Kronštadt Grom

Vysoce podzvukový taktický útočný bezpilotní vzdušný prostředek (UCAV) typu Grom z dílny petrohradské společnosti Kronštadt má sloužit nejen k ničení silně bráněných pozemních cílů, včetně prostředků PVO a cílů nacházejících se za frontovou linií, a hladinových cílů, ale též k vzdušnému průzkumu (včetně ELINT) a vedení radioelektronického boje (REB). Zmíněný stroj má ale zastávat též funkci robotického „wingmana“, tzv. „Loyal Wingmana“, obdobně jako americké UCAV typu Kratos XQ-58A Valkyrie či Boeing ATS. UCAV typu Grom má tedy operovat v součinnosti s pilotovanými bojovými letouny a má samostatně plnit úkoly zadané jejich posádkami. Z kokpitu jednoho bojového letounu má být přitom možné řídit činnost tří až čtyř těchto strojů. Do vývoje UCAV typu Grom se společnost Kronštadt pustila z vlastní iniciativy bez oficiálního zadání ze strany Ministerstva obrany Ruska. Vývoj tohoto stroje proto zatím hradí z vlastních zdrojů. V původní projektové podobě si UCAV typu Grom svým vzezřením nic nezapřel s již zmíněným typem XQ-58A, který je však o poznání menší a lehčí. Mělo se tedy jednat o středoplošník se „stealth“ diamantovým průřezem trupu, šípovým křídlem a motýlkovými ocasními plochami. Jeho pohon měly obstarávat dva 2 500 hp dvouproudové motory typu Proggress Al-222-25, které pohánějí též pokračovací cvičný letoun typu Jak-130 (Mitten). Zmíněné motory měly využívat hřbetní lapač vzduchu a úzkou trysku, která se měla nacházet na zádi trupu, přímo mezi ocasními plochami. V této úvodní projektové podobě měl UCAV typu Grom mít vzletovou hmotnost 7 t a max. nosnost 2 t. Výzbroj v podobě řízených protizemních střel a naváděných pum (o hmotnosti 100 až 500 kg) s poloaktivním laserovým, pasivním TV nebo satelitním navedením měl tento stroj přepravovat uvnitř trupové zbraňové šachty a na dvou vnějších křídelních závěsnících. Součástí zbraňového systému UCAV typu Grom se měla stát jak munice, která je určena pro standardní pilotované bojové letouny, tak i munice vyvinutá speciálně pro bezpilotní vzdušné prostředky. Pronikání PVO protivníka mu přitom měla usnadňovat kombinace charakteristik stealth s vysokou rychlostí. UCAV typu Grom v této úvodní projektové podobě měl být ale schopen též plnit poslání velitelského stroje desetičlenného roje miniaturních proudových bezpilotních vzdušných prostředků typu Molnija z dílny společnosti Kronštadt. Široké veřejnosti byl projekt UCAV typu Grom v této úvodní projektové podobě poprvé prezentován na výstavě Armija 2020, který se konala v srpnu roku 2020 na letišti Kubinka. Návštěvníci zmíněné výstavy měli přitom možnost shlédnout 1:1 maketu tohoto stroje, spolu s 1:1 maketami plánované výzbroje v podobě řízených střel typu Ch-38MLE a iz.85 a naváděných pum typu KAB-500S-E a KAB-250LGE z dílny KTPB. V srpnu roku 2021 bylo oznámeno, že vývoj UCAV typu Grom přešel do fáze prací na úvodním projektu. Na výstavě Armija 2024, která se konala v srpnu roku 2024 v Kubince, byla pod shodným označením poněkud překvapivě prezentována 1:1 maketa zcela odlišného stroje shodné kategorie. V současné projektové podobě má UCAV typu Grom poměrně konzervativní konstrukci a svým vzezřením se podobá spíše stíhacímu letounu ze studené války než modernímu UCAV. V nové podobě tento stroj pozbývá stealth charakteristik. Jeho drak je naproti tomu více aerodynamicky vytříbený. V současné projektové podobě je UCAV typu Grom koncipován jako jednomotorový středoplošník se zploštělým trupem s protáhlou špicí, který zastává funkci tzv. „vztlakového tělesa“, mohutným lichoběžníkovým křídlem, jednoduchou lichoběžníkovou svislou ocasní plochou (SOP), středoplošně uspořádanou vodorovnou ocasní plochou (VOP) s půdorysem ve tvaru lichoběžníku a konvenčním „stíhačkovým“ zatahovatelným tříbodovým kolovým podvozkem příďového typu. Zatímco příďový podvozek se zatahuje, po směru letu, do břicha přední části trupu, v oblasti před trupovou pumovnicí, šachty hlavních podvozků, které se zatahují proti směru letu, se nacházejí po stranách trupové pumovnice. K vrcholu SOP tohoto stroje je uchycen štíhlý vřetenovitý kontejner, který bude podle všeho ukrývat anténu SATCOM (obdobně jako u některých bizjetů). Vřetenovitý kryt, který vybíhá z odtokové hrany kořene SOP, v oblasti pod směrovým kormidlem, bude zase nejspíš ukrývat přistávací padák nebo antény prostředků REB. UCAV typu Grom v současně projektové podobě podle všeho počítá s dvouproudovým motorem typu RD-93, který není ničím jiným, než modifikací motoru typu RD-33, pohonné jednotky dvoumotorového stíhacího letounu typu MiG-29 (Fulcrum), speciálně navrženou pro čínsko-pákistánský jednomotorový bojový letoun typu JF-17 Thunder. Zmíněný motor je opatřen přídavným spalováním a konvenční kruhovou „stíhačkovou“ tryskou s proměnným průřezem. Zda se s přídavným spalováním počítá i u UCAV typu Grom, není ale známo. Každopádně pohonná jednotka UCAV typu Grom kromě kruhové trysky využívá poměrně malý hranatý hřbetní lapač vzduchu s průřezem ve tvaru kosočtverce, jehož cca spodní polovina se nachází v „prohlubni“ s průřezem ve tvaru trojúhelníku, která je vetknuta do zaobleného hřbetu trupu. Uvnitř trupové zbraňové šachty a na podkřídlových závěsnících má být tento stroj schopen přepravovat podvěsnou výzbroj do celkové hmotnosti 1 000 až 2 000 kg. Zatímco 1:1 maketa, která byla prezentována na výstavě Armija 2024, byla opatřena jen dvěma podkřídlovými závěsníky, pod křídlem zmenšeného modelu, jenž byl prezentován na té samé výstavě, se nacházely čtyři závěsníky, stejně jako v grafikách na příslušných informačních tabulích. Hlavním účelem přepravy části výzbroje v trupové pumovnici ale podle všeho není ani tak redukce RCS (efektivní radiolokační odrazivá plocha), jako optimalizace aerodynamických charakteristik při vysokých rychlostech. Současná projektová verze UCAV typu Grom je totiž navržena s důrazem na letové výkony a obratnost a nikoliv na stealth charakteristiky a vytrvalost. Součástí zbraňového systému UCAV typu Grom mají být řízené a neřízené pumy o hmotnosti 100 kg, 250 kg a 500 kg a naváděné střely, včetně střel protiradiolokačních, o hmotnosti 100 a 500 kg. 1:1 maketu tohoto stroje si přitom návštěvníci výstavy Armija 2024 mohli prohlédnout s dvojicí maket protiradiolokačních střel typu Ch-58UŠK (RS-AS-11 Kilter), která není ničím jiným, než modifikací střely typu Ch-58UŠ (RS-AS-11 Kilter) se sklopitelnými křídly a ocasními plochami speciálně navrženou k přepravě uvnitř zbraňových šachet bojových letounů 5. generace a UCAV. Zmenšený model, který byl prezentován též na té samé výstavě, měl zase dvojici protiradiolokačních střel typu Ch-58UŠK (RS-AS-11 Kilter) v trupové pumovnici a jednu protiradiolokační / protilodní střelu typu Ch-31 (RS-AS-17 Krypton) na pravém vnitřním, jednu protilodní střelu typu Ch-35 (RS-AS-20 Kayak) na levém vnitřním, jednu protizemní střelu typu Ch-MD (?) na pravém vnějším a jednu PLŘS typu RVV-SD nebo (?) RVV-SD2 (RS-AA-12 Adder) na levém vnějším křídelním závěsníku. Zda se s UCAV typu Grom v této nové podobě počítá též jako s velitelským strojem desetičlenného roje miniaturních proudových bezpilotních vzdušných prostředků typu Molnija, není známo. Vzhledem k stávajícímu stavu ruského průmyslu je ale více než nepravděpodobné, že by potřebné technologie k tomu, aby byl UCAV typu Grom skutečně schopen zastávat tento úkol, byl schopen vyvinout v dohledné době. Již zmíněná 1:1 maketa UCAV typu Grom postrádala jakýkoliv náznak elektro-optického senzoru. Na její přídi, za zahroceným příďovým aerodynamickým krytem, který bude podle všeho současně zastávat funkci krytu antény radiolokátoru, se však nacházely čtyři rozměrné bílé panely. Zatímco dva z nich byly umístěny na bocích, další dva se nacházely na hřbetu. Zmíněné panely podle všeho ztvárňují konformní antény prostředků REB nebo radiolokátoru s bočním vyzařováním (SLAR). Jaké byly pohnutky výrobce k takto radiální změně designu UCAV typu Grom, nejsou známy. Lze se však domnívat, že důvodem volby méně progresivního řešení pro tento stroj, se stala snaha o snížení technického rizika při vývoji, snížení vývojových nákladů a celkové urychlení vývoje. Dalším důvodem takto radikální změny celkového uspořádání UCAV typu Grom mohou být problémy ruského průmyslu s vývojem stealth technologií a výrobou vzdušných prostředků se sníženou zjistitelností. V jaké fázi se práce na takto radikálně přepracovaném UCAV typu Grom nacházejí nyní, není známo. Každopádně realizace tohoto stroje bude v součastnosti i přes konzervativní pojetí pro ruský průmysl nelehký úkol. Důvodem toho jsou sankce ze strany západních zemí za invazi na Ukrajinu, v Rusku oficiálně nazývanou „speciální vojenská operace“, která byla zahájena dne 24. února 2022. Ruská letecká technika totiž často obsahuje importované komponenty, které jsou na sankčním seznamu, neboť k celé řadě potřebných komponent nejsou dostupné domácí analogy a pokud jsou dostupné, tak zdaleka nedosahují kvalit západních výrobků. Bez dovozu ze zahraničí se zde přitom neobejdou ani výrobní linky. To je pravděpodobně jeden z důvodů pomalého vývoje pokročilejšího podzvukového stealth UCAV typu Suchoj S-70 Ochotnik, ke kterému může být konzervativně pojatý UCAV typu Grom vhodnou alternativou.

původní projektová podoba UAV typu Grom

současná projektová podoba UAV typu Grom

Verze:  -

Vyrobeno:  0

Uživatelé:  žádní

Grom (1. projektová podoba)

Navádění:   inerciální (autopilot) + satelitní

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Progress Al-222-25 s max. výkonem po 2 500 hp

Výzbroj:     podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 000 kg, přepravovaná uvnitř trupové zbraňové šachty s nosností 2 x 500 kg a na dvou křídelních závěsnících s nosností po 500 kg – protizemní ŘL s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-38MLE (max. 4 ks), protizemní ŘS typu iz.85 (max. 8 ks), 500 kg naváděná puma se satelitním navedením typu KAB-500S-E, 250 kg naváděná puma s poloaktivním laserovým navedením typu KAB-250LGE

Grom (2. projektová podoba)

Navádění:   inerciální (autopilot) + satelitní

Pohon:       jeden dvouproudový motor typu Klimov RD-93 (?)

Výzbroj:     podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 000 kg, přepravovaná uvnitř trupové zbraňové šachty a na čtyřech křídelních závěsnících – řízené a neřízené pumy o hmotnosti 100 kg, 250 kg a 500 kg a naváděné střely, včetně střel protiradiolokačních, o hmotnosti 100 a 500 kg