Nanchang Q-5B / Q-5Yi (‘Fantan’) torpédonosný

Typ:  speciální námořní modifikace taktického útočného letounu typu Q-5 (Fantan) zastávající roli nosiče torpéd typu Yu-2

Určení:  primárně ničení hladinových plavidel za pomoci naváděných torpéd typu Yu-2, sekundárně ničení pozemních cílů a hladinových plavidel za pomoci neřízených pum

Odlišnosti od letounu Q-5 (Fantan):

- nová konstrukce přední části trupu v oblasti před pilotní kabinou s robustnějším profilem, výrazným sklonem směrem dolů (pod úhlem 5°) a zaoblenou špicí z dielektrického materiálu (ta ukrývá anténu navigačního radiolokátoru typu Jia-13)

- instalace sedačky pilota v mírně větší výšce

- instalace silnějších 3 750 kp pohonných jednotek typu WP-6A na místo 3 250 kp motorů typu WP-6

- instalace další palivové nádrže v prostoru bývalé trupové pumovnice – tímto počet palivových nádrží vzrostl ze čtyř exemplářů na pět a celková vnitřní zásoba paliva z 2 170-ti l na 3 720 l

- instalace modifikovaného křídla s mírně zvětšenou plochou

- instalace modifikovaného podvozku se zesílenou konstrukcí (tento zásah do konstrukce si vyžádala zavést vyšší hmotnost tohoto modelu v porovnání se svým předchůdcem)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o raketová torpéda s pasivním akustickým navedením typu Yu-2 (ty se umisťují v počtu dvou exemplářů na křídelní závěsníky)

- modifikované avionické vybavení instalací navigačního radiolokátoru typu Jia-13 (předchozí model instalaci radiolokátoru postrádal), zaměřovače typu „Type 45“ a autopilota typu KJ-45

Historie:  Na konci 50. let byl závod č.112 ze Shenyangu pověřen vývojem torpédonosné modifikace podzvukového denního stíhacího letounu typu J-5, který nebyl ničím jiným, než přímou licenční kopií sovětského MiGu-17F (Fresco C). Požadovaná modifikace letounu typu J-5 přitom mohla pod trupem přepravovat jedno torpédo. Protože tento stíhací stroj vykazoval omezenou nosností, jeho přestavba na torpédonosný speciál se neobešla bez odlehčení konstrukce draku. Toto bylo přitom učiněno vyjmutím jednoho z kanónů a v neposlední řadě též snížením zásoby paliva. Redukce zásoby paliva ale sebou přinesla razantní pokles doletu. Protože podvěs torpéda pod trupem navíc vyvozoval značný aerodynamický odpor, za standardním J-5 tento stroj znatelně zaostával i z hlediska rychlosti a obratnosti. Z tohoto důvodu jej PLANAF nakonec odmítlo. Později se proto do středu pozornosti PLANAF dostal nadzvukový útočný letoun typu Q-5 (Fantan). První koncepční studie torpédonosného Q-5 (Fantan), který později vešel ve známost jako Q-5B nebo též jako Q-5Yi, přitom spatřily světlo světa v roce 1965, tedy v době, kdy se rozeběhly letové zkoušky prvního prototypu tohoto derivátu denního frontového stíhače typu J-6 (licenční MiG-19S Farmer D). Krátce nato celkem tři exempláře letounu typu Q-5 (Fantan) obdržely instalaci zesílených závěsníků, na kterých mohly přepravovat dvojici torpéd. Jelikož zkoušky zmíněných strojů potvrdily, že je letoun typu Q-5 (Fantan) plně způsobilý pro plnění úkolů námořního torpédonosného stroje, v roce 1968 se další práce na projektu námořního speciálu Q-5B setkaly s oficiální zelenou. Hlavní zbraní tohoto modelu se stala dvojice 627 kg řízených raketových torpéd typu Yu-2 s dosahem 6 km (5 km ve vzduchu a 1 km pod vodou). Tento typ torpéda přitom nebyl ničím jiným, než modifikací sovětského raketového torpéda RAT-52 s instalací pasivní akustické naváděcí hlavice. Alternativně bylo námořní speciál typu Q-5B možné vyzbrojit dvojicí těžkých neřízených pum o hmotnosti 1 000 kg nebo 1 500 kg. Začlenění tak těžkých zbraní do zbraňového systému tohoto modelu se ale neobešlo bez instalace zesíleného podvozku, křídla se zvětšenou plochou a silnějších 3 750 kp motorů typu WP-6A. Poslední dvě uvedené úpravy přitom měly vést ke zlepšení aerodynamických kvalit při letu s bojovým nákladem v malých výškách. Protože se součástí palubního vybavení letounu typu Q-5B stal též navigační radiolokátor typu Jia-13, kromě výše uvedeného tento model obdržel též zcela novou příďovou sekci se zaoblenou dielektrickou špicí a výrazným sklonem směrem dolů. Tento zásah do konstrukce špice trupu spolu s instalací pilotní sedačky v mírně větší výšce přitom pilotovi zajistil o něco lepší výhled z pilotní kabiny směrem dolů. Protože PLANAF požadovalo, aby dolet letounu typu Q-5B činil nejméně 2 120 km, současně tento model obdržel instalaci další palivové nádrže v prostoru trupové pumovnice. Jediný prototyp letounu typu Q-5B (rudá 31224) se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 29. září 1970. Zkoušky tohoto stroje ale nebylo možné považovat za úspěšné. Z tohoto důvodu byly po pouhých třech měsících zastaveny. Čínský průmysl navíc nedokázal prototyp letounu typu Q-5B (rudá 31224) opatřit práceschopným radiolokátorem a celou řadou plánovaných palubních systémů. Jejich vývoj se totiž znatelně zatahoval proti původním plánům. Kromě toho bylo tento stroj již možné považovat za morálně zastaralou techniku. Při útocích na hladinová plavidla by se totiž musel vystavit účinkům palubních prostředků PVO v podobě PLŘS a kanónů. Naproti tomu všechny moderní bojové letouny té doby využívaly pro ničení hladinových plavidel již výhradně řízené střely, za jejichž pomoci bylo možné vést útoky ze vzdálenosti nacházející se mimo dosah prostředků PVO. Není známo, že by byl zalétán další prototyp torpédonosného speciálu typu Q-5B. Dle nepotvrzených zdrojů bylo však PLANAF později dodáno celkem šest těchto strojů. Toto je ale více než nepravděpodobné, neboť prototyp tohoto speciálu zřejmě ani nebyl schopen provádět torpédové útoky. Jediný známý prototyp torpédonosného speciálu typu Q-5B (rudá 31224) se dochoval do dnešních dnů. V současnosti se přitom tento stroj nachází za branami leteckého muzea z Datangshanu.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva proudové motory typu Liming WP-6A (modifikace sovětského typu RD-9B) s max. tahem po 3 750 kp s přídavným spalováním

Radar:        impulsní dopplerovský navigační radiolokátor typu Jia-13, instalovaný uvnitř špice trupu

Vybavení:   - zaměřovací: optický střelecký-bombardovací zaměřovač typu „Type 45“ (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                    - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ (sestava tří drobných nestejně velkých tandemově uspořádaných tyčových antén instalovaná pod přídí trupu)

Výzbroj:      dva 23 mm kanóny typu „Type 23-2K“ (modifikace sovětského typu NR-23) se zásobou 100 nábojů na hlaveň, vestavěné do kořenů křídla, a dvě 627 kg raketová torpéda s pasivním akustickým navedením typu Yu-2 (max. 2 ks) nebo dvě pumy o hmotnosti 1 000 kg či 1 500 kg, přepravované pod křídlem

Poslední úpravy provedeny dne: 30.12.2013