Typ:  středně těžký bombardovací letoun

Určení:  ničení pozemních cílů v přífrontové oblasti a v blízkém týlu území protivníka

Historie:  Dne 7. července 1937 vypukla druhá čínsko-japonská válka, která byla vyvrcholením vzájemného nepřátelství. Zmíněnému konfliktu přitom již od roku 1931 předcházela celá řada ozbrojených střetů, které byly vyprovokovány Japonskem. Japonsko totiž tehdy mělo imperialistické ambice a mělo v úmyslu se stát největší asijskou velmocí. V roce 1941 proto napadlo též americké, britské a nizozemské kolonie v Asii. Zmíněný konflikt se tak rozrostl v konflikt světový, který byl ukončen v září roku 1945 japonskou kapitulací. Na druhou válku s Japonskem byly ozbrojené síly Číny absolutně nepřipravené. To se přitom týkalo též vojenského letectva. Na inventáři vzdušných sil Číny se totiž tehdy nacházel velký počet různých typů importovaných bojových letounů, které byly vyrobeny v různých zemích světa. Každý typ bojového letounu byl navíc v Čínských vzdušných silách zastoupen jen v malém počtu. To přitom představovalo doslova logistickou noční můru. O jakékoliv standardizaci výzbroje se pak nedalo ani hovořit. Aby toho nebylo málo, tak značnou část letecké techniky, která se tehdy nacházela na inventáři Čínských vzdušných sil, bylo již tehdy možné považovat za beznadějně zastaralou. Toho využil SSSR, v jehož zájmu bylo oslabení pozice Japonska, a dne 21. srpna 1937 podepsalo s Čínou pakt o neútočení. A nejen to. Následně, v rámci „operace Zet“, SSSR kromě služeb vojenských poradců Číňanům poskytl velké množství vojenského vybavení, včetně ručních palných zbraní, letadel, tanků a dalšího materiálu. Součástí zmíněných dodávek se přitom stalo též 228 dvoumotorových středně těžkých bombardovacích letounů typu SB v dílny A.N. Tupoleva (ve verzi s motory M-100A a M-103). Zmíněný stroj se následně stal nejvíce zastoupeným bombardérem Čínských vzdušných sil. V prvních letech války většinu náletů na japonské cíle proto podnikly právě posádky letounů typu SB. Provoz zmíněných strojů v Číně se těšil značné podpoře ze strany SSSR. Čínské piloty totiž cvičili zkušení sovětští letci. Kromě toho s nimi vyráželi k bojovým misím. Protože s příchodem nových japonských stíhacích letounů, které měly vyšší výkony, na frontu začaly na počátku 40. let ztráty bombardérů typu SB růst, padlo rozhodnutí vyvinut domácí analog tohoto stroje. Zmíněný stroj měl přitom doplnit ztráty letounů typu SB, které se velmi osvědčily, a současně učinit domácí vzdušné síly méně závislé na dodávkách ze zahraničí. Práce na projektu požadovaného bombardovacího letounu, který vešel ve známost jako XB-3, se rozeběhly v září roku 1942 a probíhaly v 3. AFAMF (3. Air Force Aircraft Manufacturing Factory), pod vedením Zhen Baoyuana a Tang Xunyiho, v kooperaci s Leteckým výzkumným institutem. Letoun typu XB-3 nebyl přímou kopií letounu typu SB, který byl řešen jako celokovový dvoumotorový středoplošník s klasicky koncipovanými ocasními plochami, pohonnými jednotkami uvnitř dvou křídelních gondol a zatahovatelným tříbodovým podvozkem ostruhového typu. Se zmíněným strojem tento letoun sdílel pouze celkové uspořádání a některé komponenty, včetně pohonných jednotek v podobě 960 kapalinou chlazených 12-ti válců typu M-103 z dílny V.J. Klimova, vrtulí, podvozků a přístrojového vybavení na palubní desce. Podle všeho se jednalo o komponenty, které byly dodány Sověty jako náhradní díly pro letouny typu SB, nebo o komponenty „kanibalizované“ z odepsaných letounů tohoto typu. Konstrukce draku letounu typu XB-3 byla totiž zcela nová. Zatímco sovětský letoun typu SB byl celokovový, čínský letoun typu XB-3 měl smíšenou konstrukci draku. Důvodem toho byl nedostatek surovin k stavbě celokovového stroje. Nosníky křídla tohoto stroje byly přitom zhotoveny ze dřeva, stejně jako kostra trupu. Potah draku letounu typu XB-3 byl zase vyroben ze speciálního potahového materiálu na bázi bambusu, který byl vyvinut Leteckým výzkumným institutem. O plánovaném složení výzbroje tohoto stroje se historikům nepodařilo najít žádné spolehlivé informace. Součástí defenzivní výzbroje letounu typu XB-3 měly ale údajně být tři pohyblivé 7,62 mm kulomety, instalované po jednom v příďovém, hřbetním a břišním střelišti. Nejspíš se mělo jednat o sovětské kulomety typu ŠKAS, kterými byl vyzbrojen i bombardér typu SB. Spolehlivé rozměrové, hmotnostní a výkonnostní parametry letounu typu XB-3 nejsou rovněž dispozici, ostatně jako k většině čínských letadel z druhé světové války. Protože východ oblasti Chengdu, v okolí Shahebao, kde se nacházel 3. AFAMF, nepřetržitě sužovaly japonské nálety, zmíněnému závodu se nakonec podařilo vyrobit jen jeden prototyp letounu typu XB-3. Zmíněný stroj byl přitom dokončen v říjnu roku 1943. Poté byl rozebrán, načež byl, v lednu roku 1944, přepraven na letiště Taipingsi v Chengdu. Zde byl opět sestaven. Krátce nato se rozeběhly pozemní zkoušky. Pojížděcí zkoušky a první let s prototypem letounu typu XB-3 vykonal Huang Rongxiang. Posláním prvního letu, který se obešel bez problémů, bylo přitom ověření vzletových a přistávacích charakteristik. Při druhém letu, jehož cílem bylo ověření manévrovatelnosti v malých výškách, zase za kniplem tohoto stroje seděl Tang Xunyi. I tento let se obešel bez problémů. Naproti tomu třetí let prototypu letounu typu XB-3, který trval 30 min, skončil nehodou. Při přibližování na přistání se totiž pilotovi tohoto stroje, jehož jméno není známo, nepodařilo vysunout oba dva hlavní podvozky. Následně se tedy pokusil dosednout s jedním vysunutým podvozkem. Ten se ale přitom zlomil, následkem čehož došlo k destrukci části křídla a vážnému poškození trupu vlivem jízdy po VPD na „břichu“ o délce několika desítek metrů. Prototyp přitom sice naštěstí nevzplanul, jeho pilot však utrpěl vážná zranění. Následující den byl vrak prototypu letounu XB-3 odtažen z letiště. Krátce nato padlo rozhodnutí o zastavení vývoje tohoto stroje. Hlavním důvodem ukončení vývoje letounu typu XB-3 ale podle všeho nebyla ani tak zmíněná nehoda, jako skutečnost, že se již tehdy jednalo o zastaralou konstrukci založenou na předválečném stroji. Z tohoto důvodu letouny typu SB, které se tehdy ještě nacházely na inventáři čínských vzdušných sil, buďto již plnily jen pomocné úkoly, nebo byly odstaveny. Kromě toho tyto stroje začaly být mezitím nahrazovány pokročilejšími americkými dvoumotorovými bombardéry typu B-25 Mitchell (Bank), které byly dodávány v rámci válečné smlouvy o půjčce a pronájmu (Lend-Lease Act). Díky dostupnosti dostatečného počtu letounů typu B-25 Mitchell (Bank) další pokračování v programu XB-3 samozřejmě ztratilo na smyslu. Dle jiného zdroje měl nicméně vývoj tohoto stroje dále pokračovat, a to až do roku 1946. Dle toho samého zdroje měl být v říjnu roku 1944 dokončen ještě jeden prototyp. Kromě toho měly být rozestavěny další dva prototypy letounu typu XB-3. Jejich kompletace ale neměla být završena. Zatímco první z nich měl být v březnu roku 1945 kompletní z 41-ti %, kompletace toho druhého se měla v prosinci toho samého roku nacházet ve fázi 37-ti % technické připravenosti. O zahájení stavby posledně uvedeného, čtvrtého, prototypu letounu typu XB-3 mělo být přitom rozhodnuto na zasedání členů Leteckého výzkumného institutu, které se mělo konat v dubnu roku 1945. Dle toho samého zdroje měla být důvodem zastavení programu ve fázi kompletace třetího a čtvrtého prototypu kapitulace Japonska, tedy ukončení druhé světové války, což mělo letoun typu XB-3 učinit nepotřebným. Dle toho samého zdroje měly být následně zaměstnanci 3. AFAMF, kteří na tomto stroji pracovali, převeleni na Taiwan. Jejich novým působištěm se přitom mělo stát jedno bývalé japonské letiště. Zda byl program XB-3 zastaven již v roce 1944 po dokončení jednoho prototypu nebo až v roce 1946 po dokončení dvou prototypů a započetí stavby dalších dvou prototypů, se již zřejmě nepodaří zjistit. Jedna z možností je, že některá z těchto dvou alternativních variant historie tohoto stroje není pravdivá. Nelze však vyloučit ani to, že byl program XB-3 oficiálně zastaven sice již po dokončení prvního prototypu, ale že poté práce na tomto stroji pokračovaly i přesto nadále, ovšem bez oficiální podpory.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp (dle jiného zdroje měly být postaveny dva prototypy a další dva rozestavěny a nedokončeny)

Uživatelé:  žádní

Posádka:   tři osoby (?)

Pohon:      dva pístové motory typu Klimov M-103 sovětské výroby s max. výkonem po 960 hp

Výzbroj:    ? (prototyp tohoto stroje instalaci výzbroje pravděpodobně postrádal)