Nanchang Q-5C / Q-5III / A-5C (‘Fantan’)

Typ:  pokročilá primárně pro export vyhrazená modifikace taktického útočného letounu typu Q-5B (A-5B) Fantan

Určení:  ničení pozemních cílů nacházejících se v přífrontové vzdálenosti v rámci přímé podpory pozemních jednotek, ničení pozemních cílů nacházejících se v hloubce území protivníka v rámci průnikových operací, ničení hladinových plavidel a ničení vzdušných cílů v manévrovém vzdušném boji

Odlišnosti od letounu Q-5B (A-5B) Fantan:

- instalace modifikovaného avionického vybavení (jeho součástí se stala celá řada systémů západní provenience)

- instalace vystřelovací sedačky typu Martin-Baker PDK.10 britské výroby, která disponuje charakteristikami 0-0, na místo čínské vystřelovací sedačky typu „Type I“ (ta dokázala zajistit bezpečné opuštění kokpitu ve výškách od 110-ti m v rozsahu rychlostí 348 až 1 100 km/h)

- instalace modifikovaných zbraňových závěsníků – jejich počet je navíc zvýšen z osmi na deset, a to instalací dalšího (třetího) páru pod vnější panely křídla (tímto max. nosnost podvěsné výzbroje vzrostla z 1 700-ti kg na 2 750 kg)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o celou řadu typů neřízené protizemní munice a PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením (ty se umisťuje na vnitřní a vnější pár křídleních závěsníků) domácí a západní provenience

Historie:  Zatímco dle některých zdrojů letoun typu A-5C (Fantan) vzešel ze zadání vzdušných sil Pákistánu (PAF) z roku 1981, dle jiných zdrojů šlo o první model z řady Q-5 (Fantan) s instalací západní avioniky pro čínské PLAAF. Každopádně vývoj letounu typu A-5C (Fantan) byl zahájen v dubnu roku 1981. Protože se model A-5C (Fantan) od svého předchůdce v podobě letounu typu Q-5I (Fantan) odlišoval z celých 12,4 % (změnami prošlo celkem 3 949 stran výrobních podkladů), jeho zavedení do sériové výroby si vyžádalo zhotovit nové výrobní přípravky a v neposlední řadě též provést intenzivní zkoušky v aerodynamickém tunelu. Pro potřeby zkušebního programu vznikly nejméně tři prototypy tohoto modelu. Brány závodu č.320 z Nanchangu zmíněné letouny opustily v průběhu roku 1982. První z nich se přitom do oblak poprvé vydal dne 7. září toho samého roku. Zkušební program letounu typu A-5C (Fantan) se podařilo úspěšně završit v lednu roku 1983. Do tohoto data si přitom prototypy tohoto modelu stihly na své společné konto připsat 130 zkušebních letů s celkovou délkou trvání 101 hodin a 37 minut. Hlavnímu zákazníku v podobě PAF bylo do roku 1985 (nebo do roku 1987) předáno celkem 98 sériových A-5C (Fantan). Dle jednoho věrohodného zdroje mezi lednem roku 1983 a lednem roku 1984 převzalo několik desítek těchto strojů též Čínské PLAAF. Letouny typu A-5C (Fantan) vyhrazené pro PLAAF byly přitom zpočátku známy jako Q-5III (Fantan) a vyznačovaly se instalací avionických systémů domácí výroby na místo některých západních avionických systémů. Později se ale pro tyto stroje začalo používat označení Q-5C (Fantan). Mezi další provozovatele letounu typu A-5C (Fantan) lze řadit Bangladéš, Myanmar (Barmu) a Súdán.

Verze:

Q-5C (Q-5III) – modifikace letounu typu Q-5C vyhrazená pro domácí vzdušné síly. Tento model vznikl v počtu pouhých několika desítek exemplářů. Od exportního typu A-5C se přitom odlišoval instalací avionických systémů čínské výroby na místo některých systémů západní výroby.

A-5C – exportní modifikace letounu typu Q-5C

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  Bangladéš (dodáno 20 ks modelu A-5C), ČLR, Myanmar/Barma (dodáno 24 ks modelu A-5C), Pákistán (dodáno 98 ks modelu A-5C) a Súdán

A-5C

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva proudové motory typu Liming WP-6A3 (vývojová modifikace sovětského typu RD-9B) s max. tahem po 3 820 kp s přídavným spalováním

Radar:        žádný

Vybavení:   - zaměřovací: laserový dálkoměr (?) a střelecký-bombardovací optický zaměřovač (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                    - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ (dvě sestavy tří drobných nestejně velkých tandemově uspořádaných tyčových antén instalované po jedné pod přídí trupu a na vrcholu SOP) a výstražný RL systém

Výzbroj:     dva 23 mm kanóny typu „Type 23-2K“ (modifikace sovětského typu NR-23) se zásobou 100 nábojů na hlaveň, vestavěné do kořenů křídla, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 000 až 2 750 kg, přepravovaná na dvou párech tandemově uspořádaných podtrupových pylonů (s nosností po 250 kg) a na třech párech podkřídlových pylonů (zatímco vnitřní pár křídleních pylonů disponuje nosností 2 x 125 kg, na ten střední lze umístit břemeno o hmotnosti 2 x 500 kg, nosnost vnějšího páru křídelních závěsníků činí 2 x 250 kg) – 204 kg neřízené pumy typu „Type 200“ (kopie francouzské protiletištní pumy typu Durandal) čínské výroby, 250 kg neřízené pumy typu „Type 250-2“ a „Type 250-3“ (kopie britské kazetové pumy typu BL.755) čínské výroby, 227 kg neřízené pumy typu Mk.82 americké výroby, 204 kg neřízené protiletištní pumy typu Durandal francouzské výroby, raketové bloky typu „Type 57-1“ (8 neřízených 57 mm raket), „Type 90-1“ (7 neřízených 90 mm raket) a „Type 130-1“ (4 neřízené 130 mm rakety) čínské výroby, PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-2* (CAA-1) (max. 4 ks), PL-5* (max. 4 ks) a PL-7* (kopie francouzské střely typu R.550 Magic) (max. 4 ks) čínské výroby, PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu AIM-9P Sidewinder* (max. 4 ks) americké výroby, PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R.550 Magic* (max. 4 ks) francouzské výroby, 400 l PTB** (max. 2 ks) a 760 l PTB** (max. 2 ks)

* PLŘS se umisťují na vnitřní a vnější pár křídleních závěsníků

** PTB se umisťují na střední pár křídleních závěsníků

Poslední úpravy provedeny dne: 30.12.2013