Ch-66 a Ch-23 Grom (AS-7 Kerry)

Typ:  taktická letecká protizemní řízená střela malého doletu

Určení:  ničení malých stacionárních a pohyblivých pozemních cílů (vojenská vozidla, uskupení pozemních vojsk, polní velitelská stanoviště…)

Vyvinul:  Zvezda

Verze:

Ch-66 (AS-7A) – první sériově vyráběná modifikace střely typu Ch-66 s povelovým naváděcím systémem, který spolupracuje s palubními radiolokátory typu RP-21M (‘Spin Scan’) a Safír-23 (‘High Lark’) frontových stíhacích letounů řady MiG-21 (Fishbed) a MiG-23 (Flogger). Do výzbroje VVS byl tento model zařazen v roce 1968.

Ch-23 (AS-7B) – pokročilá modifikace střely typu Ch-66 s manuálně obsluhovaným rádiovým-povelovým naváděcím systémem. Navádění tohoto modelu obstarává pilot za pomoci malého joysticku. Od svého předchůdce v podobě střely typu Ch-66 se střela typu Ch-23 odlišuje zejména instalací naváděcí aparatury typu Delta-R1M a generátoru kouře typu T-60-5 v modifikované zadní části trupu a modifikovaného raketového motoru, který využívá více energické tuhé palivo. Kouř generovaný generátorem typu T-60-5 přitom pilotovi usnadňuje pozorování pozice střely v průběhu vlastního naváděcího procesu. Do výzbroje VVS byla střela typu Ch-23 zavedena v roce 1973.

Ch-23M – pokročilá modifikace střely typu Ch-23 s vylepšenou naváděcí aparaturou typu Delta-R2M, zdokonalenou aerodynamikou draku a novým generátorem kouře typu T-60-9

Historie:  Zatímco na západě se první taktické protizemní řízené střely staly operačně způsobilými již na konci 50. let (typ AGM-12 Bullpup), v SSSR byl vývoj první zbraně této kategorie zahájen teprve až v roce 1964. Důvodem tohoto zpoždění za západem se přitom stala politika N.S. Chruščova. Ten totiž tvrdě prosazoval použití jaderných zbraní i na taktické úrovni a navíc zastával názor, že lze konvenční leteckou techniku zcela nahradit řízenými střelami. V roce 1956 zde byly proto zrušeny všechny bitevní letky a zároveň zcela zastaven vývoj specializovaných útočných letounů. Obdobný osud měl přitom později potkat též taktické bombardovací letky. Tento stav trval až do roku 1964, kdy Chruščov odešel z vedení KSSS. Domácí protějšek amerického Bullpupu, který sloužil pro ničení bodových pozemních cílů (vojenská vozidla, bojová uskupení vojsk či polní velitelská stanoviště), vešel ve známost pod označením Ch-23 (AS-7 Kerry) a počítal, stejně jako jeho výše uvedený americký protějšek, s manuálně obsluhovaným rádiovým-povelovým naváděcím systémem. Protože se ale vývoj zmíněného naváděcího systému poněkud zatahoval proti plánům, mezitím se rozeběhly práce na jakési přechodové modifikaci této zbraně, která byla opatřena naváděcím systémem protiletadlové řízené střely typu RS-2U (AA-1 Alkali). Volba právě na tento naváděcí systém přitom nepadla náhodou, neboť se již nacházel ve výrobě a navíc teoreticky dokázal PLŘS typu RS-2U (AA-1 Alkali) navádět i na pozemní cíle. Takto modifikovaná střela typu Ch-23 (AS-7 Kerry) vešla ve známost pod označením Ch-66 (AS-7 Kerry) a ke svému prvnímu letu se vydala v září roku 1966 ze zbraňového závěsníku stíhacího MiGu-21PFM (Fishbed F). Součástí podvěsné výzbroje tohoto frontového stíhacího letounu se střela typu Ch-66 (AS-7 Kerry) stala pouhé dva roky nato. Střela typu Ch-66 (AS-7 Kerry) ale vykazovala nepříliš vysokou přesností navedení a velmi omezenými provozními charakteristikami. Střelu typu Ch-66 (AS-7 Kerry), stejně jako postřelovaný cíl, bylo totiž nezbytné v průběhu celého naváděcího procesu držet v zorném poli palubního radiolokátoru nosiče. Ten proto nemohl až do okamžiku zásahu provádět prudší manévry. Prvních 10 zkušebních exemplářů konečného modelu Ch-23 (AS-7 Kerry) bylo ke zkouškám odevzdáno na konci roku 1967. Závodní zkoušky této zbraně se rozeběhly ještě v prosinci toho samého roku a byly završeny na konci 1968. Státní zkoušky střely typu Ch-23 (AS-7 Kerry) jako zbraně stíhacího-bombardéru typu MiG-23B (Flogger H) a frontového stíhače typu MiG-23/-23M (Flogger A/B) se podařilo ukončit na podzim roku 1973. Součástí zbraňového arsenálu frontových letek VVS se střela typu Ch-23 (AS-7 Kerry) oficiálně stala ještě ten samý rok. Pilotem za pomoci malého joysticku manuálně obsluhovaný rádiový-povelový naváděcí systém střely Ch-23 (AS-7 Kerry) ale vykazoval malou přesností navedení. Kromě toho znemožňoval letounu nosiči provádět v průběhu celého naváděcího procesu (až do okamžiku zásahu) prudší manévry a navíc značně vytěžoval pilota. Ten se totiž musel součastně věnovat navádění střely, pilotáži letounu a sledování případného ohrožení. Ve výzbroji VVS byla proto tato zbraň později zcela nahrazena střelami typu Ch-25/-25ML (AS-10/-12B Karen/Kegler), které byly opatřeny poloaktivním laserovým naváděcím systémem.

Uživatelé:  SSSR, ?

Nosič:  Ch-66: MiG-21PFM (‘Fishbed F’) - 2 ks a MiG-23 (‘Flogger’) - 2 ks; Ch-23/-23M: Jak-38/-38M (‘Forger A’) - 2 ks, MiG-23 (‘Flogger’) - 2 ks, MiG-27 (‘Flogger D/J’) - 2 ks, Su-17 (‘Fitter C’) - 2 ks, Su-17M (‘Fitter C’) - 2 ks, Su-17M2 (‘Fitter D’) - 2 ks, Su-17M3 (‘Fitter H’) - 2 ks, Su-17M4 (‘Fitter K’) - 2 ks, Su-20 (‘Fitter C’) - 2 ks a Su-24/-24M (‘Fencer A-D’) - 4 ks

Naváděcí systém:  Ch-66: povelová jednotka - navádění prostřednictvím palubního radiolokátoru nosiče typu RP-21M (‘Spin Scan’) nebo Safír-23 (‘High Lark’) (ten musí v průběhu celého naváděcího procesu nepřetržitě ozařovat postřelovaný cíl i letící střelu); Ch-23/-23M: rádiová-povelová jednotka - manuální navádění pilotem za pomoci malého joysticku prostřednictvím aparatury typu Delta, která je buďto vestavěna přímo do draku nosiče (v případě letounů typu MiG-23S/B/BN/UB Flogger A/F/H/C, MiG-27 Flogger D/J, Su-17/-17M a Su-24 Fencer A/B/C) nebo se nachází uvnitř podvěsného kontejneru (v případě letounů typu Jak-38/-38M Forger A, MiG-23M/ML/MLD Flogger, Su-17M2/M3/M4 Fitter D/H/K a Su-20 Fitter C)

Pohon:  jeden raketový motor na TPL typu PRD-228

Bojová hlavice:  kumulativní o hmotnosti 103 kg (Ch-66) nebo 108 kg (Ch-23)

 Poslední úpravy provedeny dne: 15.10.2010