9K121 Vichr (AT-16 Scallion)

Typ:  letecký protitankový raketový komplet velkého dosahu

Určení:  ničení tanků, obrněných vozidel, polních opevnění, živé síly protivníka, hladinových plavidel o nízkém výtlaku a nízkoletících vzdušných cílů pohybujících se rychlostí do 800 km/h

Vyvinul:  KBP (KB Priborostroenija)

Sestava kompletu:

- válcovité přepravně-startovací kontejnery s řízenými střelami typu 9A4172 (v případě modelu Vichr) nebo 9A4172K (v případě modelu Vichr-M)

- šestinásobné odpalovací zařízení typu APU-6 (v případě vrtulníků typu Ka-50 a Ka-52) nebo osminásobné odpalovací zařízení typu APU-8 (v případě letounu typu Su-25T)

- elektro-optický zaměřovací systém s laserovým značkovačem

Verze kompletu:         

9K121 Vichr – první modifikace kompletu typu Vichr. Součástí tohoto kompletu se stala střela typu 2A4172. Do výzbroje VVS byl raketový komplet typu Vichr formálně zařazen v roce 1985.

9K121M Vichr-M – pokročilá modifikace kompletu typu Vichr. Součástí tohoto kompletu se stala střela typu 2A4172K Vichr-1. Do výzbroje VVS byl raketový komplet typu Vichr-1 formálně zařazen v roce 1990.

PTŘS:

9A4172 – řízená střela raketového kompletu typu Vichr

9A4172K Vichr-1 – řízená střela raketového kompletu typu Vichr-M

Historie:  Letecký protitankový raketový komplet typu Vichr (AT-16 Scallion) z dílny KBP (KB Priborostroenija) z Tuly vzešel z programu jednomístného útočného vrtulníku typu Ka-50 (Hokum A) z dílny OKB N.I. Kamova. Zmíněný vrtulník přitom představoval přímou reakci ze strany SSSR na americký bitevní vrtulník typu AH-64 Apache, stejně jako dvoumístný vrtulník typu Mi-28 (Havoc A) z dílny OKB M.L. Mila, který zase již od počátku počítal s méně výkonným protitankovým raketovým kompletem typu Ataka-V (AT-9 Spiral). Vývoj protitankového raketového kompletu typu Vichr (AT-16 Scallion) byl zahájen v roce 1980 a probíhal pod vedením A.G. Šipunova. Testy tohoto zbraňového systému se rozeběhly v roce 1982. Do výzbroje VVS byl raketový komplet typu Vichr (AT-16 Scallion) formálně zařazen v roce 1985. Mezitím padlo rozhodnutí, aby byl začleněn též do zbraňového systému podzvukového útočného letounu typu Su-25T (Frogfoot C). Součástí kompletu Vichr se stala PTŘS typu 9A4172, která má velmi štíhlé válcovité tělo a kachní uspořádání ploch. Zatímco na zádi zmíněné střely se nacházejí výklopná obdélníková křídla, na přídi těla PTŘS typu 9A4172 jsou instalovány výsuvné šípové ovládací plochy. Ovládací plochy i křídla PTŘS typu 9A4172 přitom zaujímají vzájemné uspořádání do tvaru písmene „X“. K jejich rozevření dochází až poté, co zmíněná střela opustí válcovitý přepravě-startovací kontejner. Zatímco vrtulník typu Ka-50 (Hokum A) přepravě-startovací kontejnery se střelami kompletu typu PTŘS typu 9A4172 přepravoval na dvou šestinásobných odpalovacích zařízeních typu APU-6, letoun typu Su-25T (Frogfoot C) k jejich přepravě využíval dvojici osminásobných odpalovacích zařízení typu APU-8. Střela typu 9A4172 se stala první vrtulníkovou PTŘS sovětské konstrukce s poloautomatickým systémem dálkového navedení po laserovém paprsku (LOSBR). Všechny předchozí sovětské letecké PTŘS byly naváděny za pomoci rádiových povelů. Díky tomu se jejich navádění neobešlo bez zásahů ze strany operátora. Kromě toho se komplet typu Vichr (AT-16 Scallion) stal prvním sovětským leteckým protitankovým raketovým kompletem umožňujícím navádět na jeden cíl dvě střely současně. Zatímco střely s poloaktivním laserovým systémem mají na přídi snímač, který zachycuje odraz paprsku laserového značkovače od cíle, u naváděcího systému LOSBR je laserový paprsek používán pouze k předávání naváděcích povelů. K vyhledání, sledování a zaměření vlastního cíle slouží palubní elektro-optická aparatura nosiče. Příjem laserového naváděcího paprsku zajišťují senzory, které se nacházejí na zádi střely. Z tohoto důvodu laserový paprsek, který míří na cíl, nemusí mít u systému typu LOSBR zdaleka takovou intenzitu jako laserový paprsek určený k navádění střely s poloaktivním laserovým systémem. Díky tomu je střela s naváděcím systémem LOSBR znatelně obtížněji detekovatelná laserovými výstražnými přijímači, než střela s poloaktivním laserovým navedením. Právě z tohoto důvodu padla ze strany konstruktérů kompletu typu Vichr (AT-16 Scallion) volba na tento typ naváděcího systému. Hlavním omezením naváděcího systému LOSBR, a tedy i kompletu typu Vichr (AT-16 Scallion), je skutečnost, že se cíl i letící střela musí v průběhu celého naváděcího procesu nacházet v zorném poli palubní elektro-optické aparatury nosiče. Na úspěšné navedení mají navíc negativní vliv takové jevy, jakým je např. déšť, mlha či kouř. Na druhou stranu lze komplet typu Vichr (AT-16 Scallion) používat i za podmínek radioelektronického boje (REB). Protože je při použití kompletu typu Vichr (AT-16 Scallion) nezbytné držet cíl i letící střelu v zorném poli palubní elektro-optické stanice nosiče až do okamžiku zásahu, nejedná se o zbraň kategorie „vystřel a zapomeň“. To ale kompenzuje vysoká rychlost této střely, která činí 2 160 km/h, což ze střely kompletu typu Vichr (AT-16 Scallion) činí zdaleka nejrychlejší protitankovou zbraň sovětské konstrukce. Díky tomu lze za pomoci střely tohoto kompletu napadat i vzdušné cíle, které se pohybují rychlostí až 800 km/h. Zatímco vrtulník typu Ka-50 (Hokum A) k navádění střel kompletu typu Vichr (AT-16 Scallion) využíval elektro-optický zaměřovací komplet typu I-251V Škval, letoun Su-25T (Frogfoot C) obdržel instalaci elektro-optického zaměřovacího kompletu typu I-251 Škval. V roce 1990 byla do výzbroje VVS formálně zařazena vylepšená verze raketového kompletu typu Vichr (AT-16 Scallion), která vešla ve známost jako 9K121M Vichr-M. Součástí zmíněného kompletu se stala vylepšená střela, která je známa jako 9A4172K Vichr-1. Zmíněná střela má přitom v porovnání se střelou typu 9A4172 větší dálkový dosah. Střelu typu 9A4172K Vichr-1 lze odpalovat z výšek 10 m až 4 000 m, a to na minimální vzdálenost 800 m. Při odpalu z menší vzdálenosti by totiž hrozilo, že nedojde k spárování s laserovým naváděcím paprskem. Max. dosah střely typu 9A4172K Vichr-1 činí 10 km. Tato hodnota je ale víceméně tabulková a vztahuje se k použití za ideálních podmínek, které se na reálném bojišti nacházejí jen velmi zřídka. V reálných bojových podmínkách dolet střely typu 9A4172K Vichr-1 zpravidla nepřesahuje 8 km. Pokud jsou tyto střely odpalovány z přízemního letu, jejich dolet je pak ještě menší. Široké veřejnosti byla zmíněná zbraň poprvé prezentována v roce 1992 na Pařížské airshow. Raketový komplet typu Vichr (AT-16 Scallion) se ve výzbroji VVS poměrně dlouhou dobu nacházel pouze ve velmi omezeném počtu. Důvodem toho byla skutečnost, že se výroba nosičů této zbraně v podobě vrtulníku typu Ka-50 (Hokum A) a letounu typu Su-25T (Frogfoot C) nakonec omezila na limitovanou sérii. To byl přitom důsledek rozpadu SSSR, k němuž došlo v roce 1991, a následné těžké ekonomické krize, která zachvátila všechny postsovětské republiky, včetně Ruska. První velká objednávka na raketové komplety typu Vichr (AT-16 Scallion) byla přitom podepsána až v roce 2013. Tehdy Ministerstvo obrany Ruska u ižhevského podniku NPO Ižmaš objednalo blíže nespecifikovaný počet těchto kompletů, ve verzi Vichr-M, za 13 miliard rublů s termínem dodání do konce roku 2015. Masovější rozšíření tohoto raketového kompletu přitom umožnilo zahájení produkce útočného vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B), který není ničím jiným, než dvoumístnou modifikací vrtulníku typu Ka-50 (Hokum A). Zmíněný stroj přitom k vyhledávání, sledování a zaměřování cílů a navádění střel kompletu typu Vichr-M (AT-16 Scallion) využívá elektro-optický zaměřovací systém typu GOES-451.24. Součástí palubního vybavení vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B) je sice systém automatického sledování cíle, zmíněný systém ale není příliš přesný. Díky tomu zbraňový operátor tohoto stroje musí při navádění střel typu 9A4172K Vichr-1 provádět ruční korekce pozice záměrného obrazce na monitoru (aby zůstal na cíli). To je přitom důsledek nízkého rozlišení obrazu na výstupu, což se týká zejména termovizního kanálu. Rozlišení termovizního kanálu systému typu GOES-451.24 totiž činí 640 x 480 pixelů, což odpovídá rozlišení VGA. Díky tomu v podmínkách reálného bojiště může vrtulník typu Ka-52 (Hokum B) za pomoci střel typu 9A4172K Vichr-1 útočit na cíle ze vzdálenosti 8 km jen velmi zřídka. Při prudkém manévrování v malé výšce z důvodu hrozby sestřelení prostředky PVO je pak použití této zbraně vrtulníkem typu Ka-52 (Hokum B) prakticky vyloučené. Díky malému doletu této zbraně se navíc tento stroj při použití střel typu 9A4172K Vichr-1 v oblastech nasycených prostředky PVO hrozbě sestřelení prakticky nevyhne. Z tohoto důvodu se zmíněná zbraň hodí spíše pro asymetrické konflikty, než pro intenzivní válečný konflikt. I přesto byl raketový komplet typu Vichr-M (AT-16 Scallion) později začleněn též do zbraňového systému vrtulníku typu Mi-28NM, který vzešel z modernizačního programu vrtulníku typu Mi-28N (Havoc B).

Nosič:  Ka-50 (Hokum A) - 12 ks, Ka-52 (Hokum B) - 12 ks, Mi-28NM - 12 ks a Su-25T/TM (Frogfoot C) - 16 ks

Uživatelé:  Egypt a Rusko

Řízená střela 9A4172K:

Naváděcí systém:  poloautomatický systém dálkového navedení po laserovém paprsku (LOSBR). Zmíněná střela se v průběhu letu ke svému cíli drží v ose laserového paprsku, který je zaměřen na cíl. Naváděcí systém kompletu typu Vichr přitom umožňuje navádět dvě PTŘS na jeden cíl současně.

Pohon:  jeden raketový motor na TPL

Bojová hlavice:  tandemová kumulativní o hmotnosti 12 kg s průrazností homogenního pancíře do 1 050 mm

* za denních podmínek; resp. 0,5 - 5 km za nočních podmínek

Poslední úpravy provedeny dne: 6.3.2025