Xian H-6K/KG (‘Badger’) / BC-1 God of War (Zhan Shen)

Typ:  pokročilá raketonosná-bombardovací modifikace středně těžkého bombardovacího letounu typu H-6F (Badger)

Určení:  ničení důležitých pozemních cílů za pomoci řízených střel a řízených a neřízených pum

Odlišnosti modelu H-6K (Badger) od letounu H-6F (Badger):

- nová konstrukce přední části trupu v oblasti před pilotní kabinou. Špici trupu tohoto modelu tvoří mohutný ogivální dielektrický kryt (se zaoblenou špicí) radiolokátoru. U předchozího modelu byla špice trupu kompletně zasklena a ukrývala kabinu navigátora-bombometčíka. Instalace radaru byla pak umístěna pod širokým polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu trupu, přímo před šachtou příďového podvozku.

- instalace modifikovaného překrytu pilotní kabiny se zredukovaným počtem okének. Zasklení pilotní kabiny tohoto modelu se sestává ze dvou obdélníkových čelních okének a tří párů postranních okének. Naproti tomu zasklení pilotní kabiny předchozího modelu se sestává ze tří menších čelních okének, dvou párů postranních okének a jedenácti stropních okének.

- instalace vstupních dveří (se včleněným obdélníkovým okénkem) na levoboku trupu, přímo za posledním postranním okénkem pilotní kabiny. Vstup do pilotní kabiny předchozího modelu se nachází na břichu trupu, přímo před šachtou příďového podvozku.

- instalace nevelkého otočného kulovitého krytu elektro-optického zaměřovacího systému v ose břicha přední části trupu, na úrovni pilotní kabiny. U předchozího modelu se zde nacházel široký dielektrický kryt antény bombardovacího radiolokátoru.

- instalace výkonnějších a ekonomičtějších 12 500 kp dvouproudových motorů typu D-30KP-2 ruské výroby na místo 9 500 kp čínských proudových motorů typu WP-8 (kopie sovětského typu RD-3M-500) uvnitř modifikovaných gondol, vetknutých do kořenů křídla. Motorové gondoly tohoto modelu mají nyní výrazně robustnější profil. V jejich čele se navíc nachází lapač vzduchu s výrazně větším průměrem.

- modifikovaná vnitřní konstrukce draku. V konstrukci draku tohoto modelu našly uplatnění lehké slitiny titanu a kompozitní konstrukční materiály. Díky tomu má v porovnání s drakem předchozího modelu menší hmotnost.

- absence obranné hlavňové výzbroje. V této souvislosti ze hřbetu trupu (v oblasti za kabinou letové posádky) a z břicha trupu (v oblasti za trupovou pumovnicí) zmizely obě dálkově ovládané střelecké věže a z boků zádě trupu, v oblasti pod vodorovnou ocasní plochou, oba vystouplé polokapkovité průzory, zatímco ocasní střeleckou věž, včetně hranaté kabiny ocasního střelce včleněné do kořene odtokové hrany SOP (v oblasti pod směrovým kormidlem), nahradil obdobně tvarovaný aerodynamický kryt.

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o strategické protizemní řízené střely s plochou dráhou letu typu YJ-63 (KD-63), KD-20 (CH-AS-5 Keystone) a YJ-12, taktické protizemní řízené střely typu CM-802AKG a řízené pumy. Předchozí model se musel spoléhat pouze na neřízené pumy.

- instalace tří párů zbraňových závěsníků pod křídlem. Na ty se umisťují řízené střely.

- instalace silnější pomocné palubní energetické jednotky (APU) uvnitř koncového trupového krytu

- instalace polokapovitého dielektrického krytu antény satelitního komunikačního systému v ose hřbetu zadní části trupu, v oblasti za odtokovou hranou křídla

- instalace polokapkovitého dielektrického krytu na břichu zadní části trupu, na úrovni kořene náběžné hrany svislé ocasní plochy alá H-6H. Pod tímto krytem se s největší pravděpodobností nachází anténa datalinku, za jehož pomoci lze předávat naváděcí povely řízeným střelám v průběhu letu k cíli.

- instalace po jednom páru senzorů výstražného UV protiraketového systému na bocích přední a zadní části trupu

- instalace dvou párů senzorů výstražného RL systému na vrcholu SOP

- instalace šesti výmetnic 10-ti klamných IČ/RL cílů na bocích zadní části trupu (po třech na každém boku)

- instalace nového avionického vybavení. To umožnilo zredukovat počet členů posádky z šesti osob na tři – dva piloty a operátora zbraňových systémů.

- instalace nového přístrojového vybavení uvnitř pilotní kabiny. Jeho součástí se stalo celkem šest barevných multifunkčních displejů (MFD)

- instalace nových vystřelovacích sedaček typu HTY-6F uvnitř pilotní kabiny

Historie:  Práce na nástupci prvních modifikací podzvukového středně těžkého bombardéru typu H-6 (kopie sovětského typu Tu-16 Badger A) zastávajících roli nosiče strategických protizemních řízených střel v podobě modelu H-6H (Badger) a H-6M (Badger) byl zahájen v květnu roku 2003. Zmíněný letoun vešel ve známost pod označením H-6K a jeho primární zbraní se stala podzvuková protizemní řízená střela s plochou dráhou letu typu KD-20 (CH-AS-5 Keystone) s dosahem 2 000 km. Ten samý typ střely se přitom předtím stal též součástí zbraňového systému letounu typu H-6M (Badger). Zatímco pod křídlo modelu H-6M (Badger) je možné umístit jen dvě tyto střely, letoun typu H-6K (Badger) dokáže pod křídlem přepravovat až šest střel typu KD-20 (CH-AS-5 Keystone). Letoun typu H-6K (Badger) se od svých předchůdců i přes obdobný vnější vzhled v mnohém odlišuje. V první řadě se jeho srdcem staly 12 500 kp dvouproudové motory typu D-30KP-2 ruské výroby. Ty přitom mají před čínskými 9 500 kp proudovými motory typu WP-8 (kopie sovětského typu RD-3M-500), které pohání všechny předchozí verze letounu typu H-6 (Badger), navrch nejen díky vyššímu tahu, ale též i díky nižší spotřebě. Tato změna v pohonném systému tedy sebou přinesla vzrůst doletu (cca o 30%) a v neposlední řadě též cestovní rychlosti. Bez změn nezůstal ani drak. V jeho konstrukci totiž našly uplatnění modernější a lehčí konstrukční materiály, včetně slitin titanu a kompozitních materiálů. Zdaleka nejvíce změn ale doznala avionika. Práce na projektu letounu typu H-6K (Badger) zpočátku údajně probíhaly výhradně v režii společnosti XAC (Xian Aircraft Industrial Corporation) z Xianu. PLAAF totiž údajně nebylo nadšeno z toho, že tento model pohání ruské motory typu D-30KP-2. Tato skutečnost by totiž činila strategické síly PLAAF závislé na dodávkách pohonných jednotek ze zahraničí. Mezi listopadem roku 2009 a březnem roku 2011 Rusové do ČLR vyvezli celkem 55 motorů typu D-30KP-2. Tomu v roce 2011 následovala objednávka dalších 184 těchto pohonných jednotek. Jejich dodávky byly přitom uskutečněny do roku 2015. V roce 2016 si Číňané objednali dalších 170 motorů typu D-30KP-2. Jejich dodávky byly naplánovány na léta 2017 až 2020. Tomu krátce nato následoval podpis kontraktu na dalších 54 těchto motorů s termínem dodání na léta 2017 až 2020. Celkem si tedy Číňané objednali 463 motorů typu D-30KP-2. Zmíněné motory ale nejsou určeny jen pro bombardovací letouny typu H-6K (Badger), ale i pro transportní letouny typu Il-76MD (Candid) a Y-20. Mezitím se rozeběhly práce na bezlicenčním domácím derivátu motoru typu D-30KP-2, který nese označení WS-18. Vývoj motoru typu WS-18 přitom dostala na starost společnost CEGC (Chengdu Engine Group Company) z Chengdu. Za letu byla přitom tato pohonná jednotka údajně poprvé odzkoušena na počátku roku 2007. První prototyp letounu typu H-6K (861) se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 5. ledna 2007. Zkoušky tohoto stroje probíhaly na letišti zkušebního institutu CFTE (China Flight Test Estabilishment), které se nachází v Yanliangu, a byly završeny na konci roku 2010. Mezitím se do zkušebního programu zapojil ještě jeden prototyp (862). V dubnu roku 2011 byl na podnikovém letišti závodu č.172 společnosti XAC spatřen další exemplář letounu typu H-6K (Badger) v základové barvě, což naznačovalo, že PLAAF tento model nakonec přijalo a že se rozeběhla sériová výroba. To se potvrdilo několik týdnů nato. Tehdy byly totiž poprvé zpozorovány dva letouny tohoto typu ve standardním zbarvení PLAAF. Prvním provozovatelem letounu typu H-6K (Badger) se stala, v roce 2011, 8. divize PLAAF. V polovině roku 2013 se tyto stroje staly též součástí letadlového parku 10. divize PLAAF. Do dnešních dnů bylo PLAAF dodáno nejméně 101 letounů typu H-6K (Badger) (10091 až 10099, 10190 až 10193, 10195 až 10199, 10290 až 10294, 11091 až 11099, 11190 až 11199, 11290 až 11294, 20011 až 20219, 20110 až 20116, 20118, 20119, 20210 až 20215, 20511 až 20513, 20516, 20611, 20613, 20615, 20618, 41071 až 41073, 41075 až 41079, 41170 až 41173, 41175 až 41178, 41271 až 41273, 41276, 41279 a 55232) Svůj veřejný debut si letoun typu H-6K (Badger) odbyl na vojenské přehlídce, která se konala dne 3. září 2015 v Pekingu. Jeden z těchto strojů se ale stal též součástí statické ukázky Aishow China 2016, která se konala v listopadu roku 2016 v Zhuhai. Letoun typu H-6K (Badger) je výrobcem nabízen na export pod označením BC-1. Export těchto strojů ale nebyl zatím zaznamenán. Letouny typu H-6K (Badger) s řízenými střelami v podvěsu od roku 2016 pravidelně hlídkují, v doprovodu stíhacích letounů typu Su-30MKK (Flanker G variant 1), nad vodami západní části Tichého oceánu a Jihočínského moře. PLAAF s těmito stroji počítá až do příchodu strategického bombardéru kategorie stealth typu H-20, na kterém v současnosti pracuje společnost XAC.

Verze:

H-6K – první výše popsaná modifikace letounu typu H-6K (Badger)

H-6KG – pokročilá modifikace letounu typu H-6K (Badger) s řadou drobných deskových antén identifikačního systému „vlastní-cizí“ nápadně se podobajícím anténám amerického IFF systému typu AN/APX-111(V) na břichu špice trupu, přímo před kulovitým krytem elektro-optického systému, alá H-6N (Badger), dodatečnými anténami obranného systému po stranách vrcholu SOP a na bocích koncového trupového aerodynamického krytu a dalším, čtvrtým, závěsníkem pod vnějšími panely křídla alá H-6J (Badger). Zmíněné závěsníky jsou přitom vyhrazeny pro kontejnery s aktivním RL rušičem, které se nápadně podobají americkým REB kontejnerům typu AN/ALQ-131. Tento model byl poprvé spatřen v říjnu roku 2020. Na standard H-6KG (Badger) byl dopracován, v rámci modernizačního programu, poměrně velký počet letounů typu H-6K (Badger) ze stavu PLAAF.

Vyrobeno:  dva prototypy a nejméně 101 sériových strojů

Uživatelé:  pouze ČLR

Posádka:    dva piloti a operátor zbraňových systémů

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Solovjov D-30KP-2 ruské výroby s max. tahem po 12 500 kp

Radar:        vyhledávací-naváděcí radiolokátor neznámého typu, instalovaný uvnitř špice trupu

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém neznámého typu. Zmíněný systém v sobě sdružuje IČ senzor, CCD kameru a laserový značkovač. Jeho kulovité pouzdro se přitom nachází na břichu přední části trupu, přímo za krytem antény radiolokátoru.

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“, výstražný RL systém (dva páry senzorů instalované na vrcholu SOP), výstražný UV protiraketový systém typu RKG963A (po jednom páru senzorů na bocích přední a zadní části trupu) a šest výmetnic 10-ti klamných IČ/RL cílů (jejich instalace se nachází na bocích zadní části trupu)

Výzbroj:     podvěsná výzbroj, přepravovaná uvnitř trupové pumovnice a na šesti křídelních závěsnících – strategické protizemní ŘS s plochou dráhou letu typu YJ-63 (KD-63) (max. 4 ks), KD-20 (CH-AS-5 Keystone) (max. 6 ks) a YJ-12 (max. 6 ks), taktické protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu CM-802AKG, 250 kg řízené pumy typu GB3A (TG-250ER), 500 kg řízené pumy typu GB1 (LS-500) a GB2A (TG-500), 1 000 kg řízené pumy typu GB5 (TG-1000), 250 kg zápalné nádrže typu BBF1 (YL-3), 250 kg submuniční pumy typu BBC4, 500 kg submuniční pumy typu BBC5 (YL-6) a 250 kg pumy typu BBD3

Poslední úpravy provedeny dne: 7.1.2024