sampson) – modifikace střely typu Ch-55 tvořící jednu z komponent ponorkového raketového komplexu typu 3K10 Granat. Ten byl přitom do výzbroje VMF zařazen v roce 1987. Od letecké Ch-55 se tento model odlišuje pouze instalací válcovitého odhazovatelného startovacího bloku s raketovým urychlovacím motorem na TPL na zádi trupu.

3M10 (SSC-X-4 Slingshot) – modifikace střely typu Ch-55 tvořící jednu z komponent pozemního raketového komplexu neznámého typu. Tento model je opatřen, stejně jako výše uvedená ponorková verze, odhazovatelným startovacím blokem s prachovým raketovým urychlovačem. Zařazení tohoto raketového komplexu do výzbroje zcela zamezilo plnění odzbrojovacích smluv.

Ch-555 (RS-AS-22 Kluge) – modifikace střely typu Ch-55SM s instalací konvenční bojové hlavice s hmotností 400 kg (na místo jaderné), modifikovaného naváděcího systému a nevelkých stabilizačních ploch na bocích přídě trupu. viz. samostatný text

Historie:  Přímou reakcí ze strany SSSR na americkou podzvukovou strategickou střelu s plochou dráhou letu typu AGM-86 ALCM, která byla díky nevelkým celkovým rozměrům, velmi malé efektivní radiolokační odrazové ploše (RCS) a maximálně potlačené IČ emisí schopna, letem v přízemní výšce, nepozorovaně pronikat PVO protivníka, se stala střela typu Ch-55 (AS-15 Kent). Vývojem této zbraně byl přitom sovětský průmysl oficiálně pověřen dne 8. prosince 1976. Protože se tato zbraň měla vejít do útrob zbraňových šachet strategických raketonosných a bombardovacích letounů typu Tu-95MS (Bear H) a Tu-160 (Blackjack A) v minimálním počtu 16-ti exemplářů, zmíněné zadání obsahovalo velmi přísné hmotnostní (1 200 kg) a rozměrové limity. Z tohoto důvodu střela typu Ch-55 (AS-15 Kent) obdržela skládací stabilizátory, zatahovatelnou podtrupovou gondolu s pohonnou jednotkou a zatahovatelné křídlo. Protože zadaný dolet, který měl činit 2 000 km, dokázal takto koncipované střele zajistit pouze nevelký dvouproudový motorek s velmi úsporným chodem a tahem řádu 300 kp, konstruktéři tuto zbraň museli nakonec pojmout jako podzvukovou. Paralelně s vývojem základního leteckého modelu Ch-55 (AS-15 Kent) probíhaly též práce na ponorkové/pozemní modifikaci, známé jako 3M10. Ke svému prvnímu letu se střela typu Ch-55 (AS-15 Kent) vydala dne 20. května 1980 ze speciální zkušební pozemní odpalovací rampy. Pro první etapu zkušebního programu této zbraně byl vyčleněn experimentální raketonosný letoun typu Tu-95M-55. Ten přitom vznikl konverzí jediného prototypu letounu typu Tu-95M-5 a od vzletové dráhy se poprvé odlepil dne 31. července 1978. Ze zbraňových závěsníků vzdušné zkušebny typu Tu-95M-55 ale nakonec odstartovalo jen 10 střel typu Ch-55 (AS-15 Kent). Dne 28. ledna 1982 byl totiž tento stroj ztracen při havárii. Start první sériové Ch-55 (AS-15 Kent) se konal dne 23. února 1981. První vzdušný start této střely ze závěsníku raketonosného letounu typu Tu-95MS (Bear H) byl uskutečněn dne 3. září téhož roku. Plné operační způsobilosti přitom střela typu Ch-55 (AS-15 Kent), spolu se svým nosičem v podobě čtyřmotorového turbovrtulového letounu typu Tu-95MS (Bear H), dosáhla dne 31. prosince 1983. V roce 1987 se přitom tato střela stala též součástí zbraňového systému modernějšího nadzvukového letounu typu Tu-160 (Blackjack A). Rozpadem SSSR, k němuž došlo v roce 1991, se ale většina exemplářů střel řady Ch-55 (AS-15 Kent) ze stavu VVS náhle ocitla na území samostatné Ukrajiny. Konkrétně přitom šlo o 1 068 střel typu Ch-55/-55SM (AS-15 Kent) z cca 1 500-ti kusové produkce. Do roku 2000 bylo nakonec, po předchozích rozvleklých jednáních, v rámci splátek dluhů za ropu Rusku vráceno pouhých 575 těchto střel, spolu se třemi letouny typu Tu-95MS (Bear H) a osmi letouny typu Tu-160 (Blackjack A). Zbývající exempláře „ukrajinských“ střel řady Ch-55 (AS-15 Kent) musely být následně, do prosince roku 2001, na nátlak USA zneškodněny. Řízené střely typu Ch-55/-55MS (AS-15 Kent) jsou přitom hlavní zbraní těžkých strategických bombardérů VVS v podobě letounů typu Tu-95MS (AS-15 Kent) a Tu-160 (Blackjack A) do dnešních dnů. Svůj bojový křest si střela typu Ch-55 (AS-15 Kent) odbyla v ruské invazi na Ukrajinu, v Rusku oficiálně nazývané „speciální vojenská operace“, která byla zahájena dne 24. února 2022. Na Ukrajině jsou ale tyto střely nasazovány s instalací balastní zátěže na místo jaderné hlavice. Střely typu Ch-55 (AS-15 Kent) jsou tedy ve „speciální vojenské operaci“ používány pouze jako klamné cíle při masových raketových a dronových útocích, které mají za úkol zahltit ukrajinskou PVO. Přestože takto upravené střely Ch-55 (AS-15 Kent) postrádají bojovou hlavici, dokáží též napáchat určité škody, a to kinetickou energií a vznícením zbytkového paliva. Poprvé byly přitom „demuklearozované“ střely typu Ch-55 (AS-15 Kent) na Ukrajině nasazeny v listopadu roku 2022, a to v rámci masivního raketového a dronového útoku, jehož cílem byly kritické objekty infrastruktury. Na konci dubna roku 2023 byly trosky jedné neozbrojené střely typu Ch-55 (AS-15 Kent) nalezeny dokonce až u polského města Bydhošť.

Uživatelé:  pouze SSSR (po rozpadu Rusko a Ukrajina)

Nosič:  Ch-55: Tu-95MS6 (‘Bear H’) - 6 ks, Tu-95MS16 (‘Bear H’) - 16 ks a Tu-160 (‘Blackjack A’) - 12 ks; Ch-55SM: Tu-160 (‘Blackjack A’) - 12 ks

Naváděcí systém:  inerciální systém (autopilot) s korekčním systémem TERCOM (korekce letu porovnáváním snímaného terénu s terénem uloženým v paměti počítače)

Pohon:  jeden dvouproudový motor typu R-95-300 s max. tahem 300 až 350 hp

Bojová hlavice:  nukleární typu TK-66 o síle 200 kt

Poslední úpravy provedeny dne: 21.2.2024