Xian JH-7A2 (‘Flounder’)

Typ:  pokročilá modifikace těžkého taktického stíhacího-bombardovacího letounu typu JH-7A (Flounder B); tento model vzešel z modernizačního programu letounů typu JH-7A (Flounder B) ze stavu PLAAF a PLANAF

Určení:  primárně ničení hladinových cílů a důležitých pozemních cílů v hloubce území protivníka v rámci průnikových operací; sekundárně ničení pomalu letících vzdušných cílů

Odlišnosti od letounu JH-7A (Flounder B):

- instalace modifikované avioniky

- rozšířené podvěsné vybavení o průzkumný a zaměřovací kontejner typu K/JDC03A. Předchozí model využíval zaměřovací kontejner typu K/JDC01.

- rozšířené podvěsné vybavení o kontejner typu KL-700A s aktivním RL rušičem individuální ochrany a kontejner typu K/RKZ900 s aktivním RL rušičem skupinové ochrany

- instalace datalinku, který umožňuje sdílet informace s bojovými letouny 5. generace typu J-20 (Fagin)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje

Historie:  Přestože průnikový stíhací-bombardovací letoun typu JH-7A (Flounder B) bylo už v době, kdy byl zařazen do výzbroje PLAAF a PLANAF, tj. v roce 2004, po konstrukční stránce možné považovat za morálně zastaralý, obě zmíněné ozbrojené složky ČLR s tímto strojem počítají nadále, a to i přes dostupnost pokročilejšího útočného letounu typu J-16 (Flanker N). Letoun typu JH-7A (Flounder B) totiž má poměrně moderní zbraňový systém a k ničení cílů může používat velmi širokou škálu podvěsné výzbroje. Z tohoto důvodu se jedná o ideální útočný prostředek do druhého sledu. K tomu, aby letoun typu JH-7A (Flounder B) mohl efektivně zastávat poslání druhosledového útočného stroje, bylo ale nezbytné jej nejprve uzpůsobit pro součinnost s bojovými letouny 5. generace. Ty totiž mají těmto strojům „vyklidit“ operační oblast od stíhacích letounů protivníka. Z tohoto důvodu byl pro letouny typu JH-7A (Flounder B) zpracován modernizační program. Produktem zmíněného modernizačního programu se stal model, který vešel ve známost jako JH-7A2 (Flounder). Modernizovaný JH-7A2 (Flounder) má přitom identický vzhled jako nemodernizovaný JH-7A (Flounder B). Změn proti modelu JH-7A (Flounder B) totiž doznalo pouze palubní vybavení. Díky tomu modernizované JH-7A2 (Flounder) mohou mimo jiné sdílet informace s bojovými letouny 5. generace typu J-20 (Fagin). U zmíněného modelu byla ale též dále rozšířena škála podvěsné výzbroje. V modernizačním balíčku JH-7A2 (Flounder) přitom našly uplatnění některé prvky ze zrušeného programu JH-7B (Flounder). Letoun typu JH-7A2 (Flounder) byl poprvé zaregistrován v roce 2019. Tehdy se totiž Číňané s těmito stroji zapojili do soutěže Aviadarts, která byla součástí International Army Games 2019. Zmíněné vojenské hry se konaly v srpnu na území Ruska a byly organizovány Ministerstvem obrany Ruska. Zde se přitom Číňanům podařilo s letouny typu JH-7A2 (Flounder) s přehledem zvítězit ve stíhací-bombardovací kategorii. Svůj veřejný debut si letoun typu JH-7A2 (Flounder) odbyl na Airshow China 2021, která se konala na přelomu září a října roku 2021 v Zhuhai. Přestože má letoun typu JH-7A2 (Flounder) poněkud archaický vzhled, v některých ohledech má navrch i před výkonnějšími a vyspělejšími útočnými letouny typu F-15E Strike Eagle americké výroby a Su-34 (Fullback) ruské výroby.

Verze:  -

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  ČLR

Posádka:   pilot a navigátor/operátor zbraňových systémů

Pohon:      dva dvouproudové motory typu Xian WS-9 Quinling (licenční kopie britského typu Rolls-Royce Spey Mk.202) s max. tahem po 9 800 kp s přídavným spalováním

Radar:       víceúčelový impulsní dopplerovský radiolokátor typu JL-10A (Ping Pong), instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radiolokátoru slouží k vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů. Kromě toho jej lze používat pro mapování terénu. Vzdušné cíle nacházející se v horní, resp. v dolní, polosféře je přitom schopen detekovat na vzdálenost 80 km, resp. 54 km. Jeho zaměřovací dosah pro horní, resp. dolní, polosféru činí 40 km, resp. 32 km. Najednou dokáže sledovat až 10 vzdušných cílů (15 v pozdějším provedení) a na 2 z nich (6 v pozdějším provedení) navádět PLŘS. Rozměrné hladinové cíle je přitom schopen odhalit ze vzdálenosti 80 až 100 km.

Výzbroj:    jeden dvouhlavňový 23 mm kanón typu „Type 23-3“ (kopie sovětského typu GŠ-23L) se zásobou 200 nábojů, vestavěný do pravého boku trupu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 6 500 kg, přepravovaná na centrálním podtrupovém (oba postranní podtrupové závěsníky jsou vyhrazeny pro kontejnery se zaměřovací a navigační technikou), šesti podkřídlových a dvou koncových křídelních závěsnících (ty jsou vyhrazeny pro krátkodosahové PLŘS) – protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu YJ-83K (max. 4 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu YJ-91, protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu KD-88/-88A (max. 4 ks), protizemní ŘS s plochou dráhou letu typu KF-98A a KF-088C, 1 000 kg průbojné řízené pumy s poloaktivním laserovým navedením typu YJ1000, 500 kg řízené pumy s poloaktivním laserovým navedením typu JG-500 a JG-500B, neřízené pumy, 250 kg námořní miny (typ MKC-03-500?), raketové bloky, PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-8 (CH-AA-4)* (max. 4 ks), 800 l PTB (max. 3 ks) a 1 400 l PTB (max. 3 ks)

* tato zbraň slouží pouze pro vlastní obranu před vzdušným napadením