Xian H-6AII (‘Badger’)

Typ:  pokročilá modifikace středně těžkého strategického bombardovacího letounu typu H-6A

Určení:  útoky na důležité pozemní cíle nacházející se v hloubce území protivníka za pomoci neřízené konvenční i jaderné munice

Odlišnosti od letounu H-6A:

- instalace modifikovaných pohonných jednotek typu WP-8 (kopie sovětského typu RD-3M-500) vykazujících mírně vyšším tahem

- instalace nových koncových křídelních koncových oblouků se zaobleným profilem (na místo rovného) – to sebou přineslo mírný vzrůst rozpětí křídla

- modifikované navigační vybavení instalací navigačního-zbraňového počítače typu LHS-2 a dopplerovského navigačního radiolokátoru typu DPL-1 (Type 773)

- modifikované zaměřovací vybavení instalací bombardovacího radiolokátoru typu HL-2A (Type 244) na místo typu HL-2 (Type 241) a optického bombardovacího zaměřovače typu HM-3 na místo typu HM-1

- modifikované obranné vybavení instalací nového výstražného RL systému typu WJ-2A a nového výstražného radiolokátoru zadní polosféry typu „Type 211“

Historie:  Přestože příchod středně těžkého podzvukového strategického bombardovacího letounu typu H-6A, který nebyl ničím jiným, než jakýmsi hybridem sovětských letounů typu Tu-16A (Badger A) a Tu-16T (Badger A), sebou přinesl významný vzrůst útočných kapacit PLAAF, ve skutečnosti tyto stroje představovaly zklamání. Díky zastaralému navigačnímu a zaměřovacímu vybavení, které vycházelo ze sovětských technologií z poloviny 50. let, se totiž dálkové operace těchto středních bombardérů neobešly bez podpory ze země, což sebou přinášelo značné omezení při bojovém nasazení. Již v roce 1970, tedy krátce poté, co se letoun typu H-6A stal součástí výrobního programu závodu č.172 z Xianu, byl zahájen vývoj kvalitativně nového navigačního a zaměřovacího vybavení pro tento první strategický bombardér „čínské“ výroby. Součástí zmíněného vybavení se přitom mimo jiné stal též navigační-zbraňový počítač, navigační radiolokátor, nový bombardovací radiolokátor a nový bombardovací zaměřovač. Všechny zmíněné systémy byly na letounu typu H-6A vůbec poprvé odzkoušeny v roce 1975. Přípravy na jejich instalaci do draků operačních H-6A ze stavu PLAAF se rozeběhly v říjnu roku 1976. Konstrukční certifikát přitom takto modifikovaný H-6A, který později vešel ve známost jako H-6AII nebo též jako H-6A (Block 02), obdržel v srpnu roku 1977. Nové palubní vybavení letounu typu H-6AII umožňovalo napadat pozemní cíle nacházející se ve větších vzdálenostech, a to hned v několika režimech, automatickém, poloautomatickém a manuálním. Posádky těchto strojů přitom mohly cíle zaměřovat za pomoci radiolokátoru nebo optického zaměřovače, popř. za využití obou zmíněných zařízení zároveň. První řadový H-6A „upgrade“ do standardu H-6AII prošel v roce 1980. Od vzletové dráhy se přitom tento stroj poprvé odlepil v březnu roku 1981 a předepsaným zkušebním programem prošel ještě v průběhu toho samého roku. První předsériové H-6AII bránu závodu z Xianu opustily rok nato. Tomuto standardu přitom odpovídaly všechny letouny typu H-6A počínaje 12. výrobní sérií. Sériové H-6AII ale kromě nového avionického vybavení obdržely též modifikované motory a modifikované koncové křídelní oblouky se zaobleným profilem (na místo rovného) a větším rozpětím. Tento zásah do konstrukce křídla přitom vedl k poklesu aerodynamického odporu křídla, což sebou údajně přineslo vzrůst doletu o 350 km. Instalaci avionického vybavení letounu typu H-6AII obdržely v rámci modernizačního programu též všechny letouny typu H-6A ze stavu PLAAF. Takto modifikované H-6A byly ale opatřeny standardními „rovnými“ křídelními koncovými oblouky.

Verze:  -

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  pouze ČLR

Posádka:    dva piloti, navigátor/bombometčík, navigátor/operátor, střelec/radista a zadní střelec

Pohon:       dva proudové motory typu Xian WP-8 (kopie sovětského typu RD-3M-500) s max. tahem po 9 500 kp

Radar:        bombardovací impulsní dopplerovský radiolokátor typu HL-2A (Type 244), dopplerovský navigační radiolokátor typu DPL-1 (Type 773) a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu „Type 211“. Radiolokátor typu HL-2A (Type 244) slouží pro vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů a jeho instalace je umístěna uvnitř polokapkovitého krytu nacházejícího se na břichu přídě trupu, přímo před šachtou příďového podvozku. Válcovité pouzdro radiolokátoru typu „Type 211“, který slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů v zadní polosféře, je zase umístěno na odtokové hraně SOP, přímo mezi kabinou „ocasního“ střelce a směrovým kormidlem.

Vybavení:  - zaměřovací: jeden optický bombardovací zaměřovač typu HM-3 (jeho instalace se nachází za plochým oválným břišním okénkem příďového kabiny navigátora) a několik střeleckých zaměřovačů neznámého typu

                    - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ a výstražný RL systém typu WJ-2A

Výzbroj:     jeden 23 mm kanón typu „Type 23-2“ (kopie sovětského typu NR-23), vestavěný do pravého boku přední části trupu, šest pohyblivých 23 mm kanónů typu „Type 23-2H“ (kopie sovětského typu AM-23), instalovaných po dvou ve hřbetní dálkově ovládané věži nacházející se za pilotní kabinou, v břišní dálkově ovládané věži nacházející se za trupovou pumovnicí a v ocasním střelišti, a náklad neřízených pum do celkové hmotnosti 3 000 kg až 9 000 kg, přepravovaný uvnitř trupové pumovnice

Poslední úpravy provedeny dne: 6.1.2014